Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 10 961 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, uzavřené mezi žalovanou a žalobkyní, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 10 400 Kč se splatností do 18. 12. 2025. Za tento úvěr se žalovaná zavázala uhradit poplatek ve výši 4 368 Kč. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky ani poplatek v plné výši neuhradila, splatila pouze částku 8 189 Kč. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu, naposledy předžalobní upomínkou právní zástupkyně žalobkyně. Za zaslané upomínky jí byly naúčtovány upomínací výlohy ve výši 2 500 Kč.2. Žalovaná se k výzvě soudu vyjádřila tak, že uznává dluh bez příslušenství. Vzhledem k vyjádření žalobkyně, kdy žalobkyně přiznala, že řádně neposoudila její úvěruschopnost, je smlouva od počátku neplatná. Je proto povinna vrátit pouze jistinu, žalobkyně nemá nárok na žádné úroky, poplatky ani smluvní pokutu. Navrhuje, aby jí soud stanovil povinnost s ohledem na její majetkové poměry, uhradit dlužnou částku ve splátkách po 2 000 Kč.3. Žalobkyně přípisem ze dne 18. 8. 2026 uvedla, že souhlasí s měsíčními splátkami po 2 000 Kč vždy k 15. dni v měsíci pod ztrátou výhody splátek.4. Z předložených listin bylo zjištěno následující. Žalobkyně předložila Smlouvu o zápůjčce ze dne , datum, , která byla uzavřena distančně, prostředky elektronické komunikace na dálku (dále jen „smlouva“), která obsahuje jméno a příjmení žalované včetně jejího rodného čísla a adresy, telefonní číslo a emailovou adresu. Ve smlouvě bylo sjednáno poskytnutí zápůjčky 10 400 Kč, jistina spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru v částce 4 368 Kč měla být splacena ve třech měsíčních splátkách. Výše RPSN (roční procentní sazba nákladů) činí 740 %. Ve smlouvě v bodu 2.5 byla sjednána řada poplatků, jako smluvní pokuta 0,1 % denně za každý den prodlení, 500 Kč za výzvu k úhradě, 500 Kč za předání klienta internímu oddělení vymáhání pohledávek, 750 Kč za předání klienta inkasní agentuře, až 1 800 Kč jako účelně vynaložené náklady. V bodě 2.7 jsou uvedeny poplatky za žádost o prodloužení splatnosti půjčky, poplatky činily 15, 25 či 32,5 % aktuálně dlužné jistiny dle délky prodloužení. Ke smlouvě doložila žalobkyně rovněž Všeobecné obchodní podmínky coby nedílnou součást smlouvy. Z výpisu z účtu vyplývá převod částky 10 400 Kč dne 26. 5. 2025 na účet žalované uvedený ve smlouvě. Žalobkyně dále předložila upomínky dlužného plnění ze dne 3. 9. 2025, 20. 10. 2025, 31. 10. 2025, 19. 11. 2025 a 28. 11. 2025. Dle tvrzení žalobkyně byly upomínky odeslány prostřednictvím České pošty, doklady o odeslání doloženy nebyly. Předžalobní výzva ze dne 11. 6. 2025 byla žalované zaslána prokazatelně téhož dne, lhůta k úhradě byla žalované stanovena 3 dny.5. Dle ustanovení § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Dle ustanovení § 6 o.z., (1) Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. (2) Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.7. Podle § 419 o.z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.8. Podle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7. 5. 2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Dle ustanovení § 547 o.z., právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.10. Dle ustanovení § 580 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Dle ustanovení § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.12. Soud se tedy nejprve zabýval obsahem smlouvy označené jako smlouva o úvěru a posoudil, zda nebyla uzavřena v rozporu s ustanovením § 547 o.z., a to právě s ohledem na jednání žalobkyně a zásadu dobrých mravů. Bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 10 400 Kč, za který se žalovaná zavázala uhradit poplatek 4 368 Kč, úroková sazba sjednána nebyla, RPSN činila 740 %. Soud proto posuzoval, zda poskytnuté plnění a sjednané náklady za úvěr a úroky neodporují dobrým mravům, a dospěl k závěru, že tomu tak je, neboť výše sjednaných úroků a poplatků je zcela nepřiměřená. Je zřejmé, že poplatek za úvěr ve výši 4 368 Kč je defacto příjmem žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalované a jedná se tedy fakticky o smluvní úrok. Poplatek ve výši 4 368 Kč účtovaný za poskytnutí půjčky 10 400 Kč na dobu 90 dnů odpovídá roční úrokové sazbě přibližně 164,8 % p.a., což je zjevně excesivní a v rozporu s dobrými mravy (§ 580, § 588 obč. zák.). V rámci smlouvy pak byla sjednána další řada poplatků uvedených v bodu 4. odůvodnění, které zakládají významnou nerovnováhu mezi účastníky, zejména zpoplatnění každé žádosti o prodloužení splatnosti dalším poplatkem ve výši 15, 25 a 32,5 % z aktuálně dlužné částky, smluvní pokuta a další. Soud má za to, že smluvní poplatek za poskytnutí zápůjčky, který lze považovat za alternativu smluvního úroku, přesahuje přijatelnou hranici úrokových sazeb, které lze považovat za běžné a akceptovatelné. Soud proto již jenom z těchto skutečností považuje předloženou smlouvu o spotřebitelském úvěru za rozpornou s dobrými mravy, a tudíž i absolutně neplatnou podle § 588 o. z. Poukazuje rovněž na databázi České národní banky, z níž vyplývá, že v roce 2025 činila obvyklá úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytovaných v bankovním sektoru domácnostem na spotřebu kolem 8 % ročně. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. V posuzovaném případě cena za poskytnutí spotřebitelského úvěru v podobě souhrnného poplatku uvedeného ve smlouvě převyšuje trojnásobnou výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření smlouvy, přičemž jednotlivá ujednání smlouvy jsou provázaná a nelze je od sebe oddělit. Je zřejmé, že bez sjednání neúměrně vysokého poplatku by žalobkyně peněžní prostředky žalované neposkytla. Soud proto uzavřel, že smlouva je absolutně neplatná s odkazem na ustanovení § 580 o.z., neboť se příčí dobrým mravům.13. Vzhledem k tomu, že soud učinil závěr, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, nezabýval se podrobněji tím, zda byla před poskytnutím úvěru řádně zkoumána úvěruschopnost žalované. K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že nebudou doplňovat skutková tvrzení a jsou si vědomi, že smlouva bude považována za neplatnou.14. Jelikož nelze aplikovat ustanovení § 2395 o.z. o úvěru pro absolutní neplatnost smlouvy a bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 10 400 Kč, jedná se o plnění bez právního důvodu, které je ten, kdo jej přijal povinen vydat (§ 2991 o.z.).15. Soud zjistil, že z částky 10 400 Kč bylo uhrazeno dle tvrzení žalobkyně celkem 8 189 Kč. Jelikož soud shledal předloženou smlouvu neplatnou, mohla žalobkyně započíst veškerá plnění pouze na poskytnuté prostředky, a z půjčky tak zbývá k úhradě 2 211 Kč. Tato částka byla proto žalobkyni přiznána. Pokud jde o úrok z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení, vychází soud z § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovanou k plnění předžalobní upomínkou ze dne 11. 6. 2026, která jí byla zaslána doporučeně téhož dne. Za běžného chodu věcí lze předpokládat, že se písemnost dostala do dispozice žalované v následujících třech pracovních dnech, tj. do 15. 6. 2026 (pondělí), žalobkyně poskytla žalované lhůtu k úhradě do tří dnů, tj. do 18. 6. 2026. Od 19. 6. 2026 má tak žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. a ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Na žádost žalované a se souhlasem žalobkyně bylo dle § 160 odst. 1 o.s.ř. stanoveno, že peněžité plnění je splatné ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně od měsíce následujícího po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek. Ve zbytku soud žalobu zamítl.16. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a žádnému z účastníků náklady řízení nepřiznal. Žalovaná, která měla ve věci převážný úspěch (žalobkyně uspěla v částce 2 262,55 Kč – jistina a úrok z prodlení za období od 19. 6. 2026 do vyhlášení rozhodnutí ve výši 51,55 Kč, z požadovaných 11 845,09 Kč – jistina, poplatek a úrok z prodlení za období od 19. 12. 2025 do vyhlášení rozhodnutí ve výši 884,09 Kč), žádné náklady řízení neuplatňovala a ani jí žádné náklady v řízení nevznikly.17. Vzhledem k tomu, že nebyl vydán elektronický platební rozkaz, jelikož byly pochybnosti o nárocích žalobkyně, a v řízení bylo pokračováno, postupoval soud dle sazebníku poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, položka 2 odst. 2, a žalobkyni uložil povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 200 Kč. Soudní poplatek činí dle položky 1 částku 1 000 Kč a dosud bylo zaplaceno 800 Kč.