7 C 303/2025-16 — Okresní soud v Sokolově

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)Dle tvrzení žalobkyně pohledávka vznikla na základě Smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. , číslo, , kterou účastníci uzavřeli dne , datum, distančním způsobem na adrese , Anonymizováno, (dále jen „Smlouva“). Na základě smluvních ujednání se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 40 300 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal vyčerpané finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím dle čl. VI a čl. VII Smlouvy, a to k datu splatnosti do 29.03.2026. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky v celkové částce 5 000 Kč vrátí v pravidelných denních splátkách ve výši 1,99 % z poskytnutých peněžních prostředků a zaplatí současně i poplatek za poskytnutí úvěru. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky , Anonymizováno, vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytl údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost. Žalovaný uhradil toliko částku 47,91 Kč a dostal se do prodlení s úhradou splátek, načež žalobkyně celý úvěr zesplatnila kde ni 10.09.2025. Žalovaný má k dnešnímu dni nesplacenou pohledávku ve výši 9 449,35 Kč, která se skládá z:- Jistina: 4 952 Kč- Poplatek za poskytnutí úvěru: 76 Kč- Poplatek za službu Klidné spaní, Presto a Informační SMS: celkem 126 Kč- Smluvní úrok 1,07 % denně : 4 294 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu dopisem ze dne 8.09.2025.Žalovaný se k návrhu nevyjádřil.O žalobě soud rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalované je dovozován z ust. § 101 odst. 4 o. s. ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřila.Z předložených důkazů soud zjistil, že účastníci dne , datum, uzavřeli Smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému částku 5 000 Kč převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný se částku 5 000 Kč zavázal žalobkyni vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 1,066 % denně, v pravidelných denních splátkách ve výši dle čerpané částky úvěru, spolu s poplatky za poskytnutí úvěru v celkové částce 1,99 % z vyčerpané části úvěru. Žalovaný na úhradu dluhu zaplatil toliko částku 47,91 Kč, ačkoliv byl k tomu opakovaně vyzýván a byla mu zaslána upomínka před podáním žaloby dne 8.09.2025.Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2 395 o.z., která je zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť byla uzavřena mezi žalobkyní jako poskytovatelem v rámci její podnikatelské činnosti a žalovaným jako spotřebitelem.Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7. 5. 2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle ustanovení § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Na základě zjištěného skutkového stavu a podle shora uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala řádné ověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím shora popsaného spotřebitelského úvěru. Žalobkyně sice v žalobě obšírně popsala, jakým způsobem úvěruschopnost žalovavé prověřovala, avšak k těmto tvrzením nepředložila žádný relevantní důkaz.Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost Smlouvy plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z., které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat.Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně vyplatila žalovanému částku ve výši 5 000 Kč, žalovaný před podáním žaloby žalobkyni uhradil pouze částku 47,91 Kč, soud tedy částku ve výši 4 952 Kč posoudil jako bezdůvodné obohacení žalovaného vzniklé z plnění bez právního důvodu.V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalovaný byl vyzván k plnění prokazatelně v rámci předžalobní výzvy ze dne 8.09.2025, písemnost byla žalovanému odeslána téhož dne, v souladu s ustanovením § 573 o.z. nastala fikce doručení třetí pracovní den po odeslání, žalovaný tak byl povinen plnit ode dne následujícího, tj. od 11.09.2025 a od 12.09.2025 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013.Ve zbytku (úrok, poplatek za poskytnutí úvěru) soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena (výrok II.).O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když poměr úspěchu žalobkyně a úspěchu žalovaného v řízení je téměř roven.Jelikož ve věci nebyl vydán platební rozkaz, je žalobkyně povinna uhradit doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč.