Žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaná povinna zaplatit mu částku 28 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení a dále částku 6 960 Kč. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalobce nabyl pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 23. 1. 2026 se společností , právnická osoba, . Společnost , právnická osoba, . nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 23. 1. 2026 se společností , právnická osoba, . Dále žalobce uvedl, že původní věřitel uzavřel se žalovanou Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, dne 5. 3. 2024, na základě které poskytl žalované úvěr v celkové výši 20 000 Kč. Jednotlivé platby byly prováděny formou bezhotovostního převodu na bankovní účet žalované č. , č. účtu, s uvedením variabilního symbolu odpovídajícího rodnému číslu žalované bez lomítka. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, a proto byla původním věřitelem opakovaně vyzývána k úhradě dluhu. Žalovaná se dostala do prodlení prokazatelně dne 8. 7. 2024. Žalovaná se zavázala zaplatit smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny, který žalobce požaduje pouze za jeden kalendářní měsíc od posledního čerpání úvěru. Pro případ prodlení žalované se splacením úvěru byla dle odst. 6.1. smlouvy sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Žalovaná se do prodlení dostala následující den po zesplatnění úvěru, který nastal 7. 7. 2024. Žalobkyně proto požaduje smluvní pokutu, kterou počítá z jistiny za každý kalendářní den v období od data prodlení 8. 7. 2024 do data odeslání předžalobní výzvy 10. 2. 2026. Žalobce uvedl, že pohledávka se skládá z jistiny ve výši 20 000 Kč, smluvního úroku ve výši 8 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 11 660 Kč. Žalovaná na svou pohledávku uhradila celkem částku 4 700 Kč, která byla započtena na smluvní pokutu a žalobce tak požaduje smluvní pokutu ve výši 6 960 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, přestože byla upomínána.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Po provedeném dokazování bylo ze smlouvy o spotřebitelském závěru zjištěno, že byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, jako věřitelem a žalovanou jako klientem, přičemž na základě smlouvy byla sjednána celková výše úvěru (limit) 10 000 Kč s úrokovou mírou 40 % měsíčně. Dále bylo v této smlouvě sjednáno, že pokud klient nezaplatí jakoukoliv ze splátek v den splatnosti či neuhradí úvěr v termínu splatnosti, je povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s jejíž platbou je klient v prodlení. Totožnost žalované byla ověřena občanským průkazem. Dále bylo po provedeném dokazování zjištěno, že na účet číslo , č. účtu, byla dne 5. 3. 2024 odeslána částka 10 000 Kč a dne 3. 4. 2024 částka 10 000 Kč. Uvedené skutečnosti byly zjištěny z potvrzení o provedené platbě. Ze zprávy banky bylo zjištěno, že dne 3. 4. 2024 na účet žalované byla připsána částka 10 000 Kč a dne 5. 3. 2024 částka 10 000 Kč s tím, že v poznámce je uvedeno, že se jedná o půjčku dle smlouvy , Anonymizováno, od , právnická osoba, Z dopisu ze dne 7. 7. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce oznámil žalované, že došlo k zesplatnění zápůjčky dne 7. 7. 2024 vzhledem k opakovanému porušování smluvních podmínek. Celková dlužná částka činí 47 086,12 Kč. Dále žalobce své tvrzení uvedené v žalobě o postoupení pohledávek prokázal smlouvou o postoupení pohledávek, z níž bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, . jako postupitelem a společností , právnická osoba, . jako postupníkem dne 23. 1. 2026. Z přílohy k této smlouvě bylo zjištěno, že byla postoupena i pohledávka za žalovanou. Dále žalobce své tvrzení uvedené v žalobě prokázal smlouvou o postoupení pohledávek, z níž bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností,, Anonymizováno, , právnická osoba, . jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem dne 23. 1. 2026. Z přílohy k této smlouvě bylo zjištěno, že byla postoupena i pohledávka za žalovanou. Z dopisů ze dne 6. 2. 2026 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, . (dříve , právnická osoba, ) oznámila žalované, že došlo k postoupení pohledávky ze spotřebitelského úvěru ze Smlouvy č. , hodnota, na žalobce. Doručení pak bylo prokázáno dokladem o podání doporučené zásilky.4. Na základě provedeného dokazování má soudce prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a následujících občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalovaná vystupovala při uzavření úvěrové smlouvy v pozici spotřebitele, vztahuje se na předmětnou úvěrovou smlouvu rovněž zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.5. Soud se nejprve zabýval tím, zda došlo mezi účastníky k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Případné porušení uvedené povinnosti zakotvené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srovnej rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud se tedy zabýval otázkou, jak žalobce (právní předchůdce žalobce) postupoval při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet. Žalobce však v žalobě neuvedl žádná skutková tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované. Vzhledem k tomu, že se žalobce neúčastnil jednání, nemohlo mu být dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučení o tom, že neuvádí skutková tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované, a tudíž ani nenavrhuje žádné důkazy, když soud toto poučení poskytuje zásadně při jednání. Vzhledem k tomu dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce nepostupoval řádně při posuzování úvěruschopnosti žalované před uzavřením předmětné smlouvy, a proto shledal smlouvu o úvěru, na základě níž byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, za absolutně neplatnou.6. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti právního předchůdce žalobce řádně posoudit úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy absolutně neplatná, je žalovaná, jakožto spotřebitel, podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku. Žalobce tak má právo pouze na vrácení poskytnuté neuhrazené jistiny, nikoliv na úroky, poplatky či smluvní pokutu a podobně (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021–262). Vzhledem k tomu, že žalované byla poskytnuta částka 20 000 Kč a žalovaná dle tvrzení žalobce uhradila celkem částku 4 700 Kč, když tvrzení žalobce žalovanou vyvráceno ani sporováno nebylo, proto soud z tohoto tvrzení vychází, je žalovaná povinna vrátit nezaplacené poskytnuté finanční prostředky ve výši 15 300 Kč. V této části soud tedy žaloby jako důvodné vyhověl, ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta.7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 citovaného ustanovení určí soud dobu dle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Soud vychází z toho, že žalovaná je v produktivním věku, současně nebyly provedeny žádné důkazy svědčící o tom, že by zdravotní stav či jiné objektivní skutečnosti znemožňovaly žalované získávat prostředky na své potřeby prací. Soud tak dospěl k závěru, že kritériím stanoveným v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy možnostem žalované a spravedlivému uspořádání práv účastníků, a to i s přihlédnutím k výši dlužné jistiny, odpovídá možnost žalované uhradit dlužnou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. K ochraně oprávněných zájmů žalobce soud stanovil podmínku ztráty výhody splátek, kdy v případě neuhrazení, byť jen jedné ze splátek řádně a včas může žalobce požadovat úhradu celé dlužné jistiny.8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy vzhledem k míře úspěchu a neúspěchu účastníků by právo na náhradu nákladů řízení měla žalovaná. Vzhledem k tomu, že žalované žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.