8 C 209/2024-149 — Okresní soud v Šumperku

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 5. 8. 2024 domáhá se žalobkyně, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 128 848 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 5. 7. 2024 do zaplacení. Nárok odůvodňuje žalobkyně tak, že dne , datum, soud vypořádal zaniklé společné jmění manželů žalobkyně a žalovaného (dále jen „SJM“) tak, že mimo jiné přikázal žalobkyni a žalovanému uhradit celkem dluh 257 696 Kč rodičům žalobkyně, a to tak, že žalobkyně má uhradit jednu polovinu a žalovaný druhou polovinu. Za dluh odpovídají dle žalobkyně oba společně, k tomu, že svou část dluhu zaplatila, uvedla: „Můj otec , tituly před jménem, , jméno FO, zemřel dne , datum, . Můj podíl na dluhu vůči rodičům jsem v dědickém řízení vyrovnala.“ Dne , datum, žalobkyně uhradila na účet matky žalobkyně díl, který by jinak byl povinen uhradit žalovaný. Žalobkyně se tedy domáhá zaplacení částky po žalovaném jako regresní náhrady. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dne 24. 6. 2024.2. Odpovědí na žalobu odmítl žalovaný nárok žalobkyně v celém rozsahu. Potvrdil, že žalovanému byla rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, (dále jen „Rozsudek o vypořádání SJM“), mimo jiné uložena povinnost uhradit manželům , tituly před jménem, , jméno FO, a , jméno FO, dluh ve výši 128 848 Kč (bod IV. výroku), přičemž stejná povinnost byla uložena též žalobkyni (bod III. výroku). Dluh považuje žalovaný za promlčený již v době, kdy byl označeným rozhodnutím přikázán k úhradě žalobkyni a žalovanému, proto má za to, že žalobkyně a žalovaný odpovídají každý toliko za svůj díl. pokud by však byl dluh posouzen jako solidární, je i tak nárok žalobkyně jako regresní úhrada nedůvodný. Žalovaný poukazuje na usnesení Krajského soudu v , adresa, – , Anonymizováno, ze dne , datum, , , spisová značka, , kterým bylo rozhodnuto o osvobození žalobkyně jako dlužnice v insolvenčním řízení od placení pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit, to se vztahuje i na ručitele a jiné osoby s právem postihu vůči dlužníkovi. Rodiče žalobkyně, manželé , jméno FO, , se do insolvenčního řízení nepřihlásili s pohledávkou, která by odpovídala dluhu, který byl žalobkyni a žalovanému přikázán k úhradě Rozsudkem o vypořádání SJM. Pouhé čtyři měsíce po osvobození od placení pohledávek – pokračuje žalovaný – pak žalobkyně provedla úhradu částky 128 848 Kč rodičům jako věřitelům, kteří se do insolvenčního řízení nepřihlásili a které ani sama žalobkyně v insolvenčním návrhu nezmiňuje; žalovaný považuje nepřihlášené „závazky“ po osvobození v oddlužení za zaniklé a jako takové nemohly být ani plněny. Žalobkyně nicméně ani nepostupovala podle § 1876 odst. 1 „obč. zákoníku“ [zjevně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) – pozn. soudu], nedala žalovanému příležitost uplatnit námitky proti pohledávce rodičů žalobkyně, toto právo pak zachovává i § 1890 o. z., zejména námitku promlčení; žalobkyně plnila dluh, který jí nepříslušel, a pokud by jí příslušel, pak plnila naturální obligaci, což však nemůže jít k tíži žalovaného. Žalovaný uzavírá, že postup žalobkyně považuje za účelový, je sporné, zda vůbec žalobkyně nějakou částku plnila, přitom by plnila na tři roky promlčený dluh a neumožnila solidárnímu dlužníkovi uplatnit jeho námitky proti pohledávce; žalovaný vznáší námitku promlčení proti „předmětnému závazku“.3. Replikou se žalobkyně vyjádřila k procesní obraně žalovaného tak, že odmítla promlčení, protože doba plnění pohledávek rodičů ve výši 257 697 Kč byla ponechána na vůli dlužníka podle § 564 „bývalého občanského zákoníku“ [zjevně tedy zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v rozhodném znění, (dále jen „o. z. 1964“) – pozn. soudu], bylo dohodnuto, že žalobkyně a žalovaný zaplatí až na dluh budou mít. Osvobození žalobkyně od placení pohledávek (v insolvenčním řízení u Krajského soudu v , adresa, – , Anonymizováno, ) se netýká pohledávky rodičů za žalovaným, nemá význam, že nebyli přihlášenými věřiteli. Žalobkyně odmítá aplikaci § 1876 odst. 1 o. z. na daný případ, dovozuje z doktríny, že právo na následný regres má i spoludlužník, který plnil věřiteli bez vyzvání, stejně jako § 1890 o. z. Pokud by měly být pohledávky rodičů promlčené, pak námitku promlčení žalovaného ale žalobkyně považuje za rozpornou s dobrými mravy, to odůvodňuje tím, že rodiče žalobkyně se podíleli na investicích do SJM žalobkyně a žalovaného, ale ve výsledku z toho profitoval jen žalovaný.4. Soud nařídil a provedl k projednání věci první jednání dne , datum, za účasti žalobkyně a žalovaného. Žalovaný doplnil procesní obranu tak, že žalobkyně neprokázala nárok, protože není zřejmé, kdo je vlastníkem pohledávky, vzhledem ke skutečnosti, že otec žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, zemřel a žalobkyně netvrdí, kdo je vlastníkem pohledávky s ohledem na výsledek řízení o pozůstalosti; žalobkyně ani netvrdí, jak došlo k úhradě samotného dluhu z její strany a kdy. Žalovaný u jednání upřesnil, že namítá promlčení pohledávky rodičů žalobkyně za žalovaným a namítl promlčení pohledávky žalobkyně za žalovaným, jak byla uplatněna žalobou v tomto řízení. Mezi účastníky byla za nespornou prohlášena skutečnost, že za trvání manželství převzali dluh v celkové výši 257 696 Kč, a to oba společně od obou rodičů žalobkyně a že pohledávka rodičů trvala ke dni právní moci Rozsudku o vypořádání SJM. Soud poskytl žalobkyni poučení podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), podle odst. 1 žalobkyni vyzval, aby doplnila svá neúplná skutková tvrzení ve vztahu k uplatněnému nároku a označila důkazy k jejich prokázání, a to tvrzení, že zaplatila na společný dluh přikázaný k úhradě žalobkyni bodem III. výroku Rozsudku o vypořádání SJM a zaplatila na část přikázanou žalovanému bodem IV. výroku tohoto rozsudku, dále kdo je věřitelem této pohledávky po skončení pozůstalostního řízení po zemřelém otci žalobkyně, jak poskytla žalovanému možnost uplatnit námitky proti pohledávce rodičů žalobkyně, kterou tvrdí, že uhradila ve větším rozsahu, než jí bylo přikázáno Rozsudkem o vypořádání SJM, tedy i za žalovaného, a z jakých skutečností vyplývá, že se osvobození žalobkyně v insolvenčním řízení nevztahuje na pohledávku rodičů žalobkyně; podle odst. 3, aby žalobkyně označila důkaz k tvrzení o platbě dne , datum, . Soud poskytl žalovanému poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., podle odst. 1 vyzval žalovaného, aby doplnil skutková tvrzení o tom, kdy a v jaké výši nastala splatnost pohledávky rodičů, jejíž promlčení namítá v rámci procesní obrany a označil k tomu důkazy. Soud poté poučil účastníky podle § 118b o. s. ř. a ke splnění povinností vyplývajících z výzvy podle § 118a a z § 118b o. s. ř. poskytl účastníkům lhůtu 30 dní od skončení jednání. Soud poučil účastníky o následcích nesplnění uvedených výzev.5. Žalobkyně podáním doručeným soudu dne , datum, doplnila žalobní tvrzení tak, že uvedla k výzvě podle § 118a o. s. ř., které se jí dostalo u prvního jednání ve věci dne , datum, , že část společného dluhu, který byl přikázán žalobkyni k úhradě bodem III. výroku Rozsudku o vypořádání SJM: „uhradila na základě ústní dohody s matkou započtením mého povinného dílu 178.404 Kč z dědictví po otci , jméno FO, .“ Uvedla, že pozůstalostní řízení u zdejšího soudu sp. zn. , spisová značka, skončilo usnesením tak, že bylo nabytí celé pozůstalosti (veškerého majetku) potvrzeno matce žalobkyně. K zaplacení částky 128 848 Kč odpovídající části dluhu přikázaného k úhradě žalovanému bodem IV. Rozsudku o vypořádání SJM žalobkyně uvedla, že částku v této výši vložila hotovostně na účet své matky dne , datum, . Žalobkyně uvedla, že nevyzvala žalovaného před úhradou na jeho část dluhu (, datum, ), aby ji v této části dluhu zprostil. Sdělení o úhradě ve prospěch matky zaslala žalobkyně žalovanému prostřednictvím svého právního zástupce dne , datum, . Žalobkyně dále uvedla, že osvobození od placení pohledávek v insolvenčním řízení, kde byla dlužníkem, nemá účinky na povinnost žalovaného platit pohledávky jako osoby, která by měla proti dlužníku právo postihu, odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. 29 Cdo 2591/2018.6. Žalovaný podáním doručeným soudu dne , datum, doplnil tvrzení procesní obrany tak, že uvedl k výzvě podle § 118a o. s. ř., které se mu dostalo u prvního jednání ve věci dne , datum, , že Rozsudek o vypořádání SJM sice přikázal žalobkyni a žalovanému k úhradě po 128 848 Kč, ale správný součet pohledávek, ze kterých se skládá celková pohledávka, která takto byla přikázána účastníkům řízení, je 257 697 Kč – sestává z částky 98 000 Kč jako nezaplacené kupní ceny za , jméno FO, , kupní cena byla splatná , datum, podle Kupní smlouvy ze dne , datum, ; z částky 60 000 Kč jako půjčky na zakoupení , jméno FO, , poskytnutá nejpozději dne , datum, , splatnost nebyla sjednána, podle § 563 o. z.