15 C 215/2020-41 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení celkové částky 1 969 Kč, a to jako nedoplatku ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována tři slova] dne [datum]. Na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 6 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit částku 10 614 Kč (půjčka 6 000 Kč, souhrnný poplatek 4 614 Kč) v 58 týdenních splátkách po 183 Kč. Sjednáno bylo též životní pojištění v ceně 174 Kč. Žalovaná uhradila 8 845 Kč (4 508,47 Kč na jistinu a 4 136,53 Kč na souhrnný poplatek). Úvěr měl být splacen nejpozději do [datum] Poslední splátka byla uskutečněna dne [datum]. Nedoplatek úvěru byl smlouvou ze dne [datum] postoupen na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje zaplacení jistiny ve výši 1 491,53 Kč, poplatku ve výši 477,47 Kč, dále zkapitalizovaného úroku ve výši 1 180,29 Kč (jedná se o 23,72% úrok z jistiny 1 491,53 Kč od [datum] do data postoupení [datum]), zkapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 398,23 Kč (jedná se o zákonný úrok z prodlení z jistiny ve výši 1 491,53 Kč od [datum] do data postoupení [datum]) a běžícího smluvního úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 1 491,53 Kč od [datum] do zaplacení a běžícího zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 491,53 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil. Postupem podle § 101 odst. 4 o.s.ř. bylo možné dovodit souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě. Protože zároveň bylo možné ve věci rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé nenařizoval jednání. 3. Dle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. O skutkovém stavu lze uzavřít, že dne [datum] žalobkyně (pr. předchůdkyně) na základě smlouvy o půjčce poskytla žalované částku 6 000 Kč v hotovosti, žalovaná se ve smlouvě zavázala jistinu vrátit spolu s poplatkem ve výši 4 614 Kč. Celkovou částku 10 614 Kč měla žalovaná uhradit v 58 splátkách 183 Kč RPSN činilo dle smluvních podmínek 75,72% při 58 splátkách. Postoupení pohledávky žalovaného bylo prokázáno smlouvou ze dne [datum]. Z připojeného přehledu postoupených pohledávek soud zjistil, že u smlouvy [číslo] ze dne [datum] činí celková výše pohledávky 1 969 Kč. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Dne [datum] pak byla žalovanému zaslána předžalobní výzva. 5. Po právní stránce soud hodnotil věc následovně: 6. Podle § 2390 o. z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. je možné při zápůjčce peněžité dohodnout úroky. 7. Podle ustanovení § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). Podle § 4 odst. 1 o. z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé (§ 4 odst. 2 o. z.). 11. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.). 12. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. 13. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o půjčce a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se souhrnného poplatku uzavřena v rozporu s dobrými mravy a je proto v této části neplatná. Pokud se týká poplatku ve výši 4 614 Kč, tak tento je s ohledem na výši poskytnuté zápůjčky 6 000 Kč neúměrně vysoký a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o zápůjčku). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 77% (za 58 týdnů) z půjčené částky je neúměrně vysoký. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11, ze dne [datum]). Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výši smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o poplatek za poskytnutí půjčky. Výše účastníky sjednaného ujednání o poplatku za poskytnutí půjčky nemůže být libovolná. V tomto konkrétním případě je soud ochoten akceptovat poplatek za poskytnutí půjčky ve výši 1 800 Kč, tj. ve výši 30 % z poskytnuté zápůjčky. Je pak zcela nerozhodné, že žalovaná ujednání o poplatku (podle soudu nemravném a neplatném) podepsala. Budeme-li považovat za odpovídající výši úroků a poplatků souvisejících s poskytnutím půjčky částku ve výši 1 800 Kč, tak žalované zbývá k úhradě částka - 845 Kč (6 000 Kč + 1 800 Kč – 8645 Kč zaplacených žalovanou). Z uvedeného je zřejmé, že žalovaná uhradila v plné výši nejen jistinu, ale též souhrnný poplatek tak jak jej v souladu s dobrými mravy a judikaturou stanovil soud. S ohledem na uvedené tak nezbylo soudu než žalobu zcela zamítnout. 14. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o.s.ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Ve věci byla zcela úspěšná žalovaná, která by tak měla nárok na náhradu nákladů řízení, nicméně s ohledem na skutečnost, že byla po celou dobu řízení pasivní a žádné náklady jí tak nevznikly, rozhodl soud o náhradě nákladů tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu nárok.