15 C 104/2023-37 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 27. 4. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 11 970 Kč, a to jako nedoplatku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] dne 15. 6. 2019. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit částku 38 800 Kč (zápůjčka 20 000 Kč, souhrnný poplatek 18 800 Kč představovaný úrokem ve výši 3 400 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso 11 400 Kč) v 80 týdenních splátkách po 485 Kč. Žalovaný uhradil 26 580 Kč (11 193,87 Kč na jistinu a 15 136,13 Kč na souhrnný poplatek). Úvěr měl být splacen nejpozději do 26. 12. 2020 Poslední splátka byla uskutečněna dne 11. 10. 2022. Nedoplatek úvěru byl smlouvou ze dne 1. 11. 2022 postoupen na žalobkyni, přičemž poté žalovaný uhradil ještě částku 500 Kč dne 28. 11. 2022, který žalobkyně zcela započetla na souhrnný poplatek. Žalobkyně tak požaduje zaplacení celkové dlužné částky 11 970 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 8 806,13 Kč, poplatku ve výši 3 163,87 Kč, dále zkapitalizovaného úroku ve výši 3 561,46 Kč (jedná se o 20,74% roční úrok z jistiny 8 806,13 Kč od 27. 12. 2020 do data postoupení 1. 11. 2022 a dále úrok ve výši 20,74 % ročně ode dne následujícího po postoupení pohledávky do 28. 11. 2022, tj. do poslední uskutečněné platby ve výši 136,98 Kč), zkapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1 416,69 Kč (jedná se o zákonný úrok z prodlení z jistiny ve výši 8 806,13 Kč od 27. 12. 2020 do data postoupení 1. 11. 2022 a dále zákonný úrok ode dne následujícího po postoupení pohledávky do 28. 11. 2022, tj. do poslední uskutečněné platby ve výši 54,49 Kč) a běžícího smluvního úroku ve výši 20,74 % ročně z částky 8 806,13 Kč od 29. 11. 2022 do zaplacení a běžícího zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 806,13 Kč od 29. 11. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil. Postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř. bylo možné dovodit souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě. Protože zároveň bylo možné ve věci rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ust. § 115a o. s. ř. k projednání věci samé nenařizoval jednání. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 15. 6. 2019 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč v hotovosti, žalovaný se ve smlouvě zavázal jistinu vrátit spolu s poplatkem ve výši 18 800 Kč představovaný úrokem ve výši 3 400 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso 11 400 Kč). Vše měl žalovaný splatit v 80 týdenních splátkách po 485 Kč RPSN činilo dle smluvních podmínek 163,05 % Součástí smlouvy byla i karta klienta, v níž je o měsíčních příjmech a výdajích uvedeno, že příjmy žadatele činí 9 839 Kč a jsou tvořeny státní podporou, tedy nějakou formou důchodu, přičemž jako výdaje jsou zde uvedeny náklady na bydlení 1 000 Kč, osobní výdaje 4 000 Kč, splátky jiných úvěrů 1 500 Kč. Celkové výdaje tedy činí 6 500 Kč. Použitelný příjem tedy činí 3 339 Kč. K ověření pak byly předloženy složenky dokládající příjmy a platby SIPO. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávky žalovaného ze dne 1. 11. 2022 soud zjistil, že došlo k postoupení pohledávky žalovaného na současnou žalobkyni, přičemž dle připojeného seznamu pohledávek činil dluh na smlouvě o úvěru č. 1401102710 15 220 Kč. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 24. 11. 2022. 5. Z předžalobní výzvy ze dne 10. 3. 2023 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 17 671,48 Kč nejpozději do 25. 3. 2023. Výzva byla odeslána žalovanému dne 10. 3. 2023. 6. Po právní stránce soud hodnotil věc následovně: 7. Podle § 2390 o. z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. je možné při zápůjčce peněžité dohodnout úroky. 8. Podle ustanovení § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). Podle § 4 odst. 1 o. z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé (§ 4 odst. 2 o. z.). 12. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.). 13. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. 14. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o půjčce a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se souhrnného poplatku uzavřena v rozporu s dobrými mravy a je proto v této části neplatná. Pokud se týká poplatku ve výši 18 800 Kč, tak tento je s ohledem na výši poskytnuté zápůjčky 20 000 Kč neúměrně vysoký a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o zápůjčku). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 94 % (za 80 týdnů) z půjčené částky je neúměrně vysoký. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11, ze dne 26. 1. 2012). Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výši smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o poplatek za poskytnutí půjčky. Výše účastníky sjednaného ujednání o poplatku za poskytnutí půjčky nemůže být libovolná. V tomto konkrétním případě je soud ochoten akceptovat poplatek za poskytnutí půjčky ve výši 4 000 Kč, tj. ve výši 20 % z poskytnuté zápůjčky. Vše nad tuto částku je tedy třeba považovat za neplatné ujednání. Je pak zcela nerozhodné, že žalovaný ujednání o poplatku (podle soudu nemravném a neplatném) podepsal. Budeme-li považovat za odpovídající výši úroků a poplatků souvisejících s poskytnutím půjčky částku ve výši 4 000 Kč, tak žalovanému nezbývá k úhradě již žádná částka, neboť zápůjčka ve výši 20 000 Kč spolu se soudem stanoveným poplatkem 4 000 Kč, byla zcela uhrazena platbou žalovaného v celkové výši 27 080 Kč (26 580 + 500). Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný uhradil v plné výši nejen jistinu, ale též souhrnný poplatek tak jak jej v souladu s dobrými mravy a judikaturou stanovil soud. S ohledem na uvedené tak nezbylo soudu než žalobu zcela zamítnout. 15. Na okraj soud poznamenává, že se s ohledem na shora uvedené se podrobněji nezabýval otázkou posouzení úvěruschopnosti žalovaného, nicméně skutečnost, že se žalobkyně v této otázce spokojila evidentně pouze s doložením výše důchodu a plateb SIPO soud považuje za zcela nedostatečné. Z karty klienta vyplývá, že žalobkyně nijak neprověřovala platby na jiné úvěry a spokojila se s tvrzením žalovaného, že tyto činí 1 500 Kč měsíčně, stejně jako se zjevně spokojila s jeho tvrzením o výši osobních výdajů ve výši 4 000 Kč. Soud má za to, že tyto výdaje de facto na hranici životního minima nejsou pro bě