Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 477,40 Kč s příslušenstvím z titulu úvěrové smlouvy uzavřené mezi společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , se sídlem , adresa, a žalovaným dne 3. 4. 2024 (správně 2. 4. 2024), na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 2. 5. 2024. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 7 000 Kč a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 477,40 Kč. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky , internetové stránky, , na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů a zaslal žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu s navrhovanou výší úvěru 7 000 Kč. Peněžní prostředky byly žalovanému zaslány 3. 4. 2024 na účet , č. účtu, , který žalovaný uvedl. Žalobkyně uvedla, že žalovaný byl před poskytnutím úvěru lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. K tomuto žalobkyně nenavrhla žádné další důkazy. Žalobkyně uvedla, že žalovaný na poskytnutý úvěr ničeho neuhradil. Pokud by soud neuznal nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala žalobkyně o přiznání nároku z titulu vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Dále uvedla, že pohledávka na současnou žalobkyni byla postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 10. 2025. Požadovala přiznání částky 14 477,40 Kč, včetně úroků z prodlení z uvedené částky od 3. 5. 2024 do zaplacení a náklady řízení.2. Okresní soud ve Svitavách usnesením ze dne 1. 6. 2026, č. j. 7 C 111/2026-24 vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a předložení důkazů uvedených v citovaném usnesení (soud v rámci stručnosti na něj odkazuje), a to k otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.3. Žalobkyně na výzvu soudu žalobu žádným způsobem nedoplnila.4. Žalovaný se k žalobě vyjádřil dne 25. 6. 2026. Uvedl, že nárok na zaplacení uznává s tím, že na jeho osobu to byl podvod od bývalé přítelkyně, která si tuto půjčku vzala bez jeho vědomí. Celou věc řeší policie. Je ochoten a schopen tento dluh zaplatit, ale ne najednou. Uvedl, že těchto podvodů ze strany bývalé přítelkyně bylo víc, takže v tuhle chvíli platí za další půjčky 6 tisíc Kč. Dále hradí 11 570 Kč nájem za byt a má 3 vyživovací povinnosti, které činí 11 500 Kč určené soudem ve Svitavách. Uvedl, že předmětnou dlužnou částku je schopen hradit maximální částkou 500 Kč, už tak mu zbývá na měsíční přežití 4 tisíce Kč. V dalším vyjádření dne 3. 7. 2026 žalovaný uvedl, že splácí společnosti , právnická osoba, měsíčně částku 1 000 Kč, k tomu přiložil i doklady (jedná se však o jiný úvěr, než je předmětem tohoto řízení).5. Soud ve věci postupoval dle ustanovení § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání.6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , Anonymizováno, ze dne 2. 4. 2024 uzavřené mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným vyplynulo, že žalovanému byl poskytnut na účet číslo , č. účtu, jednorázový a bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 7 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 40 % p. a. s poplatkem za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 7 477,40 Kč, datum poskytnutí úvěru 3. 4. 2024, doba trvání úvěru 29 dnů, splatnost úvěru jednorázově 2. 5. 2024, celková částka k zaplacení 14 699,87 Kč, roční procentní sazba nákladů byla sjednána ve výši 9 867,10 %.7. Z potvrzení o provedení transakce od , právnická osoba, . bylo zjištěno, že dne 3. 4. 2024 společnost , právnická osoba, . zaslala na účet číslo , č. účtu, s názvem , Jméno žalovaného, částku 7 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, se zprávou pro příjemce Zápůjčka , Anonymizováno, .8. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 2. 10. 2025, ze seznamu postupovaných pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 10. 2025, soud zjistil, že shora uvedená pohledávka za žalovaným byla postoupena na současnou žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován.9. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 16. 10. 2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 27 373,22 Kč do tří dnů s poučením, že v případě neuhrazení dlužné částky bude tato vymáhána soudní cestou. Dle10. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 17. 6. 2026 bylo potvrzeno, že účet číslo , č. účtu, patří žalovanému a že v dubnu 2024 byla na uvedený účet připsána částka 7 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, .11. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.14. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.15. Je věcí žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, jakým způsobem ke zkoumání úvěruschopnosti přistoupí, pokud však je konkrétní věc předložena soudu, je to soud, který přezkoumává, zda žalobkyně dostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost či nikoli. K takovému přezkumu žalobkyně musí nabídnout nejen tvrzení ale i důkazy o řádném splnění této své povinnosti (břemeno tvrzení a břemeno důkazní stíhá žalobkyni). Je pak na soudu, aby po provedeném dokazování vyhodnotil, zda žalobkyně splnila shora uvedenou povinnost plynoucí z citovaných zákonných ustanovení. Aby povinnost žalobkyní mohla být splněna, je třeba vycházet zejména z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů dospěl soud k závěru, že předložená smlouva o úvěru je absolutně neplatná, neboť věřitel s odbornou péčí neposoudil a neověřil schopnost žalovaného úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, aniž by řádně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Pouhá lustrace ve veřejně dostupných databázích nemůže odpovědět na otázku, zda bude žalovaný schopen poskytnutý úvěr zaplatit. Žalobkyně ani na výzvu soudu nedoložila, že by o poměrech žalovaného bylo před poskytnutím úvěru něco známo.16. Důsledkem chybného posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatnou, dle které nelze žalobkyni požadované právo přiznat, lze jí přiznat pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. V řízení bylo prokázáno, že peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč byly žalovanému poskytnuty a že žalovaný na tuto částku nic neuhradil. Žalovaný poskytnutí částky nijak nesporoval. Žalovaný je tak dle § 2993 občanského zákoníku povinen vrátit žalobkyni to, co podle neplatné smlouvy obdržel. Žalobkyně nemá právo na zaplacení sjednaných úroků, které nebyly platně sjednány.17. Žalobkyně nemá nárok ani na úrok z prodlení, neboť ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciálním ustanovením k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na neuhrazenou jistinu úvěru bez dalších smluvních úroků a poplatků. To v nově stanovené době splatnosti, která není závislá na výzvě věřitele k plnění, ale upíná se k možnosti dlužníka (spotřebitele) dluh vrátit. Nárok na zákonné úroky z prodlení plynoucí z ustanovení § 1970 občanského zákoníku vzniká až v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny v dané věci. Tedy zbývající neuhrazené části poskytnutého úvěru dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V tomto směru lze zcela odkázat na závěry podávající se z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Se zřetelem na shora uvedené je zjevné, že žalovaný se dosud nedostal do prodlení s vrácením zůstatku poskytnuté jistiny ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalobkyni tudíž ani nemohl vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Soud proto výrokem I. s ohledem na shora uvedené uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč a pro částku 7 477,40 Kč a dále pro úrok z prodlení výrokem II. žalobu zamítl.18. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se žalobou domáhala přiznání částky 14 477,40 Kč, žalobě bylo vyhověno pro částku 7 000 Kč a žaloba byla pro částku 7 477,40 Kč zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci je nepatrný, proto soud výrokem III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.19. Poplatková povinnost žalobkyně uhradit soudní poplatek vyplývá ze sazebníku poplatků zákona číslo 549/1991 Sb., položky 2 bodu 1. písm. b) ve spojení s bodem 2. stejné položky. Výše soudního poplatku činí 1 000 Kč, žalobkyně na soudním poplatku uhradila 800 Kč. Soud výrokem IV. rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč.20. Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy na tři dny od právní moci tohoto rozsudku. Splátkový režim se u žalovaného neosvědčil, jím navrhovaná výše splátky 500 Kč měsíčně je nepřiměřená.