7 C 89/2026-53 – Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 23 114 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo , hodnota, uzavřené dne 29. 3. 2025 mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností , právnická osoba, , se , adresa, , IČ , IČO, a žalovaným, na základě které právní předchůdce žalobkyně dle žaloby poskytl žalovanému úvěr ve výši 14 000 Kč. Žalovaný následně využil svého práva na navýšení úvěru a načerpal úvěr v celkové výši 16 100 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 4. 10. 2025. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím webové stránky , internetové stránky, , na které si žalovaný vybral dle své vlastní volby dostupné parametry úvěru a termín splatnosti. Žalovaný úvěr čerpal, avšak do data splatnosti dle žaloby nezaplatil a dostal se do prodlení s vrácením úvěru. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit smluvní úrok ve výši 7 014 Kč. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka v celkové výši 23 114 Kč, skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 16 100 Kč a ze smluvního úroku ve výši 7 014 Kč, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od následujícího dne po datu splatnosti úvěru. Přirůstání smluvního úroku k jistině bylo sjednáno v úvodních ustanoveních smlouvy. Úvěr byl žalovanému vyplacen dne 29. 3. 2025 převodem z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného číslo , č. účtu, s uvedením variabilního symbolu , var. symbol, . Dle žaloby byl žalovaný k úhradě dluhu marně upomínán. Pohledávka za žalovaným byla na současnou žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025. Dále žalobkyně v žalobě uvedla, že pokud by soud neuznal její nárok z titulu smlouvy o úvěru, požadovala přiznání nároku z titulu bezdůvodného obohacení.2. Soud usnesením ze dne 4. 5. 2026 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě o skutečnosti prokazující, že právní předchůdce žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného (soud z důvodu stručnosti na citované usnesení čj. 7 C 89/2026-32 odkazuje). Zároveň byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř.3. Žalobkyně na výzvu soudu dne 1. 7. 2026 sdělila, že dle obchodních podmínek dostupných na internetových stránkách právního předchůdce žalobce https:/www.zaplo.cz/, na které odkazuje úvěrová smlouva, prohlásil žalovaný dle č. , hodnota, ., není v prodlení se splácením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, nenachází se v exekuci či insolvenci a nejsou mu známé okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jeho dluhů a povinností. Dále byl informován v odstavci 7.11, že věřitel může nahlížet do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, pokud je to nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Dále souhlasil, že za účelem ochrany svých majetkových práv a v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy může využívat informace z dlužnických registrů, konkrétně z registrů SOLUS, zájmovým sdružením právnických osob CNBC a CBCB. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací ISIR, CEE, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalobkyně sdělila, že žalovaný uhradil na předmětných dluh dne 27. 4. 2025 částku 700 Kč, dne 10. 6. 2025 částku 3 899 Kč, dne 18. 7. 2025 částku 3 934 Kč, dne 11. 8. 2025 částku 3 923 Kč, tedy celkem žalovaný uhradil 12 456 Kč. Žalobkyně proto žalobu vzala co do částky 12 456 Kč, včetně příslušenství, tj. úroku z prodlení v zákonné výši p. a. z částky 12 456 Kč, neboť tuto částku uhradil žalovaný původnímu věřiteli před podáním žaloby a tyto platby nebyly započteny z důvodu administrativní chyby. Žalobkyně změnila žalobní petit tak, že navrhuje, aby soud uložil žalovanému povinnost uhradit částku 10 658 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši p. a. z částky 10 658 Kč od 5. 10. 2025 do zaplacení a nahradit náklady řízení. K doplnění žaloby zaslala Obchodní podmínky , právnická osoba, pro poskytování úvěrů splatných jednorázově (, Anonymizováno, ).4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.5. Soud postupoval dle ustanovení § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání.6. Ze smlouvy o úvěru číslo , hodnota, ze dne 29. 3. 2025 uzavřené mezi společností , právnická osoba, , se , adresa, , IČ , IČO, a žalovaným soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 14 000 Kč, s datem splatnosti 30 dnů, se zápůjční úrokovou sazbou 279,83 % ročně, roční procentní sazbou nákladů ve výši 660 %, na účet žalovaného , č. účtu, .7. Z dodatku č. 1, 2 a 3 ke smlouvě o úvěru číslo , hodnota, uzavřených mezi společností , právnická osoba, , se , adresa, , IČ , IČO, a žalovaným bylo zjištěno, že původní úvěr byl navýšen na částku 16 100 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit ve výši 17 220 Kč do 30 dnů se zápůjční úrokovou sazbou 279,83 % ročně a roční procentní sazbou nákladů ve výši 654 %.8. Z detailního výpisu , právnická osoba, . bylo zjištěno, že na účet číslo , č. účtu, byly odeslány následující částky: dne 29. 3. 2025 14 000 Kč, dne 12. 5. 2025 700 Kč, dne 10. 6. 2025 700 Kč a dne 18. 7. 2025 700 Kč.9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 21. 2. 2026 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 27 210,80 Kč do tří dnů s poučením, že v případě jejího neuhrazení bude dlužná částka vymáhána soudní cestou.10. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 2. 2026 soud zjistil, že shora uvedená pohledávka za žalovaným byla poustoupena na současnou žalobkyni a že o postoupení pohledávky byl žalovaný informován.11. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.14. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.15. Je věcí žalobkyně (respektive její právní předchůdkyně), jakým způsobem ke zkoumání úvěruschopnosti přistoupí, pokud však je konkrétní věc předložena soudu, je to soud, který přezkoumává, zda žalobkyně či její právní předchůdkyně dostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost či nikoli. K takovému přezkumu žalobkyně musí nabídnout nejen tvrzení, ale i důkazy o řádném splnění této povinnosti (břemeno tvrzení a břemeno důkazní stíhá žalobkyni). Je pak na soudu, aby po provedeném dokazování vyhodnotil, zda žalobkyně splnila shora uvedenou povinnost plynoucí z citovaných zákonných ustanovení. Aby povinnost žalobkyně mohla být splněna, je třeba vycházet zejména z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů. Soud nepovažuje za dostatečné vycházet z tvrzení žalo