Okresní soud ve Svitavách 8 C 85/2026-36 – Náklady řízení

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 10. 4. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 660 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřela s žalovaným dne 13. 12. 2023 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem v pravidelných měsíčních splátkách. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splácením úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 13. 4. 2024, o čemž žalovaného písemně informovala. Společnost , právnická osoba, ., pohledávku z předmětného úvěru postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 10. 2025 na žalobkyni. Předmětem žaloby je pohledávka v celkové výši 19 660 Kč tvořená celkovou nesplacenou jistinou úvěru ve výši 10 000 Kč, smluvním úrokem za první měsíc čerpání úvěru v kapitalizované výši 4 000 Kč, jakož i smluvní pokutou ve výši 5 660 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení od následujícího dne po zesplatnění úvěru. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou k plnění.2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalovaný pak ve stanovené lhůtě nijak nereagoval na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas žalovaného s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.4. Ze nedatované smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že společnost , právnická osoba, ., poskytla žalovanému úvěr až do výše 30 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem v pravidelných měsíčních splátkách.5. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 27. 4. 2026 soud zjistil, že žalovaný je majitelem účtu č. , č. účtu, a že na tento účet byla dne 13. 12. 2023 připsána částka 10 000 Kč od společnosti , právnická osoba, .6. Z nedatovaného interního dokumentu společnosti , právnická osoba, ., soud zjistil, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je zaměstnaný a že jeho měsíční příjem činí 40 730 Kč a měsíční výdaje 12 000 Kč.7. Z dopisu ze dne 13. 4. 2024 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, ., úvěr k uvedenému dni zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do tří dnů od doručení tohoto dopisu.8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 17. 10. 2025 mezi společností , právnická osoba, ., a žalobkyní, jakož i z přiložených seznamů postoupených pohledávek, vzal soud za prokázané, že pohledávka ze shora uvedené úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobkyni.9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 10. 2025 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně písemně oznámila žalovanému, že došlo k postoupení předmětné pohledávky, a vyzvala ho, aby svůj dluh uhradil žalobkyni.10. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 10. 2025 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a dne 31. 10. 2025 tuto výzvu odeslala žalovanému.11. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.12. Na podkladě těchto listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Společnost , právnická osoba, ., na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne 13. 12. 2023 poskytla žalovanému bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky splácet spolu s úrokem v pravidelných měsíčních splátkách. Právní předchůdkyně žalobkyně neměla před poskytnutím úvěru k dispozici ověřený údaj o příjmech a výdajích žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 13. 4. 2024. Žalobkyně nabyla předmětnou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky.13. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „ZSÚ“).14. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.16. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.17. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelského úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.18. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.19. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.20. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.21. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovanému finanční prostředky vyplaceny, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, neboť nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost). To je zcela zjevné z předložených listinných důkazů, ve kterých není jediná zmínka o reálném zkoumání finanční situace žalovaného. Za zcela nedostatečný je pak nutno označit postup, kdy poskytovatel spotřebitelského úvěru spoléhá na prohlášení spotřebitele o jeho finanční situaci, či žalobkyní tvrzené, avšak ničím nedoložené, zkoumání schopnosti splácet úvěr na základě údajů z registrů dlužníků. Soud proto uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně porušila povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, a to způsobem uvedeným v § 86 ZSÚ. Sankcí za takové porušení povinnosti je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.22. Jelikož byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla mu podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinnost vrátit poskytovateli úvěru toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem.23. Vzhledem k tomu, že z předložených listinných důkazů nevyplývá, že žalovaný z titulu neplatně sjednaného spotřebitelského úvěru něčeho plnil, a takové plnění netvrdil ani samotný žalovaný, který v řízení zůstal pasivní, vycházel soud z toho, že výši poskytnuté jistiny není možné ponížit o žádné plnění ze strany žalovaného. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).24. Ve zbývající části, tedy co do částky 9 660 Kč a co do požadovaného zákonného úroku z prodlení, nebylo možno žalobě vyhovět, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaný se tak doposud nemohl ocitnout v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nebo např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 23 Co 343/2024).25. Pokud jde o náklady řízení, předmětem řízení byl nárok na zaplacení částky 19 660 Kč s příslušenstvím, které ke dni rozhodnutí soudu činilo cca 4 600 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 10 000 Kč, naopak co do částky 9 660 Kč a co do požadovaného příslušenství byla žaloba zamítnuta. V řízení tak byl procesně úspěšnější žalovaný, jehož úspěch s ohledem na výši zákonného úroku z prodlení ke dni rozhodnutí soudu přesahoval jeho neúspěch. Jelikož však žalovanému, který v řízení zůstal zcela pasivní, žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.