Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 20 246 Kč s příslušenstvím z titulu příspěvku do garančního fondu podle § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním tohoto práva. Nárok se skládá ze čtyř dílčích pohledávek vzniklých v souvislosti s provozováním vozidel , jméno FO, , jméno FO, registrační značky , SPZ, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, registrační značky , SPZ, v obdobích, kdy k těmto vozidlům nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.2. Žalovaný podal proti elektronickému platebnímu rozkazu odpor, v němž uvedl, že nárok žalobkyně uznává v plném rozsahu, a žádal pouze o možnost úhrady dluhu ve splátkách. Rovněž v dalších podáních adresovaných soudu žalovaný opakovaně uvedl, že uplatněný nárok co do základu i výše uznává, nepopírá své postavení vlastníka či provozovatele předmětných vozidel, nepopírá existenci žalobkyní tvrzených nepojištěných období ani výši jednotlivých žalobou uplatněných nároků a nadále žádá pouze o povolení splátek.3. Poté, co byl rozsudek pro zmeškání vydaný v této věci usnesením zdejšího soudu zrušen, vyzval soud účastníky k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř. Oba účastníci s tímto postupem výslovně souhlasili. Současně žalobkyně vyjádřila souhlas s úhradou přiznaného plnění ve splátkách, a to nejméně ve výši 3 000 Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek.4. Soud proto ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř., když měl za to, že skutkový stav je dostatečně zjištěn z předložených listinných důkazů, mezi účastníky není sporný a provedení dalších důkazů nebylo potřebné.5. Z výpisu z registru silničních vozidel soud zjistil, že nejméně od , datum, byl jako vlastník i provozovatel vozidla , jméno FO, , jméno FO, , registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, , evidován žalovaný. Z výzvy žalobkyně k úhradě příspěvku do garančního fondu ze dne , datum, soud dále zjistil, že vozidlo bylo pojištěno do , datum, a následně nebylo v období od , datum, do , datum, pojištěno po dobu 104 dnů. Žalobkyně za uvedené období stanovila příspěvek do garančního fondu ve výši 4 888 Kč a náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč.6. Z výpisu z registru silničních vozidel soud zjistil, že žalovaný byl i v tomto období veden jako vlastník a provozovatel uvedeného vozidla. Z listin předložených žalobkyní vyplynulo, že vozidlo nebylo pojištěno ani v období od , datum, do , datum, , tedy po dobu 129 dnů. Příspěvek do garančního fondu byl za toto období stanoven ve výši 6 063 Kč včetně nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva.7. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil, že vozidlo Volkswagen Lupo, registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, , nebylo v období od , datum, do , datum, pojištěno po dobu 65 dnů. Z čestného prohlášení Dominika Brodného ze dne , datum, soud dále zjistil, že uvedený vozidlo dne , datum, prodal žalovanému na základě ústní dohody, přičemž tuto skutečnost svými podpisy potvrdily i další v listině uvedené osoby. Žalobkyně proto považovala žalovaného za osobu povinnou k úhradě příspěvku do garančního fondu za uvedené období.8. Z dalších listin předložených žalobkyní soud zjistil, že k témuž vozidlu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti ani v období od , datum, do , datum, , tedy po dobu 300 dnů. Žalobkyně stanovila příspěvek do garančního fondu za toto období ve výši 14 100 Kč a náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč.9. Žalovaný v odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu uvedl, že nárok žalobkyně uznává v plném rozsahu a žádá pouze o možnost úhrady ve splátkách. Shodně se vyjádřil i v dalších podáních adresovaných soudu. Na výzvu soudu žalovaný výslovně uvedl, že nepopírá žádné skutkové tvrzení žalobkyně, nepopírá své postavení vlastníka nebo provozovatele předmětných vozidel, existenci jednotlivých nepojištěných období ani výši žalobou uplatněných nároků. Uvedené skutečnosti proto soud považoval mezi účastníky za nesporné.10. Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel povinnost pojištění odpovědnosti splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou zákonem stanovených případů.11. Podle § 4 odst. 1 téhož zákona jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel společně a nerozdílně povinni zaplatit , právnická osoba, příspěvek za každý den porušení této povinnosti.12. Podle § 4 odst. 2 zákona se při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla.13. Podle § 4 odst. 4 zákona je osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit , právnická osoba, rovněž náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.14. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že žalovaný byl v rozhodných obdobích vlastníkem nebo provozovatelem vozidel specifikovaných výše, přičemž k těmto vozidlům nebylo po zákonem stanovenou dobu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně proto oprávněně stanovila příspěvek do garančního fondu za jednotlivá nepojištěná období a současně uplatnila náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva.15. Soud přihlédl rovněž k tomu, že žalovaný v průběhu celého řízení nárok žalobkyně po skutkové ani právní stránce nezpochybňoval. Již v odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu uvedl, že nárok žalobkyně uznává v plném rozsahu, a obdobně se vyjádřil i v dalších podáních adresovaných soudu. Na výzvu soudu následně výslovně sdělil, že nepopírá žádné skutkové tvrzení žalobkyně, nepopírá své postavení vlastníka či provozovatele předmětných vozidel, existenci jednotlivých nepojištěných období ani výši žalobou uplatněných nároků. Mezi účastníky tak nebyl spor o skutkový základ věci ani o výši uplatněného nároku.16. Ve vztahu k nároku č. , hodnota, soud z výpisu z registru silničních vozidel zjistil, že vozidlo , jméno FO, , jméno FO, , registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, , bylo v rozhodném období vedeno jako provozované vozidlo a žalovaný byl nejméně od , datum, evidován jako jeho vlastník i provozovatel. Z výzvy žalobkyně k úhradě příspěvku do garančního fondu ze dne , datum, soud dále zjistil, že vozidlo bylo pojištěno do , datum, a následně nebylo pojištěno v období od , datum, do , datum, , tedy po dobu 104 dnů.17. Ve vztahu k nároku č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný byl i nadále evidován jako vlastník a provozovatel téhož vozidla. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dále vyplynulo, že pojištění odpovědnosti nebylo k vozidlu sjednáno ani v období od , datum, do , datum, , tedy po dobu 129 dnů.18. Ve vztahu k nároku č. , hodnota, soud zjistil, že vozidlo , Anonymizováno, , Anonymizováno, , registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, , nebylo pojištěno v období od , datum, do , datum, . Z čestného prohlášení , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne , datum, soud dále zjistil, že uvedené vozidlo bylo dne , datum, převedeno na žalovaného, přičemž pravost podpisů na tomto prohlášení byla úředně ověřena.19. Ve vztahu k nároku č. , hodnota, soud zjistil, že k témuž vozidlu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti ani v období od , datum, do , datum, , tedy po dobu 300 dnů.20. Ve vztahu k nároku č. , hodnota, dospěl soud k závěru, že žalobkyni za dobu od , datum, do , datum, , po kterou bylo vozidlo , jméno FO, , jméno FO, registrační značky , SPZ, provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, vznikl podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. nárok na příspěvek do garančního fondu ve výši 4 888 Kč, vypočtený při denní sazbě 47 Kč za 104 dnů, a nárok na náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč. Po zohlednění částečných úhrad žalovaného v celkové výši 1 740 Kč činí zbývající dlužná částka 3 448 Kč. Za období od , datum, do , datum, vznikl žalobkyni ohledně téhož vozidla nárok na příspěvek do garančního fondu ve výši 6 063 Kč, zahrnující příspěvek vypočtený za 129 dnů nepojištění a náhradu nákladů podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb.; po zohlednění částečných úhrad žalovaného v celkové výši 2 250 Kč činí zbývající dlužná částka 4 113 Kč. Ve vztahu k vozidlu , Anonymizováno, , Anonymizováno, registrační značky , SPZ, vznikl žalobkyni za období od , datum, do , datum, nárok na příspěvek do garančního fondu ve výši 3 355 Kč, sestávající z příspěvku ve výši 3 055 Kč za 65 dnů nepojištění a náhrady nákladů podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. ve výši 300 Kč; po zohlednění částečných úhrad žalovaného v celkové výši 1 020 Kč činí zbývající dlužná částka 2 335 Kč. Za období od , datum, do , datum, pak žalobkyni ve vztahu k témuž vozidlu vznikl nárok na příspěvek do garančního fondu ve výši 14 400 Kč, sestávající z příspěvku ve výši 14 100 Kč za 300 dnů nepojištění a náhrady nákladů podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. ve výši 300 Kč; po zohlednění částečných úhrad žalovaného v celkové výši 4 050 Kč činí zbývající dlužná částka 10 350 Kč. Celková výše dosud neuhrazeného dluhu tak představuje částku 20 246 Kč.21. Žalobkyně dále uplatnila zákonný úrok z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj peněžitý závazek řádně a včas nesplnil, vznikl žalobkyni vedle práva na zaplacení jistiny rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyní uplatněné příslušenství odpovídá obsahu žaloby a následným částečným úhradám žalovaného, které byly při výpočtu příslušenství zohledněny.22. Na základě výše uvedeného rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 625 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 810 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 246 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.24. S ohledem na výši dlužné částky a nákladů řízení, rozhodl soud o povinnosti žalovaného splnit uvedené povinnosti v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 4 000 Kč. Důvodem pro toto rozhodnutí byla zejména finanční situace žalovaného a ochota žalobkyně přijmout plnění předmětného nároku ve splátkách. Soud má za to, že takto vysoké splátky jsou v souladu s oprávněnými ekonomickými zájmy žalobkyně a ke splacení tak dojde v přiměřené době. Soud má za to, že povolení nižších splátek by bylo neodůvodněným zvýhodněním žalovaného na úkor žalobkyni. Soud takto rozhodl podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. a určil dále (dle § 565 občanského zákoníku), že nesplní-li žalovaný byť i jedinou splátku řádně a včas, stane se celý dluh splatný ihned. Soud má za to, že tento možný následek nesplacení bude pro žalovaného dostatečnou výstrahou, aby splátky plnil řádně a včas.