Odpověď: Paragraf stanovuje, že ten, kdo se odvolává na soukromou listinu, musí dokázat její pravost a správnost, avšak v určitých případech se pravost a správnost listiny považuje za uznanou.
Pokud se někdo dovolává soukromé listiny (např. smlouvy, potvrzení), musí být schopen prokázat, že listina je pravá a její obsah je správný.
Jestliže je soukromá listina použita proti osobě, která ji zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici, či proti právnímu nástupci při přeměně právnické osoby, pak se má za to, že pravost a správnost listiny byla uznána. V takovém případě není potřeba pravost a správnost prokazovat.
Tato domněnka uznání pravosti a správnosti usnadňuje proces dokazování v situacích, kdy je zřejmé, že listina pochází od dotčené osoby nebo jejího právního nástupce.