20 C 250/2021-85 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení plnění z revolvingové úvěrové smlouvy ze dne [datum] s úvěrovým rámcem [částka], sjednané mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] – [jméno] [anonymizováno] Takto se domáhala [částka] na jistině, [částka] na poplatcích, [částka] na pojistném z pojištění schopnosti splácet, [částka] na smluvních pokutách, [částka] na kapitalizovaném obchodním úroku, obchodního úroku v sazbě 22,68 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení jak v I. a II. výroku shora. Ohledně povinnosti věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet peněžitý závazek v doplňujícím podání č. l. 66 uvedla, že právní předchůdce prověřil bonitu žalovaného tak, že od něj získal o osobních a majetkových poměrech, prověřil žalovaným předložené doklady, a vycházeje ze zákonné i smluvní povinnosti žalovaného uvádět pravdivé skutečnosti, zápůjčku poskytla. Zrekapitulovala konkrétní zjištění, zejména dělnický pracovní úvazek dlužníka, popsala způsob hodnocení příjmové a výdajové stránky, výslovně uvedla, že použila expertní hodnoticí systém [příjmení], výslovně uvedla, že došlo k lustracím v [příjmení], IR, KN, ARES a především Centrální evidenci exekucí (neuvedla však, s jakým výsledkem). 2. Soud při jednání vyzval žalobkyni (č. l. 75) rovněž k vyjádření, kdo je vlastníkem 70 akcií žalobkyně, neboť z obsahu obchodního rejstříku a (donedávna – do [datum]) i absence záznamu o skutečném majiteli společnosti žalobkyně v rejstříku Evidence skutečných majitelů. Žalobkyně se podáním ze dne [datum] (č. l. 80) vyjádřila tak, že advokát JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph. D., nebyl ke dni podání návrhu k soudu ani v průběhu celého řízení osobou, oprávněnou k zastupování žalobkyně ve smyslu § 21 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Uvedla, že je nepřijatelné, aby byl právní zástupce sankcionován za volbu jeho osoby k zastupování, neboť právo na zastoupení je každému garantováno zákonem a náhrada náleží účastníkovi řízení, který je zastupován, nikoliv jeho advokátovi. Nepřiznání náhrady bylo zásahem do ústavně zaručeného práva na právní pomoc a odkázala soud na nosné závěry nálezu Ústavního soudu pod sp. zn. II. ÚS 187/06. 3. Soud k projednání věci nařídil jednání, žalobkyně s jiným postupem nevyslovila (v návrhu) souhlas. Žalovaný byl předvolán na adresu trvalého bydliště, kde mu bylo doručeno do vlastních rukou dne [datum], k návrhu se však nevyjádřil, k jednáním se bez omluvy nedostavil. 4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Již oznámením původního věřitele dopisem ze dne [datum] (č. l. 28) bylo prokázáno, že žalobkyně může předmětnou pohledávkou disponovat. Totéž pak prokázala i smlouvou č. l. 19, potvrzením o úhradě č. l. 27 a seznamem pohledávek č. l. 25 Smlouvou č. l. 30 bylo prokázáno, že žalovanému bylo na základě jeho žádosti dle schvalujícího dopisu č. l. 47 ze dne [datum] zpřístupněno formou kreditní karty čerpání až [částka], přičemž [částka] je čerpáno při podpisu smlouvy (zřejmě na nákup nespecifikovaného zboží nespecifikovaného prodejce), když žalovaný ke svým poměrům uvedl, že žije s družkou, má méně než 3 roky bankovní účet, nemá vyživovací povinnost, bydlí v nájmu na současné adrese již od roku 2015, pracuje jako dělník v logistickém centru spol. Amazon s měsíčním příjem [částka], když domácnost má další měsíční příjem ve shodné výši, náklady domácnosti činí pouhé [částka] a nemá žádné finanční závazky (!). Byla sjednávána úroková sazba 22,68 % ročně, bylo sjednáváno pojištění„ Soubor [anonymizováno]“ dle rámcové pojistné smlouvy (pojistitelem je třetí osoba, pojištěným je dlužník, pojistníkem je věřitel) s měsíčním pojistným 5,99 % z měsíční splátky úvěru. Byl doložen vypracovaný informační dokument č. l. 33 s doklady o podpisu č. l. 38-40 i podepsaná rámcová smlouvy č. l. 35. Byla doložena historie čerpání č. l. 37, dle které žalovaný nejprve čerpal [částka] dnem [datum] (což je dokonce jeden den před podpisem veškeré dokumentace), poté hotovostními výběry dne [datum] dalších 2x [částka] a [částka] a dne [datum] posledních [částka], celkem tedy [částka]. Všeobecné a produktové obchodní podmínky a sazebník poplatků byly pro věc bez významu. Dopisem č. l. 48 bylo prokázáno, že původní věřitel mínil odstoupit od úvěrové smlouvy dnem [datum]. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 49) vypracování i zaslání (č. l. 51) jednoduché (tj. neobsahující právní posouzení) předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalovaného. 5. K osobě žalovaného soud dále zjistil, že dle OSSZ Teplice (č. l. 54) žalovaný není zaměstnán, nepodniká a nečerpá žádný důchod. Z výpisu věcí žalovaného u zdejšího soudu (č. l. 55) vyplynulo, že v letech 2018 až 2020 čelil 4 exekucím. Dálkový přístup k datům Exekutorské komory ČR (dále jen„ EK ČR“) soudy zřízen nemají, neboť to EK ČR soudům technicky neumožňuje a soud tak nemá informaci o tehdejším stavu [příjmení], a ani sama EK ČR neuchovává záznamy o skončení exekucí po 6 měsících. Soud nicméně v předtuše nehrazení exekucí a možných dalších exekucí žalovaného (jehož obecným soudem dle registru obyvatel č. l. 62 byl do roku 2014 Okresní soud v České Lípě a do roku 2017 pak Okresní soud v Děčíně) učinil dotaz na EK ČR. Takto z výpisu č. l. 60 zjistil, že i ke dni [datum] žalovaný stále čelil 9 exekucím, zahájeným v letech 2007 až 2019. Dotazy na jednotlivé exekuce ke konkrétním soudním exekutorům tak již byly zjevně nadbytečné. Dále soud z registru obyvatel č. l. 62 zjistil, že žalovaný pravděpodobně má vyživovací povinnost (syn [jméno], narozený 2007). Ze souběžně vedeného řízení sp. zn. 11 C 317/2021 jiného soudního senátu (a tedy i jiného soudce) zdejšího soudu (k dnešnímu dni skončeného vyhlášením dosud nepravomocného vyhovujícího rozsudku) pak vyplynulo, že již dne [datum] žalovaný sjednal jinou úvěrovou smlouvu se shodnou věřitelkou na financování zboží s prodejní cenou [částka] a neuhradil ničeho. 6. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně spolu usilovali o sjednání závazku úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, s charakterem spotřebitelského závazku. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku (tj. že ze strany žalovaného nebylo uhrazeno vůbec ničeho) ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 tamtéž platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 tamtéž platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku k nemožnému. Z úpravy tak vyplývá, že případné nesplnění takové povinnosti věřitele má za následek neplatnost absolutní, tedy soudem zohledňovanou z úřední povinnosti. Soud dovozuje (a to i ve shodě s rozsudkem Soudního dvora EU pod zn. C [číslo]), že splnění této povinnosti je třeba zkoumat z úřední povinnosti, neboť jde o důvod absolutní ne