20 C 170/2023-77 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], domáhala zaplacení plnění z revolvingového úvěru, sjednaného s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], dne [datum] ve znění dodatků, naposledy dne [datum], s úvěrovým rámcem 50 000 Kč, který byl předčasně zesplatněn dne [datum]. Domáhala se jistiny 46 121,92 Kč s úrokem z prodlení. Ohledně povinnosti věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet peněžitý závazek v doplňujícím podání č. l. 52 uvedla, že právní předchůdce prověřil bonitu žalované tak, že byly prověřeny interní a externí databáze a byla kladně vyhodnocena bonita žalované. 2. K projednání věci soud nařídil jednání, žalobkyně s jiným postupem ani nesouhlasila. Přesto se žalobkyně z jednání omluvila v domnění, že pokud soud shledá tvrzení nedostatečná či neprokázaná, věc odročí a nařídí nové jednání. Žalované bylo doručeno do vlastních rukou dne [datum] na adrese trvalého pobytu, rovněž se k jednání nedostavila, bez omluvy. Soud věc projednal v nepřítomnosti obou účastníků. 3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Postoupení pohledávky je dostatečně prokázáno již dopisem původního věřitele č. l. 34 s podacím archem č. l. 35. Dle výpisu z Centrální evidence exekucí (dále jen„ [příjmení]“) č. l. 43 a 44, který si soud vyžádal, nebylo zjištěno, že by žalovaná měla exekuci před rokem 2020. 4. Dle žádosti žalované (na formuláři věřitele) č. l. 21 bylo prokázáno, že žalovaná deklarovala v domácnosti jednoho dalšího člena bez příjmu. Deklarovala, že je vyučena, dále bydlení v družstevním bytě, přesto uvedla nájemné 0 Kč. Deklarovala zaměstnání u [anonymizováno] [právnická osoba] od roku 2016 s příjmem 12 923 Kč. Deklarovala nulové finanční závazky mimo skupinu ČS. Vyjádřením původního věřitele č. l. 53, aniž by bylo uvedeno, ke kterému období se vztahuje, bylo prokázáno, že žalovaná deklarovala příjem 18 500 Kč měsíčně, věřitel dospěl k závěru o výši příjmu 15 340 Kč měsíčně. Žalovaná deklarovala výdaje pouhých 300 Kč, původní věřitel dospěl k závěru o normativních nákladech 8 860 Kč měsíčně. Žalovaná uvedla splátky předchozích úvěrů 0 Kč, původní věřitelka konstatovala tři předchozí úvěry, které žalované sama poskytla, s jistinami (úvěrovými rámci) 15 000 Kč, 10 000 Kč a 74 439 Kč se splátkami 750 Kč, 833 Kč, a 1 491 Kč. 5. Dále žalobkyně předložila výpis z běžného účtu žalované za období od září 2018 do června 2019 (č. l. 54 až 69). Z něj vyplynulo, že v tomto období měla žalovaná příjem od [anonymizováno] [právnická osoba], ve výši 9 967 Kč, 14 063 Kč, 14 088 Kč, 23 754, 18 960 Kč, 7 538 Kč, 18 371 Kč, 10 232 Kč a 13 762 Kč, tedy v aritmetickém průměru 14 526 Kč. Není zřejmý původ plateb 20 000 Kč dne [datum], 56 183 Kč dne [datum], 10 000 Kč dne [datum], 6 000 Kč a 5 000 Kč dne [datum], 74 364,63 Kč dne [datum], 15 139,10 Kč dne [datum], 5 000 Kč dne [datum] a 30 000 Kč dne [datum], které byly v daném měsíci vybrány či spotřebovány. Z neprovedené platby 30 000 Kč dne [datum] lze vyvodit podezření, že účet žalované byl používán pro transakce třetích osob. Dne [datum] je evidována transakce„ splátka úvěru Peníze na klik“ částkou 15 604,25 Kč, z čehož soud dovozuje, že mezi žalovanou a původní věřitelkou existovaly další závazky, které však již v registru BRKI (CBCB) nejsou v současné době vedeny. 6. Tehdejší zprávy NRKI (CNCB) a BRKI (CBCB), případně jejich různé kompilace, věřitel pravidelně nepředkládá, soud tak může čerpat pouze z aktuálních výpisů, když výpisy v tehdejší podobě nelze získat, neboť správci těchto registrů uchovávají údaje o skončených úvěrech jen po dobu 4 let. Soud si oba výpisy zajistil sám. Z registru NRKI (č. l. 46) žádný dřívější úvěr nevyplynul (což nevylučuje, že zde v roce 2019 nefiguroval). Z registru BRKI (č. l. 48) vyplynulo, že žalovaná čerpala od shodné věřitelky úvěr s úvěrovým rámcem 10 000 Kč dne [datum], v březnu až červnu 2019 byl plně vyčerpán, docházelo k platební neschopnosti a byl jednorázově doplacen okolo září 2019. Dále žalovaná čerpala od shodné věřitelky úvěr s jistinou 150 000 Kč dne [datum], měsíční splátka činila 2 351 Kč (což kontrastuje s údajem o splátce pouze 1 491 Kč jak shora). Takový úvěr původní věřitelka rovněž postoupila třetí osobě a ta jej vymáhá u zdejšího soudu svým jménem (č. l. 72, sp. zn. EPR [číslo] 69 EXE 3170/2021), stejně jako další úvěr z [datum]. Zda a jakým způsobem zdejší soud zohlednil úvěruschopnost v takovém řízení, není senátu 20C v tuto chvíli známo. K pozdějším úvěrům soud nepřihlíží. 7. Úvěrovou smlouvou č. l. 18 ze dne [datum] bylo prokázáno, že byl sjednán revolvingový úvěr s rámcem 15 000 Kč a úrokem 16,9 % ročně. Dodatkem ze dne [datum] (č. l. 27) bylo prokázáno, že u takového úvěru mínila žalovaná s věřitelem dosáhnout navýšení jistiny na 20 000 Kč. Dodatkem ze dne [datum] (č. l. 26) bylo prokázáno, že u takového úvěru mínila žalovaná s věřitelem dosáhnout navýšení jistiny na 50 000 Kč. Informační leták č. l. 24, souhlas se zpracováním údajů č. l. 22 a záznam o poskytnutí informací k přistoupení k pojištění č. l. 23 zůstaly v řízení bez významu. Úvěrovou historií byly prokázány transakce na úvěrovém účtu, soud dopočetl sumu čerpání na 87 626,28 Kč a sumu splátek na 52 081,70 Kč. Bylo prokázáno oznámení o zesplatnění č. l. 31 ke dni [datum]. Byla prokázána upomínka č. l. 32. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 36) vypracování i zaslání (č. l. 37) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalované, požadoval úhradu 61 101,80 Kč bez rozkladu částky do 10 dnů. 8. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Soud vychází ohledně údajů o samotné výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tedy zda již nebylo uhrazeno více než 52 081,70 Kč) v řízení tížilo procesně pasivní žalovanou. Žalovaná a právní předchůdce žalobkyně spolu usilovali o sjednání závazku úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, s charakterem spotřebitelského závazku. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 tamtéž platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 tamtéž platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku k nemožnému. Z úpravy tak vyplývá, že případné nesplnění takové povinnosti věřitele má za následek neplatnost absolutní, tedy soudem zohledňovanou z úřední povinnosti. Soud dovozuje (a to i ve shodě s rozsudkem Soudního dvora EU pod zn. C [číslo]), že splnění této povinnosti bylo třeba i před [datum] zkoumat z úřední povinnosti, neboť jde o důvod absolutní neplatnosti (tedy i po zrušení zákona č. 145/2010 Sb. s účinností ke dni [datum] a nahrazení zákonem č. 257/2016 Sb.). Od [datum] je tato povinnost (v souladu se závaznými předpisy Společenství) uzákoněna výslovně jako povinná součást soudního přezkumu nároku ze spotřebitelského úvěru. 10. Z ustálené judikatury vyšších soudů se přitom podává, že za náležitou obezřetnost nelze vždy považovat toliko spoléhání se na pravdivost údajů, poskytnutých samotným spot