20 C 156/2025-90 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne 5. 2. 2025, zaplacení plnění z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne 21. 11. 2023, dle níž žalovanému poskytla jistinu 28 068 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 13. 5. 2025 s navýšením mimo jiné o denní úrok 0,883 % (RPSN 1 246,40 %!). Vzhledem k absolutní neplatnosti takového ujednání je procesně nadbytečné uvádět další údajně sjednaná plnění. Žalobkyně se vyjádřila k povinnosti zkoumat úvěruschopnost, uvedla, že lustrovala i databázi NRKI (CNCB), o které se mylně domnívá, že obsahuje i BRKI (CBCB). Úvěr nazývá revolvingovým, rámec měl činit 80 000 Kč, ovšem čerpání je podmíněno schválením žádosti a uhrazením poplatku 1,99 % z požadované částky a o revolvingový úvěr se tak zjevně nejedná. Současně žalobkyně tvrdí, že „žalovaný splatil na jistinu celkem 1 046,11 Kč“ a to marginálními platbami dne 6. 12. 2023, 27. 12. 2023, 12. 1. 2024, 24. 1. 2024, 5. 2. 2024, 26. 2. 2024, 5. 3. 2024, 8. 3. 2024, 8. 4. 2024, 22. 4. 2024, 27. 5. 2024 4. 11. 2024 a 9. 12. 2024. Dále uvedla, že platby započítávala nejprve na úhradu úroku, poplatků a poté na jistinu. Při prodlení na náklady určené, jistinu, smluvní úrok, úroky z prodlení, poplatky a jiné příslušenství a smluvní pokutu. Žalovaný se měl dostat do prodlení před 26. 8. 2024, kdy byl upozorněn.2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní, bylo mu doručeno na adrese trvalého bydliště, které potvrdil pro doručování. I když v tomto řízení o výsledku rozhodly skutečnosti, k nimž soud přihlíží z moci úřední, realita současné doby ukazuje, že i o tato práva by se měl každý spotřebitel starat aktivně. Takový postup senátu 20C totiž bohužel není v soudní praxi pravidlem – což ostatně důvodem, proč si stále tolik subjektů (a advokátů) dovolí uplatňovat před soudem takto právně i morálně nepřijatelné nároky.3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Žalobkyně předložila výpis posouzení úvěruschopnosti (č. l. 26), dle něhož bydlel žalovaná v domácnosti s dalším členem, příjem činí 70 669 Kč dle věřitele (způsob, jakým takový příjem ověřuje, je nicméně více než bizarní), a výdaji, které činí 10 000 Kč na půjčky a 15 000 Kč na ostatní výdaje dle žalovaného. Sám žalovaný přitom měl uvést příjem 50 600 Kč, pokud tedy věřitel dospěl k údaji vyššímu, zjevně postupuje nelogicky a dle nesmyslné metodiky. Tou je zřejmě součet všech došlých plateb na účtu žalovaného dle služby , Anonymizováno, , jak uvádí v žalobním návrhu a čemuž odpovídá subjektivní listina č. l. 27. Tato služba může jako přehled o legitimním příjmu fungovat jen výjimečně, pokud nedochází skrze účet k dalším transakcím. Postačí tedy např. sázkové hry, přeposílání prostředků mezi rodinnými příslušníky či známými, transakce u kurýrů, sdílení účtu více osobami a obraz příjmů je zcela neadekvátní. Dospět na základě těchto údajů k příjmu spotřebitele, je více než bizarní, u těchto věřitelů však obvyklé. Lze-li vůbec připustit možnost zkoumat úvěruschopnost osoby pro splácení úvěru s lichevními parametry (což podle soudu principiálně nelze), pak toto zkoumání je zcela zjevně nedostatečné, až absurdní. Důkaz zkoumání NRKI či BRKI předložen vůbec nebyl. Dle č. l. 28 bylo žalovanému vyplaceno dne 21. 11. 2023 23 000 Kč a dne 23. 1. 2024 5 068 Kč. Totožnost žalovaného měla být zjištěna dle kopie občanského průkazu č. , hodnota, (č. l. 24 a 25).4. Na základě stovek předchozích řízení, ze kterých vyplynulo, že velká část věřitelů (zejména těch, kteří se koncentrují okolo tohoto advokáta) soudu nesděluje plnění, která spotřebitelé původnímu věřiteli uhradili (na základě nejrůznějších právních legend). Soudu jsou z četných předchozích řízení známa i lichevní schémata, používaná žalobkyní. Taková znalost soudu odpovídá § 121 o. s. ř. a není třeba ji (přinejmenším žalobkyni) dokazovat. Vyzval ji proto (č. l. 59) ke sdělení všech plnění mezi účastníky řízení. Podáním ze dne 22. 10. 2025 (č. l. 86) sdělila, že žalovaný platbami ve výše uvedených dnech uhradil celkem 43 128,65 Kč, z čehož 1 046,22 Kč započetla na jistinu, 181,27 Kč na poplatek za vyplacení tranší úvěru, 41 550,05 Kč na úrok a 351,11 Kč na úrok z prodlení.5. Část těchto transakcí by přitom vyplynula i z výpisu účtu žalovaného č. , č. účtu, , který si soud vyžádal u příslušné banky (č. l. 63 a násl.) pro období srpna 2023 až prosince 2024. Již z výpisu za srpen 2023 je zjevné, jak absurdní je posuzování příjmu žalovaného služkou Kontomatik. Část příchozích transakcí je nazvána „čerpání úvěru“ (38x), část pochází z jiného účtu žalovaného č. , č. účtu, (celkem 53 000 Kč). Konstatování dalších dvou měsíců je zjevně nadbytečné, transakce jsou v nich analogické.6. Konstatování obsahu dalších důkazů je pro výsledek řízení již nadbytečné a je zjevné, že posouzení úvěruschopnosti bylo předstíráno, nebo přinejmenším k parametrům poskytované predátorské smlouvy zcela zjevně nepřiměřeně povrchní, s prvky absurdna (zjištění vyššího příjmu, než spotřebitel uvádí, nahrazení důkazu příjmu součtem příchozích transakcí aj.). Přitom z veřejně dostupného rozhodnutí České národní banky číslo jednací S-Sp-2021/00216/CNB/573 je patrné, že v roce 2020 probíhala kontrola žalobkyní poskytovaných spotřebitelských úvěrů z roku 2020 a v dubnu 2021 žalobkyně podávala námitky. Dne 29. 3. 2023 jí byla uložena pokuta 1,5 mil. Kč za nedostatky v oblasti povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitelů. Samotná úvěrová smlouva a balastní dokumenty (informace pro spotřebitele, souhlas se zpracováním údajů, údaje o poskytovateli úvěru, všeobecné obchodní podmínky, předpis denních splátek, obecné principy posuzování a filosofie Společnosti (?)) je nepřehledná a pro soud nesrozumitelná, tím méně by se mohlo jednat o jasná a srozumitelná ujednání se spotřebitelem, kterými by mohl být vázán. Smlouva je záměrně obsáhlá. Úvěr je nazýván revolvingovým, splátka je nazývána „denní splátkou“, ačkoliv může být hrazena i jen měsíční, je sjednáno datum doplacení úvěru dnem 14. 5. 2025, což rovněž odporuje charakteru „revolvingu“. Stejně tak mu odporuje i poplatek za čerpání 1,99 % či minimální částka čerpání 500 Kč. Především mu ale odporuje ujednání, že čerpání je podmíněno žádostí a schválením věřitelem (odst. IV/3). Podstatou těchto smluv je (vedle obscénního úroku) pravidelně stejně obscénně vysoký poplatek za odklad splatnosti, výše odměny je však nedohledatelná a pravděpodobně je sdělována diskrétně ve webovém rozhraní, kde k němu v době soudního řízení nemá přístup ani žalovaný, ani soud. Tento způsob exploatace spotřebitelů je v současné době u tohoto typu úvěrů masově rozšířený a spotřebiteli uhrazená excesivní plnění jsou před soudy systematicky zamlčována (ať již se týkají předmětného úvěru, ale nesnižují jistinu, či předchozích úvěrových iterací mezi týmiž účastníky). Obchodní podmínky připouštějí „prodloužení doby kreditního rámce vždy o 540 dní“, což je v kontextu takto extrémní RPSN skutečně děsivé.7. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 46) vypracování i zaslání (č. l. 47) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř., ovšem nikoliv do dispoziční sféry žalovaného, ale zřejmě předložil výzvu z jiného nároku a znějící na neznámou třetí osobu (, Anonymizováno, ). Ze stovek předchozích výzev tohoto advokáta (které byly postoupeny České advokátní komoře a advokát byl za část jednání, které soud považuje za nepřijatelné, uznán kárně vinným a postižen peněžitou sankcí) je však zřejmé, že advokát se zde domáhá cca dvojnásobně vysokého plnění, než si následně troufá uplatnit žalobou a současně žádá trojnásobek údajné mimosmluvní odměny. Taková upomínka není účelná prevence soudního řízení, v němž následně sám požaduje méně a navíc může být přiznán pouze zlomek takového požadavku, neboť uplatňovaný nárok ignoruje kogentní právní předpisy na ochranu spotřebitele. Přitom je dále advokát vlastníkem pohledávky a uplatňuje je v průmyslovém měřítku, tedy se o legitimní využití práva na zastoupení nejedná. Taktéž nemůže nijak obhájit úkon „příprava a převzetí“, když jde o jeho vlastní nárok (resp. jím ovládané společnosti). A samozřejmě nemůže požadovat náhradu za podání žaloby v okamžiku, kdy zasílá předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř. Odměnu nadto počítá z lichevního příslušenství, což vzhledem ke své příslušnosti k advokátnímu stavu soud doslova naplňuje morální deziluzí. Jednotlivě i v souhrnu. Tolik pouze pro úplnost, neboť žádná náhrada nákladů řízení nemohla být žalobkyni přiznána, tedy ani ta ve výši právně nezastoupeného účastníka