Žalobce se podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu celkem částku , částka, s příslušenstvím, představující dluh žalované, vzniklý v důsledku porušování povinností vyplývajících jí ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, , uzavřené formou elektronické komunikace mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, a žalovanou. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované úvěr ve výši celkem , částka, , který se žalovaná zavázala právnímu předchůdci žalobce spolu se smluvním úrokem , částka, vrátit do , datum, . Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas, před podáním žaloby zaplatila toliko částku , částka, . Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na společnost žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem právního předchůdce žalobce dne , datum, . Vedle jistiny dluhu , částka, se žalobce s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhal zaplacení smluvního úroku ve výši , částka, a zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení v zákonné výši.2. Žalovaná se k žalobě meritorně nevyjádřila.3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k uvedené výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byla žaloba a výzva doručena na adresu pro doručování ve smyslu ustanovení § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval dle listinných důkazů založených ve spise.4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil skutečnosti uvedené žalobcem a rekapitulované v bodě 1. rozsudku (důkazy: smlouva o úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, , potvrzení o provedení bankovní transakce, dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, s přílohou, oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, a výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, s dokladem o odeslání ze dne , datum, ).5. Dále soud zjistil z potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. , hodnota, , že dne , datum, byla na účet č. , č. účtu, odeslána částka , částka, . Jako příchozí úhrady jsou ke smlouvě č. , hodnota, evidovány platby od , datum, do , datum, celkem ve výši , částka, .6. Z pohledu práva platí u smluv o úvěru následující: dle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V ustanovení § 2397 obč. zákoníku je stanoveno, že úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá a dle ustanovení § 2399 odst. 1 obč. zákoníku platí, že úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle ustanovení § 1970 obč. zákoníku platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ustanovení § 588 obč. zákoníku určuje, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle § 2991 odst. 1 a 2 obč. zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám, přičemž v § 2999 odst. 1 cit. zák. ustanovení je uvedeno, že není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.7. Na základě skutečností uvedených v bodě 4. a tvrzených v bodě 1. rozsudku vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce žalované poskytl peněžní prostředky ve výši , částka, , které mu byly uhrazeny, dokonce o částku , částka, více. Žalobce však neprokázal uzavření řádné smlouvy o spotřebitelském úvěru, když předložil toliko listiny s digitálními podpisy původního věřitele a dlužníka, a právě u podpisu dlužníka nelze ověřit, zda se skutečně jedná o osobu v tomto sporu žalovanou, která souhlasila s podmínkami smluvního vztahu. Neexistuje-li tak řádný smluvní vztah, je žalovaná povinna žalobci vrátit dle ustanovení §§ 2991 a 2999 obč. zákoníku bezdůvodné obohacení, které v daném případě již vrátila, dokonce jí vznikl přeplatek. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.8. Ve věci plně úspěšné žalované náklady tohoto řízení nevznikly, této skutečnosti odpovídá výrok ad II. rozsudku.