20 C 355/2025-68 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne 6. 11. 2025, zaplacení plnění z úvěrové „revolvingové“ smlouvy č. , hodnota, ze dne 8. 2. 2025, dle níž žalované poskytla jistinu 5 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit do 24. 7. 2026 s navýšením mimo jiné o denní úrok 1,066 % (je procesně nadbytečné uvádět další údajně sjednaná plnění - poplatky za službu , Anonymizováno, apod., neboť již sám úrok je v hrubém rozporu s dobrými mravy a je absolutně neplatným ujednáním). Žalobkyně se vyjádřila k povinnosti zkoumat úvěruschopnost, uvedla, že lustrovala i databázi NRKI (CNCB), o které se mylně domnívá, že obsahuje BRKI (CBCB). Takový důkaz však nikdy nepředkládá. Úvěr nazývá revolvingovým, rámec měl činit 6 200 Kč. Domáhá se 4 999,39 Kč na jistině, 99,14 Kč za vyplacení tranše, 6 239,19 Kč na smluvním úroku (sic!) a 81,23 Kč na smluvní pokutě. Dále úroku z prodlení od 11. 6. 2025.2. Uvádí, že bylo uhrazeno „na jistinu“ 0,57 Kč. Soudu je již z předchozích řízení známo, že skutečně zaplacené plnění od spotřebitele je ve skutečnosti řádově vyšší.3. Ve sp. zn. , spisová značka, soud odhalil podobné žalobní tvrzení, vyzval žalobkyni ke sdělení skutečné výši plateb a zjistil, že žalovaná neuhradila pouze „9,84 Kč na jistině“, ale celkem 2 146,79 Kč, když zbývající plnění si žalobkyně započetla na (absolutně neplatné) úroky, úroky z prodlení, poplatky a jiné příslušenství. Žaloba tak deklarovala 218x nižší plnění od spotřebitele, než odpovídalo skutečnosti.4. Ve sp. zn. , spisová značka, soud odhalil podobné žalobní tvrzení, vyzval žalobkyni ke sdělení skutečné výši plateb a zjistil, že žalovaný neuhradil pouze „1 046,22 Kč na jistině“, ale celkem 43 128,65 Kč, když zbývající plnění si žalobkyně započetla na (absolutně neplatné) úroky, úroky z prodlení a poplatek za vyplacení tranší úvěru. Žaloba tak deklarovala 41x nižší plnění od spotřebitele, než odpovídalo skutečnosti.5. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalované soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaná na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovala, důsledkem je předpoklad jejího souhlasu s tímto postupem. Žalovaná v řízení zůstala pasivní, bylo jí doručeno do datové schránky. I když v tomto řízení o výsledku rozhodly skutečnosti, k nimž soud přihlíží z moci úřední, realita současné doby ukazuje, že i o tato práva by se měl každý spotřebitel starat aktivně. Takový postup senátu 20C totiž bohužel není v soudní praxi pravidlem – což ostatně důvodem, proč si stále tolik subjektů (a advokátů) dovolí uplatňovat před soudem takto právně i morálně nepřijatelné nároky.6. Soud vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení, zejména sdělení všech plnění, přijatých od spotřebitele. V posledních několika řízeních se již soud žádné odpovědi nedočkal. Stejně tak i v tomto řízení, když výzvu právní zástupce obdržel již 5. 1. 2026. Právní zástupci žalobkyně (a obecně i , právnická osoba, .) se z jednání omlouvají. Soud proto jednání pro zjevnou nadbytečnost nenařizoval.7. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Žalobkyně předložila výpis posouzení úvěruschopnosti (č. l. 22), dle něhož bydlela žalovaná v domácnosti s dalším členem bez příjmu, její věřitelem zjištěný příjem činí 20 424 Kč, žalovanou uvedený přitom jen 14 000 Kč. Již zde je patrné, že celé zkoumání je pouze bezobsažným vyplněním údajů, které nejsou reálně vyhodnocovány, neboť se zcela jistě nelze spokojit s takovým rozporem údajů. Způsob, jakým věřitel takový příjem ověřuje, je více než bizarní, což se ukazuje ve více řízeních o nárocích této žalobkyně. Dále se vykazuje výdaji, které činí 8 800 Kč dle žalované. Údajně nehradí ničeho na splátky úvěrů. Jelikož soud nezná formulaci otázky, kterou spotřebitel vyplňuje, nelze ani dovodit, zda spotřebitel uvádí nepravdu, či pouze připouští, že úvěrové závazky má, ale nehradí na ně ničeho – což by v tomto případě mohlo odpovídat stavu NRKI žalované. Příjmy žalovaného byly v předchozím řízení byly údajně zjištěny z bankovního výpisu, předloženo však bylo jen jakési prohlášení věřitele. Dospět na základě těchto údajů k příjmu spotřebitele, je více než bizarní, u těchto věřitelů však obvyklé. Šlo totiž o seznam příjmových transakcí, který jen málokdy může vystihovat reálnou situaci. V této věci zřejmě došlo k témuž – je předloženo subjektivní vyjádření věřitele č. l. 27, že identifikoval na výpise z účtu příjmy 20 424 Kč. Na tomto místě soud opakuje, že tomuto věřiteli nemá soud nejmenší důvod bez důkazu věřit cokoliv podstatného pro výsledek řízení, neboť opakovaně ignoruje své zákonné povinnosti a dopouští se lichvy (přinejmenším ve smyslu občanskoprávním dle § 1796 o. z.). Věřitel dospěl k závěru, že vypočítané výdaje žalované jsou vyšší, tedy 11 960 Kč. Disponuje tedy dle věřitele částkou 2 000 Kč. Přesto, že deklarovala ekonomicky závislého člena domácnosti (vyživovací povinnost), poskytl jí věřitel (advokát!) úvěr, kde pouze úrok z 6 200 Kč činí 1 983 Kč měsíčně. Žalovaná je obětí lichvy (přinejmenším ve smyslu občanskoprávním dle § 1796 o. z.), páchané advokátem.8. Dle č. l. 28 bylo žalované vyplaceno dne 8. 2. 2025 jen 5 000 Kč. Denní úrok tak činí (i dle neúčelného výpisu č. l. 29 až 36) 53,68 Kč denně, tedy 1 610 Kč měsíčně (sic!).9. Na základě stovek předchozích řízení, ze kterých vyplynulo, že velká část věřitelů (zejména těch, kteří se koncentrují okolo tohoto advokáta) soudu nesděluje plnění, která spotřebitelé původnímu věřiteli uhradili (na základě nejrůznějších právních legend), soud žalobkyni vyzval ke sdělení všech přijatých plnění. Ta ani po uplynutí 30 dnů neodpověděla.10. Konstatování obsahu dalších důkazů je pro výsledek řízení již nadbytečné a je zjevné, že posouzení úvěruschopnosti bylo předstíráno, nebo přinejmenším bylo k parametrům poskytované predátorské smlouvy zcela zjevně nepřiměřeně povrchní, místy absurdní (pokud věřiteli nevadilo, že spotřebitel uváděl mnohem nižší příjem, který jej zjevně činil neúvěruschopným). Přitom z veřejně dostupného rozhodnutí České národní banky číslo jednací S-Sp-2021/00216/CNB/573 je patrné, že v roce 2020 probíhala kontrola poskytovaných spotřebitelských úvěrů z roku 2020 a v dubnu 2021 žalobkyně podávala námitky. Dne 29. 3. 2023 jí byla uložena pokuta 1,5 mil. Kč za nedostatky v oblasti povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitelů. Samotná úvěrová smlouva a balastní dokumenty (informace pro spotřebitele, souhlas se zpracováním údajů, údaje o poskytovateli úvěru, všeobecné obchodní podmínky, předpis denních splátek, obecné principy posuzování a filosofie Společnosti) je nepřehledná a pro soud nesrozumitelná, tím méně by se mohlo jednat o jasná a srozumitelná ujednání se spotřebitelem, kterými by mohl být vázán. Smlouva je záměrně obsáhlá. Úvěr je nazýván revolvingovým, splátka je nazývána „denní splátkou“, ačkoliv může být hrazena i jen měsíční („splatnost první denní splátky nastává 30. den následující po dni, v němž byla vyplacena příslušná tranše úvěru“...), je sjednáno datum doplacení úvěru dnem 24. 7. 2026, což rovněž odporuje charakteru „revolvingu“. Stejně tak mu odporuje i poplatek za čerpání 1,99 % či minimální částka čerpání 500 Kč. Především mu ale odporuje ujednání, že čerpání je podmíněno žádostí a schválením věřitelem (odst. IV/3). Podstatou těchto smluv je (vedle obscénního úroku) pravidelně stejně obscénně vysoký poplatek za odklad splatnosti, výše odměny je však nedohledatelná a pravděpodobně je sdělována diskrétně ve webovém rozhraní, kde k němu v době soudního řízení nemá přístup ani žalovaný, ani soud. Obchodní podmínky připouštějí „prodloužení doby kreditního rámce vždy o 540 dní“, což je v kontextu RPSN 1 982,04 % více než znepokojivé. Tato smlouva by neobstála z mnoha samostatných důvodů i v případě, že by její platnosti nebránilo již nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr.11. Dle upomínky č. l. 46 ze dne 10. 6. 2025 měla být žalovaná v prodlení 92 dní a dlužit 12 178,95 Kč.12. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 47) vypracování i zaslání (č. l. 48) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalované. V upomínce si právní zástupce neváhal říci o celkem 16 815,07 Kč a taková upomínka není účelná prevence soudního řízení, v němž následně sám požaduje méně a navíc může být přiznán nejvýše zlomek takového požadavku, neboť uplatňovaný nárok ignoruje kogentní právní předpisy na ochranu spotřebitele. Soud kvituje, že tato výzva nepožaduje zaplacení ekvivalentu tří mimosmluvní odměn (což činil advokát , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, a soud to byl nucen oznámit České advokátní komoře, která již ve věci prvně