5 C 17/2016-314 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 2. 2. 2016 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 663 525,25 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody a zaplacení nákladů vynaložených žalobcem před zahájením řízení. Žalobu odůvodnil tím, že si u žalovaného objednal v roce 2013 zhotovení střechy a hydroizolaci sklepa a základové desky na jeho domě ve [obec]. Žalovaný od něj postupně na tyto investice převzal zálohy v celkové výši 256 250 Kč. Žalovaný sice takto objednané práce zhotovil, nicméně po určité době se začaly objevovat vady bránící řádnému užívání domu. Již 26. 10. 2013 byl nucen u žalovaného poprvé reklamovat střechu proto, že nebyla ukotvena a vítr odtrhl její část. Dne 14. 1. 2014 musel reklamovat u žalovaného zatékání do celé nemovitosti. Dne 25. 2. 2014 znovu reklamoval zatékání střechy a žalovaný mu slíbil, že se na závadu přijde podívat. Od té doby však se žalobcem nekomunikuje a dokonce prohlásil, že mu žádnou střechu nedělal, nikdy na jeho stavbě nebyl a neví, co od něj žalobce chce. Žalobce byl proto nucen si nechat vypracovat znalecký posudek, za který zaplatil 33 880 Kč. Znalci ze znaleckého ústavu [právnická osoba] konstatovali, že práce byly provedeny neodborně a žalovaným vybraný materiál na izolaci střechy byl absolutně nevhodný. Žalobce byl proto nucen oslovit dalšího podnikatele [jméno] [jméno], který dokončil a odstranil všechny nedostatky ve sklepě a na základové desce za cenu 25 000 Kč, a celou střechu musel asanovat a zhotovit ji úplně celou znovu za cenu 276 155,25 Kč. 2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že žádná smlouva o dílo v rozsahu tvrzeném žalobcem mezi účastníky uzavřena nebyla. Žalovaný pouze vzhledem ke kamarádským vztahům mezi účastníky přislíbil žalobci výpomoc se stavbou domu žalobce. Tento příslib byl vyústěním dobrých vztahů mezi účastníky, neboť byli kamarádi a žalovaný v té době žil se sestřenicí žalobce. Protože jako podnikatel měl možnost koupit stavební materiál bez DPH, dohodli se účastníci, že žalobci na stavbu dodá materiál bez DPH a pomůže mu se zhotovením střechy a izolace sklepa. Fakticky tak mezi účastníky byla uzavřena ústní formou pouze kupní smlouva ohledně dodaného materiálu. Žalobce si střechu a izolaci sklepa zhotovoval sám s pomocí žalovaného. I přes četná upozornění žalovaného ohledně stavebního postupu se žalobce radami žalovaného neřídil. Mezi účastníky od počátku nebyl sledován úmysl založit závazkový právní vztah, ze strany žalovaného se na stavbě žalobce jednalo pouze o přátelskou výpomoc. Z pouhé přítomnosti žalovaného na stavbě nelze dovozovat závěr, že mezi účastníky musela být uzavřena smlouva o dílo a vyvozovat odpovědnost za škodu, která měla vzniknout neodbornou prací na tomto díle, na které se velkou měrou podílel sám žalobce. Závěry znaleckého posudku vyhotoveného společností [právnická osoba] ohledně kvality střechy nezpochybnil, nicméně uvedl, že je vysoce nepravděpodobné, že by žalovaný s ohledem na kamarádské vztahy se žalobcem zhotovil střechu takto neodborným způsobem. Žalobce v řízení nepředložil jediný důkaz prokazující uzavření smlouvy o dílo mezi účastníky a nebyl ani schopen uvést, na jaké ceně díla se účastníci dohodli. Smlouva o dílo tak mezi účastníky nemohla být řádně uzavřena. Žalobcem tvrzený nárok přitom nemůže být ani nárokem z odpovědnosti za škodu, neboť škodou je pouze majetková újma spočívající nikoliv ve vadnosti samotného plnění, nýbrž ve znehodnocení této či jiné věci v důsledku vadného plnění. Případný nárok žalobce by mohl být pouze nárokem vyplývajícím z odpovědnosti za vady a nemůže být nárokem na náhradu škody. V souvislosti s předmětnou věcí u něj byla na základě podnětu žalobce provedena kontrola živnostenského úřadu i [obec] obchodní inspekce a v rámci těchto kontrol nebyly zjištěny žádné závady. 3. Okresní soud v Třebíči rozsudkem ze dne 11. 10. 2016 č.j. 5C 17/2016-127, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 337 173,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 337 173,50 Kč od 20. 5. 2016 do zaplacení, to ve do tří měsíců od právní moci rozsudku. V části, ve které se žalobce dále domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci další částku 326 351,75 Kč a úroky z prodlení převyšující úroky přiznané byla žaloba zamítnuta a o nákladech řízení bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Soud v tomto rozsudku dospěl k závěru, že práce na zhotovení střechy na rodinném domě žalobce byly provedeny v prosinci 2013 a ukončeny 18. 12. 2013, přičemž vady této střechy žalobce u žalovaného poprvé reklamoval 26. 12. 2013. Dle § 3028 odst. 2 občanského zákoníku v platném znění se tak vznik právního vztahu mezi účastníky, jakož i práva a povinnosti z něj vzniklá, řídí dosavadními předpisy, tedy občanským zákoníkem ve znění platném do 31. 12. 2013 (dále jen občanský zákoník). Na základě důkazů provedených v tomto původním řízení dospěl soud ke skutkovým zjištěním uvedeným podrobně v odůvodnění tohoto rozsudku, přičemž na tato zjištění pro stručnost odkazuje. Na základě těchto skutkových zjištění přitom dospěl k závěru, že byť mezi účastníky nebyla uzavřena řádná smlouva o dílo, žalovaný ve prospěch žalobce na základě ústního ujednání dílo spočívající ve zhotovení střechy a izolace sklepa a základové desky provedl. Tyto práce vykazovaly vady popsané ve znaleckém posudku zhotoveném znaleckým ústavem [právnická osoba] a staly se pro žalobce včetně převážné části použitého materiálu v důsledku vadného plnění bezcennými, neboť musel od jiného dodavatele nechat zhotovit střešní plášť zcela nový a rovněž práce na hydroizolaci musel nechat znovu zhotovit a dodělat. Tímto bezcenným plněním porušil žalovaný obecnou prevenční povinnost stanovenou v § 415 občanského zákoníku, žalobci vznikla v příčinné souvislosti s tímto porušením škoda a je dáno zavinění žalovaného ve formě nedbalosti. Co do výše je třeba za skutečnou škodu obvyklou v místě a čase považovat obvyklé náklady na opravu předmětné střechy vyčíslené ve znaleckém posudku znaleckého ústavu [právnická osoba] na částku 264 152,50 Kč, neboť správnost zjištění znalců v tomto posudku nebyla žalovaným zpochybněna a soud nemá žádné důvody o správnosti těchto zjištění a závěrů znaleckého ústavu pochybovat. Dále je třeba za škodu vzniklou žalobci považovat částku zaplacenou žalobcem podnikateli panu [jméno] za opravu a dokončení izolace sklepa a základové desky ve výši 29 141 Kč a částku 33 880 Kč zaplacenou žalobcem znaleckému ústavu za vypracování znaleckého posudku, neboť vzhledem k postoji žalovaného bylo vypracování tohoto znaleckého posudku potřebné a částku zaplacenou za posudek lze považovat za žalobcem účelně vynaložený náklad. Žalovaný se rovněž ocitl vůči žalobci dnem 20. 5. 2016 v prodlení se splněním peněžitého závazku z důvodů uvedených v odůvodnění předmětného rozsudku a soud proto ohledně částky 337 173,50 Kč s příslušenstvím žalobě jako důvodné vyhověl. Ve zbývající části žalobou uplatněného nároku na zaplacení další částky 326 351,75 Kč a zbývající částky příslušenství pohledávky soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, přičemž tento zamítavý výrok již nabyl právní moci. 4. Na základě odvolání žalovaného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 31. 1. 2018, č.j. 17 Co 101/2017-165, předmětný rozsudek v přisuzujícím výroku č. I. a výroku č. III o nákladech řízení zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu soudu 1. stupně k dalšímu řízení. V odůvodnění tohoto usnesení uvedl, že se ztotožňuje se skutkovými závěry soudu 1. stupně a dospěl k závěru, že při provádění prací si žalovaný počínal v rozporu s ustanovením § 415 občanského zákoníku, zakotvujícím princip obecné prevenční povinnosti, podle něhož je každý povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí s tím, že jednání žalovaného v rozporu s tímto ustanovením je porušením právní povinnosti ve smyslu § 420 odst. 1 občanského zákoníku. Uložil soudu 1. stupně v dalším rozsudku posoudit námitku promlčení nároku žalobce s tím, že je nutno uvažovat a stanovit počátek běhu subjektivní dvouleté promlčecí doby dle § 106 odst. 1 občanského zákoníku. Správnost skutkových zjištění a závěrů soudu prvního stupně odvolací soud nezpochybnil. 5. Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 27. 3. 2018, č.j. 5 C 17/2016-187, soud žalobě ohledně částky 337 173,50 Kč s příslušenstvím vyhověl a uložil dále žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 55 272 Kč. Dospěl k závěru, že z důvodů podrobně uvedených v tomto rozhodnutí nárok žalobce promlčen není. Na základě odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 30. 10. 2018, č.j. 17 Co 72/2018-213, rozsudek soudu prvního stupně v části výroku ve věci samé ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 308 032,50 Kč s příslušenstvím změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl. Ve zbývající části ohledně částky 29 141 Kč s příslušenstvím rozsudek soudu prvního stupně zrušil