Podanou žalobou domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 73 379 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 2. 1. 2025. Jednalo se o úvěr ve výši 100 000 Kč. Kromě příslušenství v podobě úroků z úvěru a zákonných úroků z prodlení požadovala žalobkyně po žalované též zaplacení smluvní pokuty z tzv. nové jistiny úvěru.2. K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila žalovaná, soud proto za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal v její nepřítomnosti.3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 31. 12. 2024 bylo zjištěno, že úvěr byl sjednán ve výši 100 000 Kč s tím, že žalovaná žalobkyni vrátí celkem částku 293 952 Kč, a to ve 48 měsíčních splátkách po 6 124 Kč. Úrok z úvěru byl sjednán ve výši 68,34 % ročně, RPSN byla sjednána ve výši 94,38 % ročně.4. Dopisem ze dne 20. 1. 2026 vyzvala právní zástupkyně žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu ze smlouvy s tím, že pokud částku neuhradí, bude věc řešit v rámci soudního řízení.5. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaná uhradila žalobkyni na svůj dluh celkem 71 248 Kč.6. Žalobkyně prohlásila úvěr za okamžitě splatný dopisem ze dne 23. 6. 2025.7. Z hodnocení klienta bylo zjištěno, že čistý měsíční příjem žalované činí 42 000 Kč, žalobkyně vycházela z výdajů žalované ve výši 4 860 Kč (životní minimum) a výdajů na nájemné, inkaso apod. ve výši 7 014 Kč. Z hodnocení klienta dále vyplývá, že žalovaná je zaměstnána u společnosti , právnická osoba, , je svobodná, má vlastní bydlení a nejvyšší dosažené vzdělání VOŠ.8. Z potvrzení o provedení transakce ze dne 27. 12. 2024 vyplývá, že tohoto dne žalovaná uhradila v prodejně Baťa , adresa, částku 500 Kč z účtu č. , č. účtu, vedeného na její jméno.9. V základních informacích o klientovi (žalované) je uvedeno číslo smlouvy, kontaktní údaje na žalovanou a číslo jejího účtu (viz č.l. 24).10. Z výpisu z rejstříku SOLUS bylo zjištěno, že žalovaná zde ke dni uzavření smlouvy neměla žádný záznam.11. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací bylo zjištěno, že ve všech čtyřech sledovaných ukazatelích se žalovaná pohybovala v středně rizikové kategorii z hlediska ne/splácení úvěru (č.l. 33-34).12. Dne 2. 1. 2025 byla z účtu č. , č. účtu, na účet č. , č. účtu, vyplacena částka 100 000 Kč (viz doklad o vyplacení úvěru č.l. 34).13. Totožnost žalované žalobkyně ověřila kopií občanského průkazu (č.l. 37-38).14. Ostatní provedené důkazy nebyly pro rozhodnutí soudu podstatné.15. Po právní stránce posuzoval soud tento spor dle ust. § 2395 a § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) a dále § 75, § 84 odst. 2, § 86, § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále též jen „ZoSÚ“).16. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze z části. Soud nemá za prokázané, že by mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Žalobkyně totiž s odbornou péčí neposoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, resp. neprokázala, že by tak učinila. Žalobkyně soudu předložila pouze výsledky lustrací ve veřejných registrech NRKI a SOLUS, žádné jiné důkazy o zkoumání úvěruschopnosti soudu nepředložila. V hodnocení klienta vycházela pouze ze sdělení žalované. Je zde sice uveden poměrně vysoký měsíční příjem, nicméně tento nebyl nijak doložen, resp. ověřen, stejně jako výdaje žalované. Nelze proto učinit závěr, že by právní předchůdkyně žalobkyně tak zkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí.17. Smlouva o úvěru je s ohledem na shora uvedené neplatná dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ a žalobkyně má proto vůči žalované právo na to, aby jí zaplatila zůstatek (nesplacenou část) poskytnutých finančních prostředků, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalovaná na svůj dluh dosud uhradila částku 71 248 Kč. Bezdůvodné obohacení proto představuje 28 752 Kč, neboť žalovaná obdržela částku 100 000 Kč a uhradila částku 71 248 Kč.18. Dle ustanovení § 87 ZoSÚ je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve lhůtě odpovídající možnostem spotřebitele, která bude dohodnuta účastníky řízení nebo soudem určena. Mezi účastníky řízení k takové dohodě nedošlo. S ohledem nezjištěnou finanční situaci žalované byla stanovena lhůta 3 dnů dle § 160 o. s. ř.. Nárok na případný úrok z prodlení by žalobkyni vznikl až v případě prodlení žalované s úhradou v takto stanovené lhůtě (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021, bod 17. odůvodnění).19. Soud proto uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 28 752 Kč (výrok I.), ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.).20. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Úspěšnějším účastníkem byla v tomto řízení žalovaná, která však byla po celou dobu řízení nekontaktní a ze spisu nevyplývá, že by jí nějaké náklady řízení vznikly, a proto soud nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z jeho účastníků.