Podanou žalobou domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 107 860 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 24. 4. 2025. Jednalo se o úvěr ve výši 80 000 Kč. Kromě příslušenství v podobě úroků z úvěru a zákonných úroků z prodlení požadovala žalobkyně po žalovaném též zaplacení smluvní pokuty z tzv. nové jistiny úvěru.2. K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila žalovaná, soud proto za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal v jeho nepřítomnosti.3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 4. 2025 bylo zjištěno, že úvěr byl sjednán ve výši 80 000 Kč s tím, že žalovaný žalobkyni vrátí celkem částku 264 000 Kč, a to ve 48 měsíčních splátkách po 5 500 Kč. Úrok z úvěru byl sjednán ve výši 78,57 % ročně, RPSN byla sjednána ve výši 114,05 % ročně.4. Dopisem ze dne 24. 3. 2026 vyzvala právní zástupkyně žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu ze smlouvy s tím, že pokud částku neuhradí, bude věc řešit v rámci soudního řízení.5. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný uhradil žalobkyni na svůj dluh celkem 23 000 Kč.6. Žalobkyně prohlásila úvěr za okamžitě splatný dopisem ze dne 24. 11. 2025.7. Z hodnocení klienta bylo zjištěno, že čistý měsíční příjem žalovaného činí 40 000 Kč, žalobkyně vycházela z výdajů žalovaného ve výši 4 860 Kč (životní minimum) a výdajů na nájemné, inkaso apod. ve výši 6 640 Kč. Z hodnocení klienta dále vyplývá, že žalovaný je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, . je svobodný, má vlastní bydlení a nejvyšší dosažené vzdělání maturitní.8. Z potvrzení o provedených transakcích na č.l. 22 a 24 vyplývá, že na účet žalovaného č. , č. účtu, vedený u , právnická osoba, . byla dne 10. 1. 2025 od , právnická osoba, . připsána částka 33 444 Kč, a dne 10. 2. 2025 částka 37 883 Kč.9. Dne 24. 4. 2025 byla z účtu č. , č. účtu, na účet č. 02200143013/0800 vyplacena částka 80 000 Kč (viz doklad o vyplacení úvěru č.l. 29).10. Totožnost žalovaného žalobkyně ověřila kopií občanského průkazu (č.l. 25-26).11. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací bylo zjištěno, že v jedné ze čtyřech sledovaných ukazatelů se žalovaný pohybovala v nejrizikovější kategorii z hlediska ne/splácení úvěru, jednom z ukazatelů byl v nejméně rizikové kategorii a v ostatních dvou v kategorii středního rizika (č.l. 30).12. Z výpisu z rejstříku SOLUS (č.l. 31) bylo zjištěno, že žalovaný zde ke dni uzavření smlouvy neměl žádný záznam.13. V základních informacích o klientovi (žalovaném) je uvedeno číslo smlouvy, kontaktní údaje na žalovaného a číslo jeho účtu (viz č.l. 39).14. Ostatní provedené důkazy nebyly pro rozhodnutí soudu podstatné.15. Po právní stránce posuzoval soud tento spor dle ust. § 2395 a § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) a dále § 75, § 84 odst. 2, § 86, § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále též jen „ZoSÚ“).16. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze z části. Soud nemá za prokázané, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Žalobkyně totiž s odbornou péčí neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, resp. neprokázala, že by tak učinila. Žalobkyně soudu předložila pouze výsledky lustrací ve veřejných registrech NRKI a SOLUS, žádné jiné důkazy o zkoumání úvěruschopnosti soudu nepředložila. V hodnocení klienta vycházela pouze ze sdělení žalovaného. Je zde uveden čistý měsíční příjem ve výši 40 000 Kč, dle výpisů z účtu žalovaného však byl tento příjem o několik tisíc Kč měsíčně nižší. Skutečné výdaje žalovaného nebyly nijak doloženy, resp. ověřeny, přičemž žalobkyně vyházela pouze z částek životního minima. Nelze proto učinit závěr, že by žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí.17. Smlouva o úvěru je s ohledem na shora uvedené neplatná dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ a žalobkyně má proto vůči žalovanému právo na to, aby jí zaplatil zůstatek (nesplacenou část) poskytnutých finančních prostředků, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalovaný na svůj dluh dosud uhradil částku 23 000 Kč. Bezdůvodné obohacení proto představuje 57 000 Kč, neboť žalovaný obdržela částku 80 000 Kč a uhradil částku 23 000 Kč.18. Dle ustanovení § 87 ZoSÚ je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve lhůtě odpovídající možnostem spotřebitele, která bude dohodnuta účastníky řízení nebo soudem určena. Mezi účastníky řízení k takové dohodě nedošlo. S ohledem nezjištěnou finanční situaci žalovaného byla stanovena lhůta 3 dnů dle § 160 o. s. ř.. Nárok na případný úrok z prodlení by žalobkyni vznikl až v případě prodlení žalovaného s úhradou v takto stanovené lhůtě (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021, bod 17. odůvodnění).19. Soud proto uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 57 000 Kč (výrok I.), ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.).20. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Úspěšnějším účastníkem byla v tomto řízení žalovaná, která však byla po celou dobu řízení nekontaktní a ze spisu nevyplývá, že by jí nějaké náklady řízení vznikly, a proto soud nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z jeho účastníků.