V projednávané věci se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 13 866,17 Kč s příslušenstvím jako pohledávky vzniklé z titulu smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. 7116305043 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , se sídlem , adresa, a žalovaným. Na základě uvedené smlouvy, jejíž nedílnou součástí jsou Všeobecné obchodní podmínky a Ceník , Anonymizováno, , se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše sjednaného úvěrového rámce v částce 12 000 Kč. Žalovaný byl oprávněn úvěr čerpat vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce, a to i opakovaně v průběhu trvání smlouvy. Žalovaný se zavával úvěr splácet včetně sjednaného úroku v sazbě 16,90 % ročně (žalobkyně žalobou v souladu s právními předpisy upravujícími spotřebitelské úvěry požaduje úvěr toliko ve výši 11,50% ročně) a poplatků dle Ceníku v pravidelných měsíčních splátkách splatných dle smluvního ujednání čl. 3.1. úvěrové smlouvy, počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Jelikož žalovaný porušil závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se svým smluvním oprávněním úvěr ke dni 27. 8. 2025 zesplatnila a žalovaného vyzvala k okamžitému splacení pohledávek vyplývajících z předmětné úvěrové smlouvy.Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany , právnická osoba, . postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 10. 2025 s účinností ke dni 1. 11. 2025 žalobkyni jako novému věřiteli. Změna v osobě věřitele byla žalovanému řádně oznámena. Jelikož žalovaný ani navzdory předžalobní výzvě dluh neuhradil, domáhá se žalobkyně v tomto řízení z titulu úvěrové smlouvy po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky 13 866,17 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 11 699,17 Kč, poplatků ve výši 2 167 Kč, kapitalizovaného úroku z úvěru do 1. 11. 2025 ve výši 1 066 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení do 1. 11. 2025 ve výši 239,17 Kč a dále úroku z úvěru a zákonného úroku z prodlení jdoucích od 2. 11. 2025 do zaplacení.Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného. Při schvalování úvěru vycházela žalobkyně z údajů poskytnutých žalovaným, kdy žalovaný byl dotazován zejména na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Žalovaný v žádosti o úvěr prohlásil, že je zaměstnán v hlavním pracovním poměru u , právnická osoba, . s průměrným příjmem ve výši 15 674 Kč. K poměrům žalovaného si právní předchůdkyně žalobkyně dále popatřila výpis z běžného účtu žalovaného vedeného u právní předchůdkyně žalobkyně. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila, právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného shledala jako úvěruschopného a žádosti o poskytnutí úvěru vyhověla.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení byl nečinný.3. Soud při projednání a rozhodování ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podané žalobě. Žalovaný na výzvu soudu, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil k možnosti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, nereagoval; výzva s žalobou byla žalovanému doručena do vlastních rukou dle § 49 o. s. ř. dne 17. 7. 2026. Souhlas žalovaného s rozhodnutím věci bez nařízení jednání se tudíž předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). S ohledem na splnění zákonných podmínek nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 31. 7. 2026.4. Skutkový stav věci byl v řízení zjištěn v rozsahu potřebném pro meritorní rozhodnutí z listinných důkazů, na jejichž základě soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 28. 12. 2021, Dodatku ke smlouvě o revolvingovém úvěru ze dne 24. 2. 2024, Všeobecných obchodních podmínek, Ceníku ČS bylo zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut bezúčelový revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 6 000 Kč, který byl dodatkem navýšen na částku 12 000 Kč. Roční sazba úroku z úvěru byla sjednána ve výši 16,90 %. Žalovaný byl na základě smlouvy oprávněn čerpat úvěr opakovaně vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce a zavával se úvěr splácet včetně sjednaného úroku a poplatků v pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy ke každému 16. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy.Z dokumentace k úvěruschopnosti žalovaného (žádost o úvěr, posouzení úvěruschopnosti, výpisy z běžného účtu žalovaného, výpis kreditních transakcí na běžném účtu žalovaného) bylo zjištěno, že žalovaný před uzavřením úvěrové smlouvy deklaroval svůj měsíční příjem ze zaměstnaneckého poměru u , právnická osoba, . v částce 15 674 Kč a celkové měsíční výdaje v částce 20 000 Kč. Dále bylo deklarováno, že žalovaný je svobodný, bydlí u rodičů a má základní vzdělání. Z výpisu z účtů žalovaného z období 12/2020 – 12/2021 a z období 8/2023 – 2/2024 bylo zjištěno, že žalovanému byla v období před uzavřením úvěrové smlouvy a navýšením úvěrového rámce byla vyplacena mzda v průměrné výši 26 000 Kč.Z upomínky ze dne 26. 7. 2025 a výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 27. 8. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný byl upomínán k úhradě splatných závazků dle úvěrové smlouvy a v důsledku trvajícího prodlení s úhradou byl úvěr ke dni 27. 8. 2025 zesplatněn a žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky.Z výpisu transakcí, rozpisu pohledávky a poplatků a výpisu z kartového účtu bylo zjištěno, že dlužná jistina ke dni zesplatnění 27. 8. 2025 činí 11 699,17 Kč, dlužné poplatky činí částku 2 167 Kč.Ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi , právnická osoba, . a žalobkyní dne 22. 10. 2025 včetně seznamu postoupených pohledávek, dohody o úplatě ze dne 31. 10. 2025, potvrzení o úhradě úplaty za postoupené pohledávky ze dne 3. 11. 2025, oznámení právní předchůdkyně žalobkyně o postoupení pohledávky ze dne 12. 11. 2025 a sdělení žalobkyně ze dne 12. 11. 2025 bylo zjištěno, že věřitelem pohledávek vyplývajících ze smlouvy o úvěru se stala žalobkyně, žalovaný byl o změně v osobě věřitele vyrozuměn a současně mu byly oznámeny nové platební údaje k úhradě dluhu a výše dluhu ke dni oznámení.Z předžalobní výzvy ze dne 29. 1. 2026 bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním návrhu na zahájení řízení vyzván k úhradě dlužné částky.5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle právních norem platných a účinných v době vzniku žalobou uplatněného nároku, tedy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.Dle § 419 občanského zákoníku spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.Dle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.6. Na podkladě zjištěného skutkového stavu a jeho právního posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným vzniknul platný smluvní závazek z titulu smlouvy o úvěru, kterou soud s ohledem na povahu smluvních stran a obsah závazku posoudil jako smlouvu spotřebitelskou. Na jejím základě právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující poskytla žalovanému jako úvěrovanému za sjednaných podmínek úvěr s možností opakovaného čerpání, který se žalovaný zavázal splácet ve sjednaných splátkách spolu se sjednaným úrokem a poplatky. Soud shledal, že právní předchůdkyně žalobkyně při hodnocení finanční situace žalovaného vynaložila náležitou odbornou péči a dostála tak své zákonné povinnosti ověřit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný dosahoval v době uzavření úvěrové smlouvy vyššího než jím deklarovaného příjmu, tento příjem byl právní předchůdkyní žalobkyně řádně ověřen, přičemž lze současně konstatovat, že žalovaný měl po vynaložení všech nezbytných měsíčních nákladů, jejichž výše byla řádně ověřena a zohledněna, k dispozici dostatečnou disponibilní částku k úhradě závazku, který na sebe úvěrovou smlouvou převzal. Žalovaný však své platební povinnosti z titulu úvěrové smlouvy neplnil a svou povinnost úvěr řádně splácet porušil; žalobkyni tak dluží žalobou nárokované částky. Procesně pasivní žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by žalobou uplatněná částka byla zcela či zčásti uhrazena. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to jak co do jistiny pohledávky, tak co do požadovaného příslušenství, které bylo uplatněno v souladu s § 1970 občanského zákoníku v sazbě dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.7. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodoval soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř.. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch a vzhledem k tomu, že zaslala žalovanému výzvu k plnění podle § 142a o. s. ř., má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, která ve věci úspěch neměl. Za účelně vynaložený náklad řízení nepovažuje soud odměnu za doplnění skutkových tvrzení k úvěruschopnosti, neboť tato tvrzení měla být v potřebném rozsahu uvedena již v návrhu na zahájení řízení. Žalobkyní účelně vynaložené náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, mimosmluvní odměny advokáta za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis návrhu, předžalobní výzva) podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), režijního paušálu za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a DPH v zákonné sazbě 21% z odměny a režijních paušálů (základem daně je částka 1 500 Kč) ve výši 315 Kč. Celkem jsou tak náklady řízení představovány částkou 2 615 Kč, splatnou k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).8. Lhůty k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř., soud neshledal důvod pro stanovení lhůt delších.