33 C 115/2021-53 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 25 164 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný, který po skončení nájmu bytu s bytem od 1. 4. 2017 do 31. 8. 2017 nadále disponoval, nesplnil svou povinnost, když žalobkyni nevydal bezdůvodné obohacení odpovídající výši sjednaného nájemného za období června až srpna 2017 v celkové částce 14 507 Kč, dále když žalobkyni nevydal bezdůvodné obohacení odpovídající spotřebovaným a neuhrazeným službám spojeným s užíváním bytu, jež jsou předmětem vyúčtování, od 1. 1. 2017 do 31. 8. 2017 v částce 10 543 Kč, a když žalobkyni nevydal bezdůvodné obohacení odpovídající spotřebovaným a neuhrazeným službám spojeným s užíváním bytu, jež nejsou předmětem vyúčtování, za období června až srpna 2017 v částce 114 Kč. 2. Žalovaný se nevyjádřil a zůstal nečinný. 3. Soud nařídil jednání na den 13. 10. 2021 a účastníky k němu řádně a včas předvolal. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila z důvodu nenavyšování nákladů řízení a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti. Žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti účastníků, vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud má z žalobkyní tvrzených skutečností za prokázané následující. Žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. [číslo] v [obec], k.ú. [část obce], na němž se nachází obytná stavba [adresa] (zjištěno z informace o pozemku parc. [číslo] v [obec]). Žalobkyně a žalovaný se dne 31. 8. 2014 dohodli o podmínkách nájmu bytu [číslo] v domě [adresa] s tím, že za užívání bytu bude žalovaný platit měsíční nájemné 4 964 Kč a měsíční zálohy na úhradu plnění poskytovaných s užíváním bytu, jež měla být stanovena v příloze smlouvy označené jako Evidenční list; nájem byl sjednán na dobu určitou v délce tří měsíců počínaje od 1. 9. 2014, smluvní strany výslovně vyloučily užití § 2285 občanského zákoníku (zjištěno z nájemní smlouvy z 31. 8. 2014). Žalovanému byla za užívání nájemního bytu předepsána k úhradě částka 7 088 Kč sestávající vedle sjednaného nájemného ze záloh na osvětlení (22 Kč), záloh souvisejících s dodávkami vody (celkem 940 Kč), záloh na dodávky tepla (1 124 Kč), záloh na správu vodoměru SV (19 Kč) a záloh na správu vodoměru TUV (19 Kč) (zjištěno z evidenčního listu nájemníka z 31. 8. 2014 a z přehledu poplatků z 2. 9. 2014). Účastníci se dále dohodli na prodloužení nájmu do 28. 2. 2015 (zjištěno z dodatku č. 1), na prodloužení nájmu do 31. 3. 2015 (zjištěno z dodatku č. 2), na prodloužení nájmu do 31. 3. 2016 (zjištěno z dodatku č. 3), na prodloužení nájmu do 30. 9. 2016 (zjištěno z dodatku č. 4) a konečně na prodloužení nájmu do 31. 3. 2017 (zjištěno z dodatku č. 5). Žalovaný byt vyklidil a předal žalobkyni dne 31. 8. 2017, která jej téhož dne převzala (zjištěno z protokolu o předání a převzetí bytu). Žalobkyně vyúčtovala žalovanému služby spojené s užíváním bytu, přičemž mu vyúčtovala nedoplatek v částce 47 431 Kč (zjištěno z vyúčtování služeb č. 4120004), vyzvala jej k úhradě nedoplatku do 31. 7. 2018 (zjištěno z dopisu z 20. 4. 2018) a tuto listinu odevzdala na poště k odeslání žalovanému, který byl na zásilku upozorněn dne 2. 5. 2018 (zjištěno z dodejky č. RR2553597485F). Psaním ze dne 21. 10. 2020 žalobkyně prostřednictvím svého advokáta vyzvala žalovaného k úhradě dluhu v částce 44 685 Kč do sedmi dnů od doručení výzvy (zjištěno z výzvy z 21. 10. 2020), přičemž toto psaní bylo na poště podáno za účelem doručení žalovanému dne 27. 10. 2020 (zjištěno z dodejky č. RR581478208CZ). O pravosti a pravdivosti žalobkyní předložených provedených listinných důkazů soud neměl v řízení důvod pochybovat. 5. Soud učinil na základě provedených důkazů a v kontextu tvrzení žalobkyně tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný od 1. 9. 2014 do 31. 3. 2017 užíval byt žalobkyně na základě nájemní smlouvy, v níž si její strany sjednaly nájemné ve výši 4 964 Kč, poté byt užíval bez právního důvodu až do 31. 8. 2017, kdy jej vyklidil. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu na nájemném a službách v částce 44 685 Kč do sedmi dnů od doručení výzvy, kterou podala na poště dne 27. 10. 2020. 6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. 7. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o nájmu bytu ve smyslu § 2201 a násl., resp. ustanovení § 2235 o. z. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“). Podle § 2201 o. z. se nájemní smlouvou pronajímatel (zde žalobkyně) zavazuje přenechat nájemci (zde žalovanému) věc (zde byt) k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Účastníci si platně sjednali nájem na dobu určitou a vyloučili automatickou prolongaci nájmu ve smyslu § 2285 o. z. Nájem proto skončil uplynutím doby dne 31. 3. 2017. Nájemné ve smyslu § 2246 o. z bylo sjednáno ve výši 4 964 Kč. 8. Podle § 2295 o. z. má pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá. Žalovaný byt odevzdal až dne 31. 8. 2017 a žalobkyně má proto podle § 2295 o. z. právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, jež dle žalobkyně činí 4 597 Kč za červen 2017, 4 964 Kč za červenec 2017 a 4 964 Kč za srpen 2017. Žalobkyni tedy nevzniklo právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši nájemného, nicméně jí vzniklo speciální právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného. 9. Povinnost splnit náhradu ve výši ujednaného nájemného se ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. stává splatnou až k výzvě věřitele. Dle provedených důkazů byl žalovaný k úhradě dluhu ve výši odpovídající nájemnému vyzván psaním ze dne 21. 10. 2020, které bylo podáno na poště dne 27. 10. 2020. Podle § 573 o. z. se má zmíněná výzva za doručenou třetího pracovního dne po odeslání, tj. dne 30. 10. 2020. Žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění do sedmého dne od doručení výzvy, kterým je tedy den 6. 11. 2020. Od 7. 11. 2020 je žalovaný ve smyslu § 1968 o. z. v prodlení s povinností zaplatit žalobkyni částku 14 507 Kč a žalobkyně má proto podle § 1970 o. z. právo požadovat zaplacení úroků z prodlení v zákonné výší, jež plyne z § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. V tomto rozsahu je tedy žaloba důvodná a soud jí proto vyhověl. 10. Žaloba však není důvodná ve zbývající části. 11. Jak je specifikováno v bodu 9 odůvodnění, žalovaný se v prodlení se zaplacením částky 14 507 Kč ocitl až dne 7. 11. 2020, soud proto zamítl žalobu co do úroku z prodlení z částky 14 507 Kč od 4. 11. 2020 do 6. 11. 2020. 12. Soud rovněž zamítl žalobu co do nároku na zaplacení částky 10 543 Kč s na ni navázaným úrokem z prodlení, neboť služby spojené s užíváním bytu, které žalobkyně žalovanému po skončení nájmu dále poskytovala ve stejném rozsahu jako za trvání nájmu, byly poskytnuty žalobkyní s vědomím, že k takovému plnění není žalobkyně povinna (srov. § 2997 odst. 1 věta druhá o. z.) a žalobkyně proto nemá právo na vrácení bezdůvodného obohacení, které tím mohlo žalovanému vzniknout. 13. Soud rovněž dále zamítl žalobu co do nároku na zaplacení částky 114 Kč s na ni navázaným úrokem z prodlení, neboť služby spojené s užíváním bytu (správa vodoměrů), které žalobkyně žalovanému po skončení nájmu dále poskytovala ve stejném rozsahu jako za trvání nájmu, byly poskytnuty žalobkyní s vědomím, že k takovému plnění není žalobkyně povinna (srov. § 2997 odst. 1 věta druhá o. z.) a žalobkyně proto nemá právo na vrácení bezdůvodného obohacení, které tím mohlo žalovanému vzniknout. 14. Žalobkyně se svou neúčastí při jednání vědomě zbavila možnosti dobrodiní ve smyslu § 118a o. s. ř. a nemohla proto být soudem poučena o tom, že věc je možno po právní stránce (alespoň v části) posoudit jinak, než podle žalobkynina právního názoru, pročež je zapotřebí doplnit vylíčení rozhodných skutečností. S ohledem na výše uvedený právní závěr pak soud zcela na okraj podotýká, že žalobkyní předložené vyúčtování služeb rozhodně nemá náležitosti vyúčtování ve smyslu § 7 zákona č. 67/2013 Sb. 15. Soud proto žalobu ve zbývající části zamítl. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná v rozsahu 57,65 %, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 263,78 Kč, jež odpovídá 15,3 % jí požadovaných nákladů řízení (8 260 Kč), jež nedosahují ani výše, na něž by měla nárok dle příslušného právního předpisu. Tyto náklady sestávají z části žalobkyní požadované části zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 odst. 5 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 25 164 Kč sestávající z žalobkyní požadované částky 1 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, zaslání předžalobní výzvy, podání žaloby), tři náhrady hotových výdajů v paušální výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada za jednadvacetiprocentní daň z přidané hodnoty z částky 6 000 Kč ve výši 1 260 Kč.