14 C 299/2025-55 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 28 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, který měl být splacen dne , datum, . Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek žalobkyně , název, , kde se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů, k ověření totožnosti byl žalovaný povinen poskytnout fotokopii dokladu totožnosti, případně ověření údajů proběhlo prostřednictvím služby , název, (ověření majitele bankovního účtu) nebo byl žalovaný k ověření majitele účtu povinen provést tzv. verifikační platbu ve výši 1 Kč. Následně žalovaný zaslal žádost o poskytnutí konkrétního úvěru, byl mu zaslán návrh úvěrové smlouvy a žalovaný návrh akceptoval po zadání uživatelského jména a kódu poslaného SMS zprávou na jeho telefon. Ve smlouvě se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni v případě prodlení s úhradou jakékoli splátky jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Jelikož žalovaný byl v prodlení s úhradou 5 splátek, činí celková výše sankce 2 500 Kč. Dále měla žalobkyně dle smlouvy nárok na poplatek za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru, který žalobkyně požaduje za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky ve výši 10 500 Kč. Předmětem žaloby tak byla nesplacená jistina úvěru 15 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 10 500 Kč a smluvní pokuta 2 500 Kč. Celkovou částku požadovala žalobkyně zaplatit spolu s úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že nárok neuznává, a vznesl řadu námitek. V prvé řadě uvedl, že historicky s žalobkyní uzavřel minimálně tři smlouvy, a to smlouvu ze dne , datum, na jistinu ve výši 29 000 Kč, ze dne , datum, na jistinu ve výši 10 000 Kč a ze dne , datum, na jistinu ve výši 15 000 Kč. Tyto smlouvy nemá u sebe, žádal žalobkyni o jejich zaslání. Spory z těchto smluv se žalovaný snažil řešit prostřednictvím finančního arbitra, žalobkyně však na to reagovala podáním žaloby. Dle platebních záznamů však na výše uvedené smlouvy zaplatil 65 393,05 Kč. Dále namítl, že na smlouvu je nutno pohlížet jako na spotřebitelskou, a proto je třeba poskytnout mu ochranu jako spotřebiteli. V době před sjednáním úvěru ani poté nepodnikal, od devadesátých let nevyvíjel žádnou podnikatelskou činnost. Nemůže ho zbavit ochrany jen to, že je ve smlouvě uvedeno jeho IČO. Rozhodné je, zda fakticky jako podnikatel jedná. V daném případě nezamýšlel žádat o podnikatelský úvěr, poptával úvěr spotřebitelský, ale žalobkyně využila jeho evidence v živnostenském rejstříku a učinila nabídku k poskytnutí tohoto produktu v online rozhraní, kde nebyl náležitě poučen o následcích uzavření podnikatelského úvěru. Úvěrová smlouva neobsahuje žádnou specifikaci podnikatelského záměru, na který měly být poskytnuté finanční prostředky určeny, on sám reálně finanční prostředky nepoužil na podnikání, nýbrž na soukromé účely, a to na běžné výdaje nebo k úhradě dluhu z jiné půjčky. Dále žalovaný učinil sporným, zda byla tato úvěrová smlouva sjednaná prostřednictvím komunikace na dálku vůbec uzavřena, resp. zda a jakou konkrétní smlouvu vůbec uzavřel, tedy zda vyslovil souhlas právě s textem předložené smlouvy. S ohledem na způsob kontraktačního procesu, kdy poslal SMS kód žalobkyni, která tento údajný podpisový kód připojila ke svojí verzi smlouvy, nelze věrohodně prokázat, zda a jakou konkrétní smlouvu vůbec uzavřel a zda vyslovil souhlas právě s tímto textem smlouvy. Smlouva není opatřena elektronickým podpisem, který by umožňoval ověřit, že po jeho připojení již dokument nedoznal žádné změny. Dále žalovaný namítal, že úroková sazba 1 % denně, tj. 365 % ročně, je nemravná, když obvyklá úroková sazba spotřebitelských úvěrů na domácnost dle statistiky ČNB činila v době uzavření smlouvy 8,57 % ročně. Nemravná je rovněž výše smluvního úroku z prodlení za prvních 90 dnů 0,5 % denně. Plnění si žalobkyně dále zajišťuje dalšími sankcemi, které jsou při svém kumulativním uplatnění pro spotřebitele likvidační, a proto je třeba tyto považovat za neplatné pro rozpor s dobrými mravy a tím za neplatnou i celou úvěrovou smlouvu. Namítal také to, že žalobkyně neposoudila jeho úvěruschopnost, nijak neprověřovala jeho výdaje na živobytí ani další závazky. Navrhl, aby byl nárok žalobkyně posouzen v intencích bezdůvodného obohacení. On od žalobkyně převzal částku 15 000 Kč, ale uhradil již 10 700 Kč. Proto navrhl, aby byl žalobkyni přiznán nárok toliko na zaplacení zbývající částky 4 300 Kč a aby mu bylo povoleno plnění této částky ve splátkách, kdy není schopen měsíčně hradit částku vyšší než 1 000 Kč měsíčně (na jednání pak navrhl, aby byly stanoveny splátky jen 500 Kč měsíčně). Pokud jde o úrok z prodlení, dle jeho názoru by neměl být přiznán dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Pokud by nebyl úspěšný, požadoval, aby soud posoudil, zda zde nejsou dány důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení žalobkyni ve smyslu § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), což odůvodnil svou nepříznivou finanční situací.3. Žalobkyně se k tomu vyjádřila tak, že pokud žalovaný se smlouvou nesouhlasil, mohl úvěr okamžitě vrátit. Žalovaný takto uzavřel několik smluv a nyní se vymlouvá na to, že je uzavřel jako spotřebitel, ale žalobkyně neposkytuje úvěry spotřebitelům. Na webových stránkách žalobkyně , název, , prostřednictvím kterých jsou výlučně uzavírány úvěry, je naprosto jasně vidět, že se jedná jen o podnikatelské úvěry a není možné, aby si toho žalovaný nevšimnul. Navrhla, ať soud vyzve žalovaného k doplnění tvrzení, jakým způsobem uzavřel úvěrovou smlouvu. Žalovaný fakticky potvrdil, že si úvěr vzal, proto by mělo být žalobě vyhověno.4. Zde soud podotýká, že nebyl žádný důvod vyzývat žalovaného k doplnění tvrzení ohledně způsobu uzavření úvěrové smlouvy. Zásadně platí, že povinnost tvrzení a důkazní (§ 101 odst. 1 písm. a), b), § 120 odst. 1 o.s.ř.) ohledně určité skutečnosti má v řízení ten účastník, kterému má být tato skutečnost ku prospěchu. Je nepochybné, že v této věci je to právě žalobkyně, která má tvrdit a prokázat, zda a jak byla úvěrová smlouva uzavřena, když plnění z takové smlouvy se domáhá, včetně toho, že se mělo jednat o úvěr mezi podnikateli. Bylo tedy na žalobkyni, aby rozhodné skutečnosti v tomto směru tvrdila a prokázala, a není žádný důvod přenášet tyto povinnosti na žalovaného.5. Soud věc projednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalobkyně, která se z jednání omluvila.6. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti:7. Z předložené smlouvy o podnikatelském úvěru č. , číslo smlouvy, soud zjistil, že v této je uvedeno, že ji uzavřela žalobkyně s žalovaným jako klientem. U žalovaného je uvedeno jak datum narození a rodné číslo, tak IČO, je uvedeno místo podnikání. Číslo účtu žalovaného je uvedeno , č. účtu, . Ve smlouvě se jak v nadpisu, tak v textu uvádí, že se jedná smlouvu o podnikatelském úvěru. Uvádí se, že úvěr je poskytován výlučně na financování podnikatelských potřeb klienta, bez omezení konkrétního podnikatelského účelu úvěru. Dále je uvedeno, že se smluvní strany dohodly, že žalobkyně poskytne žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, doba trvání úvěru je 70 dní od čerpání úvěru, den konečné splatnosti úvěru je , datum, . Poplatek za poskytnutí úvěru činí 1 % z částky úvěru za každý den čerpání úvěru do jeho úplného splacení. Úvěr měl být splacen spolu s poplatkem za poskytnutí v 5 splátkách po 5 100 Kč splatných po 14 dnech, první splátka dne , datum, , poslední dne , datum, . Bylo uvedeno, že v případě prodlení s úhradou jakékoliv splátky je žalovaný povinen uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 500 Kč (bod 8.1 smlouvy) a že v případě prodlení po dni konečné splatnosti úvěru je žalovaný povinen hradit úrok z prodlení, a to do 90 dnů od konečné splatnosti úvěru ve výši 0,5 % denně z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru, v případě déle trvajícího prodlení ve výši 0,02 % denně z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru (bod 8.2.1 smlouvy), a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru. Na smlouvě se nachází podpis jednatele žalobkyně s datem , datum, , v části pro podpis žalovaného je uveden pouze kód SMS , název, s datem , datum, , podpis žalovaného se zde nenachází.8. Podle výpisu , název, ze dne , datum, byl žalovaný majitelem účtu č. , č. účtu, a zjevně byly ověřeny jeho údaje.9. Z potvrzení o provedené platbě ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala dne , datum, částku 15 000 Kč na účet č. , č. účtu, .10. Z listiny „, název, “ není zřejmé, co má dokládat, je tam uvedena částka 1 CZK a patrně část čísla účtu , číslo účtu, a jméno žalovaného. Snad se má jednat o verifikační platbu, kterou zmiňovala žalobkyně, ale z této listiny nelze zjistit, kdo, kdy a komu ji hradil.11. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, soud zjistil, že touto právní zástupce žalo