30 C 258/2025-63 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne 15.4.2025, ve znění pozdějšího podání, domáhala na žalovaném zaplacení 14.489,21 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, ., s žalovaným uzavřela dne 14.4.2022 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě měla žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 69.738,- Kč, které měly být splaceny nejpozději do 14.4.2024. Peněžní prostředky v celkové výši 69.738,- Kč měly být žalovanému poskytnuty v platbách ze dne 14.4.2022 ve výši 57.960,- Kč a ze dne 11.7.2022 ve výši 11.778,- Kč. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nesplácel řádně a včas, pročež úvěr byl k 11.10.2022 zesplatněn. Pohledávka za žalovaným byla následně postupně postoupena na žalobkyni. Dle žalobkyně žalovaný ke dni podání žaloby, tj. ke dni 15.4.2025, uhradil žalobkyni celkem částku 55.248,79 Kč. Předmětem řízení je proto částka 14.489,21 Kč, jakožto zbývající jistina úvěru.2. Žalobkyně podáním ze dne 15.8.2025 doplnila (zpřesnila) původní žalobní návrh v tom směru, že uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného posuzovala na podkladě jím předložených údajů, k čemuž doplnila, že žalovaný byl povinen kontaktovat právní předchůdkyni žalobkyně pro případ, že by měl pochybnosti o své schopnosti splácet poskytnuté peněžní prostředky. Dle žalobkyně žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně předložil k ověření úvěruschopnosti výpis z bankovního účtu , Anonymizováno, . Žalobkyně doplnila, že žalovanému byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně poskytnuty toliko peněžní prostředky ve výši 18.416,- Kč (14.4.2022 – 14.490,- Kč, 3.926,- Kč – 11.7.2022) – nikoliv původně tvrzených 69.738,- Kč. Dle žalobkyně žalovaný uhradil celkem částku 12.419,74 Kč, přičemž z této částky byla částka ve výši 3.926,79 Kč započtena na jistinu. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala zaplacení 14.489,21 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení byl zcela pasivním.4. Soud ve věci nařídil jednání na 26.8.2025. Žalovaný se k jednání nedostavil a ani nepožádal o odročení nařízeného jednání. Žalobkyně se z nařízeného jednání řádně a včas omluvila. Soud za této situace postupoval dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), pročež věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.5. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění a skutkový závěr:6. Právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, , s žalovaným uzavřela dne 14.4.2022 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě měla žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 14.490,- Kč, které měly být splaceny do 24 měsíců, tj. do 14.4.2024. Žalovanému byly na jeho bankovní účet poukázány dne 14.4.2022 peněžní prostředky ve výši 14.490,- Kč a dne 11.7.2022 peněžní prostředky ve výši 3.926,- Kč, jak je jednak patrné z listin označených jako Potvrzení o provedené platbě ze dne 14.4.2022, resp. ze dne 11.7.2022, a jednak ze sdělení , právnická osoba, ze dne 16.6.2025. Ze sdělení banky je dále patrné, že na bankovní účet žalovaného byly ze strany odesílatele, tj. , Anonymizováno, , připsány pouze tyto dvě platby. Banka výslovně uvedla, že na tento bankovní účet nebyly připsány žádné opakované platby. Pohledávky za žalovaným byly následně opakovaným postupováním postoupeny na žalobkyni.7. Ve vztahu ke sdělení , právnická osoba, ze dne 16.6.2025 soud doplňuje, že dotaz na banku byl učiněn výhradně z důvodu, že sama žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu navrhla, aby byl učiněn dotaz na banku a tímto způsobem bylo ověřeno, že žalovanému byly skutečně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 57.960,- Kč a ve výši 11.778,- Kč.8. Soud má dále za prokázané, že žalovaný uhradil dne 7.6.2022 částku ve výši 869,- Kč, dne 7.6.2022 částku ve výši 560,- Kč, dne 11.7.2022 částku ve výši 4.388,- Kč a dále dne 11.7.2022 částku ve výši 6.582,74 Kč. Žalovaný tak celkem zaplatil částku ve výši 12.399,74 Kč.9. Lze shrnout, že soud má za prokázané, že žalovanému byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně prostřednictvím platební brány pro online platby , Anonymizováno, poukázány pouze a jenom dvě platby, a to dne 14.4.2022 ve výši 14.490,- Kč a dne 11.7.2022 ve výši 3.926,- Kč, tj. celkem 18.416,- Kč. Žalovaný oproti zaplatil (vrátil) částku ve výši 12.399,74 Kč. Zbývající částka ve výši 6.016,26 Kč nebyla dosud zaplacena (vrácena).10. Pokud se týká ověření příjmů a výdajů žalovaného, soud zjistil, že dle listiny označené jako Čestné prohlášení klienta ze dne 14.4.2022 měl žalovaný dosahovat čistého měsíčního příjmu ve výši 34.000,- Kč, oproti čemuž jeho měsíční výdaje měly činit částku 4.000,- Kč. Současně žalovaný vedle toho ještě splácel úvěry ve výši 5.000,- Kč měsíčně. Na podporu tohoto tvrzení (prohlášení) nebyly ze strany žalobkyně předloženy žádné důkazy. Tímto důkazem nemohl být ani výpis z bankovního účtu , Anonymizováno, . Je tomu z důvodu, že z listiny, která byla soudu zaslána, jež je navíc vyhotovena v anglickém jazyku, není možno při běžném náhledu zjistit žalobkyní tvrzené skutečnosti. Jinými slovy řečeno – není možno ověřit, že žalovaný skutečně dosahoval čistého měsíčního příjmu ve výši 34.000,- Kč. Soud nepopírá, že na této listině lze identifikovat zřejmě nějaké příchozí platby, avšak soud bez dalšího netuší, o jaké platby se mělo jednat – když tyto platby nekorespondují tvrzenému měsíčnímu příjmu ve výši 34.000,- Kč. Lze tam taktéž identifikovat úrok z nepovoleného debetu.11. Lze proto uzavřít, že soud nemá za prokázané, že žalovaný skutečně dosahoval čistému měsíčního příjmu ve výši 34.000,- Kč. Soud nemá rovněž za prokázané, že by právní předchůdkyně žalobkyně u žalovaného ověřovala, zda žalovaný řádně a včas hradí jím tvrzené úvěry v měsíční výši 5.000,- Kč.12. Soud doplňuje, že pokud by se žalobkyně nařízeného jednání zúčastnila, poskytnul by jí poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř., aby mohla na místě dovysvětlit a doložit zejména tvrzené příjmy žalovaného. Soud na tento nedostatek žalobkyni navíc upozornil v podání ze dne 19.8.2025, na který nebylo nijak reagováno. Jelikož se však žalobkyně nařízeného jednání nezúčastnila, sama se dobrovolně vzdala možnosti, aby jí při jednání bylo poskytnuto dobrodiní poučení dle § 118a o.s.ř. které poskytuje výhradně při jednání přítomným účastníkům.13. Jestliže soud původně zamýšlel ve věci rozhodnout postupem dle § 115a o.s.ř., a až posléze došlo k tomu, že soud ve věci nařídil jednání, mohlo být nejen z této skutečnosti žalobkyni, resp. alespoň jejímu zástupci, jakožto právnímu profesionálovi, zřetelné, že věc není natolik skutkově či právně jednoznačná, aby soud mohl rozhodnout dříve avizovaným postupem dle § 115a o.s.ř. Nadto – soud nemá žádnou zákonnou povinnost, aby žalobkyni dopředu avizoval, že žalobě není možno zcela vyhovět.14. Za popsaného stavu věci žalobkyně nemohla nijak důvodně očekávat, že by snad soud žalobkyni v návaznosti na její omluvu z jednání ze dne 24.7.2025, resp. ze dne 19.8.2025, speciálně informoval o tom, že žalobě nebude zřejmě v celém rozsahu vyhověno.15. Po právní stránce soud věc posoudil následujícím způsobem:16. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1.10.2021 do 28.5.2022 (dále jen „ZSÚ“), platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.17. Dle odst. 2 téhož ustanovení platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.18. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitels