ECLI: ECLI:CZ:OSUL:2026:36.C.247.2025.1 Datum: 2026-06-04 Předmět: o zaplacení 13 443,50 Kč s příslušenstvím Ustanovení: § 101 z. č. 99/1963 Sb., § 142 z. č. 99/1963 Sb., § 160 z. č. 99/1963 Sb., § 87 z. č. 262/2006 Sb., § 580 z. č. 89/2012 Sb., § 588 z. č. 89/2012 Sb., § 1879 z. č. 89/2012 Sb., § 1968 z. č. 89/2012 Sb. spojení věcísmlouva o půjčcenáklady řízeníbezdůvodné obohaceníinsolvencelhůtydokazovánísmlouva o úvěrunáhrada nákladůpostoupení pohledávky
O co šlo: o zaplacení 13 443,50 Kč s příslušenstvím (§ 101 z. č. 99/1963 Sb., § 142 z. č. 99/1963 Sb., § 160 z. č. 99/1963 Sb., § 87 z. č. 262/2006 Sb., § 580 z. č. 89/2012 Sb., § 588 z. č. 89/2012 Sb., § 1879 z. )
1. Žalobkyně u zdejšího soudu dne , datum, podala žalobu, kterou se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši , částka, , kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , úrokem ve výši 37,9 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.2. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, . (dále také jen jako „, Anonymizováno, “), uzavřela se žalovanou dne 5. 3. 2024 smlouvu o půjčce č. , hodnota, , dle které se zavázala poskytnout žalované částku 15 000 Kč převodem na účet žalované a žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Banka žalované úvěr poskytla, žalovaná však úvěr řádně nesplácela a banka tak úvěr zesplatnila k datu 17. 3. 2025. Žalobkyně dále tvrdila, že banka před poskytnutím úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalovaná částka se sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 12 944,50 Kč, z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 517,64 Kč, z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 345,64 Kč a z dlužných poplatků ve výši 499,00 Kč a úroků z úvěru a zákonných úroků z prodlení. Pohledávka za žalovanou byla postoupena bankou na společnost , právnická osoba, a ta jí potom postoupila na žalobkyni. Žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení před podáním žaloby, žalovaná však ničeho neuhradila.3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.4. Soud věc při nařízeném jednání projednal dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila.5. Na základě provedeného dokazování byl soudem zjištěn následující skutkový stav: Žalovaná přes internet požádala společnost , právnická osoba, . o poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč a banka její návrh schválila (návrh na uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, a její akceptace). Banka žalované částku 15 000 Kč dne 5. 3. 2024 poskytla na její bankovní účet (výpis z účtu žalované). Žalovaná hradila úvěr nepravidelně, zaplatila jen celkem částku 2 055,30 Kč (výpis , Anonymizováno, , výpis z účtu žalované). Banka dopisem ze dne 17. 3. 2025 úvěr zesplatnila pro porušování smlouvy žalovanou (dopis). Žalovaná byla upomenuta o zaplacení předžalobní výzvou před podáním žaloby (výzva zástupce žalobkyně). Mezi bankou a společností , právnická osoba, byla dne 13. 12. 2023 uzavřena rámcová smlouva o postupování pohledávek, která byla dodatkována dne 27. 5. 2025 a její součástí bylo postoupení pohledávky za žalovanou (smlouvy a dodatky včetně přílohy s pohledávkami za žalovanou). Mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní byla dne 6. 6. 2025 uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, jejíž součástí bylo postoupení pohledávky za žalovanou (smlouva s přílohami). Žalobkyně netvrdila a nedoložila nic, co by svědčilo o tom, že před poskytnutím úvěru žalované bylo řádně prověřeno, zda bude žalovaná schopna úvěr splácet. Z výpisu z účtu žalované za období leden 2000 až březen 2024 vyplývá, že žalovaná neměla žádný stabilní příjem ze zaměstnání, měla jen občasný příjem (např. dne , datum, od , právnická osoba, ve výši 13 285 Kč) a že před zápůjčkou od banky měla několik dřívějších zápůjček/úvěrů/dluhů, jednak u banky samotné, a také u , právnická osoba, , , právnická osoba, . a je zřejmé, že splácela staré půjčky/úvěry novými, u většiny z nich byla po splatnosti (výpis z účtu žalované).6. Soud má tedy za prokázané, že banka žalované poskytla částku 15 000 Kč.7. Soud vychází z toho, že žalovaná na úvěr zaplatila celkem částku 2 055,30 Kč.8. Právně soud hodnotí uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Pokud jde o aktivní legitimaci žalobkyně, prokázala právní skutečnost osvědčující postoupení pohledávky smlouvami o postoupení a oznámeními o postoupení (§ 1879 a násl. občanského zákoníku).10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).11. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 580 odst. 1 NOZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.13. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně jakožto věřitelem a žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 NOZ), podle níž byla úvěrující (právní předchůdkyně žalobkyně) povinna poskytnout na požádání úvěrované (žalované) v její prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaná (žalovaná) byla povinna poskytnuté peněžní prostředky, a to včetně úroků v ujednané výši (§ 2395 NOZ), vrátit sjednaným způsobem (§ 2399 NOZ). Uvedená povinnost byla žalovanou porušena, když dlužnou částku neuhradila řádně a včas. Žalovaná však v daném případě vystupovala v pozici spotřebitele, neboť sjednávala úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání (taková skutečnost neplyne ze smlouvy o úvěru a ani nebyla v řízení tvrzena, natožpak prokazována), pročež je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy o úvěru se na daný závazkový právní vztah aplikuje rovněž ZSÚ.15. Právní předchůdkyně žalobkyně tak byla povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalované - spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Posouzení schopnosti splácet úvěr je závislé na disponibilních příjmech žalované, tedy příjmech po zohlednění pravidelných měsíčních výdajů. Soud je toho názoru, že posouzení úvěruschopnosti musí vycházet z doložených údajů o skutečném poměru mezi příjmy a výdaji žadatele o úvěr. Smyslem této povinnosti věřitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99, citováno z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39).16. Soud v této souvislosti odkazuje rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, podle nějž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích d