Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, domáhala vůči žalovanému zaplacení částky v celkové výši 59 911,88 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 29 154,69 Kč od , datum, do zaplacení, jakož i náhrady nákladů řízení.2. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě umožnila žalovanému postupně čerpat peněžní prostředky do výše 5 500 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne , datum, a konec kreditového rámce měl nastat dne , datum, . Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky , adresa, vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytl údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost. Žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v následujících registrech: výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob, výpis katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Žalovanému byly na jeho bankovní účet č. , č. účtu, vyplaceny následující platby: dne , datum, platba ve výši 5 500 Kč, dne , datum, platba ve výši 5 500 Kč, dne , datum, platba ve výši 5 500 Kč, dne , datum, platba ve výši 5 400 Kč, dne , datum, platba ve výši 5 400 Kč, dne , datum, platba ve výši 5 600 Kč, dne , datum, platba ve výši 5 500 Kč, dne , datum, platba ve výši 22 500 Kč, dne , datum, platba ve výši 5 000 Kč, dne , datum, platba ve výši 5 000 Kč, dne , datum, platba ve výši 18 000 Kč, dne , datum, platba ve výši 5 000 Kč, dne , datum, platba ve výši 5 000 Kč, dne , datum, platba ve výši 18 000 Kč, dne , datum, platba ve výši 5 030 Kč, dne , datum, platba ve výši 10 207 Kč a dne , datum, platba ve výši 12 762 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky. Mezi účastníky byly sjednány další volitelné služby, a to poplatek za službu , název, ve výši 307,44 Kč, poplatek za službu , název, ve výši 2 640 Kč Dle smluvních ujednání je žalobkyně oprávněna v případě prodlení žalovaného požadovat smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky. Smluvní pokuta za období od , datum, do , datum, činí částku 1 887,33 Kč. Žalovaný celkem splatil částku 116 900 Kč, pročež žalobou požadovaná částka sestává z jistiny ve výši 28 000 Kč, poplatku za vyplacení úvěru ve výši 557,21 Kč, poplatku , název, ve výši 102,48 Kč, poplatku , název, ve výši 495 Kč, smluvního úroku ve výši 28 869,86 Kč a smluvní pokuty v částce 1 887,33 Kč. Žalovaný však dlužnou částku neuhradil ani přes předžalobní upomínku odeslanou dne , datum, .3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal pasivní.4. Soud věc projednal na jednání konaném dne , datum, podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků, když se žalobkyně z nařízeného jednání omluvila a žalovaný se k jednání, leč řádně předvolán, bez omluvy nedostavil.5. Z listiny označené jako výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, . soud zjistil, že žalovaný žil ve společné domácnosti čítající dva členy, výše pravidelných měsíčních výdajů uvedených žalovaným činila 500 Kč, čistý měsíční příjem činil 6 500 Kč, spotřebitel uvedl měsíční příjem ve výši 80 000 Kč.6. Z listiny označené jako identifikované příjmy soud zjistil, že žalobkyně měla ověřit čistý měsíční příjem spotřebitele prostřednictvím bankovního výpisu, aniž by byly uvedeny jakékoliv bližší údaje.7. Ze listiny označené jako smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru , název, č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že v ní jsou uvedeny identifikační údaje žalobkyně a žalovaného. Smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku až do výše 5 500 Kč oproti povinnosti žalovaného splácet poskytnuté peněžní prostředky v denních splátkách ve výši uvedené v čl. 5 VOP, přičemž splatnost první splátky nastává 30. den následující po dni, v němž byla vyplacena příslušná tranše úvěru. Každá denní splátka je splatná k 29. dni následujícímu po dni výpočtu denní splátky. Konec platnosti kreditního rámce byl stanoven na den , datum, . Ve smlouvě byla stanovena denní úroková sazba ve výši 1,016 %, v čl. VII byly ujednány služba , název, , která je zpoplatněna částkou 165 Kč, služba , název, zpoplatněná částkou 3,66 Kč denně po celou dobu její aktivace, a služba , název, za poplatek ve výši 0,96 Kč denně. Pro případ porušení povinnosti žalovaného zaplatit jakoukoliv splátku řádně a včas, byla sjednána povinnost žalovaného uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení, s tím, že smluvní pokuta je splatná okamžikem, kdy na ni vznikne žalobkyni nárok.8. Z autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že žalovaný je majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, , čímž měla být ověřena totožnost žalovaného prostřednictvím služby BankID dne , datum, .9. Z listiny označené jako BankID soud zjistil, že v ní jsou uvedeny mimo jiné údaje o žalovaném.10. Z listiny označené jako předpis denních splátek soud zjistil, jak byly rozloženy jednotlivé denní splátky dle smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru.11. Z listiny označené jako všeobecné obchodní podmínky platné pro revolvingový spotřebitelský úvěr , název, a pro zprostředkování spotřebitelského úvěru platné ode dne , datum, soud zjistil bližší úpravu práv a povinností účastníků úvěrového vztahu.12. Z listiny označené jako souhlas se zpracováním osobních údajů soud zjistil, že žalovaný žalobkyni udělil souhlas se zpracováním svých osobních údajů.13. Z listiny označené jako informace pro spotřebitele soud zjistil, že obsahuje základní parametry úvěrového vztahu.14. Z listiny označené jako údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru ve vztahu k revolvingovému spotřebitelskému úvěru , název, soud zjistil, že v ní jsou obsaženy základní údaje o žalobkyni a poskytovaných úvěrech.15. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalobkyně poukázala na bankovní účet č. , č. účtu, následující platby: dne , datum, platba ve výši 5 500 Kč s VS , var. symbol, , dne , datum, platba ve výši 5 500 Kč s VS , var. symbol, , dne , datum, platba ve výši 5 500 Kč s VS , var. symbol, , dne , datum, platba ve výši 5 400 Kč s VS , var. symbol, , dne , datum, platba ve výši 5 400 Kč s VS , var. symbol, , dne , datum, platba ve výši 5 600 Kč s VS , var. symbol, , dne , datum, platba ve výši 5 500 Kč s VS , var. symbol, , dne , datum, platba ve výši 22 500 Kč s VS , var. symbol, , dne , datum, platba ve výši 5 000 Kč s VS , var. symbol, , dne , datum, platba ve výši 5 000 Kč s VS , var. symbol, , dne , datum, platba ve výši 18 000 Kč s VS , var. symbol, , dne , datum, platba ve výši 5 000 Kč s VS , var. symbol, , dne , datum, platba ve výši 5 000 Kč s VS , var. symbol, , dne , datum, platba ve výši 5 030 Kč s VS , var. symbol, , dne , datum, platba ve výši 10 207,50 Kč s VS , var. symbol, a dne , datum, platba ve výši 12 762,50 Kč s VS , var. symbol, .16. Z emailu ze dne , datum, soud zjistil, že jím žalobkyně vypověděla smlouvu o půjčce z důvodu neuhrazení závazků více než 93 dnů po jejich splatnosti.17. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 60 635,12 Kč do tří dnů. Písemnost byla odeslána dne , datum, , což plyne z předloženého potvrdenie o podaji doporučenej zásielky ze dne , datum, .18. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne , datum, soud zjistil, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaný, přičemž na uvedený účet byly připsány následující platby: dne , datum, platba ve výši 5 500 Kč s VS , var. symbol, , dne , datum, platba ve výši 5 500 Kč s VS , var. symbol, , dne , datum, platba ve výši 5 500 Kč s VS , var. symbol, , dne , datum, platba ve výši 5 400 Kč s VS , var. symbol, , dne , datum, platba ve výši 5 400 Kč s VS , var. symbol, , dne , datum, platba ve výši 5 600 Kč s VS , var. symbol, , dne , datum, platba ve výši 5 500 Kč s VS , var. symbol, , dne , datum, platba ve výši 22 500 Kč s VS , var. symbol, , dne , datum, platba ve výši 5 000 Kč s VS , var. symbol, , dne , datum, platba ve výši 5 000 Kč s VS , var. symbol, , dne , datum, platba ve výši 18 000 Kč s VS , var. symbol, , dne , datum, platba ve výši 5 000 Kč s VS , var. symbol, , dne , datum, platba ve výši 5 000 Kč s VS , var. symbol, , dne , datum, platba ve výši 5 030 Kč s VS , var. symbol, , dne , datum, platba ve výši 10 207,50 Kč s VS , var. symbol, a dne , datum, platba ve výši 12 762,50 Kč s VS , var. symbol, .19. Po provedeném dokazování tak byl z předložených listinných důkazů soudem zjištěn následující skutkový stav:Žalovaný s žalobkyní elektronicky jednal o uzavření smlouvy o úvěru, neboť jí poskytl své osobní a identifikační údaje. Žalobkyně vystavila listinu označenou jako smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru , název, č. , hodnota, ze dne , datum, , jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr do výše 5 500 Kč s koncem platnosti kreditního rámce dne , datum, a závazek žalovaného celkovou částku splatit řádně a včas. Ve smlouvě byly sjednány služby , název, a , název, . Pro případ porušení povinnosti žalovaného zaplatit jakoukoliv splátku řádně a včas, byla sjednána povinnost žalovaného uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení, s tím, že smluvní pokuta je splatná okamžikem, kdy na ni vznikne žalobkyni nárok. Žalobkyně prostřednictvím služby BankID ověřovala totožnost žalovaného. Žalobkyně rovněž získala informace o příjmech žalovaného (tvrzené ve výši 80 000 Kč a ověřené ve výši 6 500 Kč) a výdajích jeho domácnosti (tvrzené ve výši 500 Kč). Žalobkyně zaslala na účet č. , č. účtu, ve dnech , datum, až , datum, částku v celkové výši 126 900 Kč. Jak potvrdila , právnická osoba, ., majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaný. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, a to ani přes výzvu před podáním žaloby ze dne , datum, .20. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.21. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.22. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).23. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem24. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.25. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.26. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).27. Na základě shora uvedeného skutkového stavu posouzeného citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní, jakožto věřitelkou, a žalovaným, jako dlužníkem, byla za pomoci prostředků komunikace na dálku dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., podle níž byla úvěrující (žalobkyně) povinna poskytnout na požádání úvěrovanému (žalovaný) v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný (žalovaný) byl povinen poskytnuté peněžní prostředky, a to včetně poplatků a úroků v ujednané výši (§ 2395 o.z.), vrátit sjednaným způsobem (§ 2399 o.z.). Uvedená povinnost byla žalovaným porušena, když sjednané podmínky neplnil a dlužnou částku nehradil řádně a včas. Žalovaný však vystupoval v pozici spotřebitele ve smyslu § 419 o. z., přičemž je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou, na níž je třeba aplikovat příslušná ustanovení ZSÚ.28. Žalobkyně tak byla povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného - spotřebitele splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Posouzení schopnosti splácet úvěr je závislé na disponibilních příjmech žalovaného, tedy příjmech po zohlednění pravidelných měsíčních výdajů. Soud je toho názoru, že posouzení úvěruschopnosti musí vycházet z doložených údajů o skutečném poměru mezi příjmy a výdaji žadatele o úvěr. Smyslem této povinnosti věřitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností. Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2011, s. 99, citováno z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ).29. Soud v této souvislosti odkazuje rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle nějž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.30. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně neposuzovala schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splatit. Žalobkyně sice měla potvrzenou výši měsíčního příjmu žalovaného ve výši 6 500 Kč, avšak zcela rezignovala na zjištění výše skutečných měsíčních výdajů žalovaného a spolehla se na tvrzení žalovaného o nákladech ve výši 500 Kč měsíčně. Přitom s ohledem na žalovaným přemrštěné tvrzené příjmy ve výši 80 000 Kč měsíčně a naopak minimální měsíční výdaje ve výši 500 Kč, měla žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zpozornět a skutečné příjmy a výdaje žalovaného náležitě ověřit. Není zřejmé, z jakého důvodu žalobkyně nepřistoupila ke zkoumání majetkových poměrů žalovaného např. vyžádáním výpisů z účtu žalovaného, z něhož by zcela jasně zjistila výši jeho disponibilního příjmu a skutečných měsíčních výdajů. Pokud pak žalobkyně výpisy z účtu žalovaného disponovala, nic takového netvrdila a soudu je ani nepředložila. Je potřeba rovněž zdůraznit, že přestože žalobkyně v řízení tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného zjišťovala nahlížením do dostupných registrů, tato skutečnost z provedeného dokazování rovněž nikterak nevyplývá. Nezbývá tedy než uzavřít, že žalobkyně tak nemohla vědět, zda má žalovaný další závazky, případně v jaké výši a zda je žalovaný hradí řádně a včas, případně pokud to věděla, žalobkyně nic takového netvrdila, natož aby takovou skutečnost prokázala. Žalobkyně se svou neúčastí na jednání soudu sama zbavila možnosti být řádně poučena podle § 118b o.s.ř. o povinnosti uvést rozhodná skutková tvrzení a navrhnout důkazy k jejich prokázání nejpozději do konce prvního jednání, případně ve lhůtě soudem dodatečně stanovené. Stejně tak se tím vzdala možnosti být vyzvána a poučena postupem podle § 118a o.s.ř. k doplnění chybějících tvrzení a k označení důkazů k prokázání svých tvrzení, které soud neměl v dané fázi řízení za prokázané, včetně poučení o následcích nesplnění takové výzvy. V této souvislosti soud připomíná, že ustanovení § 118a o.s.ř. upravuje poučovací povinnost soudu výlučně při jednání. Nedostaví-li se účastník k jednání a nepožádá-li včas z důležitého důvodu o jeho odročení, znemožní tím soudu poskytovat poučení podle § 118a o.s.ř., projedná-li soud věc v jeho nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. Pokud soud nemohl poučení podle § 118a o.s.ř. poskytnout z důvodu toho, že se účastník nedostavil k nařízenému jednání, není oprávněn ani povinen sdělovat tato poučení jiným způsobem a není rovněž povinen z tohoto důvodu jednání odročovat (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 2848/2010). Za této situace tak nebylo možné dovodit, že žalovaný byl schopen nabízený úvěr řádně splácet. Pokud přesto žalovanému sporný spotřebitelský úvěr žalobkyně poskytla, rozhodně tak neučinila v souladu se svými povinnostmi podle § 86 ZSÚ.31. Jelikož soud dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru neposoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách s odbornou péčí podle § 86 ZSÚ, posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z. V případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se totiž nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak soud dospěl k závěru, že se jedná o neplatnost absolutní, když smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Smyslem a účelem této normy je ochrana spotřebitele před nezodpovědným úvěrováním. Soud k této vadě právního jednání přihlíží z úřední povinnosti tak, aby ochrana poskytnutá slabší straně byla skutečně účinná a dostatečně odrazující od poskytování úvěrů bez náležitého zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr. O uvedené skutečnosti svědčí rovněž § 87 odst. 1 ZSÚ, podle něhož poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.32. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou, avšak bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 126 900 Kč, posoudil soud právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o. z., jelikož ochuzená (žalobkyně) přenechala obohacenému (žalovanému) bez právního důvodu uvedenou částku. Z žalobních tvrzení pak vyplynulo, že žalovaný uhradil částku 116 900 Kč. K vrácení tak stále zbývá částka 10 000 Kč, jež představuje bezdůvodné obohacení žalovaného. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , plyne, že § 87 ZSÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZSÚ.33. S ohledem na právní názor vyslovený Nejvyšším soudem je zjevné, že žalovaný se dosud nemohl ocitnout v prodlení s vrácením zbývající dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, když teprve soud za použití § 87 odst. 1 ZSÚ s přihlédnutím k přiměřeným možnostem žalovaného určí dobu, v níž bude žalovaný povinen danou částku žalobkyni zaplatit. Jedině tehdy, když by žalovaný dlužnou částku v takto stanovené době nezaplatil, by bylo možno uvažovat o tom, že se žalovaný ocitnul v prodlení ve smyslu § 1968 o. z. – nikoliv však dříve.34. Soud za použití § 87 odst. 1 ZSÚ při absolutní pasivitě žalovaného v rámci celého řízení a rovněž při absenci jakýchkoliv údajů o aktuální majetkové situaci žalovaného neshledal nic, co by svědčilo tomu, že nebude v přiměřených možnostech žalovaného, aby žalobkyni zbývající dlužnou částku ve výši 10 000 Kč zaplatil v zákonné třídenní pariční lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř.35. Na základě shora uvedeného tak plyne, že žaloba je důvodná pouze zčásti, pročež soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku (bezdůvodné obohacení) ve výši 10 000 Kč. Žalobu pak ve zbývající části neshledal oprávněnou, a proto ji co do částky 49 911,88 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 29 154,69 Kč od , datum, do zaplacení, jako bezdůvodnou zamítl, neboť uvedenou částku žalovaný žalobkyni nedluží, jelikož se jedná o nároky z neplatné smlouvy o úvěru, a v tomto období nebyl žalovaný ani v prodlení.36. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 87 odst. 1 ZSÚ a stanovil pariční lhůtu přiměřeně vzhledem k možnostem žalovaného.37. Současně soud rozhodl o právu na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť po zohlednění míry úspěchu obou účastníků nezbývá než dospět k závěru, že procesně úspěšnějším účastníkem je žalovaný, jemuž však žádné náklady řízení nevznikly.