8 C 526/2025-24 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Předmětem řízení v této věci je zaplacení shora uvedené částky se zákonným úrokem z prodlení z titulu nesplaceného úvěru poskytnutého žalovanému na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřeného mezi žalobkyní a žalovaným dne (neuvedeno) a smluvní pokuty. Dle žalobních tvrzení na základě uzavřené smlouvy na dálku prostřednictvím internetových stránek , název, ., název, , název, cz poskytla žalobkyně žalovanému úvěrový rámec ve výši , částka, s možností postupného čerpání, a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni tuto částku spolu příslušenstvím formou denních splátek ve výši 1,07 % z vyplacených „tranší“ spolu s poplatkem 1,99% z vyplacené „tranše“. Žalovaný čerpal úvěr ve výši , částka, dne , datum, vyplacením na bankovní účet, ale jelikož řádně nesplácel sjednanými splátkami, žalobce vypověděl smlouvu dne , datum, . K uvedenému dni měl být žalobní nárok ve výši , částka, (sestávající z nesplacené jistiny ve výši , částka, , poplatku za vyplacení tranší ve výši , částka, , smluvní úrok ve výši , částka, a smluvní pokuty ve výši , částka, za 90 denní (neuvedené) období. Dále požadoval zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Ke kontrole úvěruschopnosti žalobce uvedl obecně jakým způsobem může eventuálně postupovat, s tím, že zjistil z tvrzení žalovaného, že jeho příjem je v ověřené výši , částka, , a dále lustrací v tzv. registrech (CNCB, IR, CEE), což ovšem nedoložil, a na dodatečnou výzvu soudu žalobní tvrzení ani důkazy, kterých se dovolával, nedoplnil. Dále navrhl, pokud soud nebude mít smlouvu za řádně uzavřenou, aby byl přiznán nárok z bezdůvodného obohacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil nijak.3. Soud nařídil jednání k projednání žaloby na den , datum, , ke kterému se žalobce ani žalovaný nedostavili, žalobce se omluvil, aniž by požadoval odročení jednání, a žalovaný se neomluvil, ani nepožadoval odročení jednání, proto soud věc projednal bez přítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu.4. Soud se shora uvedených skutečností zjistil následující skutkový stav. Mezi žalobkyní a žalovaným byla prostřednictvím prostředků na dálku na internetových stránkách , název, sepsána dne , datum, listina nazvaná smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy byla žalovanému vyplacena bezhotovostně částka ve výši , částka, . Mělo jít o revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši až , částka, , který mohl být čerpán postupně až do dne , datum, , a žalovaný měl úvěr splatit spolu s dalšími poplatky prostřednictvím denních splátek (první splátka splatná dne , datum, ) vždy ve výši uvedené v tzv. klientské sekci na internetových stránkách žalobce spolu s úrokem 1,066 % denně (tj. cca 389 % ročně), až do celkové splatnosti úvěru , datum, (zjištěno z listin: přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru z , datum, + údaje o poskytovateli + vop + sazebník + předpis denních splátek). Žalobce však neprokázal, že před uzavřením úvěru ověřil údaje sdělené žalovaným především ohledně jeho příjmů ve výši , částka, (ne/zjištěno z listin: tzv. autorizace ověření totožnosti, výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, . (č. , hodnota, ), obecné principy posuzování a filozofie tzv. identifikované příjmy), a to ani na dodatečnou výzvu soudu, a k nařízenému jednání se nedostavil, proto nemohl být poučen ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Žalovaný nicméně poskytnutou částku ve výši , částka, nevrátil, a to ani na výzvu žalobkyně k zaplacení celé dlužné částky emailem ze dne , datum, (zjištěno z listiny „terminaton email“ se zesplatněním (výpovědí) smlouvy a výzvou ze dne , datum, ), ani výzvě zástupce z řad advokátů, která byla žalovanému odeslána dne , datum, (zjištěno z listiny výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, a potvrzení ze dne , datum, ).5. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.6. Podle § 2395 NOZ se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 580 odst. 1 NOZ je nepatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.10. Soud se z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, , a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne , datum, ve věci C-449/13 Consumer Finance proti , jméno FO, a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.11. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES1 byla zapracována do zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen zákon o spotřebitelském úvěru). Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému ASPI), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. V neposlední řadě také rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C-679/18), jakož i odvolacího soudu (např. č. j. , spisová značka, -39) směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a § 588 téhož zákona (absolutní neplatnost právního jednání).12. Žalobkyně dle soudu neprokázala splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet žalovaný úvěr. Žalobkyně v žalobě sice uvedla, že řádně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet, tuto skutečnost však řádně neprokazuje. Žalobkyně tak nemohla vědět, jakými příjmy žalova