11 C 10/2022-38 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 22. 12. 2021 domáhala se žalobkyně na žalované zaplacení částky 2 000 Kč spolu se smluvní pokutou 1 000 Kč, s náklady na uplatnění pohledávky 39 Kč, kapitalizovaným úrokem 640 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení 284,93 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10% p.a. z částky 2 000 Kč za dobu od 15. 6. 2021 do zaplacení. Tvrdila, že její předchůdkyně společnost [právnická osoba] (dále jako [právnická osoba]) poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 28. 11. 2019 (dále jako Smlouva) úvěr ve výši 2 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr [právnická osoba] vrátit spolu s příslušenstvím do 28. 12. 2019 Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku a žalovaná svou vůli Smlouvu uzavřít projevila tzv. verifikační platbou částky v rozmezí 0,01 - 1 Kč, když předtím vyplnila registrační údaje včetně čísla OP, poté žalovaná obdržela předsmluvní informace o úvěru, v nichž byly shrnuty jeho parametry a na jejich základě [právnická osoba] zahájila schvalovací proces zahrnující nahlížení do insolvenčního rejstříku, bankovního registru a nebankovního registru a následně poskytnutí úvěru schválila. Žalovaná úvěr čerpala převodem na svůj účet, avšak neuhradila jej řádně a včas, čímž [právnická osoba] vznikl nárok na smluvní pokutu 0,1% p.d., kterou účtuje v celkové výši 1 000 Kč, a dále povinnost zaplati paušálně určenou náhradu výdajů spojených s upomínáním. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021 byla pohledávka s účinností ke dni 14. 6. 2021 převedena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 25. 6. 2021. Žalovaná však dlužnou částku žalobkyni neuhradila, ač ji o to předžalobní upomínkou ze dne 9. 11. 2021 upomínala. K jednání dne 18. 10. 2022 se žalobkyně po předchozí řádné omluvě nedostavila. 2. Podáním ze dne 20. 4. 2022 vzala žalobkyně svou žalobu zpět v části, v níž se po žalované domáhala zaplacení smluvní pokuty 1 000 Kč a kapitalizovaného úroku 640 Kč. Soud proto usnesením čj. 11 C 10/2022-18 ze dne 25. 4. 2022 řízení v této části zastavil. 3. Žalovaná se k žalobě do dnešního dne nevyjádřila, ač fikce jejího doručení na adrese evidované v CEO jako adresa jejího trvalého pobytu nastala již dne 3. 6. 2022 (obálka čl. 20 ve spojení se sdělením pro vyvěšení na ÚD soudu čl. 22). K ústnímu jednání dne 18. 10. 2022 se nedostavila, ač jí bylo předvolání k tomuto jednání doručeno stejným způsobem již dne 5. 9. 2022 (obálka čl. 32 ve spojení se sdělením pro vyvěšení čl. 33). 4. Soud proto věc projednal a rozhodl bez účasti žalobkyně a žalované. 5. Závěr, který soud provedeným dokazováním o skutkovém stavu učinil, je následující: Z výpisu žalobkyně z OR soud ověřil její právní subjektivitu. Dle potvrzení společnosti [právnická osoba] (čl. 31) byla dne 28. 11. 2018 převedena na účet číslo [bankovní účet], jehož majitelkou byla žalovaná, částka 2 000 Kč z účtu [právnická osoba]. Dle oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2021 ve spojení s poštovním podacím archem z 29. 6. 2021 a s Dohodou o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021, přílohou a potvrzením [právnická osoba] o přijetí platby z 17. 6. 2021 byla pohledávka [právnická osoba] za žalovanou postoupena žalobkyni. Předžalobní výzvou ze dne 9. 11. 2021 svěřenou poštovní přepravě dne 11. 11. 2021 zaslanou žalované na adresu [adresa], jež však dle výpisu žalované z CEO (čl. 26) nebyla adresou jejího trvalého pobytu, byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, nicméně doručení této výzvy prokázáno nebylo, tudíž nebylo možno ani vycházet z domněnky dojití třetího pracovního dne po odeslání dle ustanovení § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jako o. z.), ve znění pozdějších právních předpisů (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 8. 2019, sp. zn. II. ÚS 2403/19, který v bodě 8 dovodil, že„ Jestliže stěžovatelka podpůrně argumentuje ustanovením § 573 obč. zák., který zakotvuje domněnku dojití zásilky, je k tomu třeba uvést, že tato vyvratitelná domněnka platí jen v situaci, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla. Nejedná se tedy o domněnku dojití písemnosti, která nebyla adresátovi prokazatelně doručena, ale byla prokazatelně odeslána (viz zákonná dikce "došlá zásilka").“). 6. Naopak skutková tvrzení žalobkyně ohledně toho, že [právnická osoba] se žalovanou uzavřela prostřednictvím elektronické komunikace na dálku Smlouvu s jí vylíčeným obsahem, prokázáno nebylo, když z listin přiložených k žalobě (patrně nejspíše ze Smlouvy ve spojení s výpisem z účtu [číslo] ze dne 18. 1. 2019 prokazujícím zaplacení částky 0,01 Kč, nadto o jedenáct měsíců předcházejícím tvrzenému uzavření Smlouvy) toto bez dalšího nevyplývá, resp. není nijak prokázáno, že (a zda vůbec) žalovaná Smlouvu právě s tímto obsahem se [právnická osoba] uzavřela. Protože se žalobkyně k soudnímu jednání nedostavila, nemohla být soudem vyzvána podle ust. § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jako o.s.ř.) k označení důkazů k prokázání svých skutkových tvrzení, případně nemohla nastat fikce nespornosti jeho skutkových tvrzení dle ust. § 153b odst. 1 o.s.ř. Nemohla být ani soudem upozorněna na možnost jiného právního posouzení dle ust. § 118a odst. 2 o.s.ř. 7. Soud dále podotýká, že žalobkyně nedoložila ani žádné důkazy k prokázání svých (nadto toliko obecných) skutkových tvrzení o tom, že před uzavřením Smlouvy zjišťovala úvěruschopnost žalované. Tato skutková tvrzení tak zůstala rovněž neprokázána. 8. Podle ust. § 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř. K tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. Účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. 9. Podle ust. § 2991 o. z. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věta prvá o.z. Plnila-li strana, aniž tu byl splatný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ust. § 1958 odst. 2 o.z. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle ust. § 1970 o.z. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Aktivní legitimace žalobkyně vychází ze shora uvedených zjištění ohledně postoupení pohledávky. 11. Na skutkový stav popsaný výše, kdy nebylo prokázáno tvrzené uzavření Smlouvy, soud aplikoval zejména výše uvedené právní normy a dospěl k závěru že smluvní vztah mezi účastníky je třeba posoudit po právní stránce podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalobkyně žalované ve smyslu cit. ust. § 2991 odst. 2 o. z. plnila bez právního důvodu částku 2 000 Kč, tudíž žalovaná je dle cit. § 2993 věta prvá o.z. povinna tuto částku vydat. Pohledávka se ve smyslu cit. ust. § 1958 odst. 2 o.z. stala splatnou až dne 3. 6. 2022, kdy nastala fikce doručení žaloby žalované, když k vyúčtování dlužné částky předžalobní výzvou soud nemohl přihlížet, protože nebylo doloženo, že by byla žalované skutečně doručena. Soud proto žalované uložil zaplatit žalobkyni dlužnou částku 2 000 Kč spolu s úrokem z prodlení v žalobkyní požadované výši 10% p.a. za dobu od 4. 6. 2022 do zaplacení, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a ve zbylé části žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 12. Soud k tomu dále podotýká, že i pokud by po skutkové stránce dospěl k závěru, že k žalobkyní tvrzenému právnímu jednání – uzavření Smlouvy mezi [právnická osoba] a žalovanou skutečně došlo, nemohl by přehlédnout, že ze strany žalobkyně nebylo ani nijak prokazováno (natož pak prokázáno), že [právnická osoba] při uzavírání Smlouvy splnila svou povinnost uvedenou v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jako ZSÚ). S přihlédnutím ke skutečnosti, že soudní judikatura (namátkou lze odkázat jak na bohatou judikaturu soudů nižších stupňů, například rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 25. 2. 2020 sp.zn. 38 C 25/2020, tak zejména i na závěry, k nimž dospěl Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 6. 10. 2021 sp.zn. Pl.ÚS 3/20, při němž vycházel z dřívějšího rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 sp.zn. C -679/18) již dříve dovodila, že následkem porušení tét