9 C 39/2026-15 – Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 25. 9. 2025 domáhala zaplacení částky 30 401 Kč s příslušenstvím za žalovaným, který dne 20. 1. 2024 fyzicky napadl , jméno FO, (dále jen „poškozený“). Poškozený utrpěl zranění, které si vyžádalo ošetření ve zdravotnickém zařízení. Žalobkyně uhradila v příčinné souvislosti s tímto poškozením zdraví smluvním zdravotnickým zařízením zdravotní výkony v celkové částce 30 401 Kč. Odpovědnost žalovaného za poškození zdraví poškozeného vyplývá z rozsudku Okresního soudu , Anonymizováno, , adresa, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, T, Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , kterým byl žalovaný uznán vinným v trestním řízení mimo jiné pro trestný čin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 trestního zákoníku. Žalovaný přes písemnou výzvu žalobkyně na vymáhanou pohledávku ničeho neuhradil.2. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř., vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se k této výzvě nevyjádřili. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemají námitek a souhlasí s ním.3. Soud na základě listinných důkazů předložených žalobkyní učinil závěr o skutkovém stavu, že žalovaný dne 20. 1. 2024 fyzicky napadl poškozeného, který utrpěl zranění a musel být ošetřen. Žalovaný byl uznán vinným ze spáchání trestného činu těžké ublížení na zdraví rozsudkem zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, . Poškozený byl v době zdravotního vyšetření, ošetření a léčení zdravotně pojištěn u žalobkyně, která uhradila náklady na zdravotní vyšetření, ošetření a léčení poškozeného vzniklé v důsledku protiprávního jednání žalovaného ve výši 30 401 Kč. Žalobkyně poté vyzvala žalovaného k úhradě vynaložených nákladů výzvou ze dne 28. 1. 2025 a druhou výzvou ze dne 21. 3. 2025, podle které měl žalovaný dlužnou částku uhradit do 15 dnů od doručení. Výzva byla žalovanému doručena nejprve dne 30. 1. 2025 a následně dne 28. 3. 2025.4. Podle § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, v platném znění (dále jen „zákon č. 48/1997 Sb.“) příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny.5. Podle § 7 odst. 1 písm. c) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, v účinném znění, se fyzická osoba dopustí přestupku (proti občanskému soužití) tím, že se vůči jinému dopustí jiného hrubého jednání.6. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen „o. z.“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.8. Dle ustanovení § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. mají zdravotní pojišťovny právo požadovat od třetí osoby, která jejímu pojištěnci zaviněně způsobila poškození na zdraví, náhradu nákladů vynaložených na jeho ošetření a léčení. Zákonným předpokladem vzniku nároku zdravotní pojišťovny je, že pojišťovna uhradila ze zdravotního pojištění náklady na péči o svého pojištěnce, které vznikly jako důsledek zaviněného protiprávního jednání třetí osoby proti němu, neboť povinnost zdravotní pojišťovny zaplatit svému smluvnímu zdravotnickému zařízení náklady péče poskytnuté jejímu pojištěnci je plněním její zákonné povinnosti ve smyslu § 13 zákona č. 48/1997 Sb., která existuje bez ohledu na to, z jakého důvodu byla léčebná péče jejímu pojištěnci poskytnuta, zda šlo o léčení následků úrazu či jiného poškození zdraví způsobeného zaviněným protiprávním jednáním třetí osoby nebo následkem jiné události.9. Podle § 135 odst. 1 o. s. ř. je soud vázán rozhodnutím o spáchání trestného činu, tedy že žalovaný se dopustil trestného činu těžké ublížení na zdraví. Platí, že třetí osoba, tj. žalovaný, odpovídá pojišťovně v tom rozsahu, v jakém její zaviněné protiprávní jednání je v příčinné souvislosti s náklady vynaloženými na ošetření a léčení pojištěnce, jakožto následků jejího jednání. Žalobkyně uhradila v souvislosti s výkony u poškozeného částku 30 401 Kč, což představuje náklady vynaložené na ošetření a léčení pojištěnce v důsledku jednání žalovaného. Žalobkyně tuto částku prokazatelně vynaložila, a proto jí v souladu s ustanovením § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. svědčí právo na náhradu těchto nákladů proti žalovanému.10. Doba plnění v této věci není stanovena právním předpisem ani dohodou stran, dlužník je tedy povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl o plnění věřitelem požádán. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 28. 1. 2025 a výzvou ze dne 21. 3. 2025, v níž žalovanému stanovila lhůtu k plnění do 15 dnů od doručení výzvy. Výzva byla žalovanému doručena dne 30. 1. 2025 a dne 28. 3. 2025 vhozením do poštovní schránky. Písemnost se ocitne ve sféře dispozice adresáta tím, že získá možnost seznámit se s jejím obsahem. Není přitom vždy nezbytné, aby se adresát opravdu s obsahem projevu vůle seznámil; rozhodující je, aby měl objektivní možnost obsah písemnosti poznat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2008, sp. zn. 29 Odo 805/2006). Do dispoziční sféry žalovaného se tak zásilka dostala nejpozději dne 28. 3. 2025. Neuhradil-li žalovaný ničeho ke dni 13. 4. 2025, dostal se dne 14. 4. 2025 do prodlení, a žalobkyni tak podle § 1970 o. z. vzniklo právo na úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení v požadované výši.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a přiznal žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, a to v celkové výši 1 817 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 217 Kč a dále paušální náhrady hotových výdajů nezastoupeného účastníka řízení v souladu s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu, kdy žalobkyni přiznal paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč za 2 úkony à 300 Kč (předžalobní výzva, podání žaloby). Náklady řízení účelně vynaložené k uplatňování práva žalobkyní tak činí celkem částku 1 817 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok II. rozsudku).