12 C 40/2022-92 — Okresní soud ve Vyškově

1. Dne 3. 5. 2022 podal žalobce u zdejšího soudu proti žalované žalobu o zaplacení částky 156 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 156 000 Kč od 22. 3. 2022 do zaplacení s odůvodněním, že účastníci mezi sebou uzavřeli dohodu, na základě které žalobce přenechal žalované do užívání [značka automobilu] [registrační značka] (dále již„ automobil“); mezi účastníky (jinak [příbuzenský poměr]) sjednaná ujednání byla včleněna do listiny označené jako smlouva o budoucí smlouvě kupní (dále již„ předběžná smlouva“) ze dne 2. 6. 2020, na základě které žalobce téhož dne předal automobil žalované. 2. Ačkoliv žalovaná automobil od 2. 6. 2020 fakticky užívala, zaslala žalobci k datu 9. 9. 2021 přípis, z něhož bylo patrné, že původní ujednání mezi účastníky žalovaná buď vůbec nechápe, nebo zcela popírá. V návaznosti na to pak žalobce požádal svou právní zástupkyni, aby se pokusila s žalovanou dohodnout na dalším postupu, respektive na uzavření nové písemné smlouvy, v níž by byly podmínky převodu automobilu do vlastnictví žalované formulovány jasně a určitě v intencích podmínek sjednaných mezi účastníky ústně. K uzavření takové písemné smlouvy mezi účastníky ovšem nedošlo a žalovaná k předání automobilu žalobci přistoupila až k datu 5. 2. 2022, přičemž žádnou finanční kompenzaci za užívání automobilu žalobci neposkytla. 3. Podle žalobce mezi účastníky nebylo sjednáno bezúplatné užívání automobilu, přičemž předpokladem jeho předání do užívání žalované byl jeho následný úplatný převod do jejího vlastnictví. Úplata za užívání automobilu v období od června 2020 do 31. 12. 2020 byla sjednána na částku 60 200 Kč a byla uhrazena zápočtem. 4. Užívání automobilu žalovanou podle žalobce probíhalo bez právního důvodu, přičemž finanční kompenzace byla žalobci poskytnuta pouze za užívání automobilu do 31. 12. 2020. 5. Žalobce vyzval žalovanou k uhrazení plnění za užívání automobilu z titulu vydání bezdůvodného obohacení, když doba užívání automobilu činila 400 dnů v období od 1. 1. 2021 do 5. 2. 2022 se sazbou 390 Kč den, což celkově činí 156 000 Kč. Výše úplaty za faktické užívání automobilu v období od 2. 6. 2020 do 31. 12. 2020 byla uhrazena zápočtem oproti nároku žalované na vyrovnání dědického podílu do výše 60 200 Kč. 6. Žalovaná výzvu žalobce převzala k datu 28. 2. 2022, k žádnému plnění však nepřistoupila. Lhůta k plnění určená žalobcem činila 15 pracovních dnů a uplynula tak 21. 3. 2022. Ode dne 22. 3. 2022 je tedy žalovaná s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. 7. Proti soudem vydanému platebnímu rozkazu podala žalovaná (prostřednictvím své právní zástupkyně) včasný odpor (č. l. 48-50), v němž uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává, neboť má za to, že žaloba je zcela nedůvodná. 8. Žalovaná uvedla, že se s žalobcem dohodla na přenechání automobilu do jejího bezplatného užívání s tím, že po nabytí vlastnického práva k automobilu žalobcem, tj. po doplacení leasingu žalobcem, bude automobil převeden na žalovanou za kupní cenu 360 000 Kč. Předmětná ujednání mezi účastníky byla včleněna do předběžné smlouvy, v níž bylo i ujednáno, že každá splátka ve výši 8 600 Kč, zaplacená žalobcem na úvěr/leasing, bude počínaje dnem 1. 6. 2020 započítána na dohodu dědiců o rozdělení jedné části pozůstalosti při budoucí smrti některého z rodičů, tedy umořena na kupní cenu automobilu, jak potvrdil sám žalobce, když následně dne 12. 12. 2020 zaslal žalované návrh dědické dohody v řízení o pozůstalosti po matce účastníků. Téhož dne žalovaná převzala automobil do užívání, o čemž smluvní strany sepsaly protokol. 9. Není pravdivé tvrzení žalobce, že užívání vozidla za období od jeho faktického předání žalované dne 2. 6. 2020 do 31. 12. 2020 mělo být dle dohody účastníků kompenzováno úplatou ve výši 60 200 Kč. Žalobce tímto svým tvrzení pouze evokuje pokus o zastření skutečnosti, že nedošlo-li k odkoupení automobilu žalovanou, pak žalobce dluží žalované částku 60 200 Kč, která byla odečtena z jejího podílu na pozůstalosti (jako umoření části kupní ceny) aniž by tato získala jakoukoli protihodnotu. Kromě toho žalobce ani nedotvrzuje, proč se právě má jednat o částku 60 200 Kč, když dle jeho mínění v žalobě odpovídá kompenzaci za užívání automobilu částka 390 Kč/den. 10. Dne [datum] zemřela [příbuzenský poměr] účastníků [jméno] [příjmení], přičemž usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byla schválena dohoda dědiců ze dne [datum] o rozdělení pozůstalosti po zůstavitelce, v níž mj. od podílu žalované na pozůstalosti měla být odečtena již žalobcem žalované vyplacená záloha, tj. částka v celkové výši 125 000 Kč, navýšená o částku 60 200 Kč jako umoření kupní ceny za automobil, tj. o 7 splátek ve výši 8 600 Kč za období od 1. 6. 2020 do 31. 12. 2020 uhrazených žalobcem na splátky leasingu, a dále, kdy měla být odečtena suma zbývajících splátek do splacení úvěru/leasingu na automobil ve výši 299 800 Kč, která bude následně započtena na zbývající část kupní ceny za automobil, přičemž konečný zůstatek měl být uhrazen ve dvou splátkách ve výši 1 000 000 Kč a 1 265 000 Kč. 11. Cit. usnesením [název soudu] tak bylo jednoznačně potvrzeno, že žalobce uhradil žalované na zálohách na dědický podíl z pozůstalosti částku 125 000 Kč, a dále, že žalovaná uhradila žalobci již část kupní ceny za automobil ve výši 60 200 Kč. Nadto žalovaná zdůrazňuje, že dohoda dědiců byla uzavřena dříve, než k jakýmkoliv rozporům mezi účastníky, a tedy i vědomí o údajném bezdůvodném obohacení, došlo. 12. V mezidobí od nabytí právní moci shora uvedeného dědického usnesení se komunikace mezi účastníky, v důsledku chování žalobce v souvislosti se získaným dědictvím po zemřelé [příbuzenský poměr] účastníků, vyhrotila. Dne 9. 9. 2021 zaslala žalovaná žalobci e-mail, kterým žalobce upozornila na blížící se termín splatnosti části dědictví ve výši 299 800 Kč připadající na 30. 9. 2021 a tedy související dohodu o započtení části dědictví na zbývající část kupní ceny za automobil. Byl to žalobce, kdo předchozí ujednání náhle zpochybnil, část dědictví ve výši 299 800 Kč dne 29. 9. 2021 – v rozporu s dohodou účastníků o započtení na kupní cenu za automobil – uhradil a na úkor žalované navrhoval uzavření nové smlouvy s novými podmínkami, kterou však žalovaná odmítla uzavřít. 13. Poté žalovaná dne 10. 1. 2022 informovala žalobce o vrácení automobilu a o možnosti jeho vyzvednutí v místě bydliště žalované, avšak žalobce požadoval předání automobilu výhradně v autorizovaném servisu [právnická osoba], a to prostřednictvím [jméno] [příjmení], tedy bez přítomnosti žalobce. K předání automobilu nakonec došlo v uvedeném servisu dne 5. 2. 2022. 14. Žalovaná v závěru svého odporu zdůraznila, že po celou dobu užívala automobil bezúplatně se souhlasem žalobce. Ačkoli žalobce nyní tvrdí opak, musel si být této skutečnosti vědom, což sám potvrdil, když až dne 11. 1. 2022 souhlas s užíváním automobilu výslovně odvolal, a jestliže sám měl v tomto ohledu pochybnosti, nelze po žalované spravedlivě požadovat, aby sama tuto skutečnost vnímala jinak. 15. Vzhledem k podmínkám kladeným žalobcem na předání a převzetí automobilu, zejména osobní nepřítomnosti osoby zmocněné k převzetí, je žalovaná přesvědčena o tom, že ve smyslu § 1975 o. z. se s předáním automobilu nemohla dostat do prodlení, neposkytl-li žalobce žalované potřebnou součinnost ke splnění jejího závazku. Pro případ, že by se soud neztotožnil s názorem žalované, pak žalovaná namítá, že jí není zřejmé, z čeho žalobce vyvozuje požadovanou částku 390 Kč/den jako kompenzaci za užívání automobilu, když žalobce k prokázání oprávněnosti svého požadavku právě v této výši nenavrhuje žádný důkaz. 16. Ze všech vyložených důvodů proto žalovaná navrhla, aby soud podanou žalobu zamítl a přiznal žalované vůči žalobci náhradu nákladů řízení. 17. Na uvedený odpor žalované reagoval žalobce (prostřednictvím své právní zástupkyně) v podání ze dne 3. 8. 2022 (na č. l. 70-71), v němž mj. zdůraznil, že mezi účastníky nebylo řešeno, co se bude dít za situace, pokud nedojde k uzavření předběžné smlouvy. Nebyl však současně žádný důvod k tomu, aby žalovaná usuzovala na možnost bezúplatného užívání předmětného automobilu. Žalované bylo známo, že žalobce v průběhu užívání automobilu z její strany hradí na něj leasingové splátky a předáním automobilu do dispozice žalované jej fakticky nemůže užívat. Dle názoru žalobce v této situaci nutno postupovat v souladu s §§ 2001, 2005 ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z., neboť to byla žalovaná, která odmítla dostát svému závazku z předběžné smlouvy. Byť žalobce nakonec akceptoval zrušení tohoto závazku, informoval žalovanou dopisem ze dne 26. 11. 2021 zcela jasně o svých podmínkách, za kterých je ochoten k tomuto přistoupit, respektive o svém požadavku na uhrazení kompenzace za faktické užívání vozidla. 18. V reakci na posledně uvedené podání pak žalovaná zase prostřednictvím své právní zástupkyně v podání ze dne 23. 8. 2022 (na č. l. 73-74) uvedla, že trvá na svém tvrzení o přenechání automobilu žalobcem od 2. 6. 20