Žalobkyně podala návrh na vydání platebního rozkazu (doplněného podáním ze dne 4. 5. 2026), jímž se domáhala vydání platebního rozkazu, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku (za poskytnutý úvěr) ve výši 116 972 Kč se specifikovaným příslušenstvím s odůvodněním, že dne 5. 2. 2025 žalobkyně uzavřela s žalovaným dálkovým způsobem smlouvu o úvěru č. , hodnota, , v rámci, níž byla žalovanému dne 6. 2. 2025 poskytnuta převodem na účet částka 100 000 Kč. Ve smlouvě se pak žalovaný zavázal uhradit částku 100 000 Kč (jistinu) společně s úrokem ve výši 72,85 % ročně, a to ve 48měsíčních splátkách po 6 452 Kč od 13. 3. 2025. Dle bodu 6.1. smlouvy vzniká v případě prodlení žalovaného delším než 30 dnů nárok na smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, dle bodu 6.2. smlouvy pak v případě prodlení žalovaného vzniká právo na náhradu nákladů vzniklých s prodlením ve výši 200 Kč, a dle bodu 6.5. smlouvy vzniká nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení. Dle tvrzení žalobkyně byla majetková situace ověřena z dokladů o příjmech žalovaného, prohlášení žalovaného, v databázích SOLUS, NRKI. Žalovaný uhradil do data zesplatnění celkem 32 260 Kč v 5měsíčních splátkách, kdy 5 splátek po 6 452 Kč, a to dne 11. 3. 2025, 14. 4. 2025, 21. 5. 2025, 11. 6. 2025, 14. 7. 2025. Z této částky bylo 2 151,56 Kč alokováno na úhradu jistiny, 30 108,44 Kč na úhradu úroku. V důsledku prodlení došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to k 19. 10. 2025. Žalobkyně pak požaduje zaplacení částky 115 574,09 Kč (nová jistina) s příslušenstvím, smluvní pokuta dle bodu 6.1. smlouvy ve výši 998 Kč + náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy ve výši 400 Kč, smluvní pokutu dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1 % z částky 34 205,94 Kč od 24. 1. 2025 do 14. 5. 2025 ve výši 3 797,31 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky 115 574,09 Kč od 21. 10. 2025 do 9. 3. 2026 ve výši 16 179,80 Kč, úrok ve výši 72,85 % ročně z dlužné jistiny ve výši 97 848,44 Kč od 21. 10. 2025 do 11. 11. 2025 ve výši 4 175,16 Kč a úrok ve výši 11,5 % ročně z částky 97 848,44 Kč od 12. 11. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21. 10. 2025 dosáhne částky 371 635,20 Kč. Schopnost žalovaného úvěr splácet byla dle tvrzení žalobkyně řádně zkoumána, jak vyplývá z hodnocení zákazníka, a k čemuž se vyjádřila i ve svém doplnění návrhu ze dne 4. 5. 2026, s odůvodněním, že byly prověřovány doklady o příjmech, bankovní účty žalovaného, databáze NRKI a SOLUS, hodnocení a prohlášení klienta. Jeho měsíční volné zdroje činily 21 443 Kč (měsíční příjem 32 777 Kč – měsíční náklady 10 334 Kč). Žalovaný ani po předžalobní výzvě ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Soud při jednání dne 3. 8. 2026 provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti:4. [Skutková zjištění] Dne 5. 2. 2025 uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě, které se se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit částku 100 000 Kč (jistinu), kdy celková částka k úhradě činila 309 696 Kč, (úroková sazba ve výši 72,85 % ročně dle části A/ smlouvy), a to v 48 měsíčních splátkách po 6 452 Kč, a to od 13. 3. 2025 do 13. 3. 2029. Žalovaný ve smlouvě uvedl číslo svého bankovního účtu k vyplacení úvěru. Dle čl. 6.1 smlouvy v případě prodlení s úhradou splátky déle než 30 dnů má žalobkyně nárok na smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, dle čl. 6.2. smlouvy vzniká žalobkyni právo na úhradu nákladů vzniklých s prodlením žalovaného ve výši 200 Kč za každou splátku, a dle čl. 6.5. v případě zesplatnění úvěru vzniká žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru (zjištěno ze smlouvy o úvěru včetně podmínek na č. l. 16-18 včetně dodatku č. , hodnota, , předsmluvního formuláře na č. l. 9).5. Z karty klienta bylo zjištěno, že částka ve výši 100 000 Kč byla vyplacena dne 6. 2. 2026 a splaceno bylo 32 260 Kč.6. Z dokladu o vyplacení úvěru , právnická osoba, ., že dne 6. 2. 2025 byla na účet žalovaného č. , č. účtu, zaslána částka ve výši 100 000 Kč.7. Ze sdělení ČSOB, a.s, že na účet žalovaného vedený pod č. , č. účtu, byla v únoru 2025 evidována od žalobkyně platba ve výši 100 000 Kč.8. Z výpisu z registru SOLUS nebyl zjištěn žádný údaj k žalovanému.9. Z výpisu z NRKI bylo zjištěno, že žalovaný si žádal v minulosti u 13 finančních institucí odlišných od žalobkyně o úvěr.10. Z hodnocení klienta k úvěrové smlouvě ze dne 5. 2. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnán od 1. 1. 2018 u fy , právnická osoba, . se sídlem v Kralicích na Hané, jeho příjmy činí 32 777 Kč, náklady na bydlení činí 5 474 Kč, životní minimum je 4 860 Kč, celkové výdaje tak činí 10 334 Kč, rezerva byla vyčíslena částkou 1 000 Kč, volné zdroje činí 21 443 Kč.11. Z potvrzení ČSOB o provedení transakce bylo zjištěno, že na účet žalovaného byla dne 11.12.2024 zaslána částka ve výši 34 232 Kč od jeho zaměstnavatele , právnická osoba, ., a dne 13.1.2025 částka ve výši 33 757 Kč.12. Z výzev žalobkyně k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru ze dne 15. 9. 2025 a ze dne 14. 10. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný byl opakovaně upomínán k úhradě dlužných splátek a byl upozorněn, že v případě jejich neuhrazení dojde k zesplatnění celého úvěru.13. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 19. 10. 2025, že žalobkyně sděluje žalovanému, že se ocitl v prodlení s úhradou splátky úvěru ze smlouvy č. , hodnota, a tím došlo v souladu s uzavřenou smlouvou k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy, a proto je vyzván k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru, běžných úroků přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, smluvních pokut a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši 116 972 Kč. Součástí oznámení je specifikace dlužné částky ke dni zesplatnění úvěru (zbývající dlužné původní jistiny ve výši 97 848,44 Kč, neuhrazeného úroku ke dni zesplatnění ve výši 17 725,65 Kč, neuhrazené smluvní pokuty ve výši 998 Kč a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč).14. Z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, vedeného u ČSOB, a.s. za období od 1.6.2024 do 30.6.2024 předloženého žalobkyní, že počáteční zůstatek na účtu byl 103 Kč a konečný zůstatek 19 Kč, celkové příjmy byly 62 319,93 Kč, celkové výdaje byly 62 403,93 Kč, že dne 11. 6. 2024 byla na účet zaslána firmou , právnická osoba, . částka 30 976 Kč; žalovaný čerpal úvěr, a to dne 1. 6. 2024 ve výši 306 Kč, dne 2. 6. 2024 – 1 589 Kč, dne 3. 6. 2024 – 80 Kč, dne 5. 6. 2024 – 46 Kč, dne 11. 6. 2024 – 1 064,07 Kč, 1 100 Kč, 300 Kč, 1 000 Kč, 1 480 Kč, 6 000 Kč, 1 188,80 Kč, 1 000 Kč, dne 12. 6. 2024 – 335,50 Kč, 500 Kč, 553,50 Kč, dne 14. 6. 2024 – 800 Kč, 44,80 Kč, 609 Kč, dne 17. 6. 2024 – 1 049,90 Kč, 18. 6. 2024 – 1 000 Kč, 19. 6. 2024 – 500 Kč, 20.6.2024 – 976 Kč, 515 Kč, dne 21. 6. 2024 - 35,80 Kč, dne 23. 6. 2024 - 247,50 Kč, dne 24. 6. 2024 – 141,40 Kč, dne 25. 6. 2024 – 141,40 Kč, dne 26. 6. 2024 – 259,20 Kč, dne 28. 6. 2024 – 19 Kč, dne 30. 6. 2024 – 236,06 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaný prováděl splátky úvěru, a to dne 2. 6. 2024 – 215 Kč, 420 Kč, 11. 6. 2024 – 248 Kč, 13 740,07 Kč, 1 000 Kč, dne 13. 6. 2024 – 2 000 Kč, dne 14. 6. 2024 – 4 527 Kč, dne 20. 6. 2024 – 376 Kč, 515 Kč, dne 29. 6. 2024 – 230 Kč a 210 Kč a dne 30. 6. 2024 – 236,06 Kč. Dne 11. 6. 2024 je odchozí úhrada ve výši 4 000 Kč nazvaná jako výživné Petr.15. Z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, vedeného u ČSOB, a.s. za období od 1.1.2025 do 31.1.2025 (období před uzavřením smlouvy o úvěru) zaslaného ČSOB na výzvu soudu, že počáteční zůstatek na účtu byl 121,80 Kč a konečný zůstatek 3 085,42 Kč, celkové příjmy byly 836 374,13 Kč, celkové výdaje 833 410,51 Kč, že dne 13. 1. 2025 byla na účet zaslána firmou , právnická osoba, . částka 33 757 Kč a že žalovaný čerpal úvěr, a to dne 1. 1. 2025 ve výši 8 985 Kč a 7 000 Kč, 2. 1. 2025 – 2 000 Kč, 1 000 Kč, 10 000 Kč, 3 000 Kč, 100 Kč, 100 Kč, 100 Kč, 100 Kč, 100 Kč a od , právnická osoba, . 3 000 Kč a 5 000 Kč, dále pak 300 Kč a 3 000 Kč, dne 3. 1. 2025 – 500 Kč, 500 Kč, 100 Kč, 20 Kč, 1 000 Kč, 100 Kč, 100 Kč, 300 Kč, 30 Kč, 1 005,92 Kč, 100 Kč, 200 Kč, 100 Kč, 200 Kč, 200 Kč, 800 Kč, 100 Kč, dne 4. 1. 2025- 900 Kč, 4 200 Kč, dne 17. 1. 2025 od , právnická osoba, . ve výši 5 000 Kč, 3 000 Kč a 200 Kč, téhož dne od , právnická osoba, . ve výši 20 000 kč, dne 18. 1. 2025 od , Anonymizováno, , právnická osoba, . ve výši 20 000 Kč a dne 19. 1. 2025 ve výši 5 000 Kč a 10 000 Kč, dne 20. 1. 2025 od , právnická osoba, . ve výši 20 0000 Kč, dne 20. 1. 2025 od , Anonymizováno, s.r.o. ve výši 30 000 Kč, dne 21. 1. 2025 od , Anonymizováno, s.r.o. ve výši 10 000 Kč, dne 22. 1. 2025 od , právnická osoba, ve výši 14 000 Kč, dne 22. 1. 2025 od , Anonymizováno, s.r.o. ve výši 10 000 Kč a 10 000 Kč, dne 29. 1. 2025 ve výši 12 000 Kč od , právnická osoba, .. Dále bylo zjištěno, že žalovaný v tomto splácel úvěry, a to dne 2. 1. 2025 ve výši 500 Kč, 3 000 Kč, 5 000 Kč, 3. 1. 2025 – 1 000 Kč, 2 000 Kč, dne 4. 1. 2025 – 300 Kč, 3 000 Kč, dne 5. 1. 2025 – 500 kč, dne 15. 1. 2025 – 373,20 Kč, dne 16. 1. 2025 – 25,05 Kč, a dále že žalovaný zasílal finanční částky , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, (online kasino) a na PayU.CZ betting, což je poskytovatel inovativních finančních služeb.16. Z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, vedeného u ČSOB, a.s. za období od 1. 8. 2024 do 31. 12. 2024 (období před uzavřením smlouvy o úvěru) zaslaného ČSOB na výzvu soudu, že počáteční zůstatek na účtu byl 0 Kč a konečný zůstatek 121,80 Kč, celkové příjmy 392 658,33 Kč, celkové výdaje 392 536,53 Kč, a že byla na účet zasílána firmou , právnická osoba, . mzda žalovaného a že na účet čerpal úvěry a zároveň z účtu splácel úvěry a hradil měsíční výživné ve výši 4 000 Kč.17. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný ke dni podání žaloby uhradil celkem 32 260 Kč.18. Předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 16. 2. 2026 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných částek a výzva mu byla zaslána na adresu jeho trvalého bydliště (zjištěno z kopie poštovního podacího archu ze dne 16. 2. 2026 na č. l. 40).19. [Závěr o skutkovém stavu] Z dokazování shora soud zjistil, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 5. 2. 2025 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , v rámci, níž byla žalovanému poskytnuta převodem na účet částka 100 000 Kč. Ve smlouvě se pak žalovaný zavázal uhradit částku 100 000 Kč (jistinu) společně s částkou 209 696 Kč, která představuje kapitalizovaný úrok z úvěru, (úroková sazba činí výši 72,85 % ročně dle části A/ smlouvy), a to v 48měsíčních splátkách po 6 452 Kč, kdy poslední splátka byla určena dnem 13. 3. 2029. Žalovaný ke dni podání žaloby uhradil celkem 32 260 Kč.20. [Právní posouzení věci] Závazkový vztah, vzniklý shora uvedeným uzavřeným spotřebitelským úvěrem mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se tento závazkový vztah řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.21. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.22. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.23. Dle § 2395, § 2398 odst. 2, § 2399 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Smlouva o úvěru je finanční smlouvou dle §§ 1841 an. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.24. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.25. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého: „Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává: „Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka – spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění: „… součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění: „Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn – jak plyne z výše uvedené judikatury – jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů – dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v , adresa, tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uvádí právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C–679/18 ze dne 5. 3. 2020.26. Ve vztahu k žalované pohledávce ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , dospěl soud s ohledem na shora uvedené k následujícímu.27. Soud má za to, že žalovaný zažádal žalobkyni o poskytnutí úvěru. Žalovaný v té době pobíral mzdu, která byla jeho jediným příjmem a měl již další závazky z dalších uzavřených úvěrových smluv s dalšími nebankovními subjekty a prováděl z účtu splátky úvěrů. Zaměstnán byl u zaměstnavatele se sídlem v Kralicích na Hané.28. V této věci se nepochybně ve všech případech jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo a je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelské úvěry ve smyslu § 2395 an. o. z., o komerčně nazývané „rychlé“ úvěry poskytované nebankovními subjekty osobám, které by obdobný finanční produkt (zápůjčku, úvěr) od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka.29. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. bylo povinností žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom má vycházet nejen ze sdělených a doložených příjmů a výdajů spotřebitele, ale i způsobu plnění dosavadních dluhů.30. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, . Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy.31. Žalobkyně v návrhu uvedla pouze obecná tvrzení a citaci právních předpisů a dotčených smluv, jakým způsobem plnila svoji zákonnou povinnost s tvrzením žalovaným uvedeného příjmu v hodnocení klienta a bankovními výpisy o vyplacené mzdě. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalovaném vyžadovala a jakých se jí dostalo, čím a jak si je ověřila, jaké konkrétní informace byly žalovaným sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaný je dostatečně solventní. Pokud poskytovatel úvěru lustroval žalovaného v rejstřících či databázích, musí být zcela konkrétně sděleno, jak žalovaný, kterou konkrétní databází prošel, tedy s jakým výsledkem a jak toto ovlivnilo poskytovatele úvěru v rozhodnutí, že je žalovaný dostatečně solventní. Rovněž výdajová stránka žalovaného nezohledňuje další náklady žalovaného, a to s ohledem na prováděné splátky dalších úvěrů, jejich čerpání, placení výživného a provádění sázek prostřednictvím online kasina a příp. investice do jiných finančních služeb.32. Žalobkyni muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020).33. Žalobkyně sama netvrdila, jakým způsobem uvažovala, pokud vyhodnotila žalovaného jako osobu dostatečně solventní.34. Soud proto posoudil údaje uvedené v předsmluvním formuláři, které sdělil a svým podpisem stvrdil žalovaný, v souvislostech poskytnutého úvěru, a dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti § 86 zákona č. 257/2016 Sb., když poskytla předmětný spotřebitelský úvěr, když v tomto případě bylo nepochybné, že žalovaný je osobou, která není schopna splácet sjednané peněžní závazky.35. Soud opětovně zdůrazňuje, že dokazováním bylo zjištěno, že žalovaný v době uzavření úvěrové smlouvy pobíral mzdu jako svůj jediný příjem, v době poskytnutí úvěru – únor 2025 – měl žalovaný uzavřeny s dalšími nebankovními firmami další smlouvy o úvěru, které splácel ze svého běžného účtu, a prováděl platby sázky v online kasinu a platby společnosti v oblasti finančních služeb.; tyto údaje si žalobkyně rovněž nikterak neověřila, a vycházela pouze z informací uvedených žalovaným. Výše poskytnutého úvěrů žalobkyní žalovanému byla zcela nepřiměřená k výši jeho příjmu (mzdy od zaměstnavatele) s ohledem na finanční pohyby na jeho běžném účtu.36. Podle názoru soudu bylo v možnostech a tedy i povinností žalobkyně zákonu odpovídajícím způsobem posoudit úvěruschopnost žalovaného coby spotřebitele, neboť při důsledném zkoumání majetkových poměrů žalovaného nebylo možné dospět k závěru, že žalovaný je objektivně schopen řádně a včas splácet předmětný spotřebitelský úvěr, jakkoliv samotnému žalovanému musela být tato okolnost více než zřejmá a lze vyslovit názor, že žalovaný jednal vůči žalobkyni lehkovážně až účelově, pakliže přistoupil k uzavření uvedeného spotřebitelského úvěru, ač si musel být vědom toho, že není v jeho možnostech sjednané splátky žalobkyni řádně hradit a že je zde nebezpečí, že se ocitne v dluhové spirále.37. Lze proto uzavřít, že spotřebitelský úvěr, který žalovaný uzavřel s žalobkyní, je ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., absolutně neplatný, když důsledek absolutní neplatnosti při naplnění předpokladů pro aplikaci § 87 cit. zák. vyplývá i z judikatury Nejvyššího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, ).38. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. je spotřebitel (v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru) povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.39. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti ( buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka(spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 č.j. , spisová značka, ).40. V daném případě splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalovaného podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, proto žalobkyni zatím nárok na zákonné úroky z prodlení nevznikl.41. Jestliže žalovaný na spotřebitelský úvěr, který mu byl poskytnut žalobkyní ve výši 100 000 Kč, uhradil 32 260 Kč a je-li tato smlouva absolutně neplatná, je žalobkyni povinen vrátit dlužnou jistinu ve výši 67 740 Kč.42. Jelikož se žalobkyně nedůvodně domáhala zaplacení další částky 49 323 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 116 972 Kč od 21. 10. 2025 do zaplacení, částky 16 179,80 Kč, úroku ve výši 72,85 % ročně z částky 97 848,44 Kč od 21. 10. 2025 do 11.11.2025 ve výši 4 175,16 Kč, úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 97 848,44 Kč od 12. 11. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úroku za dobu od 21. 10. 2025 dosáhne částky 371 635,20 Kč, byla v této (podstatné) části žaloba zamítnuta.43. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Protože žalobkyně požadovala zaplacení částky 116 972 Kč se zákonným a smluvním příslušenstvím, úspěšná byla do co částky 67 740 Kč, kdy žalovaný byl převážně úspěšný, avšak žádné náklady mu v tomto řízení nevznikly, nebyla žádnému z účastníků přiznána náhrada nákladů řízení.