36 C 247/2021-64 — Okresní soud ve Zlíně

Žalobce uplatnil nárok na náhradu škody, kterou mu způsobila žalovaná, která byla u něj zaměstnána jako balíkový doručovatel řídící vozidlo v době od [datum] do [datum], přičemž dne [datum] v souvislosti s výkonem pracovní činnosti poškodila pravý bok vozidla Peugeot Boxer RZ 7 AF [číslo], kterým nacouvala do vozidla stojícího za ní. Za opravu vozidla Peugeot Boxer žalobce zaplatil 29 605 Kč. Po odečtení amortizace na částku 25 427 Kč pojišťovna z titulu pojištění odpovědnosti zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli uhradila 90 % nákladů na opravu vozidla. Po žalované se tak žalobce domáhal zaplacení neuhrazené 10% spoluúčasti ve výši 2 543 Kč se zákonným úrokem z této částky počítaným od [datum] do zaplacení, tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené žalobcem k dobrovolnému zaplacení dluhu ve výzvě ze dne [datum]. Dne [datum] žalovaná zaplatila žalobci částku 2 543 Kč. Na účet soudu zaplatila náklady řízení ve výši 1 000 Kč, byť i náklady řízení je třeba hradit žalobci. Soud o vrácení nesprávně zaplacené částky 1 000 Kč rozhodl samostatným usnesením. Po úhradě jistiny vzal žalobce žalobu ohledně jistiny zpět. Jelikož tak učinil před jednáním ve věci, soud řízení zastavil, aniž by zjišťoval stanovisko žalované (§ 96 odst. 1, 2, 4 o.s.ř.). Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (na základě předpokladu souhlasu dle § 101 odst. 4 o.s.ř.), soud v souladu s § 115a o.s.ř. věc rozhodl, aniž by k jejímu projednání nařizoval jednání. Z žalobcem předložených listin soud zjistil, že žalovaná byla u žalobce zaměstnána jako balíkový doručovatel s řízením vozidla od [datum] do [datum], kdy zrušila pracovní poměr ve zkušební době (pracovní smlouva a zrušení pracovního poměru ve zkušební době). Žalobce žalované stanovil základní mzdu 16 000 Kč a výkonovou 4 000 Kč (mzdový výměr) při 37,5hodinové týdenní pracovní době (výplatní lístek za listopad 2018). Za odpracovaných 10 pracovních dní (75 hodin) byla žalované zúčtována základní mzda ve výši 7 273 Kč hrubého a výkonová mzda ve výši 1 065 Kč hrubého (výplatní lístek). Dne [datum] měla žalovaná dopravní nehodu, při níž s nákladním vozidlem zn. Peugeot Boxer [registrační značka] nacouvala do zaparkovaného vozidla a poškodila pravý roh nárazníku, ochrannou lištu bočnice a kryt kola. Nehodový děj žalovaná odsouhlasila (potvrzení o účasti na dopravní nehodě, zpráva o dopravní nehodě zápis o poškození motorového vozidla). Oprava těchto poškození byla vyfakturována částkou 29 605 Kč. Po odečtení amortizace a po částečném plnění pojišťovny zůstala neuhrazena 10% spoluúčast ve výši žalované částky (faktura za opravu, výpočet amortizace, informace o výplatě pojistného plnění), kterou žalobce požadoval uhradit po žalované do [datum] (výzva z [datum]). Žalobou uplatněný nárok soud na základě provedeného dokazování právně kvalifikoval jako právo zaměstnavatele na náhradu škody způsobené zaměstnancem z nedbalosti při plnění pracovních úkolů dle § 250 odst. 1 z. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění (dále jen zákoník práce), kterou zákoník práce limituje čtyřapůlnásobkem průměrného měsíčního výdělku zaměstnance před porušením povinnosti (§ 257 odst. 2 zákoníku práce). Žalovaná nastoupila u žalobce dne [datum] a ve třetím kalendářním čtvrtletí 2018, který je rozhodným obdobím pro výpočet průměrného výdělku dle § 354 odst. 1 zákoníku práce, u žalobce ještě nepracovala, proto soud dle § 355 odst. 2 zákoníku práce vycházel z pravděpodobného výdělku (výdělku, jehož by žalovaná zřejmě v rozhodném období dosáhla). Žalovaná u žalobce podle mzdového výměru pracovala za měsíční mzdu ve výši 20 000 Kč (16 000 Kč základní měsíční mzda + 4 000 Kč měsíční výkonová mzda; viz mzdový výměr) hrubého při 37,5hodinové týdenní pracovní době a téhož výdělku by zřejmě dosáhla i v rozhodném období. Ve čtvrtém kalendářním čtvrtletí bylo celkem 65 pracovních dní (včetně svátků), což při 37,5hodinové týdenní pracovní době představuje 487,5 pracovní hodiny, za které by žalované byla zúčtována mzda ve výši 60 000 Kč (3× 20 000 Kč), čemuž odpovídá průměrný hodinový výdělek 123,08 Kč (60 000/487). Přepočtem na průměrný měsíční výdělek dle § 356 odst. 2 zákoníku práce soud dospěl k částce 20 068 Kč (123,08×37,5×4,348=20 068). Z uvedeného vyplývá, že požadovaná náhrada škody nepřevyšuje čtyřapůlnásobek průměrného měsíčního výdělku žalované a žalobce po žalované nárokoval zaplacení částky 2 543 Kč po právu. Žalovaná náhradu škody uhradila po splatnosti, proto byla povinna hradit i úrok z prodlení, což dosud neučinila. Žalobce vyzval žalovanou k zaplacení náhrady škody do [datum], neuhradila-li ji v této lhůtě, je ode dne následujícího v prodlení. Žalobci přísluší dle § 1970 o. z. ve spojení s § 4 zákoníku práce právo na úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (8,25 % ročně) až do zaplacení dluhu. Dluh byl uhrazen [datum], proto soud zavázal žalovanou k zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 543 Kč za dobu od [datum] do [datum]. Procesní zavinění za zastavení řízení ohledně jistiny je třeba přičítat žalované, která dluh uhradila až po podání návrhu (§ 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř.). Ve zbytku řízení byl žalobce úspěšný (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Žalobci tak příslušela plná náhrada nákladů řízení. Přiznaná náhrada nákladů řízení ve výši 1 000 Kč představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhradu dle vyhl. č. 254/2015 Sb. ve výši 3× 300 Kč za výzvu k plnění ze dne [datum], návrh na vydání elektronického platebního rozkazu a jeho částečné zpětvzetí. Za jeho doplnění návrhu soud žalobci z důvodu neúčelnosti paušální náhradu hotových výdajů nepřiznal, neboť skutečnosti v něm uvedené měly a mohly být uvedeny již v návrhu