19 C 248/2023-41 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím s tím, že tato částka představuje dluh ze smlouvy o půjčce [číslo] kterou uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] dne 29. 11. 2004 a na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 13 280 Kč v 52 týdenních splátkách. Žalovaná dne 11. 3. 2014 svůj dluh uznala co do důvodu i výše. Pohledávka za žalovanou byla společností [právnická osoba] smluvně postoupena na [právnická osoba] [anonymizováno], která pohledávku následně postoupila žalobkyni. 2. Žalovaná k žalobě uvedla, že žalobou uplatněná pohledávka je promlčená, neboť žalovaná nevěděla o tom, že dluh, který uznává, je promlčen. K listině nazvané„ uznání dluhu“ uvedla, že z ní není zřejmé, z čeho se skládá tzv. celková dlužná částka, která je vyčíslena na částku 60 014 Kč, když tato částka neodpovídá částce poskytnuté žalované dle tvrzení žalobkyně na základě smlouvy ze dne 29. 11. 2004. Uznání dluhu je tak neurčité a nemůže tak mít za následek přerušení běhu promlčecí doby. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil, že mezi žalovanou a [právnická osoba] [anonymizováno] x [právnická osoba], [IČO], byla dne 29. 11. 2004 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o půjčce. Na základě smlouvy o půjčce [číslo] společnost [právnická osoba] poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto finanční prostředky spolu se souhrnným poplatkem ve výši 13 280 Kč (celkem tedy částku 33 280 Kč) splatit v 52 týdenních splátkách ve výši 640 Kč s tím, že 1. splátka je splatná 7. dne od data uzavření Smlouvy. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že od právního předchůdce žalobkyně v hotovosti převzala celou částku půjčky (viz smlouva o půjčce ze dne 29. 11. 2004). Žalovaná dne 11. 3. 2014 podepsala formulářovou listinu nazvanou uznání dluhu a vyjádření zákazníka k pohledávce firmy [právnická osoba], v níž byly předepsány osobní údaje žalované, č. smlouvy [číslo] a [číslo] a celková dlužná částka 60 014 Kč. Žalovaná podpisem uznala svůj dluh za její osobou vyplývající z uvedených smluv, a to co důvodu i výše (viz uznání dluhu ze dne 11. 3. 2014). Žalovaná uvedla, že si již přesně nepamatuje, za jakých okolností došlo k uznání dluhu – je docela možné, že jí bylo zasláno poštou, ona to vyplnila a vrátila. Že uznává promlčený dluh, nevěděla (viz účastnická výpověď žalované). [právnická osoba], [IČO], uzavřela dne 19. 6. 2015 se [právnická osoba] [anonymizováno] smlouvu o postoupení pohledávek, dle níž byla pohledávka za žalovanou ze smlouvy o půjčce postoupena na uvedenou společnost s účinností ke dni 1. 7. 2015 (viz smlouva o postoupení pohledávek, příloha č. 1, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2015). [právnická osoba] [anonymizováno] následně pohledávku za žalovanou postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 (viz smlouva o postoupení pohledávek vč. přílohy, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 9. 2018). 4. Na původní poměr mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou aplikoval soud v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen„ o. z.“), zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), neboť smlouva, o níž je žalobou uplatněný nárok opřen, byla mezi účastníky uzavřena za účinnosti tohoto zákona. <i>5. Podle § 657 obč. zák., smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.</i> <i>6. Podle § 100 odst. 1 obč. zák., právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené. K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.</i> <i>7. Podle § 101 obč. zák., pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.</i> <i>8. Podle § 103 obč. zák., bylo-li dohodnuto plnění ve splátkách, počíná běžet promlčecí doba jednotlivých splátek ode dne jejich splatnosti. Stane-li se pro nesplnění některé ze splátek splatným celý dluh, počne běžet promlčecí doba ode dne splatnosti nesplněné splátky.</i> <i>9. Podle § 37 odst. 1 obč. zák., právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.</i> <i>10. Podle § 558 obč. zák., uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. U promlčeného dluhu má takové uznání tento právní následek jen věděl-li ten, kdo dluh uznal, o jeho promlčení.</i> 11. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil tak, že mezi společností [právnická osoba] jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem byla dne 29. 11. 2004 uzavřena smlouva o půjčce podle § 657 a násl. obč. zák., na jejímž základě společnost žalované přenechala peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalované podle citovaného ustanovení vznikla povinnost poskytnuté peněžní prostředky právnímu předchůdci žalobkyně vrátit, a to v 52 týdenních splátkách. Dle smlouvy byla první splátka splatná 7. den od data uzavření smlouvy, tzn. že poslední splátka byla splatná dne 28. 11. 2005. Nejpozději do tohoto dne tak byla žalovaná povinna zaplatit celkovou dlužnou částku. 12. Vzhledem k tomu, že žalovaná vznesla námitku promlčení, soud se nejprve zabýval touto námitkou, kdy shledal, že je důvodná. Vzhledem k tomu, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou bylo dohodnuto plnění ve splátkách, promlčecí doba jednotlivých splátek počíná běžet podle § 103 obč. zák. vždy ode dne splatnosti každé jednotlivé splátky. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že žalovaná měla uhradit dlužnou jistinu a souhrnný poplatek v 52 týdenních splátkách, přičemž poslední splátka byla splatná dne 28. 11. 2005. Ve vztahu k poslední splátce tak počala promlčecí doba běžet ode dne 29. 11. 2005 a s ohledem na délku promlčecí doby, která dle ust. § 101 obč. zák. trvá tři roky, je třeba uzavřít, že promlčecí doba již dne 29. 11. 2008 uplynula. 13. Co se týče námitky žalobkyně, že s ohledem na uznání dluhu žalovanou dne 11. 3. 2014 počala běžet nová desetiletá promlčecí doba, pročež by tak k promlčení mohlo dojít až 12. 3. 2024, k tomuto soud uvádí následující. Žalobkyně předložila formulářovou listinu, na níž byly předvyplněny osobní údaje žalované, celková dlužná částka 60 014 Kč a čísla smluv, k nimž se uvedený dluh váže. Listina byla opatřena textem„ uznávám ve smyslu § 588 č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, výše uvedenou celkovou pohledávku společnosti [právnická osoba] za mojí osobou vyplývající z výše uvedených smluv o půjčce uzavřených se společností co do důvodu i výše a zavazuji se ji plně uhradit“ a dále byla opatřena podpisem žalované. Vzhledem k tomu, že z listiny„ uznání dluhu“ nelze jednoznačně zjistit, co dlužná částka 60 014 Kč představuje, navíc když z uvedené listiny vyplývá, že se má jednat o dluh z více smluv, tzn. že nelze učinit závěr o tom, jaká částka připadá na tu kterou smlouvu a z čeho uvedená částka sestává, soud dospěl k závěru, že„ uznání dluhu“ předložené žalobkyní je neurčité (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2002, sp. zn. 33 Odo 507/2001, dle něhož„ Pokud jde o uznání práva co do důvodu, nemusí sice být tento důvod vždy v listině obsahující uznání práva uveden výslovně, ale musí být jednoznačně dovoditelný, např. poukazem na upomínku o zaplacení dluhu, v níž je důvod dluhu výslovně obsažen. Stejně tak uznání práva co do jeho výše musí být vyjádřeno tak, aby výše byla objektivně určitelná. Protože uznání dluhu je právním úkonem, pro který je pod sankcí neplatnosti stanovena písemná forma, musí být určitost projevu vůle uznat dluh co do důvodu a výše dána obsahem listiny, na níž je zaznamenán; nestačí, že dlužníku, který jednostranný právní úkon učinil, příp. věřiteli, kterému byl tento úkon adresován, byl jasný jak důvod uznávaného dluhu, tak jeho výše, není-li to poznatelné z textu listiny. Určitost písemného projevu vůle je objektivní kategorií a takový projev vůle by neměl vzbuzovat důvodně pochybnosti o jeho obsahu ani u třetích osob.“). S ohledem na shora uvedený závěr o neurčitosti právního jednání (právního úkonu) je nutno uzavřít, že právní úkon spočívající v uznání dluhu je pro neurčitost absolutně neplatný, pročež tak nemohl započít běh nové promlčecí doby. 14. Ke stejnému závěru, tj. že žalobkyní předložené„ uznání dluhu“ nemá účinky předvídané ust. § 588 obč. zák., lze dospět i z důvodu, že žalovaná při podpisu„ uznání dluhu“ nevěděla o tom, že uznává dluh promlčený, což vyplývá zejména z její účastnické výpovědi. K tomuto soud doplňuje, že vědomost dlužníka o skutečnosti promlčení musí prokazovat