8 C 37/2022-70 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 61 460,41 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 597,46 Kč a dále s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 60 230,41 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 953,76 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 61 460,41 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou dne [datum] uzavřela smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] na jejímž základě žalované poskytla úvěrový rámec ve výši 76 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s úrokem v pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy k 20. dni v měsíci. Protože se žalovaná dostala s úhradou splátek do prodlení, žalobkyně prohlásila úvěr ke dni [datum] za splatný. Žalované ze smlouvy zůstal dluh v celkové výši 61 460,41 Kč sestávající z dluhu na jistině úvěru ve výši 60 230,41 Kč, z dluhu na nákladech na vymáhání ve výši 230 Kč a z dluhu na smluvních pokutách ve výši 1 000 Kč. Dále žalované vznikl dluh na úroku ve výši 8 597,46 Kč (součet úroků předepsaných v rámci neuhrazených splátek za měsíce [anonymizováno] [rok] až [číslo] + kapitalizovaný úrok ve výši 26,28 % ročně z částky 60 230,41 Kč za dobu od [datum] do [datum]) a dluh na úroku z prodlení ve výši 1 953,76 Kč (kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % z částky 61 460,41 Kč za dobu od [datum] do [datum]). Dále pak má z důvodu prodlení žalované právo na zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 61 460,41 Kč od [datum] do zaplacení a na úrok 8,5 % ročně z částky 60 230,41 Kč od [datum] do zaplacení, což je sjednaný úrok 26,8 % ponížený dle § 122 zákona č. 257/2016 Sb. K posouzení úvěruschopnosti uvedla, že se posouzení úvěruschopnosti řídí zásadou přiměřenosti, pro úvěruschopnost je ze strany žalobkyně používán i statistický model a v předmětném případě došlo k řádnému prověření úvěruschopnosti, jehož dokladem je i to, že žalovaná úvěr splácela pod dobu více než jednoho roku. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. 3. Soud z jemu dostupných listin zjistil: 4. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena prostřednictvím internetu smlouva o úvěru s opakovaným čerpáním [číslo] (dále jen„ Smlouva“) na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované bezúčelový revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 31 889 Kč formou uhrazení nákupu mobilního telefonu a žalovaná se zavázala, že tento splatí spolu s úrokem ve výši 26,28 % ročně v minimálních měsíčních splátkách ve výši 1 898 Kč, přičemž termín splatnosti měsíční splátky byl vždy 20. dni v měsíci; nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky společnosti [právnická osoba] s kódem [anonymizováno] (dále jen„ ÚP“), které stanovily, že první splátka úvěru je v měsíci následujícím po měsíci, kdy byl úvěr poskytnut (viz Smlouva, výpis čerpání, ÚP, kopie občanského průkazu žalované). Úvěr byl takto poskytnut [datum] a v průběhu dalších měsíců byly poskytnuty ještě další čerpání, viz níže (viz výpis čerpání). V důsledku nesplácení úvěru byla žalobkyně dle Smlouvy oprávněna účtovat účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním dle reálných nákladů, v základní výši 100 Kč za měsíc vymáhání s tím, že může být měněna dle aktuálních nákladů, a smluvní pokutu ve výši 500 Kč (viz Smlouva). Pro případ, že se žalovaná dostane do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení s placením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, byla v úvěrových podmínkách stanovena povinnost žalovaného celý čerpaný úvěr na požádání splatit (viz Smlouva a ÚP). 5. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně zajistila výpis z NRKI, ze kterého vyplývalo, že žalovaná měla v době uzavření smlouvy dva splátkové kontrakty v celkové výši 138 790 Kč s měsíčními splátkami ve výši 3 921 Kč, které byly sjednány [číslo] a [číslo] (viz výpis z NRKI), dotazy do registru [příjmení] či [příjmení] byly proveden s výsledkem„ OK“ a do registru ISIR s výsledkem„ nenalezen“ (viz úvěrová karta). Žalovaná při sjednávání uvedla je svobodná, bezdětná, bydlí v podnájmu, je zaměstnaná u společnosti [právnická osoba] a její čistý měsíční příjem činí 18 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti je 0 Kč a její měsíční výdaje na domácnost činí 13 000 Kč (viz úvěrová karta). Žalobkyni byl doložen i výpis z běžného účtu žalované za období [číslo], z něhož vyplývá mimo jiné, že tento účet je aktivní, celkové příjmy za celý měsíc činily 70 821 Kč, výdaje za celý měsíc činily 66 055,37 Kč a ke dni [datum] činil konečný zůstatek na tomto účtu 4 790,46 Kč. Konkrétně dne [datum] na uvedený účet přišlo od zaměstnavatele žalované 16 596 Kč a [datum] od účtu„ [celé jméno žalované]“ 45 000 Kč a [datum] od [jméno] [příjmení] 9 000 Kč, naopak nejvyšší výdaj byla platba pro [právnická osoba] 26 890 Kč, dále jedna blíže nespecifikovaná úhrada 9 205 Kč, splátka spotřebitelského úvěru 2 523 Kč a dále mnoho plateb v řádech spíše stovek Kč, např. na benzinkách, v obchodech s potravinami a jiných (viz výpis z bankovního účtu). 6. Žalovaná v období od [datum] do [datum] načerpala na uvedenou Smlouvu peněžní prostředky v celkové výši 104 329 Kč a uhradila celkem 58 269 Kč, z čehož částka ve výši 44 098,59 Kč byla započtena na jistinu (viz výpis čerpání). Žalovaná nezaplatila řádně a včas splátky úvěru splatné od srpna 2021 včetně (viz výpis čerpání, splátek a úhrad), žalobkyně pak dopisem ze dne [datum], který byl žalované odeslán dne [datum], vyzvala žalovanou ke splacení celého úvěru čerpaného na základě Smlouvy (viz výzva ke splacení celého úvěru, poštovní podací arch). Žalobkyně k tíži úvěrového účtu žalované zaúčtovala náklady na vymáhání v celkové výši 230 Kč (1× 100 Kč dne [datum] a 1× 130 Kč [datum]) a smluvní pokutu v celkové výši 1 000 Kč (2× 500 Kč dne [datum] a [datum]) (viz výpis čerpání, splátek a úhrad). 7. Soud věc posoudil následovně: <i>8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>9. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>12. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> 13. Pokud jde o uzavřenou Smlouvu, ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že uvedená smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., kdy z § 2 odst. 1 téhož zákona vyplývá, že v případě smluv šlo o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Soud má za to, že už samotná informace, že žalovaná má příjem 18 000 Kč a výdaje na domácnost 13 000 Kč, jak uvedla v úvěrové kartě, spolu s informací z NRKI, že měsíčně musí splácet 3 921 Kč na základě úvěrů sjednaných pouhý měsíc a dva měsíce před předmětnou Smlouvou, zakládají vážné pochyby o tom, jak by mohla žalovaná úvěr splácet. Pokud pak z výpisu z účtu vyplývá, že její výdaje za měsíc [číslo] byly 66 055,37 Kč, kdy při odečtení (dejme tomu jednorázové) nejvyšší platby 26 890 Kč pro TS Bohemia jde stále o měsíční výdaje ve výši téměř 40 000 Kč (oproti uváděným 13 000 Kč za domácnost), byly zde dle soudu i s ohledem na zásadu přiměřenosti důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet, a úvě