7 Cmo 187/2019-135 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v záhlaví uvedeným rozsudkem tak, že žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 120 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 1. 9. 2016 do zaplacení, se zamítá (výrok I), a že žalobce je povinen zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci rozsudku, z titulu náhrady nákladu řízení 71 215,76 Kč, a to přímo k rukám advokáta žalovaného , Jméno advokáta B, (výrok II).2. Žalobce se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Jičíně dne 20. 9. 2016 domáhal na žalovaném zaplacení částky 120 000 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že jako převodce uzavřel s žalovaným, jako nabyvatelem dne 20. 9. 2012 smlouvu o převodu obchodního podílu o velikosti 60% ve společnosti , právnická osoba, IČ: IC , IČO, , za cenu 120 000 Kč. Žalovaný dosud žalobci cenu dohodnutou ve smlouvě neuhradil.3. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout.4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel z toho, že účastníci skutečně dne 20. 9. 2016 uzavřeli žalobou tvrzenou smlouvu, ve které žalobce figuroval jako převádějící a žalovaný co by nabyvatel. Dle smlouvy byl obchodní podíl převáděn za částku 120 000 Kč. Smlouva byla téhož dne smluvními stranami podepsána. Dále měl za prokázané, že manželka převodce , Anonymizováno, neudělila svému manželovi, v této věci žalobci, s uzavřením uvedené smlouvy souhlas. Na základě toho soud prvního stupně dospěl k závěru, že dle ust. § 714 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále i jen „o.z.“) k převodu obchodního podílu v uvedené ceně, nelze přistoupit bez souhlasu druhého z manželů, neboť se nepochvbně jedná o nikoliv běžnou záležitost. Dle soudu prvního stupně bylo nepochybně prokázáno, že manželka žalobce se neplatnosti předmětné smlouvy dovolala tak, jak předpokládá ust. § 714 odst. 2 o.z. (viz přípis jmenované adresovaný žalovanému dne 18.3.2015). Soud prvního stupně uzavřel, že smlouva o převodu obchodního podílu je neplatná pro rozpor se zákonem, ale i s dobrými mravy dle ust. § 547 o.z., a proto žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a určil jejich výši celkovou částkou 71 215,76 Kč.5. Proti rozsudku soudu prvního stupně se včas odvolal žalobce. Odvolatel namítal, že soud prvního stupně nehodnotil tvrzení žalovaného a ani se k nim nevyjádřil. Zcela opomenul se zabývat důkazem e-mailovou zprávou ze dne 30. 8. 2016, která je dle odvolatele uznáním nároku žalobce na zaplacení ceny obchodního podílu. Soud prvního stupně se pak nijak nezabýval a nevypořádal s jeho námitkou promlčení práva žalovaného dovolávat se neplatnosti smlouvy. V rozporu s tvrzením žalovaného při jednání soudu dne 29. 10. 2018, že proti neplatnosti smlouvy o převodu obchodního podílu nebrojí, pak soud provedl důkaz Soudním spisem Okresního soudu v Jičíně sp.zn. 7C 218/2015 a listinami od manželky žalobce z března 2015, což je v rozporu se zákonem. Vzhledem k tomu soud prvního stupně pochybil, když nehodnotil všechny provedené důkazy, některé zdůraznil a některé zcela vynechal. Zejména důkazy nehodnotil jednotlivě každý zvlášť a následně ve vzájemných souvislostech. Vzhledem k tomu jsou nesprávné i právní závěry soudu, což dále rozvedl. Pokud jde o rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, odvolatel uvedl, že v této věci jsou dány okolnosti hodné zvláštního zřetele odůvodňující použití ust. § 150 o.s.ř. Soud prvního stupně i nesprávná určil výši náhrady cestovních výdajů zástupce žalovaného. Odvolatel navrhuje, aby odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení, nebo aby jej změnil tak, že žalobě zcela vyhoví a uloží žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení.6. K odvolání se vyjádřil žalovaný tak, že podstatná část tvrzení uvedená odvolatelem je opakováním jeho argumentace v prvoinstančním řízení. Dále se proto vyjádřil k některým jeho bodům. Žalovaný považuje rozsudek soudu prvního stupně za zcela správný a navrhl, aby jej odvolací soud potvrdil a uplatnil náhradu nákladů odvolacího řízení.7. Vrchní soud v Praze přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst.1 a 5, § 205 odst.2 o.s.ř.), přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 o.s.ř.) a neshledal podmínky pro jeho potvrzení (§ 219 o.s.ř.) a ani pro jeho změnu (§ 220 odst. 1 o.s.ř.).8. Podle ust. § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014 (dále jen „o.z.“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.9. Podle ust. § 40a zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, platný do 31. 12. 2013, jde-li o důvod neplatnosti právního úkonu podle ustanovení § 49a, § 140, § 145 odst. 2, § 479, § 589, § 701 odst. 1, § 775 a § 852b odst. 2 a 3 považuje se právní úkon za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti právního úkonu nedovolá. Neplatnosti se nemůže dovolávat ten, kdo ji sám způsobil. Totéž platí, nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje dohoda účastníků (§ 40). Je-li právní úkon v rozporu s obecně závazným právním předpisem o cenách, je neplatný pouze v rozsahu, ve kterém odporuje tomuto předpisu, jestliže se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti dovolá.10. Podle ust. § 145 odst. 2 občan. zák. obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů může vykonávat každý z manželů. V ostatních záležitostech je třeba souhlasu obou manželů; jinak je právní úkon neplatný.11. Podle ust. § 714 odst. 1 o.z. v záležitostech týkajících se společného jmění a jeho součástí, které nelze považovat za běžné, právně jednají manželé společně, nebo jedná jeden manžel se souhlasem druhého. Odmítá-li manžel dát souhlas bez vážného důvodu a v rozporu se zájmem manželů, rodiny nebo rodinné domácnosti, či není-li schopen vůli projevit, může druhý manžel navrhnout, aby souhlas manžela nahradil soud. Podle odst. 2 jedná-li právně manžel bez souhlasu druhého manžela v případě, kdy souhlasu bylo zapotřebí, může se druhý manžel dovolat neplatnosti takového jednání.12. Podle ust. § 594 odst. 1 o.z. neúčinnosti právního jednání se lze dovolat proti tomu, kdo s dlužníkem právně jednal, nebo kdo z právního jednání přímo nabyl prospěch, vůči jeho dědici nebo vůči tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce.13. Ze spisu a z rozsudku soudu prvního stupně se podává, že žalobce, jako převodce uzavřel s žalovaným, jako nabyvatelem dne 20. 9. 2012 smlouvu o převodu obchodního podílu o velikosti 60% ve společnosti , právnická osoba, IČ: IC , IČO, , za cenu 120 000 Kč, kterou dosud žalovaný žalobci neuhradil. Předmětem řízení je tak splnění závazku žalovaného žalobci, vzniklého na základě smluvního vztahu, založeného uvedenou smlouvou.14. Z napadeného rozsudku plyne, že soud prvního stupně svá skutková zjištění posuzoval dle ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, odcitovaných v jeho odůvodnění (bod 13 napadeného rozsudku), a to tak, že k právnímu jednání žalobce chyběl souhlas jeho manželky, kterého je k uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu jejím manželem třeba (714 odst. 1 o.z.). Dále své skutkové zjištění, tj. že se manželka neplatnosti dovolala přípisem adresovaným žalovanému dne 18. 3. 2015, posoudil jako řádné dovolání, a to zjevně dle ust. § 594 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 714 odst. 2 o.z.., a proto je třeba považovat předmětnou smlouvu za neplatnou s posléze citovaným ustanovením (bod 13,14 a 15 napadeného rozsudku). Následně uzavřel, že právní jednání žalobce, je tak rovněž v rozporu nejenom se zákonem ale i s dobrými mravy, jak o tom hovoří ust. § 547 o.z. (bod 16 napadeného rozsudku).15. Jak ale shledal odvolací soud, předmětná smlouva o převodu obchodního podílu byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným dne 20. 9. 2012, tedy před účinností zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a proto se i právní vztahy, práva a povinnosti z této smlouvy vzniklé, řídí dle ust. § 3028 odst. 3 o.z. dosavadní právní úpravou, a to zák. č. 513/1991Sb., obchodní zákoník. Potažmo se neplatnost této smlouvy posuzuje dle zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, neboť dle ust. § 267 odst. 1 věta druhá obch. zák. se úprava neplatnosti právního úkonu v obchodním zákoníku nevztahovala na smlouvy uzavřené podle jeho části druhé, která upravovala obchodní společnosti a družstva.16. I dle dosavadní právní úpravy je v této věci zásadní, zda předmětná smlouva je jako právní úkon platná, přičemž tuto otázku nastolil jako klíčovou i soud prvního stupně (bod 10 napadeného rozsudku). Z odůvodnění napadeného rozsudku ale plyne, že pouze ta jeho část, ve které soud prvního stupně aplikoval ust. § 714 o.z., z části kore