14 Cmo 22/2024-441 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Plzni v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl žalobu na přiznání práva na dorovnání (výrok I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 38 611 Kč (výrok II.).2. Soud prvního stupně vyšel z těchto skutkových závěrů:- valná hromada , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „společnost“), rozhodla dne 25. 2. 2019 o nuceném přechodu akcií na žalovanou dle § 375 a násl. zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/, jak vyplývá z notářského zápisu NZ 62/2019, N 63/2019, sepsaného dne 25. 9. 2019 , jméno FO, , notářkou se sídlem v , adresa, . Usnesení valné hromady bylo zapsáno do obchodního rejstříku 12. 3. 2019. Dne 28. 5. 2019 žalobce - jako akcionář společnosti s 1 358 ks akcií o jmenovité hodnotě 1 000 Kč - uplatnil u žalovaného právo na dorovnání dle § 390 odst. 1 z. o. k.;- výše protiplnění byla stanovena na základě znaleckého posudku společnosti , právnická osoba, ze dne 21. 1. 2019, č. 688-113/2018, částkou 3 718,20 Kč za jednu akcii o výše uvedené nominální hodnotě, a to ke dni ocenění 30. 11. 2018 (dále jen „PZK“, „ZP PZK“ a akcie“);- PZK ke stanovení hodnoty vlastního kapitálu společnosti použila metodu DCF entity (556 823 000 Kč), likvidační metodou (403 494 000 Kč) a metodu účetní (319 333 000 Kč). Při počtu 149 757 kusů emitovaných akcií je hodnota akcie podle metody DCF 3 718,20 Kč, podle likvidační metody 2 694,30 Kč a podle účetní metody 2 132,30 Kč. Podle PZK je správné vyjít z výnosové metody DCF entity, neboť odráží skutečné tržní podmínky k datu ocenění a zohledňuje reálné možnosti společnosti;- soudem ustanovený znalecký ústav , právnická osoba, . ve znaleckém posudku ze dne 15. 5. 2022, č. 1835/2022 (dále jen „BE“ a „ZP BE“) při stanovení hodnoty téhož předmětu ocenění vyšel z výnosové metody DCF entity. Použil též metodu majetkovou (substanční), likvidační metodu a metodu účetní, avšak jen podpůrně pro informaci a kontrolu. K 30. 11. 2018 činí hodnota akcie 2 770 Kč. Při výslechu BE setrval na svých závěrech;- další navržené důkazy soud prvního stupně neprovedl pro nadbytečnost. Další znalecký posudek vypracovaný PZK ke dni ocenění 12. 4. 2019 dospívá k hodnotě akcie 2 860 Kč. Jde o částku nižší, než za jakou bylo vytěsnění minoritních akcionářů realizováno, proto nebyl proveden k důkazu.3. Při právním posouzení věci soud prvního stupně s odkazem na § 390 odst. 1 z. o. k. dovozuje aktivní legitimaci žalobce a včasné podání žaloby. Následně se obecně zabývá institutem přezkoumání výše protiplnění soudem dle zmíněné právní úpravy. Připomíná, že znalec stanoví na základě svých zkušeností, makroekonomických vstupů a dalších dílčích informací potřebných pro jeho výpočet ODHAD hodnoty akcií, tedy nic, co by se dalo změřit či zvážit a tedy dojít k absolutnímu nezpochybnitelnému výsledku. Znalce nediskvalifikuje, pokud použije metodu, kterou nepoužívají ostatní, tedy zejména Blumův vzorec. BE tento postup řádně zdůvodnil a je logický. K žalobcem navržené změně parametrů (č. l. 320 spisu) soud neshledal důvod, znalec vyšel z reálných podkladů, které se neodchýlily od podkladů, z nichž vyšla též PZK.4. ZP BE je bezvadný, znalec při svém výslechu obhájil své závěry. „Soud není schopen sám posoudit, zda-li skutečnosti ekonomické, kterými žalobci napadají odbornost tohoto znaleckého ústavu včetně použitých grafů, vstupních metod a jejich aplikací, jsou správně či nikoliv. Žalobci k těmto svým tvrzením žádné důkazy nepředkládají, žádné jiné znalecké posudky, navíc s ustanovením tohoto znalce souhlasili, nerozporovali jeho fundovanost či absenci znaleckého oprávnění v době, kdy byl tento znalec jmenován soudem“. „Pokud byl tento znalec zapsán do seznamu znalců, soud presumuje jeho znalecké oprávnění a taktéž i jeho závěry, které, pokud není prokázán opak, bere za relevantní.“5. Podle soudu prvního stupně nebylo minoritním akcionářům poskytnuto protiplnění v nepřiměřené výši. Zjištěná hodnota akcií je nižší, než poskytnuté plnění. Proto bylo na místě žalobu zamítnout.6. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky soud prvního stupně odůvodnil tím, že žalobci nebylo právo na dorovnání přiznáno, k tomu viz spojení „kteří se dovolali“ a „přiznání práva“ v § 390 odst. 3 z. o. k. Zmíněné ustanovení tedy není výjimkou z § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jak dovozuje literatura, ale jeho potvrzením. Neuspěl-li žalobce v řízení, nelze žalované uložit povinnost k náhradě jemu vzniklých nákladů. Náklady řízení na straně žalované se skládají z odměny advokáta za 8 úkonů právní služby po 3 100 Kč, 8 paušálních náhrad po 300 Kč, náhrady za promeškaný čas ve výši 1 200 Kč a 21% DPH ve výši 6 701 Kč.7. Výrok o náhradě nákladů řízení vzniklých státu soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 148 o. s. ř. tím, že stát platil znalečné ve výši 249 760,50 Kč. Tomu odpovídá povinnost žalobce zaplatit státu odpovídající náhradu. Dodává, že i minoritní akcionář si musí být vědom rizik spojených s podáním žaloby.8. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce odvolání, navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že určí hodnotu jedné akcie společnosti ve výši 6 123 Kč a žalobci přizná dorovnání ve výši 3 265 718,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 29. 5. 2019 do zaplacení a zákonným úrokem ve výši obvyklého úroku dle § 388 z. o. k. od 13. 4. 2019 do zaplacení. Eventuálně aby rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.9. Odvolatel soudu prvního stupně vytýká, že se nevypořádal s námitkami žalobce o podjatosti BE a nedostatku jeho znaleckého oprávnění. BE byl ustanovený soudem prvního stupně znalcem v obdobné věci vedené pod sp. zn. 49 Cm 102/2020 a dne 16. 3. 2022 žádal dopisem o zbavení závazku vypracovat znalecký posudek z důvodu absence oprávnění oceňovat nemovitosti. Přitom v nadepsané věci podáním ze stejného dne žádal o prodloužení lhůty ke zpracování znaleckého posudku. Podle odvolatele BE nedisponuje alespoň dvěma znalci s tímto oprávněním. BE zjevně překročil své znalecké oprávnění. V rozporu s § 28 odst. 3 zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech (dále jen „zákon o znalcích“), není ZP BE podepsán znalcem oprávněným k oceňování nemovitostí. A tyto skutečnosti budí pochybnosti o (ne)podjatosti BE, přičemž odpovídající námitku žalobce vznesl podáním ze dne 12. 9. 2023. Žalobce tyto skutečnosti opakovaně tvrdil v řízení před soudem prvního stupně (vyjádření ze dne 13. 10. 2022, 4. 7. 2023 a 12. 9. 2023) a navrhoval, aby si soud prvního stupně od BE vyžádal vysvětlení. K tomu žalobce předložil oba dopisy BE z 16. 3. 2022 a příslušné výpisy ze seznamu znalců. Soud prvního stupně na námitky žalobce nereagoval, nevyžádal si od BE vyjádření a neprovedl navržené důkazy. Formální důvody obsažené v bodu 23 odůvodnění napadeného rozsudku nemohou obstát. Soud prvního stupně nepřípustně presumoval znalecké oprávnění BE za situace, kdy žalobce v řízení opakovaně dokládal jeho absenci. Přitom soud je povinen zabývat se též otázkou, zda znalec disponuje příslušnou odborností k podání znaleckého posudku ve vztahu k problematice, kterou je třeba řešit s využitím odborných znalostí, jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2023, sp. zn. 25 Cdo 2946/2022. A námitkami podjatosti znalce je soud povinen se zabývat kdykoliv v řízení, jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 29 Cdo 558/2017 a nálezu Ústavního sudu ze dne 12. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 563/03. Tyto závěry soud prvního stupně nerespektoval a řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.10. Dále odvolatel argumentuje tím, že soud prvního stupně nepřihlédl k důkazním návrhům zpochybňujícím závěry ZP BE. Žalobce v řízení upozorňoval, že ZP BE nebyl vypracován v souladu s obecně uznávanými postupy a standardy znalecké obce a je založen na neexistujících metodách, které nemají oporu v ekonomické teorii ani znalecké praxi. Zejména jde o metodiky stanovení (i.) bezrizikové úrokové míry, (ii.) koeficientu beta, (iii.) odečtení neexistujících úročených závazků a (iv.) nedůvodné navýšení plánovaných investic. Žalobce za účelem kvantifikace významu těchto vad provedl za použití běžně uznávaných postupů při stanovení bezrizikové úrokové míry a koeficientu beta a průměru skutečně realizovaných historických investic přepočet hodnoty společnosti a dospěl k ceně akcie 5 935 Kč. K tomu odvolatel navrhl důkazy znaleckým posudkem č. 170402 podaným BE v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 18 Cm 141/2013 a protokolem o jeho výslechu, protokolem o výslechu BE v řízení vedeném před Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. 49 Cm 55/2019, dotazem na , jméno FO, z 27. 11. 2019 a jeho odpovědí z 2. 1. 2020. Soud však důkazní návrhy zamítl z důvodu údajné nadbytečnosti, a to bez jakéhokoliv bližšího zdůvodnění. Skutečnost, že soud nemá ekonomické znalosti, není legitimním důvodem pro zamítnutí důkaz