14 Cmo 167/2024-852 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl žalobu na „dorovnání přiměřeného protiplnění hodnoty účastnických cenných papírů“ (výrok I.), uložil žalobcům povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení společně a nerozdílně částku 38 611 Kč k rukám zástupce žalované, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), a uložil žalobcům povinnost společně a nerozdílně zaplatit České republice na účet Krajského soudu v Plzni na náhradě nákladů řízení hrazených státem částku 285 894 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).2. Soud prvního stupně vyšel z těchto skutkových závěrů:- Na zasedání valné hromady , právnická osoba, ., sídlem , Adresa žalované, , IČO , IČO, (dále jen „společnost“), konaném dne 25. 2. 2019 bylo rozhodnuto o nuceném přechodu akcií na žalovanou jako hlavní akcionářku společnosti (tehdy s firmou , právnická osoba, .) dle § 375 a násl. zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/, jak vyplývá z notářského zápisu NZ 61/2019, N 62/2019, sepsaného dne 25. 2. 2019. Toto usnesení valné hromady bylo v obchodním rejstříku zveřejněno dne 7. 3. 2019. Žalobci, toho času vlastníci společností emitovaných akcií na jméno v listinné podobě o jmenovité hodnotě 1 000 Kč (dále jen „akcie“), uplatnili u žalované právo na dorovnání dle § 390 odst. 1 z. o. k. včas. Žalobce b) vlastnil v rozhodné době 1 341 kusů akcií, žalobce c) 5 438 kusů akcií, žalobce d) 60 kusů akcií a žalobce e) 516 kusů akcií.- Výše protiplnění byla stanovena na základě znaleckého posudku znaleckého ústavu , právnická osoba, , IČO , IČO, , (dále jen „PZK“) ze dne 6. 2. 2019, č. 687-112/2018, částkou 2 413,50 Kč za jednu akcii společnosti, a to ke dni ocenění 30. 11. 2018 (dále jen „ZP PZK“).- PZK ke stanovení hodnoty vlastního kapitálu společnosti použila metodu DCF entity (198 851 000 Kč), likvidační metodu (268 344 000 Kč) a metodu účetní hodnoty (255 862 000 Kč). Při počtu 111 183 kusů emitovaných akcií je „spravedlivá“ hodnota jedné akcie podle metody DCF entity 1 788,5 Kč, podle likvidační metody 2 413,5 Kč a podle metody účetní hodnoty 2 301,3 Kč. Podle PZK je správné vyjít z likvidační metody, neboť tato vyšla pro vlastníky akcií nejvýhodněji.- K ověření výše přiměřeného proti plnění byl taktéž PZK zpracován znalecký posudek č. 787-69/2019 ze dne 25. 10. 2019 s datem ocenění ke dni 7. 4. 2019 a s hodnotou jedné akcie zjištěnou ve výši 2 318,20 Kč.- Soudem ustanovený „znalecký ústav“ , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „BE“), ve znaleckém posudku ze dne 19. 7. 2022, č. 1837/2022 (dále jen „ZP BE“) při stanovení hodnoty téhož předmětu ocenění vyšel z likvidační metody jako metody pro vlastníky akcií nejvýhodnější a představující spodní hranici ocenění. Použil též metodu DCF entity, metodu substanční hodnoty a metodu účetní hodnoty, ty ovšem pouze podpůrně pro informaci a kontrolu. Podle ZP BE činila ke dni 30. 11. 2018 hodnota jedné akcie 2 482 Kč (a k datu 7. 4. 2019 částku 2 427 Kč). Při výslechu BE – „znalec“ , jméno FO, (dále jen „J. O.“) setrval na svých závěrech a uvedl, že ZP PZK převyšuje běžné standardy a „nemá mu co vytknout“.- Další návrhy na provedení důkazů soud prvního stupně pro nadbytečnost zamítl.3. Při právním posouzení věci soud prvního stupně s odkazem na § 390 odst. 1 z. o. k. dovodil aktivní věcnou legitimaci žalobců a včasné podání žaloby. Následně se obecně zabýval úpravou nuceného přechodu účastnických cenných papírů a institutem přezkoumání výše protiplnění soudem dle zmíněné právní úpravy. Připomněl, že znalec stanoví na základě svých zkušeností, makroekonomických vstupů a dalších dílčích informací potřebných pro jeho výpočet ODHAD hodnoty akcií, tedy nic, co by se dalo změřit či zvážit, a tedy dojít k absolutnímu nezpochybnitelnému výsledku. Znalce nediskvalifikuje, pokud použije metodu, kterou nepoužívají ostatní, tedy zejména tzv. Blumův vzorec. BE tento postup řádně zdůvodnil a je logický. Soud prvního stupně nesouhlasil s výhradami žalobců k použití tzv. Blumova vzorce, neboť BE je zapsán v seznamu znalců, a tedy i dostatečně kvalifikován k provedení znaleckého posudku. „Pokud byl tento znalec zapsán do seznamu znalců, soud presumuje jeho znalecké oprávnění a taktéž i jeho závěry, které, pokud není prokázán opak, bere za relevantní.“ Nedůvodná je podle něj i námitka, že J. O. neměl být vyslechnut jako znalec. I kdyby tomu tak ale bylo, na kvalitě, srozumitelnosti ani bezvadnosti ZP BE by absence tohoto výslechu ničeho nezměnila.4. ZP BE je dle soudu prvního stupně bezvadný a použitelný, BE při svém výslechu obhájil své závěry. „Soud není schopen sám posoudit, zdali skutečnosti ekonomické, kterými žalobci napadají odbornost tohoto „znaleckého ústavu“ včetně použitých grafů, vstupních metod a jejich aplikací, jsou správně či nikoliv. Žalobci k těmto svým tvrzením žádné důkazy nepředkládají, žádné jiné znalecké posudky, navíc s ustanovením tohoto znalce souhlasili, nerozporovali jeho fundovanost či absenci znaleckého oprávnění v době, kdy byl tento znalec jmenován soudem.“5. Soud prvního stupně odkázal na judikaturu, podle níž je určení výše přiměřeného protiplnění otázkou právní, zatímco určení hodnoty „podniku“ společnosti otázkou skutkovou. Ocenil-li tedy znalec „podnik“ společnosti, čímž zodpověděl otázku skutkovou, nebrání soudu prvního stupně posoudit na základě toho přiměřenost protiplnění, přestože znalec jím zjištěnou částku připadající na jednu akcii označil jako „přiměřené protiplnění“. Přiměřenost znalcem zjištěné částky si soud prvního stupně posoudí sám.6. Podle soudu prvního stupně nebylo menšinovým akcionářům poskytnuto protiplnění v nepřiměřené výši. Dle ZP PZK je hodnota jedné akcie 2 413,50 Kč, podle ZP BE 2 482 Kč. Přestože hodnota akcie určená dle ZP BE převyšovala částku (určenou dle ZP PZK) vyplacenou menšinovým akcionářům, byla výše protiplnění přiměřená. To vyplývá z účelu úpravy přiměřeného protiplnění a práva domáhat se jeho dorovnání i z toho, že ani vady ZP PZK neměly dle ZP BE vliv na konečný výsledek. „V obou případech ocenili znalci hodnotu společnosti několika metodami, a vždy pro výpočet zvolili tu metodu, která ukazovala nejvyšší hodnotu společnosti.“ Rozdíl mezi hodnotou akcie zjištěné oběma znalci činí 68,50 Kč čili 2,76 %, jde tedy o zanedbatelný rozdíl pohybující se v rámci statistické chyby. „V běžném životě“ se dle soudu prvního stupně pracuje s odchylkami „plus minus 5 %“. Jelikož znalci zpracovávají odhad, určité odchylky mezi výsledky znaleckých posudků různých znalců se dají očekávat. Ani tato odchylka žalobcům právo na dorovnání nezakládá. Přijetí opačného závěru by vedlo k rozmnožení sporů v případech nucených přechodů účastnických cenných papírů. Proto bylo namístě žalobu zamítnout.7. Výrok II. o nákladech řízení mezi účastníky soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 390 odst. 3 větu druhou z. o. k. tím, že žalobcům nebylo právo na dorovnání přiznáno, k tomu srov. spojení „kteří se dovolali“ a „přiznání práva na dorovnání“ v § 390 odst. 3 věty druhé z. o. k. Zmíněné ustanovení tedy není výjimkou z § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jak dovozuje literatura, ale jeho potvrzením. Neuspěli-li žalobci v řízení, nelze žalované uložit povinnost k náhradě jim vzniklých nákladů. Náklady řízení na straně žalované se skládají z odměny advokáta za 8 úkonů právní služby po 3 100 Kč, 8 paušálních náhrad po 300 Kč, cestovného ve výši 3 510 Kč, náhrady za promeškaný čas ve výši 1 200 Kč a 21 % DPH ve výši 6 701 Kč.8. Výrok III. o náhradě nákladů řízení vzniklých státu soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 148 o. s. ř. tím, že stát platil znalečné ve výši 285 894 Kč. Tomu odpovídá povinnost žalobců zaplatit státu odpovídající náhradu. Dodává, že i menšinoví akcionáři si musí být vědomi rizik spojených s podáním žaloby. Dále odkázal na odůvodnění výroku II. rozsudku.9. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali všichni žalobci odvolání, shodně navrhujíce, aby odvolací soud napadený rozsudek ve všech výrocích zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.10. Odvolatelé b), c) a d) v první řadě namítají, že se soud prvního stupně nevypořádal s jejich námitkami ohledně podjatosti BE a nedostatku jeho znaleckého oprávnění. Uvádějí, že BE nedisponuje alespoň dvěma znalci s oprávněním k oceňování nemovitých věcí, ZP BE nepodepsal znalec s oprávněním k oceňování nemovitých věcí, a že sám BE v jiném řízení (vedeném pod sp. zn. 49 Cm 102/2020) požádal soud dopisem ze dne 16. 3. 2022 o zproštění povinnosti zpracovat znalecký posudek, neboť si nebyl dostatkem svého oprávnění jist. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2023, sp. zn. 25 Cdo 2946/2022, se přitom soud musí zabývat i tím, zda znalec disponuje příslušnou odborností k podání znaleckého posudku, přičemž ke skutečnostem, pro které je znalec vyloučen, přihlíží soud kdykoli za řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2.