Vrchní soud v Praze 4 Co 28/2026-9 – Náklady řízení

o zaplacení 150 000 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. července 2025, č. j. 42 C 219/2017-314 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. září 2025, č. j. 62 Co 262/2025-319, o odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. února 2026, č. j. 62 Co 262/2025-5,

Žalobce podal dne 15. 12. 2025 u Městského soudu v Praze žalobu pro zmatečnost směřující proti výše uvedeným usnesením. Usnesením ze dne 13. 1. 2026, č. j. 62 Co 262/2025-4 vyzval soud žalobce k doplnění žaloby, přičemž ve výzvě konkrétně uvedl u jednotlivých ustanovení § 229 odst. 1, 2, 3 a 4 o. s. ř., jak má být žaloba doplněna, aby ji bylo možno považovat za určitou a srozumitelnou. Současně jej poučil o tom, že pokud nebudou vady žaloby odstraněny, soud žalobu dle § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítne. Výzva byla žalobci doručena vhozením do domovní schránky dne 22. 1. 2026 v souladu s § 50 odst. 1 o. s. ř. Žalobce však na výzvu soudu ve stanovené 10 denní lhůtě a ani později nereagoval.Napadeným usnesením soud prvního stupně žalobu pro zmatečnost podanou žalobcem dne 15. 12. 2025 odmítl (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Soud rozhodnutí odůvodnil odkazem na § 235a odst. 2 a § 43 odst. 2 o. s. ř., když žalobu považoval za neurčitou a nesrozumitelnou. O nákladech řízení rozhodl dle § 235a odst. 2 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když žalované žádné náklady nevznikly.Proti tomuto usnesení podal žalobce v zákonem stanovené lhůtě obsáhlé odvolání s poukazem na ustanovení § 205 odst. 2 písm. a), b), c), d), e), f) a g) o. s. ř. Současně vznesl námitku podjatosti soudkyně , tituly před jménem, , Anonymizováno, . Poukazoval na to, že dle jeho názoru je žaloba pro zmatečnost dostatečně určitá, aby mohla být soudem projednána. Dále odkazoval na judikaturu soudů vyšších stupňů. Navrhl zrušení napadeného usnesení.Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř., přihlédl k odvolání žalobce a poté, aniž nařídil odvolací jednání v souladu s § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř., dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.K odvolacímu důvodu dle § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., je třeba uvést, že odvolací soud neshledal uplatněný odvolací důvod dle shora zmíněného ustanovení, tj. že by rozhodnutí vydala vyloučená soudkyně , tituly před jménem, , Anonymizováno, . V kontextu s mnoha jinými podáními žalobce, která jsou odvolacímu soudu z jeho úřední činnosti známa, jejichž obsahem jsou stejně vágní námitky, nelze než jeho projev hodnotit jako v obecné rovině projevený nesouhlas s rozhodováním soudů ve věcech, ve kterých je žalobce účastníkem řízení. Lze dodat, že námitku podjatosti lze vznést jen vůči konkrétnímu soudci, a to soudci, který věc projednává a rozhoduje (§ 14 odst. 1 o. s. ř.), z čehož vyplývá, že nelze jen neadresně namítat, že jsou vyloučeni všichni soudci určitého soudu.V přezkoumávané věci je zcela nepochybné, že podání žalobce vykazuje vady, které brání pokračování v řízení. Rovněž odvolacímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobce opakovaně předkládá soudu mnoho četná podání, která označuje jako žaloby pro zmatečnost a žaloby na obnovu řízení a odkazuje v nich toliko na zákonná ustanovení, případně se zabývá problematikou pouze z obecného hlediska, aniž by konkrétní věc, kterou nazývá žalobou, zcela jednoznačně specifikoval. Ani přes výzvu soudu vady těchto podání neodstraňuje, takže tato podání nejsou projednatelná. O stejný případ se jedná i v této věci, když soud prvního stupně žalobce shora zmíněným usnesením řádně poučil, jak má vady podání odstranit a rovněž jej poučil o důsledcích neodstranění vad podání.S ohledem na shora uvedené důvody odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné včetně odvozeného výroku o nákladech řízení potvrdil.Odvolací soud ještě pro úplnost dodává, že právě v případě žalobce se v průběhu několika uplynulých let soudní praxe ustálila v závěru, že pokud byl žalobce v minulosti opakovaně poučen o zákonných náležitostech mimořádných opravných prostředků, není třeba jej již opětovně formou usnesení dále poučovat o odstranění vad těchto podání a lze je pro vady bez výzvy podle § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítnout (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 9. 2021, sp. zn. IV.ÚS 2161/21 a další).O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1, § 142 odst.1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy v odvolacím řízení procesně úspěšné žalované žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.