Z rozhodnutí: Žalobce se žalobou na ochranu osobnosti podanou dne 18. 7. 2007 ke Krajskému soudu v Ostravě domáhal po žalovaném zaplacení nemajetkové újmy ve výši 62 000 Kč. K r a j s k ý s o u d svým usnesením ze dne 2. 2. 2009 řízení zastavil. V odůvodnění krajský soud uvedl, že žalovaný svou smrtí ztratil způsobilost být účastníkem řízení dříve, než bylo řízení pravomocně skončeno a povaha věci neumožňuj…
Žalobce se žalobou na ochranu osobnosti podanou dne 18. 7. 2007 ke Krajskému soudu v Ostravě domáhal po žalovaném zaplacení nemajetkové újmy ve výši 62 000 Kč. K r a j s k ý s o u d svým usnesením ze dne 2. 2. 2009 řízení zastavil. V odůvodnění krajský soud uvedl, že žalovaný svou smrtí ztratil způsobilost být účastníkem řízení dříve, než bylo řízení pravomocně skončeno a povaha věci neumožňuje pokračovat v řízení s jeho dědici, neboť předmětem řízení je nárok žalobce, který je úzce spjat s osobou žalovaného a má v tomto smyslu osobní charakter.
Žalobce podal proti usnesení krajského soudu, kterým bylo řízení zastaveno, včasné odvolání. V odvolání uvedl, že krajský soud měl přiznat finanční zadostiučinění z dědictví žalovaného O. B., neboť tento po sobě zanechal hodnoty, jako je dům a cenné sbírky. Žalobce dále krajskému soudu vytýkal, že se nikdy nepokusil o smír a že neprávem prodlužoval řízení tím, že včas nevynesl rozsudek. Navrhl, aby mu odvolací soud jako poškozenému přiznal odpovídající, soudem určenou sumu peněz za poškození jeho zdraví a zhanobení celé rodiny.
V r c h n í s o u d v Olomouci rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
Z o d ů v o d n ě n í : Podle čl. II. zákona č. 59/2005 Sb., přechodných ustanovení, bodu 1., není-li dále stanoveno jinak, platí tento zákon i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.
Podle čl. II. zákona č. 59/2005 Sb., přechodných ustanovení, bodu 2., odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.
Novela o. s. ř. provedená zákonem č. 59/2005 Sb. nabyla účinnosti 1. 4. 2005, odvolání směřuje proti rozhodnutí vydanému dne 2. 2. 2009, proto odvolací soud z podnětu podaného odvolání provedl odvolací řízení podle zákona č. 99/1963 Sb. ve znění po novele provedené zákonem č. 59/2005 Sb.
Odvolací soud po zjištění, že podané odvolání splňuje obecné náležitosti uvedené v ustanovení § 205 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadené rozhodnutí i jemu předcházející řízení, v souladu s ustanovením § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. tak učinil bez nařízení odvolacího jednání a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
Podle ustanovení § 107 odst. 1 o. s. ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.
Podle ustanovení § 107 odst. 2 o. s. ř. ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde.
Podle ustanovení § 107 odst. 3 o. s. ř. ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde.
Podle ustanovení § 107 odst. 5 o. s. ř. neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví.
Kdo je procesním nástupcem účastníka, který ztratil způsobilost být účastníkem řízení, se uvádí v § 107 odst. 2 a 3 o. s. ř. Procesní nástupnictví je odvozeno od nástupnictví hmotněprávního. Procesním nástupcem je proto vždy ten, kdo podle hmotného práva převzal právo nebo povinnost, o něž v řízení jde. Právním nástupcem fyzické osoby, která zemřela, jsou zpravidla její dědici. Jiné osoby než dědici jsou právními nástupci fyzické osoby, která zemřela, tehdy, nabývají-li majetek po zemřelém nezávisle na dědickém řízení. Právním nástupcem zaniklé právnické osoby jsou ti, na něž při zrušení právnické osoby bez likvidace nebo v jiných zákonem stanovených případech přešlo její jmění (srov. např. § 69 až 69h obch. zák.) nebo ti, o nichž to stanoví zvláštní právní předpis (srov. např. § 338 a násl., § 364 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, § 17 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby); je-li takových subjektů více, vstupuje do řízení ten z nich, který převzal práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde.
Ztratí-li účastník způsobilost být účastníkem řízení v průběhu řízení, soud nejprve podle hmotněprávní povahy věci posoudí, zda uvedená skutečnost sama o sobě brání dalšímu pokračování v řízení nebo zda lze v řízení pokračovat.
Povaha věci brání pokračování v řízení zejména tam, kde
a) práva a povinnosti, o něž v řízení jde, jsou vázány podle hmotného práva na osobu účastníka řízení a nepřechází na právní nástupce (např. nárok na výživné, nárok na odškodnění bolesti a za ztížení společenského uplatnění a další),
b) je určitá skutková podstata podle právního předpisu podmíněna existencí určitého účastníka řízení (např. v řízení o způsobilosti k právním úkonům zemřel vyšetřovaný nebo v řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče zemřel umístěný),
c) kde smrtí (zánikem) účastníka řízení dochází podle hmotného práva k zániku právního vztahu, o nějž v řízení šlo (např. v řízení o rozvod manželství, o neplatnost manželství nebo o určení, zda tu manželství je nebo není, kdy zemřel manžel, popřípadě v řízení o zrušení nebo neplatnost registrovaného partnerství nebo o určení že registrované partnerství nevzniklo, kdy zemřel registrovaný partner), pokud zákon nedovoluje, aby se v řízení pokračovalo,
d) kde účastník nemá žádného právního nástupce (např. při zastavení dědického řízení po zemřelém účastníku řízení podle § 175h odst. l a 2, ledaže by bylo prokázáno, že zůstavitel zanechal majetek vyšší než nepatrné hodnoty, při zániku právnické osoby, byla-li provedena likvidace nebo jestliže se likvidace z důvodů uvedených v zákoně nevyžaduje), který by převzal právo nebo povinnost, o něž v řízení jde.
Z hmotněprávního hlediska je projednávanou věc třeba i v současné době posuzovat – vzhledem k tvrzenému porušování osobnostních práv žalobce činností žalovaného od roku 2000 podle zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku ve znění po novele provedené zákonem č. 87/1990 Sb. a zákonem č. 509/1991 Sb.
Podle ustanovení § 11 obč. zák. fyzická osoba má právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy.
Podle ustanovení § 13 odst. 1 obč. zák. fyzická osoba má právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění.
Podle ustanovení § 13 odst. 2 obč. zák. pokud by se nejevilo postačujícím zadostiučinění podle odst. 1 zejména proto, že byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost ve společnosti, má fyzická osoba též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích.
Podle ustanovení § 13 odst. 3 obč. zák. výši náhrady podle odst. 2 určí soud s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo.
Vrchní soud v první řadě konstatuje, že právo na přiznání občanskoprávních sankcí podle ustanovení § 13 obč. zák. formou morální a peněžité satisfakce za protiprávní zásah do osobnostních práv fyzické osoby (dále jen postižený) a tomu odpovídající povinnost původce zásahu k poskytnutí morální i finanční satisfakce, nemají charakter závazku, ani dluhu, existují ve formě práv a povinností z odpovědnostního vztahu vzniklého naplněním veškerých zákonných náležitostí (existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívající buď v porušení nebo jen ohrožení osobnosti fyzické osoby v její fyzické a morální integritě, neoprávněnost - protiprávnost - zásahu a příčinná souvislost mezi zásahem a neoprávněností -
- protiprávností - zásahu), přičemž forma jejich ochrany a sankce za ohrožení či porušení osobnostní sféry jsou stanoveny (konstituovány) až pravomocným rozhodnutím soudu. Převod a přechod práv a povinností z odpovědnosti za protiprávní zásah do osobnostních práv fyzické osoby občanský zákoník výslovně neupravuje, proto je nutno je posoudit podle ustanovení smyslem a obsahem této problematice nejbližším (§ 853 obč. zák.). Takovým se jeví ustanovení § 579 obč. zák.
Podle ustanovení § 579 odst. 1 obč. zák. smrtí dlužníka povinnost nezanikne, ledaže jejím obsahem bylo plnění, které mělo být provedeno osobně dlužníkem.
Podle ustanovení § 579 odst. 2 obč. zák. smrtí věřitele právo zanikne, bylo-li plnění omezeno jen na jeho osobu; zanikne i právo na bolestné a na náhradu za ztížení společenského uplatnění..
Odvolací soud konstatuje, že práva zásahem postižené osoby na morální satisfakci a