11 Tdo 1027/2025 – Nejvyšší soud

11 Tdo 1027/2025-258 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. 12. 2025 dovolání obviněného J. M., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Heřmanice, podané proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 6. 2025, sp. zn. 3 To 161/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu Bruntále pod sp. zn. 4 T 123/2024, a rozhodl t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. M. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 17. 3. 2025, sp. zn. 4 T 123/2024, byl obviněný J. M. (dále též jen „obviněný“ či „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „tr. zákoník“). Za uvedené jednání byl okresním soudem podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon mu byl podle § 84 a § 85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let za současného vyslovení dohledu. Zároveň bylo okresním soudem rozhodnuto tak, že se poškozená J. Z. (dále též jen „poškozená“) podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkazuje se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Výše citovaný rozsudek Okresního soudu v Bruntále byl v zákonné lhůtě napaden odvoláním obviněného, který tak učinil proti výroku o vině i výroku o trestu, jakož i odvoláním podaným ze strany státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Bruntále, která tak učinila v neprospěch obviněného proti výroku o trestu. O těchto řádných opravných prostředcích následně rozhodl Krajský soud v Ostravě svým rozsudkem ze dne 26. 6. 2025, sp. zn. 3 To 161/2025, a to tak, že napadené rozhodnutí okresního soudu z podnětu odvolání státní zástupkyně podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu. Za splnění podmínek podle § 259 odst. 3 tr. ř. byl citovaným rozsudkem krajského soudu obviněný nově odsouzen podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a čtyř měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek okresního soudu nezměněn. Naopak odvolání obviněného bylo odvolacím soudem podle § 256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné. 3. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Bruntále se obviněný J. M. shora uvedené trestné činnosti dopustil v podstatě tím, že: dne 23. 6. 2024 kolem 03:00 až 03:50 hodin v XY za prodejnou Lidl na pěší cestě spojující ulice XY a XY, během doprovodu podnapilé J. Z. z restaurace domů, tuto začal osahávat po těle, uchopil ji za ruce, z čehož se poškozená snažila vymanit, což se jí pro sílu obviněného nepovedlo, následně poškozenou povalil na zem, držel její ruce nad hlavou, a vykonal na ní vaginální soulož, přičemž poškozená se po celou dobu aktivně bránila odstrkováním, kopáním nohou a křikem, v důsledku čehož obviněný nakonec svého jednání zanechal. II. Dovolání obviněného 4. Shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 6. 2025, sp. zn. 3 To 161/2025, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 17. 3. 2025, sp. zn. 4 T 123/2024, napadl obviněný J. M. prostřednictvím své obhájkyně dovoláním, přičemž tak učinil v celém jejich rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h), tr. ř., neboť podle jeho názoru rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a současně ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Současně podle obviněného napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. 5. Dovolatel v úvodu odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku namítl, že byl shledán vinným, přestože z provedených důkazů plynou významné pochybnosti o jeho vině, které se obecné soudy snažily překlenout spekulativním a selektivním hodnocením provedených důkazů, a to za současného opomenutí zásadních důkazů navržených k provedení obhajobou. Obviněný k danému konkrétně poukazuje na to, že gynekologickým vyšetřením poškozené nebylo podle lékařské zprávy ze dne 23. 6. 2024 zjištěno žádné poškození jejích pohlavních orgánů a podle odborného vyjádření ze dne 19. 9. 2024 nebyly zjištěny stopy DNA ve stěru z pochvy poškozené a vzorku z jejích spodních kalhotek. Pokud byla zjištěna přítomnost DNA obviněného z nehtů poškozené, pak není zřejmé, o které prsty se jednalo a jaké množství materiálu obsahujícího DNA obviněného bylo nalezeno. Z tohoto důvodu podle dovolatele nelze učinit závěr o tom, jak došlo k přenosu jeho DNA a nebyla prokázána spojitost tohoto nálezu se škrábancem na jeho krku. Pokud by k přenosu DNA došlo během intenzivní obrany poškozené, pak je podle jeho mínění vysoce nepravděpodobné, že by se mu podařilo uskutečnit s ní pohlavní styk bez jediné známky poranění v její pochvě, k nimž v takovýchto případech podle odborné lékařské literatury běžně dochází. Jediným logickým vysvětlením tak podle obviněného je to, že buď poškozená pohlavní styk ve skutečnosti chtěla, ale vzápětí si to rozmyslela, nebo k němu vůbec nedošlo. 6. Obviněný dále namítl, že výpověď svědkyně I. Ž. k dění v restauraci u XY předtím, než mělo dojít k projednávanému skutku, obsahuje zásadní rozpory s výpovědí poškozené v celkovém pohledu na to, jaký byl postoj obviněného k poškozené. Výpověď jmenované svědkyně o tom, že obviněný byl vtíravý a chtěl jít za každou cenu z baru s poškozenou, totiž odporovala výpovědi samotné poškozené. Ta naopak vypověděla, že jeho chování bylo normální a nepůsobilo na ni tak, že by mělo k něčemu dojít. Stejně tak je výpověď svědkyně I. Ž. o tom, že byla s poškozenou domluvená na společném odchodu, v rozporu s tím, co vypověděla poškozená, která uvedla, že po nabídce doprovodu od obviněného došla k závěru, že alespoň nepůjde sama. Z toho je tedy zřejmé, že s doprovodem od jiné osoby vůbec nepočítala. S touto okolností se však soud ve svém odůvodnění nikterak nevypořádal a vůbec neodůvodnil, proč i přes tyto rozpory uvěřil výpovědi svědkyně I. Ž. a vycházel z ní při popisu jednání obviněného vůči poškozené. 7. K dění předcházejícímu skutku, tedy k cestě poškozené z restaurace XY v jeho doprovodu, pak obviněný konstatoval, že soud prvního stupně pochybil, pokud mu neuvěřil v tom, že poškozená se při cestě z restaurace motala, narážela do něj a spadla na zem. Pokud totiž soud uvěřil svědkyni I. Ž. v tom, že při odchodu z podniku vedla poškozenou společně s obviněným ke dveřím, pak tato výpověď podporovala i tvrzení obviněného, že poškozená byla pod silným vlivem alkoholu. Nadto ovlivnění alkoholem bylo podle obviněného na poškozené znát i z kamerového záznamu pořízeného policií krátce po činu, stejně jako na kamerových záznamech z restaurace XY. Tato skutečnost podle obviněného odporuje závěru okresního soudu o tom, že poškozená nebyla v době činu ovlivněna alkoholem natolik, že by nebyla schopna vnímat realitu. Výpověď poškozené z hlavního líčení o průběhu útoku podle obviněného rovněž zcela neodpovídala tomu, co poškozená uváděla v přípravném řízení. 8. Obviněný nadto namítl, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním nebyly nedůvodně provedeny jím navrhované podstatné důkazy, konkrétně znalecké posouzení jeho osoby, zejména pokud jde o vztah k ženám, agresivitě a k jeho věrohodnosti. Zamítnutí tohoto důkazního návrhu soud prvního stupně nikterak neodůvodnil. Pokud pak i odvolací soud odmítl znalecké zkoumání osoby obviněného z hlediska neschopnosti uskutečnit pohlavní styk pod vlivem alkoholu pro údajnou nemožnost znaleckého přezkumu této otázky, učinil tak bez jakéhokoli odborného podkladu, když si přisvojil znaleckou odbornost, kterou nemá. Současně byly podle obviněného jako nadbytečné chybně zamítnuty jeho návrhy na provedení důkazu kamerovými záznamy z místa jeho bydliště a z prodejny Lidl. Těmito totiž nemělo být prokázáno pouze to, v jakém stavu se nacházelo jeho oblečení bezprostředně poté, co mělo dojít k projednávanému skutku, ale z kamerového záznamu společnosti Lidl mohl být ověřen rovněž průběh interakce obviněného a poškozené těsně před vlastním znásilněním. 9. V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) t. ř. konečně obviněný namítl, že z provedených důkazů mohly soudy nižších stupňů dojít nanejvýš ke skutkovému závěru o tom, že se pokusil o pohlavní styk s poškozenou, přičemž svého jednání zanechal poté, co narazil na odpor poškozené a k pohlavnímu styku proto nedošlo. Takovýmto jednáním by pak podle dovolatele mohly být naplněny nanejvýše zákonné znaky pokusu přečinu znásilnění podle § 185 odst. 1 tr. zákoníku, a to při současném uplatnění pravidel pro zánik trestní odpovědnosti podle § 21 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. 10. Z výše uvedených důvodů obviněný závěrem svého m