11 Tdo 1073/2023 — Nejvyšší soud

11 Tdo 1073/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:17. 1. 2024 Spisová značka:11 Tdo 1073/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:11.TDO.1073.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy Úmysl nepřímý Dotčené předpisy:§ 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku § 283 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:21. 3. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tdo 1073/2023-958USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 1. 2024 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného H. P. R., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 7. 2023, sp. zn. 11 To 18/2023, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 53 T 5/2020, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 7. 2023, sp. zn. 11 To 18/2023 a jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 24. 10. 2022, sp. zn. 53 T 5/2020. Podle § 265k odst. 2 tr. ř., se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 24. 10 2022, sp. zn. 53 T 5/2020, byl obviněný H. P. R. podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, že: v průběhu měsíce června 2016 zkontaktoval R. R., jehož trestní věc byla vedena u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 53 T 5/2017, obviněného a požádal jej o odvoz zbývajícího amfetaminu, který vyrobil v XY, v ulici XY v XY, a to pod příslibem finanční odměny ve výši nejméně 8.000 euro, přičemž obviněnému řekl, že se bude jednat o kontraband s nelegálním zbožím, obviněný přijel svým vozidlem Mercedes – Benz 108 CDI, RZ XY do XY k R. R. a ten společně s J. B. v objektu XY na adrese XY, XY, naložili nejméně 10 kg amfetaminu do nádrže uvedeného vozidla a tímto obviněný odjel dne 27. 6. 2016 do Švédska do XY, kde si v ranních hodinách dne 29. 6. 2016 v kempu uvedené vozidlo převzal R. R. a odjel s ním v doprovodu T. K. do XY do autodílny na adrese XY, kde byla zásilka vyložena, přičemž za uvedený amfetamin dostal R. R. ve Švédsku od T. K. finanční částku ve výši nejméně 10.000 euro, kdy z této částky obviněnému vyplatil 1.500 euro a zbytek mu měl doplatit po svém návratu z Budapešti, kde mu byl vyplacen zbytek peněz za amfetamin, nicméně k tomuto již nedošlo, neboť dne 7. 7. 2016 byl R. R. zadržen, přičemž uvedeného jednání se obviněný dopustil bez příslušného povolení a přesto, že amfetamin je psychotropní látkou zařazenou do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách z roku 1971 sjednané 21. 2. 1971 ve Vídni a citovanou v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, přičemž vládu k takovému nařízení zmocňuje ustanovení § 44c odst. 1 písm. e) zákona č. 167/1995 Sb., v platném znění, a s vědomím, že se jedná o látku, kdy nakládání s ní je regulováno zákonem, čímž měl spáchat zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. 2. Proti tomuto rozhodnutí podala státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci odvolání v neprospěch obviněného, o němž rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. 7. 2023, sp. zn. 11 To 18/2023, tak, že je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. 3. Z hlediska rekapitulace dosavadního průběhu řízení lze dodat, že v předmětné věci jde o v pořadí třetí rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci. Poprvé rozhodl usnesením ze dne 29. 4. 2020, č. j. 53 T 5/2020-678, tak, že trestní stíhání obviněného podle § 188 odst. 1 písm. c) tr. ř. za použití § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastavil, neboť skutek není trestným činem a není důvod k postoupení věci. Ke stížnosti státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 22. 7. 2020, č. j. 11 To 35/2020-702, zrušil výše uvedené usnesení krajského soudu a uložil mu, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 15. 2. 2021, č. j. 53 T 5/2020–749, byl obviněný podle § 226 písm. b) tr. ř. obžaloby zproštěn. K odvolání státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci, Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 22. 2. 2022, č. j. 11 To 32/2021–779, zrušil výše uvedený rozsudek krajského soudu a soudu prvního stupně uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl. V návaznosti na to Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci výše již citovaným rozsudkem ze dne 24. 10. 2022, č. j. 53 T 5/2020-844, ohledně obviněného H. P. R. znovu rozhodl tak, že jej podle § 226 písm. b) tr. ř. obžaloby zprostil. II. Dovolání nejvyššího státního zástupce a vyjádření k němu 4. Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 7. 2023, sp. zn. 11 To 18/2023, podal nejvyšší státní zástupce (dále též „dovolatel“) dovolání v neprospěch obviněného H. P. R., přičemž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. m), g), h) tr. ř. 5. V odůvodnění mimořádného opravného prostředku dovolatel připomenul, že ve zprošťujícím rozsudku ze dne 24. 10. 2022 Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci dospěl k závěru, že o naplnění objektivní stránky stíhaného trestného činu nejsou žádné pochybnosti, ale jeho subjektivní stránka, tedy úmyslné zavinění obviněného, spolehlivě prokázána nebyla. V této souvislosti krajský soud ustálil svá skutková zjištění, podle kterých se svědek R. R. s obviněným H. P. R. dohodl na převozu „něčeho“ z České republiky do Švédska, přičemž svědek R. R. – ačkoli obviněnému převáženou věc blíže nespecifikoval – mu rovněž sdělil, že půjde o převoz nelegální věci (vyjádřil se před obviněným doslova v tom smyslu, že půjde o „kontraband“), na což obviněný reagoval v tom smyslu, že „…je mu to jedno, ať jsou to třeba zbraně“. Za převoz uvedené neznámé věci, ohledně níž svědek R. R. vyjádřil toliko, že se jedná o záležitost nelegální a že věc bude ukryta někde ve vozidle, současně obviněnému přislíbil odměnu v přesně nezjištěné výši, avšak v řádu tisíců euro. Podle krajského soudu bylo též prokázáno, že svědek R. R. do vozidla obviněného, poté, co mu jej obviněný předal, skutečně naložil amfetamin, a to na místo, které obviněnému známo nebylo. Ve Švédsku se pak oba setkali na předem dohodnuté schůzce, při níž svědek R. R. znovu převzal automobil obviněného a v něm uloženou věc (amfetamin) vyzvedl. 6. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v návaznosti na výše uvedené k problematice subjektivní stránky především akcentoval, že nebylo prokázáno, že by obviněný věděl, co z České republiky do Švédska ve svém vozidle převáží, a kde je to konkrétně uloženo, a stejně nemohl vědět ani to, zda nějakou věc svědek R. R. do automobilu skutečně naložil. Podle krajského soudu nemohl z žádných indicií odhadnout ani skutečný charakter oné převážené věci, tedy že převáží drogu, přičemž významnou není ani výše odměny, ani skutečnost, že R. R. byl v minulosti, avšak před více než třiceti lety, odsouzen pro drogovou trestnou činnost. Ve vztahu k dohodnuté odměně soud podotkl, že i v minulosti, před rozšířením podnikání v oboru zásilkových služeb kupříkladu řidiči autobusů realizovali „kurýrní služby“ pro jiné za úplatu, přičemž výše odměny sjednané v této konkrétní věci mohla odpovídat představám obviněného o majetkových poměrech svědka R. R. Ve vztahu k jakémusi projevu lhostejnosti obviněného, který vyplynul z jeho tvrzení v tom smyslu, že „je mu jedno, co poveze, ať jsou to třeba zbraně“, soud konstatoval, že není zřejmé, zda měl R. informaci o ukrytí věci ve vozidle za vážně míněnou a zda jeho odpověď nebyla pouhým zlehčením situace s tím, že mohl žít v domnění, že nic nelegálního ve skutečnosti nepoveze. Takový projev lhostejnosti není dostatečný pro naplnění subjektivní stránky posuzovaného trestného činu a nelze jej tak přeceňovat ve smyslu úmyslné formy zavinění. Soud současně vyjádřil přesvědčení, že lze věřit i tvrze