11 Tdo 1115/2023 — Nejvyšší soud

11 Tdo 1115/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:17. 1. 2024 Spisová značka:11 Tdo 1115/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:11.TDO.1115.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ublížení na zdraví úmyslné Úmysl nepřímý Dotčené předpisy:§ 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku § 146 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:21. 3. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tdo 1115/2023-165USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 1. 2024 o dovolání obviněného J. B., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 7. 2023, sp. zn. 3 To 218/2023, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 4 T 103/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 3. 2023, sp. zn. 4 T 103/2022, byl obviněný J. B. uznán vinným přečiny výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku a ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 (osmnácti) měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému též uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, se sídlem Žižkova 22, České Budějovice, částku ve výši 8.349 (osm tisíc tři sta čtyřicet devět) Kč. 2. Stalo se tak na podkladě skutkových zjištění, že: dne 15. 11. 2021 v době kolem 08:45 hodin v Českých Budějovicích, XY č. XY, v místě odběrného pracoviště COVID-19 testy, po předchozí slovní rozepři, fyzicky napadl administrativní pracovnici R. P., a to tak, že se napřáhl, a poté ji udeřil rukou do zápěstí přes palec pravé ruky, ve které držela jeho cestovní pas, který mu chtěla vrátit, čímž poškozené R. P., nar. XY, způsobil podvrtnutí (distorzi) pravého zápěstí, kdy ze soudně lékařského hlediska jde o poranění lehké (ublížení na zdraví) s obvyklou délkou léčení kolem 2 - 3 týdnů, přičemž minimálně po dobu 1 týdne byla poškozená omezená v obvyklém způsobu života, a to bolestivostí daného poranění a nemožností zcela obvyklých pohybů pravým zápěstím, přičemž toto zranění si vyžádalo lékařské ošetření v Nemocnici České Budějovice. 3. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný J. B., rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 12. 7. 2023, sp. zn. 3 To 218/2023, tak, že je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Citované usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně napadl obviněný J. B. prostřednictvím svého obhájce dovoláním, a to „v plném rozsahu všech výroků odvolacího soudu“, přičemž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť podle jeho názoru napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a jiném hmotněprávním posouzení. 5. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný ve vztahu k výroku o vině namítá nesprávné hodnocení naplnění zákonného znaku ublížení na zdraví u jemu přisouzeného trestného činu, a to jak z hlediska objektivní stránky, tak i z hlediska stránky subjektivní. Způsobení újmy jinému ve smyslu § 146 odst. 1 tr. zákoníku z hlediska objektivní stránky musí dosahovat takovou míru intenzitu zranění, jakou předpokládá zákon a ustálená judikatura, a z hlediska stránky subjektivní pachatel musí být veden úmyslem takový následek poškozenému způsobit, a to alespoň ve formě úmyslu nepřímého. Dovolatel je však přesvědčen, že ani jedno z těchto kritérií nebylo v dané věci naplněno, přičemž jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací, tyto skutečnosti nesprávně právně hodnotily. 6. Ve vztahu k objektivní stránce trestného činu ublížení na zdraví trestní zákoník ve shodě s naukou a praxí pojem „ublížení na zdraví“ vymezuje jako způsobení takové poruchy normálních a tělesných nebo duševních funkcí, která znesnadňuje poškozenému výkon obvyklé činnosti, resp. má vliv na způsob jeho života, není zcela přechodného rázu, tedy činí nejméně 7 dnů, a vyžaduje lékařské ošetření. Pro naplnění znaku základní skutkové podstaty přečinu ublížení na zdraví podle § 146 tr. zákoníku je tak třeba, aby újma na zdraví, porušení zdraví bylo závažnějšího a dlouhodobějšího charakteru, nemělo by se tedy jednat pouze o drobná poranění či krátkodobé bolestivé stavy, např. „přechodné bolesti nebo nevolnost, oděrky, nepatrné ranky, hučení v uších apod.“, jak je demonstrativně vymezeno v komentáři k trestnímu zákoníku. Ublížení na zdraví bude tedy změněný stav, který nastal např. déletrvajícími bolestmi, horečkami, nespavostí, nechutí k jídlu, déletrvajícím vrhnutím, nemožností pohybu, upoutáním na lůžko apod., patří sem také případy, kdy nemoc, kterou již poškozený měl, se zhoršila, příznaků, jak co do množství, tak co do intenzity, přibylo. 7. Z toho vyplývá, že jestliže je jednáním obviněného poškozené osobě způsobeno menší zranění, jako např. nepatrné ranky, oděrky, otoky, modřiny, přechodné bolesti a nevolnost, nejednalo by se o trestný čin ublížení na zdraví ve smyslu § 146 tr. zákoníku, ale dané jednání by mohlo být posouzeno toliko jako přestupek proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Je tedy přesvědčen, že jeho jednání nedosahuje požadované intenzity míry ublížení na zdraví ve smyslu trestního zákoníku. 8. Taktéž namítá, že znalecký posudek z oboru zdravotnictví neuvádí, jak konkrétně byla poškozená omezena v obvyklém způsobu života, přičemž dle odborných statí lehká distorze zápěstí osobu, jež toto zranění utrpěla, v běžném způsobu života nijak neomezuje a jedná se o zranění zcela minimální intenzity. V případě, že by i takto nepatrné zranění bylo podřazeno pod trestně-právní ochranu, tak by za ublížení na zdraví bylo nezbytné považovat v podstatě jakékoliv drobné zranění, včetně lehkých oděrek, neboť i ty teoreticky mohou postiženou osobu omezovat v obvyklém způsobu života po dobu přesahující 7 dní. Je tak třeba zkoumat, zda a konkrétně jakým způsobem byl omezen obvyklý způsob života poškozené. Judikatura vyžaduje vždy posouzení ve vztahu k dané konkrétní osobě, nikoliv pouhé obecné konstatování, tak jak tomu je v tomto případě. Má tedy za to, že v tomto ohledu nedošlo k naplnění objektivní stránky skutkové podstaty přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku. 9. Dále obviněný uvádí, že ve vztahu ke shora uvedené intenzitě zranění musí být naplněna též subjektivní stránka předmětné skutkové podstaty, tedy, že pachatel by musel být přinejmenším srozuměn se způsobeným následkem. Absenci subjektivní stránky daného trestného činu, spatřuje obviněný v tom, že ze svědeckých výpovědí poškozené a obviněného nevyplývá, že by jednal alespoň ve formě úmyslu nepřímého. Tvrdí, že nedisponoval kladným vztahem ke způsobení následku ve formě ublížení na zdraví. Poškozenou nechtěl udeřit, pouze ji chtěl odejmout pas, jež mu podle něj protiprávně odmítala, i přes opakovanou výzvu, vydat. Uvádí také, že poškozené žádným atakem proti tělesné integritě nevyhrožoval, a pokud by mu pas dobrovolně vydala, tak by zcela jistě k žádnému fyzickému kontaktu nedošlo. Je přesvědčen, že poškozenou neuhodil, pouze ji prudce vytrhl pas z ruky. Pokud při jeho pohybu ruky směřujícímu k získání cestovního pasu došlo k fyzickému kontaktu se zápěstím poškozené, tak si dovolatel tuto skutečnost vůbec neuvědomil. Jeho úmysl tedy nesměřoval k tomu, aby poškozené způsobil jakékoliv zranění a ani s takovým následkem svého jednání nebyl srozuměn. Tvrzený fyzický kontakt, jenž mohl zranění způsobit, tak byl pouze zcela náhodným a nezamýšleným důsledkem jednání nesměřujícího ovšem k fyzickému napadení poškozené. Úmyslem dovolatele nebylo komukoliv fyzicky ublížit, ale pouze získat svůj cestovní doklad a co nejrychleji odejít, neboť byl v časovém tlaku z důvodu svého plánovaného odletu do zahraničí. Má tedy za to, že ani k naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty přečinu ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 tr. zákoníku z jeho strany nedošlo. 10. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud „rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu nalézacího ve všech výrocích zrušil“. 11. Z vyjádření státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k podanému dovolání vyplývá, že argumentace obviněného, kterou lze podřadit pod