11 Tdo 1340/2011 — Nejvyšší soud

11 Tdo 1340/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g 265b/1l Datum rozhodnutí:14. 11. 2011 Spisová značka:11 Tdo 1340/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:11.TDO.1340.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Doručování Pomluva Dotčené předpisy:§ 206 odst. 1 tr. zák. § 62 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:9. 12. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tdo 1340/2011-22 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. 11. 2011 o dovolání obviněného L. Č. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 3. 2011, sp. zn. 7 To 331/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu Litoměřice pod sp. zn. 5 T 14/2010, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 17. 5. 2010, sp. zn. 5 T 14/2010, byl obviněný L. Č. uznán vinným trestným činem pomluvy podle § 206 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 1. 10. 2009 kolem 14:40 hod. v obci V. při podání vysvětlení k dopravnímu přestupku, který je evidován u Dopravního inspektorátu PČR Litoměřice, v písemném vyjádření, které slouží jako podklad pro přestupkové řízení, nepravdivě uvedl, že z policisty pprap. J. P., který jako člen hlídky DI záznam sepisoval, byl cítit alkohol a dále že ho tento policista bezdůvodně na místě 20 minut zdržoval poté, co mu odmítl dát menší obnos bez kuponů. Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 3. 2011, sp. zn. 7 To 331/2010, bylo odvolání obviněného proti výše označenému rozsudku podle § 256 tr. ř. zamítnuto. Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 3. 2011, sp. zn. 7 To 331/2010, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Martina Petříka dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), písm. l) tr. ř. Namítl, že odvolací řízení před Krajským soudem v Ústí nad Labem proběhlo, aniž byl obhájci doručen rozsudek. V této souvislosti poukázal na znění § 63 odst. 1, § 64 odst. 1 písm. b), § 64 odst. 2 tr. ř. jakož i na ustanovení § 45 odst. 2 o. s. ř. a dovodil, že pokud byl obhájci doručen rozsudek jiným způsobem než prostřednictvím datové schránky, pak je takové doručení neúčinné. Navíc samotné vhození rozsudku do poštovní schránky bez předchozího uložení zásilky a oznámení této skutečnosti nelze považovat za řádné doručení. Z uvedeného důvodu považuje závěr odvolacího soudu o řádném doručení rozsudku obhájci za zjevně nesprávný, v důsledku čehož bylo porušeno odvolatelovo právo na soudní a jinou právní ochranu zaručené čl. 36 Listiny základních práv a svobod, stejně jako právo na obhajobu zaručené trestním řádem. Dále dovolatel namítl, že v dosavadním řízení nebylo prokázáno, že sdělil o poškozeném nepravdivý důkaz (zřejmě míněno údaj). S ohledem na to, že otázka zjištění, zda byl z poškozeného cítit alkohol a zda si řekl o úplatek, je zásadní okolností pro posouzení viny obviněného, měl si soud tento závěr učinit sám, a proto pochybil, pokud tuto okolnost zjistil převzetím závěru z šetření Odboru vnitřní kontroly KŘ PČR Severočeského kraje, kdy navíc žádný záznam o provedení dechové zkoušky u poškozeného nebyl soudu předložen. Ve vztahu k právnímu posouzení skutku pak odvolatel namítl, že jeho vyjádření v rámci vlastního přestupkového řízení nemůže být formálně posouzeno jako „sdělení jinému“, jak vyžaduje skutková podstata trestného činu pomluvy podle § 206 odst. 1 tr. zák., neboť podle § 15 odst. 3 správního řádu jsou oprávněné úřední osoby povinny zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dověděly v souvislosti s řízením a které v zájmu zajištění řádného výkonu veřejné správy nebo v zájmu jiných osob vyžadují, aby zůstaly utajeny. O přestupku navíc koná správní orgán ve smyslu § 49 odst. 2 správního řádu neveřejné ústní jednání. Odvolatel má za to, že pro naplnění formálních znaků trestného činu pomluvy podle § 206 odst. 1 tr. zák. je zapotřebí, aby se jednalo o sdělení pachatelem nepravdivého údaje o poškozeném třetí osobě, přičemž tato třetí osoba nesmí být totožná s poškozeným ale ani příslušná nepravdivý údaj o napadeném prošetřovat v rámci kontrolní činnosti. I kdyby tedy bylo řádně prokázáno, že obsah vyjádření odvolatele je nepravdivý, tato nepravdivá tvrzení byla pronesena za okolností vylučujících jejich šíření, a proto nemohly být jakkoliv ohroženy hodnoty chráněné § 206 tr. zák. Projednávaný skutek proto není trestným činem. V závěru dovolatel navrhl, aby rozhodnutí napadené dovoláním bylo zrušeno a poté aby odvolacímu soudu bylo přikázáno věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu slouží k nápravě vad výlučně právních. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze podřadit do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b trestního řádu. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 trestního řádu. Vadami, které se týkají „jiného nesprávného hmotně právního posouzení“ se rozumí zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Zásah do skutkových zjištění lze připustit v rámci dovolání pouze výjimečně, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel tento nesoulad předmětem dovolání. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu je dán tehdy, pokud by závěr o tom, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu bylo možno vztáhnout i na napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem. Námitka obviněného, spočívající v tom, že svým jednáním nemohl naplnit skutkovou podstatu trestného činu pomluvy dle § 206 odst. 1 trestního zákona není opodstatněná. Obviněný napsal na vysvětlení přestupku, že se policisty zřejmě dotklo, že mu sdělil, že je z něj cítit alkohol a dvacet minut ho bezdůvodně zdržoval, kdy mu odmítl dát menší obnos bez kuponů. Provedenými důkazy se tvrzení obviněného ukázalo nepravdivým. Na podstatu jednání obviněného nemá vliv neveřejný charakter přestupkového řízení. Obviněný si totiž musel být vědom toho, že takové sdělení je svým obsahem stížností na chování policisty ne-li jeho obviněním z trestné činnosti. Musel si být vědom, že obsah jeho sdělení může ohrozit profesní pověst policisty u kolegů i nadřízených, včetně povinnosti nadřízených poškozeného prošetřit pravdivost tohoto tvrzení. Musel být srozuměn i s tím, že v případě, kdy se jeho tvrzení nepodaří vyvrátit, bude s dotyčným zahájeno kázeňské řízení, resp. trestní stíhání. Přesto tyto vědomě nepravdivé údaje, v rámci přestupkového řízení, o poškozeném sdělil. Vzhledem k tomu, že státní zástupkyně neshledala naplnění dovolacího důvodu ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, nelze dle jejího názoru vytýkat odvolacímu soudu, že rozhodl o zamítnutí odvolání obviněného. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu tedy nebyl naplněn. Podané dovolání proto státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství shledává neopodstatněným a navrhla je odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu. Současně vyslovila souhlas, aby Nejvyšší soud České republiky učinil rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) trestního řádu v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu České republiky rovněž souhlasila podle § 265r odst. 1 písm. c) trestního řádu s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Pro