11 Tdo 155/2018 — Nejvyšší soud

11 Tdo 155/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:22. 2. 2018 Spisová značka:11 Tdo 155/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.155.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Omyl právní Organizovaná skupina Dotčené předpisy:§ 283 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku § 19 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:25. 5. 2018 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 2066/18 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tdo 155/2018-137 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 2. 2018 o dovolání obviněných P. S., T. Š., R. D. a J. P. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 5. 2017, sp. zn. 12 To 22/2017, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 6/2016, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných P. S., T. Š., R. D. a J. P. odmítají. O d ů v o d n ě n í: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2016, sp. zn. 2 T 6 /2016, byl obviněný P. S. shledán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, obviněný T. Š. pak účastenstvím ve formě pomoci na zvlášť závažném zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, obviněný R. D. byl shledán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a obviněný J. P. pak byl shledán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a dále přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2 tr. zákoníku. Za to byl obviněnému P. S. uložen v souhrnu s přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 10 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému T. Š. byl uložen v souhrnu s přečinem maření úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem, a dále pak podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 18 měsíců. Obviněný R. D. byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 8 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a dále mu byl uložen trest vyhoštění z území České republiky ve výměře 8 let a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věcí specifikovaných ve výroku rozsudku. Obviněný J. P. byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 let, pro jehož výkon byl zařazen podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku do věznice s ostrahou, a současně mu byl uložen trest vyhoštění z území České republiky ve výměře 10 let a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věcí specifikovaných ve výroku rozsudku. 2. Stalo se tak na základě zjištění (zkráceně popsáno), podle nichž obviněný P. S. ve vzájemné součinnosti a dělbě úkolů s obviněným R. P., jako členové skupiny působící na území více států (Česká republika a Polská republika), se společně s dalšími osobami podíleli na organizování a dovozu léčiva CIRRUS ve velkém rozsahu z Polska na území České republiky s tím, že bude užito k výrobě pervitinu, přičemž obviněný P. S. podle pokynu spoluobviněného R. P. se v době od 2. do 3. 7. 2015 v Polsku podílel na koupi léčiva CIRRUS v množství 30 kg za 30 000 Eur od blíže neurčených osob, které odvezl do A. za účelem prodeje osobám vietnamské národnosti, a když tento obchod nebyl realizován, tak podle pokynu spoluobviněného R. P. odvezl obviněný P. S. léčivo do S., za což si ponechal část léčiva jako odměnu, a spoluobviněný R. P. léčivo zakopal v plastové krabici v blízkosti bydliště obviněného P. S., kde obviněný T. Š. vyzvedl zakopané léčivo z úkrytu a předal dne 15. 7. 2015 obviněnému R. D. Obviněný R. D. dne 15. 7. 2015 převážel igelitové pytle obsahující 28 900 g léčiva CIRRUS, které obsahovalo celkem 9,044 kg pseudoefedrinu, ze kterého mohlo být vyrobeno až 8,325 kg pervitinu, přičemž na výzvu k zastavení mobilní hlídky Celní správy České republiky toto učinil, ale po vystoupení pracovníků celní správy se opět rozjel a začal ujíždět, avšak havaroval, na útěku igelitové pytle obsahující léčivo CIRRUS odhodil a pokoušel se dále uprchnout, než byl příslušníky Celní správy České republiky zadržen. Obviněný J. P. ve vzájemné součinnosti a dělbě úkolů s obviněným R. P. se jako členové skupiny působící na území více států (Česká republika a Polská republika) spolu s dalšími osobami podíleli na organizování a dovozu léčiva CIRRUS ve velkém rozsahu na území České republiky, a to s vědomím, že bude užito k výrobě pervitinu tak, že obviněný J. P. se podílel na koupi léčiva CIRRUS v Polsku, jeho převozu na území České republiky se záměrem jeho následného prodeje za účelem výroby pervitinu. Obviněný J. P. takto zakoupil toto léčivo dne 9. 9. 2015 v Z. v Polské republice od blíže nezjištěných osob a převezl jej do České republiky za účelem dalšího prodeje a výroby pervitinu, avšak dne 10. 9. 2015 bylo léčivo CIRRUS v množství 100 kg tablet, zakoupených za 100 000 Eur, obsahujících 25 197 g pseudoefedrinu, ze kterého bylo možno vyrobit nejméně 18 559 g pervitinu, zajištěno ve vozidle Volkswagen Passat v souvislosti s šetřením dopravní nehody obviněného J. P. Obviněný J. P. pak přechovával u sebe v igelitovém sáčku 4,583 g pervitinu pro vlastní potřebu, která u něj byla nalezena po dopravní nehodě dne 10. 9. 2015. 3. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2016, sp. zn. 2 T 6/2016, podali obvinění odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 5. 2017, sp. zn. 12 To 22/2017, a to tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněných P. S., T. Š., R. D. a J. P. jako nedůvodná zamítl. II. Dovolání 4. Obvinění podali proti rozhodnutí soudu druhého stupně dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy pro nesprávnost právního posouzení skutku nebo pro jiné nesprávné hmotněprávní posouzení. Obvinění T. Š., R. D. a J. P. pak podali dovolání i z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé variantě, jelikož bylo o jejich opravném prostředku rozhodnuto zamítavě, přestože byl v předcházejícím řízení dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., konkrétně pak pod písmenem g). 5. Obviněný P. S. napadl rozhodnutí soudu druhého stupně dovoláním, jehož důvodnost spatřuje v tom, že na základě provedeného dokazování dospěly soudy k nesprávným skutkovým zjištěním a po právní stránce věc nesprávně zhodnotily. Obviněný P. S. předesílá, že považuje za potřebné s hodnocením důkazů a se závěry vrchního soudu polemizovat a připomíná základní východiska hodnocení provedených důkazů vyplývající ze zásad trestního řádu i trestního práva obecně, přičemž zdůrazňuje zásadu in dubio pro reo, a to nejen ve vztahu k hodnocení důkazů jako celku, ale i k hodnocení individuálnímu. Dle obviněného toto však soudy neučinily a důkazy nehodnotily objektivně. Rozhodnutí soudů obou stupňů jsou zatížena vadami v podobě extrémního nesouladu v hodnocení důkazů. Především upozorňuje na hodnocení výpovědi spoluobviněného R. P., kterému bylo přiznáno postavení spolupracujícího obviněného podle § 178a tr. ř., přičemž zdůrazňuje povinnost spolupracujícího obviněného podat úplnou a pravdivou výpověď. Soudy však pokládaly výpověď tohoto spolupracujícího obviněného ve vztahu k obviněnému P. S. za nepravdivou. Právě v v tom je dán extrémní rozpor, když na výpověď spolupracujícího obviněného je nutno hledět jako na pravdivou v celém rozsahu. V opačném případě by pak obviněný R. P. nemohl požívat postavení spolupracujícího obviněného. Současně obviněný P. S. napadá i druhý stěžejní důkaz, a to odposlech a záznam telekomunikačního provozu, když soudy dospěly na základě svévolného hodnocení k závěru, že užití slova „to“ daly do souvislosti s drogami, aniž by připustily jiný výklad. Poukazuje na skutečnost, že původním impulsem cesty do Polska byl nákup náhradních dílů k automobilu a až následně došlo ke změn