11 Tdo 22/2014 — Nejvyšší soud

11 Tdo 22/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:5. 2. 2014 Spisová značka:11 Tdo 22/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:11.TDO.22.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zanedbání povinné výživy Dotčené předpisy:§ 196 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:12. 3. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tdo 22/2014-17 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. února 2014 o dovolání, které podal obviněný M. L., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 3 To 426/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 1 T 2/2013, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. L. odmítá. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. 1 T 2/2013, byl obviněný M. L. uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 2 tr. zákoníku a podle tohoto ustanovení byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců. Současně mu byla podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku uložena povinnost, aby během zkušební doby vedl řádný život, zejména aby hradil běžné výživné a podle svých sil uhradil dlužné výživné. Z podnětu odvolání obviněného Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 3 To 426/2013, podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 písm. a), písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 2 tr. zákoníku a podle tohoto ustanovení ho odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu třiceti měsíců. Současně mu byla podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku uložena povinnost, aby během zkušební doby vedl řádný život, zejména aby hradil běžné výživné a podle svých sil uhradil dlužné výživné. Stalo se tak na podkladě zjištění, že v době od 20. 8. 2010 do 15. 11. 2012 ve V. B., ani jinde neplnil zákonnou vyživovací povinnosti k dcerám J. L., a K. L., a to přesto, že konkrétní výše vyživovací povinnosti mu byla stanovena rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 11. 5. 2006, sp. zn. 2 C 71/2006, částkami 4.000,- Sk měsíčně na J. a 3.000,- Sk měsíčně na K., splatnými vždy do 15. dne v měsíci k rukám matky, a za shora uvedené období 27 měsíců na výživném dluží k rukám matky částku 189.000,- Sk, což je po přechodu na měnu Euro od 1. 1. 2009 dle fixního konverzního kurzu Národnej banky Slovenska v přepočtu 6.273,65 Euro, přičemž obviněný se po celou dobu plnění vyživovací povinnosti vybýval tím, že od srpna 2008, kdy opustil místo svého bydliště, se zdržoval na neznámém místě, aniž by matku dětí jakýmkoli způsobem kontaktoval. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný M. L. dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný nesouhlasí s právní kvalifikací skutku ze strany soudů nižších stupňů. Nebylo totiž prokázáno, že by se úmyslně vyhýbal plnění své zákonné povinnosti po dobu delší než čtyři měsíce. Uznává, že od srpna 2008 neplatí výživné na své nezletilé dcery, neboť v této době zjistil, že byl po celý svůj život neplodný, jelikož trpí vzácnou nemocí tzv. asthenozoospermii. Nemůže tak být otcem nezletilých. Naopak uvádí, že jejich otcem je R. B., který s dětmi fakticky žije, sdílí s nimi společnou domácnost a vyživuje je. Proto má kvůli platné právní úpravě, která mu navíc neumožňovala účinně otcovství popřít, povinnost platit výživné, a to „pouze“ z toho důvodu, že v době jejich narození byl ještě z právního hlediska manželem A. L., která se však již tehdy intimně stýkala s R. B. V souvislosti s účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, hodlá podat návrh na popření otcovství. Přitom se domnívá, že jeho jednání nelze shledat natolik společensky škodlivým, jak je vyžadováno § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Vzhledem k tomu, že trestněprávní odpovědnost má mnohem závažnější důsledky pro jeho život a týká se, resp. měla by se týkat, pouze případů skutečně velice vážných, kdy odpovědnost nelze uplatnit podle jiných právních předpisů, je povinností orgánů činných v trestním řízení v případech, kdy se objeví takto závažné skutečnosti, z nichž lze usuzovat, že otcovství bylo stanoveno nesprávně, tyto skutečnosti řádně prověřit. Obviněný poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2007, sp. zn. 3 Tdo 1482/2006, že trestněprávní soudy nejsou vázány pravomocnými rozsudky civilních soudů ohledně výše výživného, tím spíše by tedy neměly být vázány rozsudky civilních soudů ani pokud jde o otcovství dítěte, a to zejména v případě tak zásadních pochybností, jaké v tomto případě vyvstaly. Následně v dovolání soudům vytýká nedostatečné dokazování, jelikož nebyl proveden test DNA a k otázce výše výživného neproběhlo žádné dokazování s ohledem na jeho aktuální příjmy a celkovou majetkovou situaci. Dovolatel se dále domnívá, že zamítnutím jeho důkazního návrhu na výslech svědka R. B. došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 6 Úmluvy. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc přikázal Okresnímu soudu v Českém Krumlově k novému projednání a rozhodnutí. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. V obecné rovině je nutno zdůraznit a připomenout, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi