11 Tdo 25/2021 — Nejvyšší soud

11 Tdo 25/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:22. 4. 2021 Spisová značka:11 Tdo 25/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:11.TDO.25.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Práva obviněného Právo na spravedlivé soudní řízení Dotčené předpisy:§ 33 odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:26. 7. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tdo 25/2021-1133USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 4. 2021 o dovolání obviněného P. K., nar. XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Příbram, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2020, sp. zn. 61 To 515/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 6 T 6/2017, t a k t o : I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2020, sp. zn. 61 To 515/2020, zrušuje. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. III. Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný P. K., nar. XY v XY, nebere do vazby. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. 6. 2017, sp. zn. 6 T 6/2017, byl obviněný P. K. uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku. Za to a za zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 2 T 186/2015, a za zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 27. 10. 2016, sp. zn. 8 T 160/2015, byl odsouzen podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl u obviněného zrušen ve výroku o trestu rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 2 T 186/2015, rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 27. 10. 2016, sp. zn. 8 T 160/2015, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněnému byla rovněž podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit poškozené F., IČ XY, se sídlem XY, částku 1.735.000,- Kč jako náhradu škody, kterou svým trestným činem způsobil. 2. Stalo se tak na základě zjištění, že obviněný P. K.: v blíže nezjištěné době v listopadu 2012, v úmyslu získat peněžní prostředky, aniž by k tomu byl oprávněn, si jménem společnosti ORFIP s.r.o., IČ: 264 56 796, se sídlem Lužná 591/4, Praha 6, půjčil od poškozené společnosti F., IČ: XY, se sídlem XY, zastoupené jednatelem R. B., nar. XY, finanční částku ve výši 2.300.000,- Kč pod záminkou, že ji použije k investiční podnikatelské činnosti, konkrétně na nákup licencí HUP od společnosti MICROSOFT s.r.o., IČ: 471 23 737, se sídlem Vyskočilova 1561/4a, Praha 4, a to až s 10% měsíčním zhodnocením, ačkoliv věděl, že žádné licence od společnosti MICROSOFT s.r.o. kupovat nebude, načež byla předmětná finanční částka v rámci čtyř plateb ze dne 5. 11., 10. 12. a 20. 12. 2012 připsána na bankovní účet společnosti ORFIP s.r.o. č. XY, vedený u ČSOB, a.s., přičemž tyto byly následně obratem vybrány v hotovosti, a následně dne 7. 1. 2013 v kanceláři společnosti F. na adrese XY, podepsal uznání dluhu, ve kterém stvrdil, že půjčka bude uhrazena společnosti ORFIP s.r.o. do dne 17. 6. 2013 a současně ji zajistil podpisem směnky vlastní ze dne 7. 1. 2013 znějící na částku 2.500.000,- Kč splatnou dne 17. 6. 2013, avšak půjčené finanční prostředky nevrátil a předmětnou částku si ponechal pro svoji vlastní potřebu, čímž způsobil poškozené společnosti F. škodu ve výši 2.300.000,- Kč, a až dodatečně v období od 21. 8. 2013 do 19. 9. 2014 postupně uhradil na bankovní účet č. XY, vedený u Air Bank, a.s.., jehož majitelkou je L. B., nar. XY, celkovou částku 565.000,- Kč. 3. Rozsudek soudu prvního stupně napadli odvoláním jednak obviněný, jednak státní zástupkyně proti výroku o trestu v neprospěch obviněného, o kterých rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 17. 9. 2020, sp. zn. 61 To 515/2020, tak, že obě odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl. Ve vztahu k podanému odvolání obviněného lze již na tomto místě připomenout, že v jeho písemném vyhotovení, a stejně tak u veřejného zasedání odvolacího soudu, se obviněný domáhal doplnění dokazování, a to svým výslechem, čemuž odvolací soud nevyhověl. II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu 4. Proti výše označenému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání. Obviněný své dovolání opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 5. Po stručném shrnutí dosavadního průběhu řízení obviněný P. K. především namítal, že celé dosavadní řízení je zatíženo zásadní procesní vadou spočívající v nerespektování zásady speciality. Jeho trestní stíhání v posuzované věci je nepřípustné a je vedeno v rozporu s právním řádem České republiky, přičemž porušuje jeho právo na spravedlivý proces. Závěry Městského soudu v Praze jsou v rozporu s § 198 odst. 1 písm. f) zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, protože se nikdy nevzdal svého práva na uplatnění zásady speciality ve smyslu uvedeného ustanovení. K jeho vydání do České republiky nedošlo na základě evropského zatýkacího rozkazu vydaného Obvodním soudem pro Prahu 4 dne 8. 8. 2016, sp. zn. 0 Nt 12009/2016, který se vztahoval k nyní posuzovanému trestnému činu podvodu, nýbrž byl vydán do České republiky výlučně na základě evropského zatýkacího rozkazu vydaného Okresním soudem v Kolíně dne 27. 4. 2017, sp. zn. 8 T 160/2015, který se vztahoval na jiné dva trestné činy podvodu a dále na tři trestné činy zanedbání povinné výživy. K jeho vydání z Velké Británie do České republiky došlo pouze toliko pro ty trestné činy podvodu, které řešil Okresní soud v Kolíně, nikoliv pro nyní posuzovaný podvod Obvodním soudem pro Prahu 4. Pokud by však Nejvyšší soud zaujal opačný závěr, obviněný namítl, že proces jeho předání byl proveden v rozporu s ustanoveními § 193 a násl. zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, když Obvodní soud pro Prahu 4 měl odvolat jím vydaný evropský zatýkací rozkaz, jelikož byl odvolán příkaz k jeho zadržení, a to ve smyslu § 197 odst. 1 písm. a) zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. Trestní řízení je tak stiženo závažnou procesní vadou. 6. Obviněný brojil proti nesprávnému právnímu posouzení mu přisouzeného trestného činu námitkou, že nižší soudy neprokázaly naplnění subjektivní stránky zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, neboť společnost ORFIP, s.r.o. byla v inkriminované době ve velmi dobré finanční situaci, tudíž absentoval jakýkoliv důvod, aby uvedená společnost měla v úmyslu peníze vylákat. Nadto byl obviněný v uvedené době pouze zaměstnancem společnosti ORFIP s.r.o. 7. Dále namítl, že v rámci odvolacího řízení očekával přehodnocení otázky spojené se zásadou speciality odvolacím soudem, avšak pokud by k tomuto nedošlo, byl obviněný připraven se podrobně ke skutkovým otázkám, které mu byly kladeny za vinu, vyjádřit osobně v rámci svého výslechu u odvolacího soudu. Obviněný svůj výslech navrhl v rámci odvolání, nicméně odvolací soud tento návrh zamítl s odůvodněním, že měl možnost se v průběhu celého trestního řízení k žalované trestné činnosti vyjádřit, a že je právem obviněného si zvolit konkrétní způsob obhajoby. Při zohlednění důkazní situace v trestním řízení odvolací soud dospěl k závěru, že není nutné provést důkaz opětovným výslechem obviněného, a proto důkazní návrh obviněného pro nadbytečnost zamítl. Tímto postupem odvolací soud hrubým způsobem zasáhl do jeho práva na obhajobu a na spravedlivý proces. 8. Konečně brojil proti nezohlednění zásady subsidiarity trestní represe, kdy vztah obviněného a poškozené společnosti byl a je vztahem pouze obchodní povahy, nikoliv povahy trestní, k čemuž odkázal na bod IV. odůvodnění svého odvolání proti rozsudku nalézacího soudu. Obviněný rovněž uvedl, že nižší soudy dospěly k takovým skutkovým zjištěním, která postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění nevyplývají z pr