11 Tdo 370/2018 — Nejvyšší soud

11 Tdo 370/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 4. 2018 Spisová značka:11 Tdo 370/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.370.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Důvody dovolání Dotčené předpisy:§ 265b odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:27. 7. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tdo 370/2018-30 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 4. 2018 o dovolání, které podal obviněný J. F., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 12 To 386/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 1 T 60/2017, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. F. odmítá. O d ů v o d n ě n í : 1. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 15. 6. 2017, sp. zn. 1 T 60/2017, byl obviněný J. F. uznán vinným v bodech 1) a 2) výroku rozsudku přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, za což byl podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný J. F. dopustil trestné činnosti tím, že: „Obžalovaný M. K., který jako odsouzený vykonával trest odnětí svobody ve věznici ve V., okres K., užíval bez povolení mobilní telefon, jehož prostřednictvím požádal v období od 17. 5. 2016 do 29. 5. 2016 obžalovaného J. F. o opatření nepovolených návykových látek a obžalovanou R. F. a obžalovanou D. M. o zaslání těchto látek ukrytých v pánských boxerkách do věznice na jména odsouzených, která jim nadiktoval, stejně jako jména, která mají na zásilky uvést jako odesílatele, a na základě jeho žádosti: 1) v době od 17. 5. 2016 do 20. 5. 2016 opatřil na nezjištěném místě obžalovaný F. 0,553 g drogy pervitin, která obsahovala látku metamfetamin, uvedenou v seznamu psychotropních látek v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek, vydaného na základě zmocnění zákona č. 167/1998 Sb., drogu předal obžalované M., podle dohody pak obžalovaná M. a obžalovaná F. drogu vložily do dvojité látky přední části černých boxerek, které spolu s dalšími věcmi vložily do zásilky, podle pokynu obžalovaného K. obžalovaná M. napsala na zásilku jako adresáta odsouzeného V. N. a jako odesílatele K. D., zásilku s věcmi pak společně odeslaly dne 19. 5. 2016 z pobočky České pošty v D. do Věznice V., kam byla doručena dne 20. 5.2016, 2) v době od 25. 5. 2016 do 27. 5. 2016 opatřil na nezjištěném místě obžalovaný F. 0,020 g drogy heroinu, uvedené v seznamu omamných látek v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek, vydaného na základě zmocnění zákona č. 167/1998 Sb., drogu předal obžalované M., podle dohody pak obžalovaná M. a obžalovaná F. drogu ukryly do dvojité látky přední části černých boxerek, které spolu s dalšími věcmi vložily do zásilky, podle pokynu obžalovaného K. obžalovaná M. napsala na zásilku jako adresáta odsouzeného P. J. a jako odesílatele H. J., zásilku s věcmi pak společně odeslaly dne 27. 5. 2016 z pobočky České pošty v D. do Věznice V., kam byla doručena dne 30. 5. 2016, 3. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu i ohledně obviněných M. K., R. F. a D. M. 4. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný J. F. odvolání, které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 12 To 386/2017, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. 5. Citované usnesení Krajského soudu v Praze napadl obviněný J. F. prostřednictvím svého obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, jímž byl uznán vinným a uložen mu trest, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265 odst. 1 písm. g) tr. ř., t. j., že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Ve svém mimořádném opravném prostředku obviněný předně poukazuje, že skutková zjištění soudů nižších stupňů jsou ve vztahu k jeho osobě v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Vytýká, že oba soudy své hodnotící úvahy nevysvětlily přesvědčivým způsobem, ani se náležitě nevypořádaly s důkazy svědčícími v jeho prospěch. Pokud výpovědi jeho i spoluobviněné R. F. vyhodnotily jako nevěrohodné, což vyvodily z jejich údajné domluvy o tom, jak budou v hlavním líčení vypovídat z důvodu eliminace jeho trestní odpovědnosti, rovněž tyto své závěry logicky neodůvodnily. Přitom ani on, ani R. F. v přípravném řízení nevypovídali, ani nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by této jejich údajné domluvě nasvědčovaly. Soudy rovněž opomněly hodnotit tu část výpovědi policisty – svědka J. N., který uváděl, že v praxi často dochází k tomu, že zaslání drogy je přislíbeno, avšak následně není do věznice dodána, čímž podpořil jak tvrzení obviněného, tak i R. F., že ani jí, ani obviněné D. M. žádné drogy neopatřil. Soudy tak vycházely pouze z odposlechů a záznamů telefonních hovorů, přičemž v prvním případě pominuly skutečnost, které osobě měl údajně drogy předat a v druhém případě, o jakou drogu byl obviněným M. K. požádán, a která byla následně zajištěna v zásilce. Soud prvního stupně rovněž pominul, že v obou případech nebyl tak jako obviněné R. F. a D. M. zachycen na kamerových záznamech pošty. Má tedy za to, že soudy obou stupňů hodnotily důkazy zcela izolovaně, nikoliv ústavně souladným způsobem, a jejich závěry, které nemají oporu v provedeném dokazování, jsou zcela nepodložené. 6. Za stěžejní poté označil obviněný skutečnost, že skutkové závěry a hmotněprávní posouzení jeho jednání soudy učinily na základě procesně nepoužitelných důkazů, neboť pominuly zásadní pochybení vyšetřujícího orgánu při zajišťování zásilek. Pokud odvolací soud poukazuje na fakt, že „závadné“ zásilky byly zasílány do zařízení, kde se vykonává trest odnětí svobody, přičemž podle procesních předpisů (zejm. § 33 odst. 1 vyhl. č. 345/1999 Sb. a § 24 odst. 2 zák. č. 169/1999 Sb.) je Vězeňská služba oprávněna provádět kontrolu korespondence a balíčků, tento jeho závěr lze akceptovat jen potud, pokud by vyšetřující orgán na základě realizovaných odposlechů nevěděl o tom, že závadová zásilka má směřovat do věznice, ale byl by touto informován následně, tedy až poté, co by sama věznice v rámci své kontrolní pravomoci zásilku zajistila. Vady v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí obviněný spatřuje v tom, že při zajištění a otevření zásilek, v nichž byly nalezeny zakázané látky, nebylo postupováno v souladu s trestním řádem. Z úředních záznamů ze dne 24. 5. 2016 (vyhodnocení akce „Vinárna“ III.) a ze dne 27. 6. 2016 (vyhodnocení akce „Vinárna“ IV.), jakož i z výpovědi svědka J. N. je totiž nepochybné, že o směřování závadových zásilek vyšetřující orgán bezpečně věděl ještě předtím, než zásilka do věznice dorazila, a pokud vyrozuměl oddělení věznice o výskytu závadových zásilek, nepostupoval v souladu s § 86 a násl. tr. ř. Důkazy spočívající v zajištění zásilek tak byly získány nepřípustným obcházením zákonné úpravy § 86 a § 87 tr. ř., k čemuž odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 5 Tdo 1010/2013. Vyslovuje závěr, že důkazy tímto nezákonným způsobem opatřené (zajištěné zakázané látky a jejich následné zkoumání), když ve věznici bylo fakticky na základě informací vyšetřujícího orgánu provedeno zadržení zásilky podle § 86 tr. ř. a její otevření podle § 87 tr. ř. bez předchozího příkazu státního zástupce či policejního orgánu, resp. souhlasu soudce k otevření takové zásilky, jsou neúčinné a procesně nepoužitelné, a nemohou tvořit podklad výroku o vině. 7. S ohledem na výše uvedené obviněný závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2017, č. j. 12 To 386/2017-382, včetně rozhodnutí na něj obsahově navazujících, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal tomuto soudu věc k novému projednání a rozhodnutí. Rovněž uvedl, že učinil podnět předsedkyni senátu soudu prvního stupně k podání návrhu na odklad výkonu napadeného rozhodnutí podle § 265h odst. 3 tr. ř. s tím, aby případně Nejvyšší soud postupoval podle § 265o odst. 1 tr. ř. 8. Z vyjádření státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní