11 Tdo 482/2025 – Nejvyšší soud

11 Tdo 482/2025-504 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 7. 2025 o dovolání obviněného P. E., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 1. 2025, sp. zn. 7 To 279/2024, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 24 T 36/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. E. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 27. 11. 2024, sp. zn. 24 T 36/2024, byl obviněný P. E. uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 2. Stalo se tak na podkladě skutkových zjištění, že: ačkoliv neměl zvláštní oprávnění k zacházení s omamnými a psychotropními látkami dle ust. § 4 a ust. § 8 zákona č. 167/1998 Sb., vyrobil a distribuoval psychotropní látku zvanou pervitin (tj. hydrochlorid metamfetaminu), který je uveden v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb. mezi psychotropními látkami zařazenými do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách ze dne 21. 2. 1971, jež byla vyhlášena ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 62/1989, a to: - na různých místech v XY a v XY, okr. XY, v přesně nezjištěné době v období od 12. 10. 2023 do 3. 3. 2024 poskytl pervitin (tj. hydrochlorid metamfetaminu) M. D., a to celkem ve 4 případech v množství v hodnotě nejméně 1 300 Kč, z toho 1x jako protislužbu za poskytnutí bytu k výrobě pervitinu a 3x za celkovou částku 1 100 Kč, - v bytě č. 12 na adrese XY, XY, okr. XY, v přesně nezjištěné době od 2. 3. 2024 do 3. 3. 2024 dokončil proces výroby přesně nezjištěného množství pervitinu (tj. hydrochlorid metamfetaminu), kdy mu byt k této činnosti poskytl M. D. 3. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný P. E., rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 21. 1. 2025, sp. zn. 7 To 279/2024, tak, že z jeho podnětu podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 20 (dvaceti) měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Jinak ponechal napadený rozsudek beze změn. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Citovaný rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadl obviněný P. E. prostřednictvím svého obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., když má za to, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy a rozhodnutí nižších soudů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. 5. Ve svém mimořádném opravném prostředku obviněný ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítá, že odvolací soud nezpochybnil skutková zjištění soudu prvního stupně, která označil za správná a úplná s tím, že jim odpovídá i použitá právní kvalifikace, ačkoliv tato jsou ve zjevném nesouladu s obsahem provedených důkazů. Tím došlo k porušení základních zásad trestního řízení, a to zásady volného hodnocení důkazů, zásady vyhledávací a presumpce neviny. Vytýká, že soudy nižších stupňů učinily chybné závěry o jeho vině, když nesprávně zhodnotily skutkový stav, který nemá oporu v provedeném dokazování, nevypořádaly se se všemi okolnostmi významnými pro svá rozhodnutí a neprovedly řádně všechny důkazy potřebné k objasnění věci. 6. Předně uvedl, že od počátku označoval výpověď svědka M. D. za nepravdivou s poukazem zejména na jeho drogovou závislost i trestní minulost a zpochybnil tak jeho věrohodnost. Současně poukázal na podstatné rozpory v jeho výpovědi – jediného důkazu o vině ohledně předmětného skutku a v důsledku toho i na nedostatečné objasnění skutkového stavu. Ačkoliv v přípravném řízení svědek D. dne 20. 3. 2024 vypověděl, že mu pervitin ve třech případech prodal a v jednom případě dal zadarmo, u hlavního líčení dne 29. 7. 2024 k výslovnému dotazu soudu již zmiňoval pouze jeden případ, k němuž uvedl, že obviněný měl trošku pervitinu, tak mu ho údajně „cinknul do papíru“. Pokud nižší soudy neodůvodnily své úvahy k rozporům ve výpovědi svědka, porušily princip presumpce neviny zakotvený v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a v čl. 6 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a z něj vyplývající princip rozhodování in dubio pro reo. 7. Obviněný vznesl námitku i proti rozsahu dokazování před soudy nižších stupňů, neboť k posouzení věrohodnosti svědka D. nebyl ustanoven znalec za účelem vypracování jím navrženého znaleckého posudku, přičemž zamítnutí jeho návrhu nebylo ze strany soudu přesvědčivě odůvodněno. Nemohla tak být posouzena schopnost tohoto jediného svědka vnímat okolnosti, o nichž vypovídal a tyto si zapamatovat především s přihlédnutím k jeho drogové závislosti. Za situace, kdy rozhodnutí soudů bylo založeno na jediném důkazu, bylo nezbytné, aby posoudily všechny důkazy v jejich celku a doplnily dokazování tak, aby byly naplněny požadavky vyplývající z čl. 36 odst. 1 Listiny a § 2 odst. 5 tr. ř., což se však nestalo. 8. Obdobná situace, i když poněkud složitější, nastala podle obviněného i v případě dalšího jednání, kdy byl v přípravném řízení sice usvědčován výpovědí svědka M. D., nicméně tato nebyla podpořena ani výpovědí svědka K. L. ani žádným jiným přímým důkazem. Ostatní provedené důkazy byly pouze nepřímé a nelze z nich mimo vší pochybnost učinit skutkový závěr, že se v bytě svědka M. D. vůbec někdy nějaký pervitin vyráběl, ev. zda se v něm výroba pervitinu pouze dokončovala, kdy k tomu mělo dojít a již vůbec ne, kdo se toho měl dopustit. Opětovně tak poukázal na podstatné rozpory ve výpovědi svědka D. Zatímco v přípravném řízení tento svědek ve výpovědi ze dne 20. 3. 2024 obviněného z výroby pervitinu ve svém bytě usvědčoval, u hlavního líčení dne 29. 7. 2024 tuto výpověď doplnil v tom smyslu, že „To, že přišel ke mně obžalovaný uvařit pervitin, si tam asi dopsali oni“ a dále „Vůbec nevím, že ho šel ke mně přímo dělat. To vůbec nebyla pravda. To říkali oni“ (míněno vyslýchající policisté). Ani u tohoto skutku soudy neodůvodnily své úvahy stran zjevných rozporů ve výpovědi svědka D. a porušily tak princip presumpce neviny zakotvený v čl. 40 odst. 2 Listiny a v čl. 6 odst. 2 Úmluvy a z něj vyplývající princip in dubio pro reo. 9. V této souvislosti obviněný poukázal na účelovost tohoto řízení s přihlédnutím k probíhajícímu řízení u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 33 T 5/2024, v níž byl vzat do vazby, kterou vykonával od 29. 3. 2023 do 12. 10. 2023. Vzhledem k tomu, že z vazby musel být propuštěn, neboť nebyla v zákonné lhůtě prodloužena, v zahájení trestního stíhání v předmětné věci spatřuje účelové dosažení toho, aby mohl být opětovně vzat do vazby, což se nakonec také podařilo. 10. Obviněný vznesl též námitku proti rozsahu dokazování před soudy nižších stupňů. Pokud se týká znaleckého posudku k posouzení věrohodnosti svědka D., odkázal na výše uvedenou argumentaci. Nebylo rovněž vyhověno ani jeho návrhu na ustanovení znalce z oboru chemie, který by potvrdil či vyvrátil, zda se v bytě D. skutečně pervitin vyráběl, ev. jeho výroba dokončovala, a případně určil období, kdy k tomu mohlo dojít. Nemohl tak být učiněn spolehlivý skutkový závěr o tom, zda se v předmětném bytě vůbec někdy nějaký pervitin vyráběl, či zda se v něm výroba pervitinu pouze dokončovala, kdy k tomu mělo dojít a již vůbec ne, zda se toho mohl dopustit právě obviněný. Skutkové závěry nižších soudů jsou tak ve zjevném rozporu s výpovědí I. Š. a R. S., kteří v bytě D. žijí a v uvedenou dobu se v něm zdržovali. Ti přitom nepotvrdili jak přítomnost obviněného v bytě, tak ani údajnou výrobu pervitinu, ev. dokončení jeho výroby v době, kdy byl v bytě přítomen. Odmítá, že by v bytě pervitin vyráběl, či proces jeho výroby dokončoval, neboť by v něm musel být cítit silný zápach, který by nemohl zůstat bez povšimnutí těchto osob. 11. Má za to, že skutkové závěry nižších soudů jsou rovněž ve zjevném rozporu i s obsahem zvukového záznamu telefonického rozhovoru mezi K. L. a M. D. ze dne 5. 3. 2024, během kterého svědek D. zmiňuje zejména osobu, o níž hovoří slovy „ta hlava zrzavá“ a „ať to vrátí ta hlava rezavá nebo já mu dám, mu vytrhám ty vlasy český, všechny ty pazuchy rezavý“, kterou však v žádném případě dle tohoto popisu s ním nelze ztotožnit. V tomto rozhovoru zazněla jména či přezdívky dalších osob (např. „K.“ a „M.“), které však v přípravném řízení ani později nebyly ustanoven