11 Tdo 493/2025 – Nejvyšší soud

11 Tdo 493/2025-238 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 7. 2025 o dovolání obviněného P. S., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích, ze dne 15. 1. 2025, sp. zn. 14 To 334/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 3 T 167/2024, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. S. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 20. 11. 2024, č. j. 3 T 167/2024-200, byl obviněný P. S. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Za toto jednání byl podle § 147 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků a šesti měsíců. Vyjma toho okresní soud obviněnému podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let a šesti měsíců. 2. Proti výše uvedenému rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí podal obviněný odvolání, které směřoval výhradě do výroku o uloženém trestu. O tomto řádném opravném prostředku rozhodl Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 15. 1. 2025, č. j. 14 To 334/2024-214, a to tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné. 3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že: dne 24. 5. 2024 v 10:03 hodin na silnici číslo XY mezi obcemi XY a XY, okres XY, jako řidič nákladního motorového vozidla tov. zn. MAN TGL, RZ XY, v rozporu s § 18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů, na rovném a přehledném úseku v důsledku rychlosti jízdy nepřiměřené provozu, poté, co dojel kolonu stojících a pomalu jedoucích vozidel, nestačil na situaci reagovat a narazil do zadní části stojícího osobního motorového vozidla tov. zn. Škoda Kodiaq, RZ XY, které bylo odraženo vpřed a přední částí narazilo do zadní části pomalu jedoucího osobního motorového vozidla tov. zn. Renault Twingo, RZ XY, to se nárazem stočilo a zůstalo stát vpravo mimo kolonu vozidel, čímž vozidlo tov. zn. Škoda Kodiaq přední částí narazilo do zadní části dalšího stojícího osobního motorového vozidla tov. zn. Dacia Jogger, RZ XY, a to přední částí narazilo do zadní částí rozjíždějícího se osobního motorového vozidla tov. zn. Mercedes-Benz E 220 D, RZ XY, přičemž řidič osobního motorového vozidla tov. zn. Škoda Kodiaq F. S., utrpěl drobný intra cerebrální hematom, nestabilní zlomeninu hrudního obratle Th9, s nutností operace spočívající v zadní fixaci obratlů Th8 až Th11, s hospitalizací do 7. 6. 2024 a dobou léčení nejméně do 24. 7. 2024, kdy byl omezen psychosomatickým neklidem, bolestí hlavy, bolestí páteře s nutností klidu na lůžku, s následnou rehabilitační a lázeňskou péčí a dosud přetrvávajícími zdravotními následky, dále řidič osobního motorového vozidla tov. zn. Dacia Jogger J. K., utrpěl tržnou ránu pod pravým obočím v oblasti horního víčka o délce 3 cm, pohmoždění levého lokte a levého zápěstí s hematomem v oblasti lokte s dobou léčení do 12. 6. 2024, kdy byl omezen bolestivostí a omezením hybnosti levé ruky. II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu 4. Obviněný P. S. napadl výše citované usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 15. 1. 2025, č. j. 14 To 334/2024-214, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 20. 11. 2024, č. j. 3 T 167/2024-200, dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce, které opětovně zaměřil výlučně proti výroku o trestu, konkrétně proti výroku o uloženém trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel. Odkázal přitom na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť podle jeho mínění napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 5. V prvé řadě dovolatel předeslal, že si je dostatečně vědom existence judikatury, v rámci které Nejvyšší soud mnohokrát deklaroval, že námitka stran nepřiměřenosti uloženého trestu nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem vymezených dovolacích důvodů – s výjimkou situace, kdy byl uložený trest v extrémním rozporu s povahou a závažností projednávaného trestného činu i s dalšími relevantními hledisky, pro který je ,neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 8 Tdo 71/2022). 6. S poukazem na § 38 odst. 1, 2 tr. zákoníku dovolatel namítl, že každý soud má v rámci své rozhodovací pravomoci povinnost přihlédnout k povaze a závažnosti trestného činu, přičemž zdůraznil, že „naprostým ústavněprávním minimem je dodržení požadavků plynoucích z práva na řádné odůvodnění soudního rozhodnutí jako jednoho z komponentů spravedlivého procesu“ (viz např. nález Ústavního soudu ČR ze dne 7. 8. 2017, sp. zn. II. ÚS 2027/17). 7. V projednávaném případě obviněný již v průběhu hlavního líčení navrhoval, aby mu byl uložen trest zákazu činnosti (spočívající v zákazu řízení motorových vozidel) na samé spodní hranici trestní sazby, která činí jeden rok, přičemž poukazoval na to, že jiné soudy v obvodu působnosti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích v podobných případech ukládají tresty právě v této výši. Na podporu svého tvrzení navrhl soudu prvního stupně, aby si od Okresního soudu ve Svitavách vyžádal kompletní spisový materiál ze dvou řízení vedených pod sp. zn. 2 T 56/2020 a pod sp. zn. 3 T 41/2023, a tím ověřil důvodnost jeho argumentace. Nicméně Okresní soud v Ústí nad Orlicí této žádosti nevyhověl a v odůvodnění svého rozsudku pouze konstatoval, že každý případ je individuální a vyznačuje se jinými okolnostmi, pročež je nelze srovnávat. Rovněž Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích se k návrhu vztahujícímu se k rozhodnutí Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 2 T 56/2020 vůbec nevyjádřil a k rozhodnutí Okresního soudu v Ústí nad Orlicí vedeném pod sp. zn. 3 T 41/2023 jen uvedl, že řidič nákladního vozidla se s ohledem na zasněženou vozovku vypořádával s obtížnou situací. 8. I přes výše uvedené je dovolatel stále přesvědčen, že skutkové okolnosti případů, na které odkázal, jsou s jeho případem přinejmenším srovnatelné. Na podporu svého názoru poukázal na to, že v řízení vedeném u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 2 T 56/2020 bylo projednáváno (velmi podobné) zaviněné jednání řidiče nákladního vozidla, který na rovném a přehledném úseku v důsledku nepřiměřené rychlosti narazil do kolony stojících vozidel, následkem čehož došlo ke zranění jedenácti osob a hmotnému poškození řady vozidel. Podle mínění dovolatele jsou tedy skutkové okolnosti obou případů v podstatě shodné, navíc následky dopravní nehody v jím odkazovaném případě byly – na rozdíl od nyní posuzované věci - objektivně ještě horší. Přesto byl tomuto odsouzenému Okresním soudem ve Svitavách uložen trest zákazu činnosti (spočívající v zákazu řízení motorových vozidel) v trvání jednoho roku. Podobně v řízení vedeném u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 3 T 41/2023 bylo projednáváno zaviněné jednání řidiče nákladního vozidla, který v důsledku rychlosti jízdy, která nebyla přiměřená zasněženému povrchu vozovky, narazil do protijedoucího vozidla, následkem čehož došlo ke zranění jedné osoby. Okresní soud tomuto obviněnému uložil původně trest zákazu činnosti (spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel) na dobu dvou let, avšak odvolací soud na základě obviněným podaného řádného opravného prostředku rozhodl o jeho odvolání (ve věci vedené pod sp. zn. 13 To 167/2023) tak, že mu snížil předmětný trest na délku jednoho roku. Vyjma toho dovolatel poukázal i na rozhodnutí Okresního soudu v Benešově, který v trestní věci vedené pod sp. zn. 10 T 116/2021, uložil řidiči nákladního vozidla za spáchání trestného činu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 a 2 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel rovněž na dobu dvanácti měsíců. 9. K prokázání pravdivosti svých tvrzení dovolatel navrhl, aby si Nejvyšší soud výše uvedené spisové materiály vyžádal a porovnal je s výroky o vině i o trestu v nyní projednávané věci. Jelikož se podle tvrzení obviněného oba soudy nižších stupňů ve svých rozhodnutích nikterak nevypořádaly s výše uvedenými obdobnými trestními případy, v rámci kterých byl odsouzenému vždy ukládán trest zákazu činnosti v podobě zákazu řízení motorových vozidel na samé spodní hranici zákonné trestní sazby, označil rozhodnutí Okresního soudu v Ústí nad Orlicí i Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích za nepřezkoumatelná. K tomuto závěru je dovolatel veden mimo jiné i tím, že v nyní posuzované věci fakticky nebylo naplněno jeho legitimní očekávání st