11 Tdo 728/2017

Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 1. 2016, sp. zn. 34 T 1/2014, byli obvinění:

obvinění C. S. L., D. T. N., D. S. H., H. S. a Ch. V. Ch. v rámci činnosti obchodní firmy SP8 družstvo, se sídlem Slovanská alej 1861/32, Plzeň (dále jen SP8 družstvo), které užívalo také neformální označení „I. G.“ a jehož byl obviněný C. S. L. předsedou, obvinění D. S. H., H. S. a Ch. V. Ch. zaměstnanci a obviněná D. T. N. zde působila jako družka obviněného C. S. L., obvinění C. S. L., C. S. L. a D. S. H. v době nejméně od počátku února 2012 do 21. 1. 2013, obviněný Ch. V. Ch. v době nejméně od počátku února 2012 do 4. 12. 2012 a obviněný H. S. v době nejméně od poloviny března 2012 do 21. 1. 2013, v P., P. a na dalších přesně nezjištěných místech nakupovali, skladovali a se ziskem prodávali jednak agrotechnické prostředky potřebné pro pěstování rostlin tzv. indoor způsobem, tedy při umělém osvětlení, vytápění i zavzdušnění a při intenzivním hnojení a zavlažování, konkrétně pěstební nádoby, boxy a stany, pěstební substráty, vodní čerpadla, různé typy folií, hnojiva a rostlinné stimulátory, hadice, přípravky na ošetřování rostlin, měřící přístroje, lampy, stínidla, výbojky, předřadníky, elektrické kabely, jističe, rozvodné desky, časové spínače a další elektrotechnické předměty a součástky, ventilátory, vzduchové hadice, uhlíkové filtry, termostaty a další součásti vzduchotechniky, jednak řezací přístroje s označením Lazy Boy a OK Trimmer, takto obviněnými opatřené, skladované a prodávané předměty a komponenty byly určeny jednak pro zřízení a provoz indoor pěstíren určených pro nelegální pěstování rostlin konopí, jednak pro zpracování vypěstovaných a vysušených rostlin konopí, to vše s cílem získat marihuanu s vysokým podílem účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinolu (dále jen THC), přičemž obvinění svou činnost vzájemně koordinovali tak, že obvinění C. S. L. a C. S. L. zejména u zahraničních firem působících především v Nizozemí a Velké Británii objednávali a zajišťovali dopravu výše uvedených agrotechnických prostředků a přístrojů do České republiky, obvinění D. S. H., H. S. a Ch. V. Ch. pak zejména na základě pokynů obviněného C. S. L. tyto prostředky a přístroje uskladňovali v objektech na adresách S. a., P., V., P., a P., P., které mělo SP8 družstvo pronajaty, a návazně je vydávali, případně i dopravovali odběratelům především vietnamského původu, všichni obvinění si byli vědomi, k jakému účelu jsou výše uvedené agrotechnické prostředky a přístroje určeny, jen v době od 9. 2. 2012 do 20. 11. 2012 bylo do shora označených skladových prostor SP8 družstva ze zahraničí dopraveno kamionovou přepravou nejméně 36 zásilek obsahujících výše specifikované agrotechnické předměty a komponenty a ke dni 21. 1. 2013 bylo ve skladových prostorách SP8 družstva na adresách V., P., a P., P., uskladněno vedle dalších předmětů nejméně 5.099 kanystrů a lahví různých tekutých hnojiv a prostředků podporujících růst rostlin, 6.796 ks pytlů různých pěstebních substrátů, 191 lahviček s různými přípravky na ošetřování rostlin, 38.059 ks různých květináčů, 503 krabic spiropotrubí, 17 ks balení vzduchotechniky, 287 ks různých ventilátorů, 48 ks předřadníků, 70 ks časových spínačů – z toho 51 ks s termostatem, 214 ks jističů, 47 ks lamp a zářivek, 292 krabic stínidel, 48 ks balení elektrických kabelů, 186 ks výbojek, 12 ks elektrických rozvaděčů, 323 ks termostatů, 5 ks topných těles s ventilátory, 197 ks testerů vody, 579 uhlíkových filtrů, 230 ks hliníkových a plastových folií, 2 ks vodních čerpadel, 5 ks plastových kádí a 2 ks pěstebních stanů,

obvinění C. S. L. a D. S. H. na základě předchozí objednávky uskutečněné nezjištěnou osobou či osobami vietnamského původu u obviněného C. S. L. obviněný D. S. H. ve dnech 11. 2. 2012 a 13. 2. 2012 podle pokynů obviněného C. S. L. a po konzultacích s ním ve dvou případech dopravil dodávkovým vozidlem značky Iveco Daily, ze skladových prostor SP8 družstva umístěných na adrese Plzeň, Slovanská alej 1861/32, nezjištěné množství pěstebních substrátů do rodinného domu v ulici U T. v obci N.-D., okres P.-j., v němž byla v dané době nezjištěnými osobami vietnamského původu provozována nelegální indoor pěstírna konopí, ve které bylo při využití mimo jiné uvedeným způsobem dopravených pěstebních substrátů až do poloviny března 2012 v rozporu s ustanoveními § 4, § 8 a § 24 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, vypěstováno nezjištěné množství rostlin konopí, ze kterých bylo získáno nezjištěné množství marihuany,přičemž oba obvinění si byli vědomi, že jimi poskytnuté pěstební substráty budou dalšími osobami využity k nelegálnímu pěstování rostlin konopí s cílem získat z nich marihuanu,

obvinění C. S. L. a D. S. H. na základě předchozí objednávky uskutečněné nezjištěnou osobou či osobami vietnamského původu u obviněného C. S. L. obviněný D. S. H. ve dnech 23. 2. 2012 a 1. 3. 2012 podle pokynů obviněného C. S. L. a po konzultacích s ním naložil ve dvou případech ve skladových prostorách SP8 družstva umístěných na adrese Plzeň, Slovanská alej 1861/32, nezjištěné agrotechnické prostředky do dodávkového vozidla značky Iveco Daily, vozidlo následně předal dalším osobám, které v něm naložené agrotechnické prostředky dopravily do rodinného domu v obci K.u B., okres T., v němž byla v dané době nezjištěnými osobami vietnamského původu provozována nelegální indoor pěstírna konopí, ve které bylo při využití mimo jiné uvedeným způsobem dopravených agrotechnických prostředků až do 27. 6. 2012 v rozporu s ustanoveními § 4, § 8 a § 24 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, vypěstováno nezjištěné množství rostlin konopí, ze kterých bylo získáno nezjištěné množství marihuany, a ke dni 27. 6. 2012 zde bylo pěstováno dalších 374 sazenic konopí, kdy kompletním vysušením uvedených rostlin by byla získána toxikomanicky využitelná drť - marihuana o hmotnosti 427,4 gramů a obsahující 11,1 gramů účinné látky THC, přičemž oba obvinění si byli vědomi, že jimi poskytnuté agrotechnické prostředky budou využity dalšími osobami k nelegálnímu pěstování rostlin konopí s cílem získat z nich marihuanu,

obvinění C. S. L. a D. S. H. na základě předchozí objednávky uskutečněné nezjištěnou osobou či osobami vietnamského původu u obviněného C. S. L. obviněný D. S. H. podle pokynů obviněného C. S. L. a po konzultacích s ním dne 10. 5. 2012 v době od 9.08 hodin do 17.34 hodin s další nezjištěnou osobou vietnamského původu dopravil dodávkovým vozidlem značky Iveco Daily, ze skladových prostor SP8 družstva umístěných na adrese P., P., nejméně čtyři velké cívky elektrického kabelu a nezjištěné množství pytlů s pěstebním substrátem do haly v areálu společnosti KOVO J., s. r. o., na adrese S., S., okres P.-j., na stavební parcele v katastrálním území S., kde v dané době byla nezjištěnými osobami vietnamského původu zřizována rozsáhlá nelegální indoor pěstírna konopí s cílem získat zpracováním vypěstovaných rostlin konopí marihuanu, přičemž popsaným způsobem dopravené komponenty byly určeny a užity právě k budování a provozu této pěstírny, čehož si oba obvinění byli vědomi, ve zřízené indoor pěstírně pak byly nejméně již odsouzeným N. H. T., v rozporu s ustanoveními § 4, § 8 a § 24 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, až do 1. 8. 2012 skrytým způsobem za použití umělého osvětlení, zabudované ventilace, vzduchotechniky, speciálních hnojiv a chemických přípravků podporujících růst rostlin pěstovány rostliny konopí, ke dni 1. 8. 2012 se jednalo o 613 vzrostlých rostlin o velikosti 60 – 100 cm, 509 vzrostlých rostlin o velikosti 50 – 90 cm a 837 vzrostlých rostlin o velikosti 30 – 55 cm, tedy celkem 1.959 vzrostlých rostlin konopí, kdy kompletním vysušením všech uvedených rostlin by byla získána toxikomanicky využitelná drť - marihuana o hmotnosti 32.402,85 gramů a obsahující 2.039,38 gramů účinné látky THC,

obvinění C. S. L., D. S. H., H. S. a Ch. V. Ch. vždy na základě pokynů obviněného C. S. L., jenž přijal objednávku od již odsouzených T. V. T. a D. Q. L., anebo od dalších nezjištěných osob vietnamského původu jednajících v součinnosti se jmenovanými odsouzenými na dodání komponentů potřebných pro zřízení nelegální pěstírny konopí, nejprve obviněný H. S. v době od 5. 10. 2012 do 8. 10. 2012 v P. v prodejně společnosti E. koupil větší množství elektrických kabelů, které pak za částku nejméně 150.000,--Kč v témže městě předal odsouzeným T. V. T. a D. Q. L., návazně obvinění D. S. H. a Ch. V. Ch. dne 17. 10. 2012 v odpoledních hodinách ve skladových prostorách SP8 družstva umístěných na adrese P., V., naložili do dodávkového vozidla značky Iveco Daily, části vzduchotechniky, elektrotechnické součástky, pěstební substráty a další nezjištěné komponenty, vše v prodejní ceně nejméně 300.000,--Kč, které poté obviněný D. S. H. dopravil uvedeným vozidlem do P., kde vozidlo předal dalším nezjištěným osobám vietnamského původu, které s vozidlem odjely do objektu zemědělské usedlosti v obci T., okres P.-s., a dopravené komponenty zde vyložily, přičemž veškeré shora specifikované předměty byly určeny a již odsouzenými T. V. T. a D. Q. L. i dalšími nezjištěnými osobami využity k vybudování rozsáhlé nelegální indoor pěstírny konopí s cílem získat zpracováním vypěstovaných rostlin konopí marihuanu, čehož si všichni obvinění byli vědomi, ve zřízené indoor pěstírně pak již odsouzení T. V. T. a D. Q. L. v rozporu s ustanoveními § 4, § 8 a § 24 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, až do 10. 1. 2013 za použití umělého osvětlení, vytápění, odvětrávání, hnojiv a chemických přípravků podporujících růst rostlin pěstovali rostliny konopí s cílem získat vysušením jejich vrcholíků marihuanu, ke dni 10. ledna 2013 takto v pěstírně sušili vrcholíky získané ze zde již vypěstovaných rostlin konopí, a to o celkové váze 66,298 kg, dále zde ještě pěstovali 20 kusů rostlin konopí o výšce 60 až 70 cm a 198 kusů rostlin konopí o výšce 10 až 15 cm, kdy kompletním vysušením všeho uvedeného rostlinného materiálu by byla získána toxikomanicky využitelná drť - marihuana o hmotnosti 32.429,8 gramů a obsahující 5.033,59 gramů účinné látky THC,

obviněný N. V. H. v době od dubna 2012 do července 2012 v P., S., okres P.-j., případně na dalších nezjištěných místech v České republice se podílel na vzniku a trvání nájemního vztahu k objektu haly v areálu společnosti KOVO J., s. r. o., na adrese S., S., okres P.-j., nacházející se na stavební parcele v katastrálním území S., kterou uvedená obchodní společnost od 1. 5. 2012 pronajala nezjištěným osobám vietnamského původu, z nichž jedna při uzavření nájemní smlouvy datované dnem 1. 5. 2012 vystupovala pod cizí identitou jako N. V. K., a v této souvislosti předložila cestovní pas jmenovaného, přičemž zmíněné nezjištěné osoby vietnamského původu následně v takto pronajatém objektu zřídily rozsáhlou nelegální indoor pěstírnu konopí s cílem získat zpracováním vypěstovaných rostlin konopí marihuanu, ve které pak byly nejméně již odsouzeným N. H. T., v rozporu s ustanoveními § 4, § 8 a § 24 odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, až do 1. 8. 2012 skrytým způsobem za použití umělého osvětlení, zabudované ventilace, vzduchotechniky, speciálních hnojiv a chemických přípravků podporujících růst rostlin pěstovány rostliny konopí, ke dni 1. 8. 2012 se jednalo o 613 vzrostlých rostlin o velikosti 60 – 100 cm, 509 vzrostlých rostlin o velikosti 50 – 90 cm a 837 vzrostlých rostlin o velikosti 30 – 55 cm, tedy celkem 1.959 vzrostlých rostlin konopí, kdy kompletním vysušením všech uvedených rostlin by byla získána toxikomanicky využitelná drť - marihuana o hmotnosti 32.402,85 gramů a obsahující 2.039,38 gramů účinné látky THC, konkrétně obviněný vždy s vědomím, že v uvedeném objektu bude zřízena a provozována rozsáhlá nelegální indoor pěstírna konopí s cílem získat zpracováním vypěstovaných rostlin marihuanu, nejprve nezjištěný den v průběhu měsíce dubna 2012 vystupoval jako tlumočník při nejméně jednom jednání o nájmu objektu mezi oněmi nezjištěnými osobami vietnamského původu a jednatelem společnosti KOVO J., s. r. o., D. J., návazně v témže měsíci v souvislosti s uzavřením nájemní smlouvy předal oněm nezjištěným osobám vietnamského původu výše uvedený cestovní pas osoby N. V. K., který měl do té doby ve své dispozici, následně dne 16. 5. 2012 při telefonickém hovoru s jedním z jednatelů společnosti KOVO J., s. r. o., O. J. se vydával za osobu N. V. K. a ujišťoval uvedeného jednatele, že sjednané nájemné bude řádně hrazeno, a zároveň rozptyloval jeho obavy, že v objektu dochází k větším stavebním úpravám, a nakonec v druhé polovině července 2012 vystupoval jako tlumočník při jednání mezi jednou z oněch nezjištěných osob vietnamského původu a jednatelem společnosti KOVO J., s. r. o., D. J., při kterém tato osoba vietnamského původu předávala jmenovanému jednateli společnosti částku 150.000,--Kč jako platbu za spotřebovanou elektrickou energii, jejímž poskytnutím tento jednatel společnosti podmiňoval další přísun elektrické energie do pronajatého objektu,

obviněný N. V. H. v rozporu s ustanoveními § 4 a § 8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, poté, co si v přesně nezjištěný den následující po 27. 11. 2012 na nezjištěném místě a za nezjištěných okolností opatřil nejméně 1.095,4 gramů marihuany, tedy vysušených vrcholíků vypěstovaných rostlin konopí, obsahující 239,89 gramů účinné látky THC, přechovával uvedenou marihuanu za účelem její další distribuce až do dne 22. 1. 2013 v jím užívaném bytě na adrese L., P.,

obvinění N. G. Q. a J. Š. v souvislosti se skutečností, že nezjištěné osoby vietnamského původu si od 15. 8. 2011 na základě nájemní smlouvy datované týmž dnem pronajaly od K. A. objekt bývalé truhlárny nacházející se na parcele v obci P. u P., katastrální území P. u P., zapsané na LV, a následně zde vybudovaly rozsáhlou nelegální indoor pěstírnu konopí s cílem získat zpracováním vypěstovaných rostlin konopí marihuanu, ve které v rozporu s ustanoveními § 4, § 8 a § 24 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, až do 14. 8. 2012 za použití umělého osvětlení, vytápění, odvětrávání, hnojiv a chemických přípravků podporujících růst rostlin pěstovaly rostliny konopí, přičemž ke dni 14. 8. 2012 se v objektu nacházelo 945 kusů rostlin konopí degradovaných plísní, z toho 435 kusů výšky kolem 80 cm a 510 kusů výšky kolem 45 cm, kdy kompletním vysušením všech uvedených rostlin by byla získána toxikomanicky využitelná drť - marihuana o hmotnosti 16.483,5 gramů a obsahující 604,7 gramů účinné látky THC, obviněný J. Š. nejprve na žádost obviněného N. G. Q., jenž byl v kontaktu s výše zmíněnými nezjištěnými osobami vietnamského původu, nezjištěný den v průběhu jarních či letních měsíců 2011 před 15. 8. 2011 zprostředkoval prvotní osobní kontakt jedné z oněch nezjištěných osob vietnamského původu a obviněného N. G. Q. s majitelem shora specifikovaného objektu K. A., při tomto setkání, jakož i při dalších dvou jednáních, při nichž již byla uzavřena nájemní smlouva k objektu, obviněný N. G. Q. vystupoval jako tlumočník mezi K. A. a oněmi nezjištěnými osobami vietnamského původu, následně po uzavření uvedené nájemní smlouvy obviněný J. Š. vždy na základě žádosti a podle pokynů obviněného N. G. Q. v nezjištěné dny v období od 15. 8. 2011 do jarních měsíců roku 2012 postupně do objektu nejméně ve třech případech dopravil různé předměty, které zde sloužily pro vybudování či provoz pěstírny, nejméně ve dvou případech do objektu dopravil nezjištěné osoby vietnamského původu, které se zde podílely na budování pěstírny anebo již na pěstování rostlin konopí, nejméně v jednom případě provedl opravu dodávky vody do objektu a nejméně v jednom případě z objektu vyvezl nezjištěný odpad vzniklý v souvislosti s budováním pěstírny či již s pěstováním rostlin konopí, přičemž obviněný N. G. Q. si od počátku svého shora popsaného počínání byl vědom, že uvedený objekt je nezjištěnými osobami vietnamského původu pronajímán a následně i užíván za účelem zřízení a provozování rozsáhlé nelegální indoor pěstírny konopí s cílem získat zpracováním vypěstovaných rostlin konopí marihuanu, a obviněný J. Š. vědomí o takové okolnosti nabyl nejpozději v době, kdy do objektu začal dopravovat výše popsaným způsobem předměty a osoby,

obvinění N. G. Q. a J. Š. v souvislosti se skutečností, že nezjištěné osoby vietnamského původu v pronajatém rodinném domě v ulici U T. v obci N.-D., okres P.-j., v době po 2. 6. 2010 vybudovaly indoor pěstírnu konopí, v níž následně až do poloviny března 2012 v rozporu s ustanoveními § 4, § 8 a § 24 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, vypěstovaly nezjištěné množství konopí, ze kterých bylo získáno nezjištěné množství marihuany, oba obvinění s vědomím, že v uvedeném rodinném domě jsou nelegálně pěstovány rostliny konopí s cílem získat z nich marihuanu, nejprve obviněný J. Š. na základě žádosti a podle pokynů obviněného N. G. Q. ve dnech 13. 2. 2012 a 14. 2. 2012 vždy v dopoledních hodinách celkem ve dvou případech odvezl vozidlem značky Iveco Daily, z parkoviště u obchodního centra O. v P. ul. v P. na skládku v obci D., část V., okres P.-j., přesně nezjištěný odpadový materiál, jenž vznikl v souvislosti s nelegálním pěstováním rostlin konopí v pěstírně zřízené ve výše uvedeném rodinném domě, následně obviněný J. Š. opět na základě žádosti a podle pokynů obviněného N. G. Q. dne 14. 3. 2012 ve dvou případech a dne 15. 3. 2012 v jednom případě společně s dalšími nezjištěnými osobami vietnamského původu zajistil odvoz komponentů užitých při pěstování rostlin konopí z uvedeného rodinného domu do jím užívané garáže nacházející se na stavební parcele v obci P., okres P.-j., kde byly uskladněny,

obvinění N. G. Q. a J. Š. v souvislosti se skutečností, že nezjištěné osoby vietnamského původu v pronajatém rodinném domě v obci K. u B., okres T., v době po 16. 12. 2010 vybudovaly indoor pěstírnu konopí, v níž následně až do 27. 6. 2012 v rozporu s ustanoveními § 4, § 8 a § 24 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, vypěstovaly nezjištěné množství konopí, ze kterého bylo získáno nezjištěné množství marihuany, a ke dni 27. 6. 2012 zde pěstovaly dalších 374 malých sazenic konopí, kdy kompletním vysušením všech uvedených rostlin by byla získána toxikomanicky využitelná drť - marihuana o hmotnosti 427,4 gramů a obsahující 11,1 gramů účinné látky THC, oba obvinění s vědomím, že v uvedeném rodinném domě jsou nelegálně pěstovány rostliny konopí s cílem získat z nich marihuanu, obviněný J. Š. na základě žádosti a podle pokynů obviněného N. G. Q. ve dnech 24. 2. 2012 a 1. 3. 2012 celkem ve dvou případech společně s dalšími nezjištěnými osobami vietnamského původu odvezl vozidlem značky Iveco Daily, v něm se nacházející nezjištěné agrotechnické prostředky, které byly krátce předtím naloženy do vozidla ve skladových prostorách SP8 družstva při jednání popsaném pod bodem 3) výroku tohoto rozsudku, z parkoviště u obchodního centra O. v P. ul. v P. do pěstírny konopí zřízené ve výše uvedeném rodinném domě, kde byly vyloženy a posléze použity v rámci provozu pěstírny, dále obviněný J. Š. opět na základě žádosti a podle pokynů obviněného N. G. Q. dne 2. 3. 2012 týmž vozidlem odvezl z parkoviště u obchodního centra O. v P. ul. v P. na skládku v obci D., část V., okres P.-j., odpadový materiál, jenž vznikl v souvislosti s nelegálním pěstováním rostlin konopí v pěstírně zřízené ve výše uvedeném rodinném domě a který sestával zejména z použité zeminy se zbytky kořínků, částí rostlin konopí nepoužitých pro výrobu marihuany a plastových kanystrů se zbytky tekutých hnojiv,

obvinění N. G. Q. a J. Š. v souvislosti se skutečností, že nezjištěné osoby vietnamského původu si od 31. 5. 2012 na základě nájemní smlouvy datované týmž dnem pronajaly od obchodní společnosti Sontera, s. r. o. se sídlem Přeštice, zastoupené B. K., objekt ubytovny nacházející se na adrese U K. v obci Ch., okres P.-j., a následně zde vybudovaly nelegální indoor pěstírnu konopí, v níž následně až do počátku listopadu 2012 v rozporu s ustanoveními § 4, § 8 a § 24 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, vypěstovaly nezjištěné množství rostlin konopí, ze kterých bylo získáno nezjištěné množství marihuany, obviněný J. Š. nejprve na žádost obviněného N. G. Q., jenž byl v kontaktu s výše zmíněnými nezjištěnými osobami vietnamského původu, nezjištěný den v průběhu měsíce května 2012 zprostředkoval kontakt jedné z oněch nezjištěných osob vietnamského původu a obviněného N. G. Q. se zástupkyní společnosti Sontera, s. r. o., B. K., při tomto setkání i při následné prohlídce výše uvedeného objektu, které nakonec vyústily v uzavření nájemní smlouvy k objektu, obviněný N. G. Q. vystupoval jako tlumočník mezi B. K. a onou nezjištěnou osobou vietnamského původu, následně po uzavření uvedené nájemní smlouvy k objektu obviněný J. Š. vždy na základě žádosti a podle pokynů obviněného N. G. Q. v nezjištěné dny v období od 31. 5. 2012 do počátku listopadu 2012 v daném objektu nejprve provedl rozvody vody a další přesně nezjištěné opravy a úpravy potřebné pro zřízení a provoz pěstírny konopí a po ukončení pěstování rostlin konopí z objektu vyklidil jednotlivé komponenty tvořící pěstírnu konopí, přičemž oba obvinění si od počátku svého shora popsaného počínání byli vědomi, že daný objekt je nezjištěnými osobami vietnamského původu najímán a následně užíván za účelem zřízení a provozování nelegální indoor pěstírny konopí s cílem získat zpracováním vypěstovaných rostlin konopí marihuanu,

obvinění N. G. Q. a J. Š. v době od počátku listopadu 2012 do 21. 1. 2013 obviněný J. Š. vždy na základě žádosti a podle pokynů obviněného N. G. Q. nejprve od počátku uvedeného období do poloviny ledna 2013 přechovával v jím užívané garáži č. 6 nacházející se na stavební parcele v obci P., okres P.-j., mimo jiné 6 ks kovových filtrů, 2 ks ventilátorů, 101 ks jističů, 4 ks spínačů a 1 ks dřevěné desky, 774 ks plastových květináčů o průměru 30cm, 637 ks plastových květináčů o průměru 15cm, 56 ks plastových květináčů o průměru 16 cm, 11 ks pytlů o obsahu 50 l s pěstebními substráty, 99 ks předřadníků, 2 ks stojanových větráků, 97 ks kompletních lamp se žárovkami 600W a stínítky, různé části vzduchotechniky, přičemž všechny uvedené předměty byly do uvedené garáže přemístěny z indoor pěstírny vybudované v objektu ubytovny nacházející se na adrese U K. v obci Ch., okres P.-j., kde byly dříve užívány či alespoň určeny k nelegálnímu pěstování konopí, následně v polovině ledna 2013 společně s nezjištěnými osobami vietnamského původu všechny shora popsané předměty přemístil do objektu bývalé truhlárny na adrese H., P., okres P.-j., který si nezjištěné osoby vietnamského původu od 11. 1. 2013 na základě nájemní smlouvy datované týmž dnem pronajaly od S. K., a to za součinnosti obou obviněného, neboť obviněný J. Š. uvedené osoby seznámil se S. K. a obviněný N. G. Q. vystupoval při jednáních mezi oněmi osobami a S. K. o nájmu objektu jako tlumočník, přičemž účelem nájmu uvedeného objektu nezjištěnými osobami vietnamského původu bylo při využití mimo jiné shora popsaných předmětů vybudovat a provozovat zde v nezjištěném rozsahu nelegální pěstírnu konopí s cílem získat zpracováním vypěstovaných rostlin konopí nezjištěné množství marihuany, čehož si oba obvinění byli vědomi, ke zřízení a provozu takové pěstírny však z důvodu zásahu Policie ČR nedošlo, přičemž konopí je omamnou látkou podle seznamu IV Jednotné Úmluvy o omamných látkách (vyhláška č. 47/1965 Sb.) a v době všech výše popsaných jednání pod body 1) až 12) bylo jako tato látka uvedeno v příloze č. 3 k zákonu č. 167/1998 Sb., a delta-9-tetrahydrokanabinol (THC) je psychotropní látkou podle seznamu II Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.) a v době všech výše popsaných jednání byl jako tato látka uveden v příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb.,

Za uvedené trestné činy byli obvinění: · C. S. L. podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku ve spojení s § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 9 let a 3 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci. · D. S. H. podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku ve spojení s § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 8 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. · H. S. podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku ve spojení s § 43 odst. 1 tr. zákoníku a za použití § 58 odst. 5 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let a 3 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému rovněž uložen trest propadnutí věci. · Ch. V. Ch. podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku ve spojení s § 43 odst. 1 tr. zákoníku a za použití § 58 odst. 5 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let a 3 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. · D. T. N. podle § 286 odst. 2 tr. zákoníku odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let a 9 měsíců, pro jehož výkon byla zařazena podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku do věznice s dozorem. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněné uložen trest propadnutí věci. · N. V. H.byl podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku ve spojení s § 43 odst. 1 tr. zákoníku a za použití § 58 odst. 5 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon byl obviněný podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věcí. · N. G. Q. byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. · J. Š. byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let a 9 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem.

Naproti tomu byli pod bodem B. obvinění C. S. L., D. S. H., H. S., Ch. V. Ch., N. V. H., podle § 226 písm. c) tr. ř., zproštěni obžaloby pro skutky, jimiž se měli dopustit zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.

O odvoláních, která proti výše citovanému rozsudku podali všichni obvinění, rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 12 To 96/2016, tak, že je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.

Shora citované usnesení Vrchního soudu v Praze napadli obvinění D. S. H., H. S., Ch. V. Ch., D. T. N., N. V. H., N. G. Q. a J. Š. prostřednictvím svých obhájců dovoláními, která všichni shodně opřeli o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž kromě obviněné D. T. N. uplatnili také dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Obviněný D. S. H. v prvé řadě v rámci svého dovolání namítá několik pochybení soudu v procesní rovině. Jako první procesní pochybení shledává absenci nosiče záznamu z hlavního líčení ze dne 23. 5. 2013. Za další procesní pochybení pak považuje nedostatečné odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu k jeho námitkám, v čemž shledává rozpor s ustanovením § 254 odst. 1 tr. ř. Dále dovolatel namítá, že v řízení nebyl proveden jediný důkaz, z něhož by bylo možno dovodit jeho vědomost o užití zboží, s nímž jakožto skladník a nákupčí nakládal. Za nedostatek rovněž spatřuje to, že se soudy nižších stupňů nezabývaly legalitou jeho činnosti, když byl v řádném pracovním poměru a odváděl daně a další povinné platby. Soudy se pak dle jeho názoru v rozporu s ustanovením § 125 tr. ř. nevypořádaly ani s jeho obhajobou. Obviněný taktéž rozporuje závěr soudů o rozšířenosti pěstování konopí u osob vietnamské komunity, z čehož je pak také dovozována jeho vědomost o účelu skladovaného zboží, přičemž toto považuje za nepřípustnou paušalizaci, která nemá oporu v provedených důkazech. V rámci svého dovolání pak D. S. H. navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Plzni zrušil a věc vrátil k novému řízení.

Obviněný H. S. v dovolání namítá nesprávnost právní kvalifikace jednání pod bodem 5) rozsudku Krajského soudu v Plzni, když má za to, že se jednalo o další útok pokračujícího zločinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku. Popis jednání nesvědčí o jeho účastenství ve formě pomoci na zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, přičemž v popisu skutku je nedostatečně individualizováno jednání jednotlivých osob z hlediska objektivní a subjektivní stránky. Upozorňuje i na časovou prodlevu mezi opatřením příslušného materiálu a jeho odvozem do prostoru pěstírny, z které je evidentní oddělenost jeho jednání a jednání spoluobviněných. Obviněný také zpochybňuje naplnění subjektivní stránky spočívající v jeho vědomosti o konkrétní pěstírně či její kapacitě, přičemž její existence ze skutkové věty nevyplývá. Nikdo z obviněných nevezl zboží přímo do nelegální pěstírny, což vyplývá i ze skutkové věty, že zboží měly dodat nezjištěné osoby vietnamského původu. Přitom v době, kdy měla být zásilka dodána, nebyla pěstírna ještě zřízena, pravděpodobně byla ve fázi příprav, a proto obvinění jen těžko mohli znát její velikost a výrobní kapacitu. Dovolatel taktéž podotýká, že si sice uvědomil účel nakupovaného zboží, avšak to dle jeho názoru svědčí pouze o naplnění znaků skutkové podstaty mírněji trestného zločinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky podle § 286 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku. V závěru dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí a věc vrátil Krajskému soudu v Plzni k novému projednání a rozhodnutí.

Obviněný Ch. V. Ch. v dovolání použil zcela totožné námitky a argumentaci, které uplatnil v dovolání spoluobviněný D. S. H. Shodně s D. S. H. navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení i jemu předcházející rozsudek zrušil a věc vrátil k novému projednání.

Obviněná D. T. N. v dovolání namítá, že její jednání není a ani nemůže být posuzováno jako trestný čin. Soudy obou stupňů zcela nesprávně a v rozporu s důkazní situací učinily závěr o tom, že to byla i ona, jež nakupovala, skladovala a se ziskem prodávala jak agrotechnické prostředky potřebné pro pěstování marihuany indoor způsobem, tak i řezací přístroje s označením Lazy Boy a OK Trimmer. Dovolatelka rovněž odmítla, že by si měla být zcela vědoma skutečnosti, že byla součástí koordinované činnosti organizované skupiny, jejímž úkolem bylo u zahraničních společností objednávat a zajišťovat dopravu předmětných agrotechnických prostředků, a že by si byla vědoma, k jakému účelu slouží přístroje Lazy Boy a Ok Trimmer. Obviněná rozebírá skutkový stav a následně pak konstatuje, že skutkové závěry soudu, z kterých byla dovozena její vina, nemají oporu v důkazech. Jedná se o její vědomost o užití komponentů objednávaných v zahraničí ke zřízení a provozu indoor pěstírny, jakož i srozumění s tím, že přístroje Lazy Boy a OK Timmer jsou určeny pro pěstování a sklizeň marihuany. Soudům dále vytýká, že nesprávně a v rozporu s důkazním stavem vyhodnotily odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu, obrazové záznamy (videozáznamy a fotografie), jakož i prostorové odposlechy či výpovědi spoluobviněných, bylo-li na základě nich dovozeno vědomí obviněné o určení obchodovaného zboží k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky či jedu. K subjektivní stránce ve vztahu k nakládání s komponenty pro pěstování konopí poukazuje dovolatelka na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1095/2015, kde byly stanoveny atributy jednání, které zakládají trestnost, tyto však nebyly v projednávaném případě zjištěny. Neobjednávala žádné propagační materiály, nebylo prokázáno, že by zboží fyzicky přebrala a měla tak možnost se s ním, případně s jeho složením, blíže seznámit, přičemž nemá v této oblasti ani žádné vzdělání. Obviněná rovněž zdůrazňuje, že komponenty měly jednoznačně víceúčelové využití a zároveň, že nebyla prokázána její svobodná vůle objednat, skladovat a dodávat zboží sloužící toliko k výrobě omamných a psychotropních látek. Dovolatelka zdůrazňuje, že se podílela na zcela legálním podnikání, kdy objednávala a zajišťovala přepravu zboží, které nebylo v ČR nijak zakázáno, a v této souvislosti se dovolává jednak ustanovení o právním omylu a jednak porušení zásady subsidiarity trestní represe a nutnosti zohlednění společenského konsenzu v oblasti kriminalizace a dekriminalizace drogových deliktů v posledních desetiletích. Závěrem navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Plzni zrušil, a následně aby věc vrátil Krajskému soudu v Plzni spolu se závaznými pokyny k novému projednání a rozhodnutí věci.

Dovolatel N. V. H. předně v dovolání shodně se spoluobviněnými D. S. H. a Ch. V. Ch. argumentuje procesním pochybením spočívajícím v absenci nosiče záznamu z hlavního líčení ze dne 23. 5. 2013. Jako další procesní pochybení shodně shledává nedostatečné odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Praze. Soudy podle obviněného zcela pominuly, že jeho přítomnost byla prokázána pouze v jednom případe, kdy i svědek J. vypověděl, že obviněný vystupoval jako tlumočník, nikoliv jako osoba znalá provozní činnost objektu. Soudům dále vytýká, že se nevypořádaly ve smyslu § 125 tr. ř. s námitkami obhajoby. Důkazní situace podle obviněného neprokazuje jakoukoliv jeho trestnou činnost, která měla spočívat v podílení se na pronájmu objektů za účelem pěstování konopí. Ohrazuje se také vůči paušalizaci pěstování konopí u osob vietnamské národnosti, z čehož soudy nepřípustně dovodily jeho vědomost o účelu pronajímaných objektů. Výhrady dovolatel uplatňuje také k důkazní situaci ohledně vlastnictví drogy, která byla zajištěna domovní prohlídkou v bytě, ve kterém žije obviněný spolu s manželkou. Ačkoliv při domovní prohlídce obviněný prohlásil, že nalezené konopí je jeho vlastnictvím, tak v řízení před soudem upřesnil, že tak učinil pouze z důvodu, že zasahující policisté u prohlídky uvedli, že pokud neprohlásí vlastnictví nalezené drogy, bude do vazby vzata i jeho družka. Nalézací soud na tuto změnu výpovědi nijak nereagoval a nepředvolal příslušníky policejního orgánu k podání svědecké výpovědi. Dovolatel taktéž zdůrazňuje, že jeho doznání v rámci řízení v žádném případě nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti prokázat jeho vinu. Závěrem Nejvyššímu soudu navrhuje, aby napadené usnesení i jemu předcházející rozsudek zrušil a věc vrátil k novému řízení.

Dovolatel N. G. Q. ve svém dovolání (koncipované stejným obhájcem jako v případě obviněných D. S. H., Ch. V. Ch. a N. V. H.) v prvé řadě namítá pochybení v rovině procesní, kdy ve spise absentoval nosič záznamu z hlavního líčení ze dne 23. 5. 2013, v němž byl k jeho osobě vyslýchán spoluobviněný J. Š. a kdy byl tento vyzván k identifikaci jeho osoby jako osoby s přezdívkou „K.“. Dovolatel namítá, že v tomto případě byla předmětným úkonem nahrazena rekognice podle § 104b odst. 2 tr. ř., která nemá požadované náležitosti a z procesního hlediska jde tak o úkon absolutně nepoužitelný. V návaznosti na to dovolatel odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 22. 10. 2001, sp. zn. IV. ÚS 37/01, vztahující se k podmínkám provádění rekognice, přičemž v nálezu vysloveným požadavkům soudy dle jeho mínění nedostály, přesto však dle něj z tohoto úkonu posléze vycházely. Obviněný dále rozporuje hodnocení důkazů soudem prvního stupně s tím, že nebyla prokázána jeho přítomnost u jednání k pronájmu prostor k pěstování konopí. Nesouhlasí s hodnocením pozice GPS jednoho z pronajatých vozidel, přičemž není ani zřejmé, na základě čeho je dovozována přítomnost obviněného v tomto vozidle a dále namítá dezinterpretaci výpovědi spoluobviněného Š. ohledně totožnosti Vietnamce jménem „K.“. Domnívá se, že jeho totožnost s osobou „K.“ nebyla v řízení prokázána, jelikož soudu se nikdy nepovedlo bez pochybností jej ztotožnit s osobou pod přezdívkou “K.“, přičemž toto nahrazoval rekognicí v jednací místnosti, jako např. u svědka K., avšak při tomto nebyl označen ani jeden z obviněných přítomných v jednací síni. Přitom podle obviněného existuje celá řada důkazů, že jej nelze ztotožnit s osobou vystupující pod přezdívkou „K.“. Namítá, že v okamžiku, kdy se obžaloba dostala do důkazní nouze, zastupuje ji nalézací soud tvrzeními, která nemají oporu v provedeném dokazování. Dovolatel proto závěrem svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Plzni zrušil a věc byla následně vrácena k novému řízení.

Dovolatel J. Š. především rozporuje naplnění subjektivní stránky, když si nebyl vědom protiprávnosti svého jednání. Zdůrazňuje, že nikdy neměl v úmyslu spáchat trestný čin a svoji práci považoval jen za službu. O povaze činnosti jakožto trestného činu se dozvěděl až s postupem času. Vadu právní kvalifikace shledává v aplikaci kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, když měl být totiž uznán vinným maximálně v mezích základní skutkové podstaty trestného činu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, jelikož jeho jednání mělo pouze dílčí charakter, neměl povědomí o rozsahu páchané trestné činnosti a nijak se na vypěstování, prodeji, výnosu či zisku nepodílel. Obviněný dále uplatnil námitky ve vztahu k výroku o trestu, kdy má za to, že došlo k uložení trestu v rozporu se zásadami stanovenými pro ukládání trestu, jelikož soudy nezohlednily hlubší individualizaci ukládaného trestu, nevzaly v potaz jeho poměry, dlouhodobou bezúhonnost, vyšší věk, další polehčující okolnosti, a také samotný charakter a smysl nepodmíněného trestu odnětí svobody, jakož i aplikaci zásady subsidiarity při ukládání nepodmíněného trestu. Závěrem dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a přikázal odvolacímu soudu věc k novému projednání a rozhodnutí.

K dovoláním se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství a konstatoval, že uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají ty námitky obviněných, které směřují k přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Dle názoru státního zástupce nelze v projednávané věci shledat žádný, natož extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Naopak dle jeho názoru došlo k zjištění řádného skutkového stavu věci, a to bez důvodných pochybností a v rozsahu potřebném pro vydání rozhodnutí. Státní zástupce v rámci svého vyjádření rovněž vyzdvihuje mimořádně podrobné a pečlivé odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně. Za vadu naopak neshledává absenci takto podrobného odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně, neboť tento se plně ztotožnil se soudem prvního stupně a takovéto odůvodnění by bylo v předmětném rozhodnutí už nadbytečné. K dovoláním obviněných D. S. H., Ch. V. Ch., N. V. H.a N. G. Q. uvedl, že s ohledem na jejich obdobnou argumentaci, budou posuzovány společně. Na počátku shrnul, že obviněnými uplatňované námitky neodpovídají uplatňovanému dovolacímu důvodu. Nedostatek spisového materiálu spočívající v absenci nahrávky, jakož i nedostatečné odůvodnění rozhodnutí pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není možné zařadit. Státní zástupce následně zdůrazňuje, že nelze souhlasit ani s údajnou absencí vypořádání se s námitkami dovolatelů, neboť tyto byť nejsou ve formálně oddělené části rozhodnutí, jsou v něm řádně na několika místech obsaženy. K údajné absenci řádného odůvodnění odvolacího soudu státní zástupce opět poukázal na skutečnost, že ztotožní-li se plně odvolací soud s názorem soudu prvního stupně, není zapotřebí podávat tak podrobné odůvodnění, jako to učinil právě soud prvního stupně a je možné na něj v podrobnostech i odkázat. Státní zástupce se rovněž vyjádřil k tvrzeným paušalizujícím závěrům soudů o etnicitě obviněných, kdy toto vyjádření je dle jeho názoru pouze okrajové ve vztahu k posouzení subjektivní stránky jednání obviněných a není na základě něj činěn závěr o jejich vině. K námitce N. V. H.ohledně marihuany zajištěné v jeho bytě dodává, že se opět jedná toliko o otázku skutkovou, jakož i námitka dovolatele N. G. Q. ve vztahu ke ztotožnění jeho osoby jakožto „K.“, s nímž měl jednat obviněný J. Š., je námitkou skutkové povahy. K absenci řádně provedené rekognice státní zástupce poznamenal, že tato v předmětném případě vůbec provedena nebyla. Namísto ní byla užita metoda agnoskace, která je od rekognice odlišná a pravidla pro rekognici na ni není tedy možné aplikovat. Odkaz dovolatele na nález Ústavního soudu týkající se rekognice tak postrádá v předmětném případě opodstatnění. K rozporovaným skutkovým zjištěním soudu ze strany N. G. Q., pak státní zástupce opětovně poukázal na limity dovolacího přezkumu a shrnul, že v tomto případě se jedná jen o polemiku s hodnocením důkazů. Na základě toho státní zástupce závěrem uvedl, že dovolání shora uvedených obviněných neodpovídají žádnému z dovolacích důvodů dle § 265b tr. ř. Dále se státní zástupce vyjádřil k dovolání H. S. Dle něj se nelze ztotožnit s námitkou dovolatele, že jeho jednání pod bodem 5/ rozsudku soudu prvního stupně by mělo být považováno za „dílčí útok“ pokračujícího trestného činu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 tr. zákoníku ve vztahu k jednání, jímž byl uznán vinným pod bodem 1/ rozsudku. Považuje za sporné, zda lze i ve vztahu k trestnému činu podle § 286 tr. zákoníku vztáhnout aktuální judikatorní závěry vztahující se k posouzení trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku, z nichž vyplývá, že se jedná o trestný čin trvající, který se (zpravidla) nerozpadá na dílčí útoky pokračujícího trestného činu. Státní zástupce zdůrazňuje, že jednání pachatele i zde totiž spočívá v kontinuálním držení takových předmětů, což naopak nasvědčuje charakteru tohoto trestného činu jakožto trestného činu trvajícího. Státní zástupce nicméně podotýká, že jde o úvahu ryze akademickou, jelikož skutková zjištění ve vztahu k jednání pod bodem 5/ vylučují úvahu o aplikaci § 286 tr. zákoníku. Dále státní zástupce uvádí, že za obsahově relevantní lze považovat naopak dílčí námitku dovolatele H. S., že v popisu skutku absentuje náležité vyjádření subjektivní stránky a dále vědomost obviněného o konkrétním rozsahu dané pěstírny. Nicméně ani s touto námitkou se státní zástupce neztotožnil a uvedl, že vědomost obviněného o vybavení konkrétní pěstírny lze v daném případě bez problému nalézt. Obviněný měl totiž podle skutkových zjištění postupovat „v součinnosti“ s již odsouzenými pachateli, přičemž pořízený materiál předal přímo těmto pachatelům, kdy takto jednal mimo pravidelné prodejní prostory společnosti, pro niž pracoval. Státní zástupce dále podotýká, že o tomto svědčí například i záznam telekomunikačního provozu, jak krajský soud podrobně rozebírá na str. 119–120 rozsudku, či samotný objem finančních prostředků. K námitce časové prodlevy mezi jednáním státní zástupce uvedl, že tato není v projednávané věci dle jeho názoru relevantní a významnou. Dále se státní zástupce vyjádřil k dovolání D. T. N., jejíž námitky odpovídají dovolacímu důvodu dle jeho názoru toliko částečně a konstatoval, že většina uplatněných námitek obviněné pak směřuje jen vůči skutkovým zjištěním soudů, zejména pak jde-li o námitky týkající se její účasti na zajišťování agrotechnického sortimentu. Na tomto místě státní zástupce odkázal také na str. 94 a str. 95 rozsudku Krajského soudu v Plzni. K odkazu dovolatelky na rozhodnutí Nejvyššího soudu uvedl, že je odkazem nepřípadným. Za hmotněprávně relevantní lze naopak dle státního zástupce považovat poukaz na subsidiaritu trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Nicméně dle jeho vyjádření tato v projednávané věci nepředstavuje situaci, kdy společenská škodlivost jednání obviněné by byla natolik nízká, že by ani nedosahovala spodní hranice trestnosti běžně se vyskytujících trestných činů dané základní skutkové podstaty. Naopak je na tomto místě poukázáno na dlouhodobost či rozsah jednání, které nízkou škodlivost vyvracejí. Nakonec se státní zástupce vyjádřil i k dovolání J. Š.. V rámci tohoto vyjádření opět odkázal na rozsudek Krajského soudu v Plzni a na jeho odůvodnění, konkrétně pak na str. 151–153. Následně shrnul, že v daném případě musela být vzhledem k okolnostem každá průměrná osoba srozuměna s tím, že se podílí na spáchání trestného činu a zároveň zpochybnil tvrzení obviněného, že by se o činnosti dozvěděl až postupem času, když uvedl, že vědomost obviněného byla dána již před uváděným datem. S námitkou dovolatele týkající se vady výroku o trestu se nelze dle názoru státního zástupce rovněž ztotožnit, neboť tuto lze uplatnit jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který však dovolatel neuplatnil. Státní zástupce poté shrnul, že tato námitka nicméně není namístě v případě, kdy uložený trest je přípustný, stejně jako druh trestu, a jeho výměra se pak navíc pohybuje výrazně ve spodní polovině zákonné trestní sazby, což se přesně stalo v projednávaném případě. Státní zástupce shrnul, že i individualizace při ukládání trestu byla v předmětném případě dostatečná a na závěr podotkl, že uložený trest není nijak excesivním či exemplárním. V závěru státní zástupce poznamenal, že námitky H. S., D. T. N. a J. Š. vyjádřené v jednotlivých dovoláních, byly již uplatňovány v rámci řízení před soudy obou stupňů, přičemž soudy se těmito námitkami podrobně zabývaly a v odůvodnění svých rozhodnutí se s nimi řádně a dostatečné vypořádaly. K uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. státní zástupce zdůraznil, že takto uplatněný důvod dovolání může být úspěšný toliko v případě, že by byla zjištěna existence vytýkané vady zakládající některý z důvodů dovolání, která by zatěžovala řízení před soudem prvního stupně. Takovou vadou však rozhodnutí soudu nalézacího dle názoru státního zástupce zatíženo není, a proto nemůže být takto uplatněný důvod dovolání ani naplněn. V úplném závěru svého vyjádření státní zástupce konstatoval, že dovolání obviněných D. S. H., Ch. V. Ch., N. V. H.a N. G. Q. obsahově nenaplňují žádný z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Z tohoto důvodu státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání takto podaná dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Stejně tak navrhl státní zástupce odmítnout i dovolání H. S., D. T. N. a J. Š., a to dle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jakožto dovolání zjevně neopodstatněná.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že všechna dovolání obviněných jsou přípustná (§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.), byla podána v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a byla podána oprávněnou osobou (§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.).

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolateli uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 tr. ř., § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Nejvyšší soud se v rámci svého rozhodnutí postupně vyjádří ke všem námitkám, které jednotliví dovolatelé v rámci svých dovolání uplatnili. Z důvodu přehlednosti jsou pak obsahově shodné argumenty dovolatelů posouzeny společně. Nejvyšší soud se nejprve bude zabývat shodnými námitkami uplatněnými v rámci dovolání obviněných D. S. H., Ch. V. Ch., N. V. H. a N. G. Q.

Shora označení dovolatelé ve svých dovoláních shodně uplatňují argument vztahující se k údajnému procesnímu pochybení soudu spočívajícímu v absenci nahrávky z hlavního líčení, jakož i k procesnímu pochybení odvolacího soudu, které mělo spočívat v údajně nedostatečném odůvodnění rozhodnutí. U těchto námitek směřujících k domnělému porušení procesních pravidel je dle Nejvyššího soudu nutné primárně připomenout, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, nýbrž je zaměřen výlučně k nápravě hmotně právních vad, a proto se zásadně vyžaduje, aby i argumentace směrovala k nápravě těchto vad, nikoliv ke zpochybňování procesního postupu soudů.

Nadto považuje Nejvyšší soud za vhodné rovněž zmínit, že za procesní pochybení nelze dle ustálené judikatury shledávat situaci, kdy odvolací soud odůvodní své rozhodnutí stručnějším způsobem oproti soudu prvního stupně, dospěje-li při svém rozhodování ke stejnému závěru, jaký učinil již soud prvního stupně. Jak vyplývá například z nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 1842/12, odvolací soud se přirozeně může v odůvodnění svých rozhodnutí ztotožnit s tím, jak soud nižšího stupně hodnotil celou věc po skutkové a právní stránce, jeho rozhodnutí se však prostým konstatováním takového souhlasu nesmí vyčerpat. Současně je třeba, aby nastínil vlastní nosné úvahy, které jej k potvrzení přezkoumávaného rozhodnutí vedly. Odkázat na odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí je především pak vhodné v jeho podrobnostech, nicméně paušální odkaz na něj bez jakékoli vlastní argumentace nelze akceptovat. V posuzovaném případě odvolací soud v odůvodnění rozhodnutí uvedl nosné myšlenky, jakož i vlastní úvahy, a v podrobnostech, které se týkaly například provedených důkazů a jejich přesného obsahu, odkázal na rozhodnutí soudu prvního stupně. Lze tedy shrnout, že při odůvodnění svého rozhodnutí postupoval odvolací soud v souladu s judikaturou Ústavního soudu.

Relevance nebyla shledána ani v námitce obviněných, že se v době nahlédnutí do spisu v něm nenacházel nosič zvukového záznamu z hlavního líčení konaného dne 23. 5. 2013. Především je nutno poznamenat, že obvinění měli zřejmě na mysli hlavní líčení konané dne 23. 5. 2014, když v roce 2013 ještě neprobíhalo ani řízení před soudem. Obžaloba byla totiž soudu doručena dne 10. 1. 2014 (č. l. 10827 spisu), přičemž první hlavní líčení se konalo dne 22. 5. 2014 (č. l. 12154 spisu). V protokolu z hlavního líčení ze dne 23. 5. 2014 (č. l. 12174 spisu) je přímo uvedeno, že o průběhu hlavního líčení byl pořizován zvukový záznam, jehož technický nosič je založen v trestní kanceláři Krajského soudu v Plzni pod poř. č. 11/2014. Zvukový záznam tedy byl pro obviněné dostupný a stačilo si jej vyžádat v trestní kanceláři Krajského soudu v Plzni. Obvinění přitom nezpochybňují ani jeho nedostupnost, pouze namítají, že nebyl založen při jejich nahlédnutí ve spisu, přičemž ani neuvedli datum tohoto nahlédnutí. Krajský soud v Plzni se tak nedopustil žádného procesního pochybení, jelikož právo obviněného spočívá v možnosti seznámení se zvukovým záznamem z hlavního líčení a nikoliv k jeho umístění ve spisu.

Další námitka dovolatelů D. S. H. a Ch. V. Ch. se týkala nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci, kdy dle jejich mínění nebyl proveden jediný důkaz, jenž podporoval tvrzení soudu o vědomí obviněných o užití prodávaného zboží, o odběratelích tohoto zboží a dalších skutečnostech. Dle dovolatelů tak nebyl proveden jediný důkaz, jenž by je v samotné podstatě usvědčoval z trestné činnosti. Takovouto námitku je dle Nejvyššího soudu nutno považovat za námitku skutkového charakteru týkající se především úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. Touto námitkou se dovolatelé primárně domáhají změny skutkových zjištění, a až teprve sekundárně, na podkladě této změny, usilují o změnu právního posouzení skutků, pro které byli stíháni. Proto ani tuto námitku nelze subsumovat pod rozsah dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Stejně je tomu i v případě námitky dovolatele N. V. H., kdy tento namítal, že soudem nebyl proveden jediný důkaz, který by podporoval tvrzení o tom, že se měl podílet na uzavírání nájemních smluv, když odůvodnění jak nalézacího, tak i soudu odvolacího jsou dle jeho názoru v rozporu se zjištěnými skutečnostmi a nemají oporu v provedených důkazech. Nadto dovolatel namítá, že nalézací soud postavil své rozhodnutí jen na čtyřech důkazech, přičemž tyto nikterak neprokazují jeho trestnou činnost. Za irelevantní je pak dle Nejvyššího soudu nutné považovat i námitky dovolatele, kterými vytýká nedostatečně zjištěný skutkový stav věci tvrzením, že při určování vlastnictví k cca jednomu kilogramu marihuany, které bylo nalezeno při domovní prohlídce v jeho bytě, nedošlo k užití nezpochybnitelných důkazů, jakými jsou biologické vzorky či daktyloskopické otisky, a při určování jeho vlastnictví se vycházelo toliko z policejního záznamu, ve kterém dovolatel explicitně uvedl, že marihuana patří právě jemu. I touto námitkou dovolatel dle Nejvyššího soudu pouze nabízí vlastní hodnocení provedených důkazů a vytýká nedostatečně zjištěný skutkový stav. Právě též tímto se dovolatel primárně domáhá změny skutkových zjištění nalézacího soudu a až teprve sekundárně, na podkladě této změny, usiluje o změnu právního posouzení skutku v tom smyslu, že se předmětné trestné činnosti nedopustil. Ani tyto námitky tedy obsahově nenaplňují nejen deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný z důvodů dovolání taxativně vymezených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Obdobně to platí i pro námitky dovolatele vztahující se k hodnocení důkazů, kdy údajně nedošlo ze strany svědků ke zřetelnému popisu osoby, která s nimi měla jednat o pronájmu prostor užívaných k indoor pěstování konopí. I v tomto případě má Nejvyšší soud za to, že se jedná o námitky irelevantní, neboť námitka spočívající v brojení proti hodnocení důkazů není způsobilá založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu a nenaplňuje nejen deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný dovolací důvod podle trestního řádu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2017, sp. zn. 11 Tdo 429/2017). Obdobně je dle Nejvyššího soudu potřeba postupovat i v případě námitek dovolatele N. G. Q. týkajících se hodnocení důkazů ohledně provozu nákladního automobilu či posuzování výpovědi spoluobviněného Š.

V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje ze strany shora uvedených dovolatelů považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní