11 Tdo 813/2025 – Nejvyšší soud

11 Tdo 813/2025-279 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 9. 2025 o dovolání obviněného M. V., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 2. 5. 2025, sp. zn. 31 To 36/2025, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 3 T 23/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. V. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 13. 12. 2024, sp. zn. 3 T 23/2024, byl obviněný M. V. uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku ve formě návodu podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku. Za tyto přečiny a za sbíhající se přečiny poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku a krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 1. 2024, sp. zn. 6 T 11/2024, který nabyl právní moci téhož dne, byl odsouzen podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 2 trestního zákoníku, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému též uložen trest propadnutí věci, a to věcí blíže specifikovaných na str. 2 a 3 výroku rozsudku. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zároveň zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 1. 2024, sp. zn. 6 T 11/2024, který nabyl právní moci téhož dne, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. 2. Stalo se tak na podkladě skutkových zjištění, že: v přesně nezjištěném období nejméně od 6. 1. 2023 a nejpozději do doby počátku povolené návštěvy ve Věznici XY, realizované dne 8. 1. 2023 ve 12:30 hodin, jako odsouzený vykonávající trest odnětí svobody ve výměře 12 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, uložený mu rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 3 T 12/2022 ze dne 14. 3. 2022, který ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 67 To 127/2022 ze dne 17. 5. 2022 nabyl právní moci téhož dne, se záměrem si neoprávněně obstarat do Věznice XY psychotropní látku metamfetamin, a ačkoli si byl vědom, že tím závažným způsobem porušuje regulovaný a kontrolovaný režim daný zejména ustanovením § 28 odst. 1 a § 28 odst. 3 písm. b) zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, zneužil povolených telefonických hovorů určených k sociálním kontaktům s rodinnými příslušníky a blízkými osobami a telefonicky se z objektu Věznice XY, XY, domluvil na neoprávněném opatření a následném vnesení psychotropní látky metamfetamin do věznice s M. K. (zemřelou dne 31. 10. 2024), kterou instruoval, jaké množství této látky má připravit, jakým způsobem ji má zabalit, vnést do věznice a předat mu během návštěvy, a na základě těchto pokynů zemřelá M. K. opatřila, dne 8. 1. 2024 v čase 12:25 hodin pronesla dva balíčky obsahující celkem 5 sáčků se žlutou krystalickou látkou o hmotnostech 0,42 g, 0,45 g, 0,47 g, 0,37 g a 0,45 g bez obalů do XY, a během povolené návštěvy realizované bez využití dělící přepážky téhož dne v době od 12:30 hodin do 14:00 hodin v nestřeženém okamžiku poskytla tyto balíčky i s jejich obsahem M. V., který je při sobě neoprávněně přechovával až do doby důkladné osobní prohlídky následující po návštěvě v čase 14:15 hodin na prohlídkové místnosti Věznice XY, kdy u něj příslušník Vězeňské služby ČR oba tyto balíčky nalezl, přičemž v zajištěných pevných látkách o celkové hmotnosti 2,16 g bez obalů bylo chemickým zkoumáním prokázáno celkem 1,6 g čistého metamfetaminu, který patří mezi psychotropní látky uvedené v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve smyslu § 44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, a uvedeného jednání se M. V. a zemřelá M. K. dopustili s vědomím, že se o takovou látku jedná, a ačkoliv nedisponovali povolením k zacházení s psychotropními látkami. 3. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 2. 5. 2025, sp. zn. 31 To 36/2025, tak, že z podnětu odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. obviněného odsoudil podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 24 (dvacetičtyř) měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku obviněnému rovněž uložil trest propadnutí věci blíže specifikované na str. 1 výroku rozsudku. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku současně zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6. 3. 2023, č.j. 2 T 5/2023-88, který byl obviněnému doručen dne 10. 3. 2023 a nabyl právní moci dne 21. 3. 2023, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Jinak ponechal napadený rozsudek beze změn. 4. Z hlediska rekapitulace dosavadního průběhu řízení lze připomenout, že Okresní soud v České Lípě poprvé rozhodoval rozsudkem ze dne 15. 7. 2024, sp. zn. 3 T 23/2024, jímž obviněného podle § 226 písm. c) tr. ř. obžaloby zprostil. K odvolání státní zástupkyně Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci svým usnesením ze dne 18. 9. 2024, sp. zn. 31 To 314/2024, napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. zrušil a podle § 259 odst. 1 tr. ř. vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Ten poté v intencích zrušujícího rozhodnutí odvolacího soudu doplnil dokazování, důkazy nově hodnotil a rozhodl rozsudkem ze dne 13. 12. 2024, sp. zn. 3 T 23/2024. Na podkladě odvolání, která proti tomuto rozsudku podal obviněný M. V., rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci výše již citovaným rozsudkem ze dne 2. 5. 2025, sp. zn. 31 To 36/2025. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Rozsudek odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně napadl obviněný M. V. prostřednictvím svého obhájce dovoláním, směřujícím do výroku o vině i do výroku o trestu napadených rozhodnutí, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj., že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 6. Obviněný uvedl, že aniž by existovaly důkazy o jeho vině, soudy svá rozhodnutí opřely o pouhé domněnky a úvahy, že musel být minimálně srozuměn s tím, že se v tašce, kterou našel po skončení návštěvy ve vedlejší místnosti ve věznici, nachází pytlíčky s drogami. Tento závěr však nebyl nikterak prokázán, přičemž nepřímé důkazy netvoří ucelený řetězec, když navíc byl v řízení proveden a hodnocen nepřípustný důkaz. Skutková zjištění soudů obou stupňů jsou tak v extrémním rozporu s provedenými důkazy a došlo k porušení zásady in dubio pro reo a presumpce neviny. 7. Připomněl, že napadená rozhodnutí, nejsou prvními v této věci, kdy již jednou bylo ve věci rozhodnuto soudem prvního stupně rozsudkem ze dne 15. 7. 2024, kterým byl zproštěn obžaloby podle § 226 písm. a) tr. ř. Tento rozsudek však byl odvolacím soudem zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k novému projednání. K tomu uvádí, že v rámci nového projednání nedošlo k žádné změně okolností. Původní zrušený rozsudek soudu prvního stupně obsahoval logické odůvodnění reflektující zejména skutečnost, že kamerové záznamy ve skutečnosti nikde jasně a prokazatelně neukazují, že by zemřelá M. K. měla v rámci návštěvy ve Věznici XY dne 8. 1. 2023 obviněnému něco předat. Soud se tak zcela logicky přiklonil k tomu, že v okamžiku, kdy není možné mít s jistotou za prokázané, že by jednak mělo dojít k předání tašky obviněnému ze strany M. K., jednak, že měl znát obsah tašky nalezené ve vedlejší místnosti, je nutné postupovat v souladu se zásadou in dubio pro reo. 8. I v rámci odůvodnění nyní napadeného rozsudku soud prvního stupně uvádí, že v rámci nového projednání věci byly kamerové záznamy opětovně přehrány se zvětšením záznamu, přičemž je patrné, že se M. K. obviněného dotýkala, ovšem „předání jakéhokoliv předmětu mezi obžalovanými není ze záznamu patrno.“ Soud prvního stupně tak v zásadě i při svém druhém rozhodování dospěl k tomu, že zjištěný skutkový stav odpovídá tomu, co bylo zjištěno i při prvním rozhodování ve věci. Zdůraznil, že svědc